S vysláním na pracovní cestu musí zaměstnanec souhlasit. V posledních dvou letech je však cestování spojeno s ochrannými opatřeními. Ať již v podobně respirátorů v dopravních prostředcích či některých objektech. Zaměstnance nemine ani prokázání bezinfekčnosti.
Co se dozvíte v článku
Pracovní cesta dle zákoníku práce
Pracovní cestou je podle § 42 zákoníku práce časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
Jestliže by zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci. Eventuálně jeho práci organizoval, řídil a kontroloval. V pověření je třeba vymezit jeho rozsah a s tímto pověřením musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele ale nemohou vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.
Výdaje na pracovní cestě zaměstnance
Zaměstnavatel musí zaměstnanci poskytovat náhradu výdajů, které mu v souvislosti s výkonem práce vzniknou. Jde o náhradu jízdních výdajů, jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, výdajů za ubytování, zvýšených stravovacích výdajů (stravné) a nutných vedlejších výdajů.
Cestovní náhrady zaměstnanci přísluší po celou dobu trvání pracovní cesty (eventuálně cesty mimo pravidelné pracoviště). Nárok na stravné se tak bude počítat od začátku pracovní cesty po její ukončení bez ohledu na skutečnost, zda jde o výkon práce (počítá se celá doba, včetně volného času zaměstnance).
Podle § 164 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů v prokázané výši. Pokud tuto výši prokázat nemůže, přísluší náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. Převážně se bude jednat o parkovné, poplatky za úschovu zavazadel, dálniční poplatky atd. Pro tuto náhradu je podstatné splnění dvou podmínek, a to prokázání výdajů a nutnost vynaložení výdajů. O tom, zda byl výdaj pro uskutečnění pracovní cesty nutný, rozhoduje zaměstnavatel s ohledem na předem určené podmínky pracovní cesty. Nutným vedlejším výdajem nebude např. zaměstnancem zaplacená pokuta za porušení dopravních předpisů nebo občerstvení v hotelovém minibaru, byť prokazatelně doloženém.
Prokázání bezinfekčnosti
Aktuálně musí zaměstnanci při ubytování na pracovních cestách prokázat bezinfekčnost. Výjimku mají plně očkovaní zaměstnanci nebo zaměstnanci, kteří prodělali nemoc, ukončili izolaci, ale od pozitivního testu neuplynulo více než 180 dnů.
Dotaz z Poradny Podnikatel.cz: Zaměstnavatel vysílá zaměstnance na pracovní cestu, při kterých se ubytovávají v hotelích. Jak má správně postupovat, když zaměstnanec sdělí, že není očkován. Samotestování u zaměstnavatelů není uznáváno. Musí těmto zaměstnancům testování zajišťovat zaměstnavatel, nebo je tato povinnost přenesena na zaměstnance?
Jak pro server Podnikatel.cz upřesnil Vladimír Dostálek z ministerstva práce a sociálních věcí, jestliže zaměstnavatel vysílá zaměstnance na pracovní cestu a v souvislosti s tím pro něho zajišťuje ubytování, při němž je požadována tzv. „bezinfekčnost“, bude na zaměstnavateli, aby zajistil pro tohoto zaměstnance, který nebyl vakcinován, provedení příslušného testu. Podrobení se tomuto testování v souvislosti s výkonem práce je zaměstnavatel oprávněn po zaměstnanci požadovat.
Odměňování na pracovní cestě
Podle § 210 zákoníku práce se doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do směny, považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele. Při této překážce se mzda nebo plat zaměstnanci nekrátí. Zjednodušeně řečeno, pokud jede zaměstnanec na pracovní cestu kolidující s jeho směnou, je z pohledu odměňování nepodstatné, zda v této době vykonává práci pro zaměstnavatele nebo tento čas tráví čekáním na autobus, cestováním či řízením vozidla. Celá tato doba je z pohledu odměňování mzdou.
Posouzení doby strávené na pracovní cestě včetně příkladu se již server Podnikatel.cz věnoval článkem Organizujete služební cestu? Do odpracované doby se čekání či spánek na cestě nepočítá
Není překážka jako překážka
Přestože se hovoří o překážce na straně zaměstnance, je zde podstatný rozdíl oproti jiným překážkám v práci. Jak uvádí zákoník práce v ustanovení § 210 – mzda nebo plat se za tuto dobu zaměstnanci nekrátí. To znamená, že mu přísluší nikoli náhrada mzdy, ale mzda. S náhradou se počítá pouze v situaci, kdy by zaměstnanci z důvodu pracovní cesty mzda ušla. Tedy tam, kde je odměňování závislé na jeho výkonu či na tržbách (úkolová mzda atd.). Zaměstnancům by v takovém případě skutečně náležela náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
ČLÁNKY DO MAILU