Asi tak - u bývalého zaměstnavatele nám technikům z ničeho nic namontovali GPS do aut (každý jsme měli přidělený vlastní vůz, v kterém nikdo jiný nejezdil), byl to příkaz shora (nový akcionáři si začali hrát na podnikatele). Mělo to jednu velkou výhodu - jelikož jsem ho nepoužíval k soukromým cestám, nemusel jsem mít tzv. manažerskou smlouvu a platit z něj daň (pro mě velice nevýhodné, ročně jsem zaplatil skoro 24 000 Kč za nic), protože bylo doložitelné, že jsem ho soukromě nepoužil. Navíc jsem jen vytiskl protokol a měl jsem knihu jízd jako vyšitou. Bylo to dobré tehdy, když se někdo snažil prudit, že jsem mohl jasně doložit, kde jsem v tu a tu hodinu byl (nestávalo se často) a navíc to pomáhalo moji skleróze, když jsem psal měsíční výkaz práce. GDPR je mi momentálně ukradené, protože jako OSVČ jaksi GPS nepoužívám.
GPDR v tomto případě jde proti kontrole zaměstnanecké disciplíny, což nepovažuji za správné. Nebo ji aspoň komplikuje. Pravdou totiž je, že našinec je tvor docela vynalézavý a když může, tak si na úkor zaměstnavatele pomůže.
Kontrola se komplikuje souhlas, problém je v tom, že někde se to vysloveně vyvinulo v šikanózní šmírování. Pokud by se to nepřehánělo, nebyla by ani poptávka pro omezení.
Nebo li jinak, pokud manažer není schopen se rozloučit se zaměstnancem pro jeho špatné výsledky a hledá záminku pomocí šmírování a promění i nejmenší zaváhání v závažné porušení kázně..... Pak by měli vyhodit daného manažera a ne zaměstnance.