Zákon o DPH definuje způsob výpočtu odpočtu daně v poměrné výši a způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši. Jedná se o dva druhy koeficientů, které zákon o DPH definuje, a každý se váže k něčemu jinému. Jejich základní rozdíly a aplikaci si obecně a velmi zjednodušeně shrneme v tomto článku. Problematika poměrného a kráceného odpočtu daně je v praxi velmi rozsáhlá, proto je vhodné jejich aplikace konzultovat s odborníkem. Plátce daně může mít také souběh použití obou koeficientů.
Co se dozvíte v článku
Poměrný koeficient
V § 75 zákona o DPH se stanovuje, že pokud plátce přijme zdanitelné plnění pro účely svých uskutečněných plnění a zároveň pro jiné účely, má nárok na odpočet daně z tohoto přijatého plnění pouze v poměrné výši. Tato poměrná výše musí být stanovena v takovém rozsahu, v jakém odpovídá použití tohoto plnění pro uskutečněná plnění.
Jedná se typicky o situace, kdy přijatá plnění slouží zčásti pro ekonomickou činnost a zčásti pro osobní spotřebu podnikatele nebo jeho zaměstnanců. V případě takového plnění si plátce může zvolit, že uplatní nárok v poměrné výši nebo v plné výši. Pokud si plátce vybere druhou možnost, považuje se potom ta část, která je použita pro osobní spotřebu podnikatele nebo zaměstnanců za dodání zboží nebo poskytnutí služby dle zákona.
Jak se vypočítá poměrný nárok na odpočet?
Výpočet poměrného koeficientu je poměrně jednoduchý. Zákon o DPH definuje výpočet jako „součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro účely svých uskutečněných plnění“. Výsledný koeficient – tzv. poměrný koeficient – se zaokrouhlí na celá procenta nahoru. Trochu jiný režim má ovšem pořízení dlouhodobého majetku.
Zjednodušený příklad: Pokud tedy plátce DPH přijme plnění, které bude z 50 % využívat pro svou osobní spotřeba, uplatní nárok na DPH pouze v této poloviční výši.
Pokud by plátce v okamžiku odpočtu daně nevěděl skutečné využití přijatého plnění, použije plátce tzv. kvalifikovaný odhad. Jakmile skončí kalendářní rok, ve kterém plátce nárok uplatnil a přijaté plnění použil, tak „plátce do hodnoty poměrného koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění pro účely uskutečněných plnění v daném roce“. Výše uplatnění odpočtu se nemusí opravovat, pokud se skutečné použití od poměrného koeficientu neodchyluje o více než 10 procentních bodů.
Pozor ovšem na opravy. Dle § 75 odst. 4 je plátce v případě po skončení kalendářního roku povinen zohlednit skutečný poměrný koeficient, který se vypočte dle skutečného podílu použití. Pokud je rozdíl větší než 10 procentních bodů, provede se oprava odpočtu.
Plátce je oprávněn opravit výši uplatněného odpočtu, pokud je rozdíl záporný, ale naopak je povinen výši opravit, pokud je rozdíl kladný. Oprava se provádí za poslední zdaňovací období toho kalendářního roku – tedy v přiznání k dani za prosinec.
K čemu se používá krácený koeficient?
Krácený koeficient se používá v tom případě, kdy plátce použije přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění, u kterých má nárok na odpočet dle zákona o DPH (§ 72 odst. 1), tak pro plnění, která jsou osvobozená od daně bez nároku na odpočet s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko. V takovém případě má plátce nárok na odpočet pouze v krácené výši, která odpovídá rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně.
Typicky se tedy jedná například o plátce, který prodává zboží v prodejně v rámci klasického režimu, a zároveň pronajímá budovu dle § 56a dle zákona o DPH. Přesně v takovém případě musí plátce DPH krátit daň na vstupu.
Jak se vypočítá krácený nárok na odpočet?
Výpočet kráceného koeficientu je trochu složitější než v případě poměrného odpočtu. Příslušná výše odpočtu daně se vypočte jako „součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu“. Tento koeficient se vypočte jako procentní podíl, kdy se v čitateli uvede součet částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných zdanitelných plnění s nárokem na odpočet, a ve jmenovateli se uvede celkový součet hodnoty v čitateli a součet hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet.
Zjednodušeně řečeno se při výpočtu koeficientu uvedou do čitatele všechna plnění, která jsou v daňovém přiznání uvedena na řádcích 1, 2, 20–26 a 31, a jmenovatel bude obsahovat řádky 1, 2, 20–26, 31, 50.
V zákoně je však definováno, co se do výpočtu koeficientu nezahrnuje. Nezahrnuje se zejména dodání nebo poskytnutí dlouhodobého majetku, pokud byl využíván pro ekonomickou činnost, poskytnutí finančních služeb, dodání nemovité věci nebo nájem nemovité věci, pokud je doplňkovou činností, a dodání zboží dle § 13 odst. 4 písm. b) – týká se majetku vytvořeného vlastní činností. Pokud vypočtený koeficient bude roven nebo vyšší 95 %, má se za to, že je roven 100 % – plátce má tedy nárok na odpočet daně v plné výši.
Pro výpočet nároku na odpočet se používá koeficient vypočtený z údajů za zdaňovací období minulého roku při vypořádání odpočtu. Pokud neexistuje, stanoví se výše koeficientu kvalifikovaným odhadem.
Po skončení kalendářního roku musí plátce provést tzv. vypořádání odpočtu daně v krácené výši, a to za všechna zdaňovací období daného roku. Vypořádání se provádí v posledním měsíci zdaňovacího období – tj. za prosinec.
ČLÁNKY DO MAILU