Zaměstnavatel vás pošle na služební cestu. Při ní máte pohlavní styk, při kterém se nešťastnou náhodou zraníte o lampičku. Jestliže vám šéf vysloveně sex na pracovní cestě nezakázal, jedná se pracovní úraz a vy máte právo na náhradu škody. Klepete si na čelo? Jak upozornil server ePravo.cz, přesně takové rozhodnutí nedávno vydal Australský federální soud. V Česku sice s odškodněním za podobný úraz neuspějete, i zde ale řešily soudy několik bizarních pracovních úrazů. Co lze tedy ještě považovat za pracovní úraz a co už nikoli?
Čtěte také: Sex na pracovišti a další 4 průšvihy zaměstnanců, o kterých se veřejně nemluví
Bizarní australská a americká rozhodnutí
Australský federální soud vydal nedávno zajímavé rozhodnutí. Zaměstnankyni australské vládní agentury vyslal zaměstnavatel na pracovní cestu, a to náhodou přesně tam, kde v té době pobýval i její přítel. Zaměstnankyně pak měla v místě služební cesty, ve sjednaném motelu, se svým partnerem pohlavní styk. Během milování na ně však spadla lampička a ženě poranila obličej. Následně se zaměstnankyně rozhodla domáhat odškodnění, protože se podle ní jednalo o pracovní úraz.
Australský právní systém stanovuje, že zaměstnavatel musí úraz odškodnit, pokud k němu došlo při výkonu zaměstnání. Tuto definici ale splňuje i zranění, ke kterému dojde mimo obvyklé místo výkonu práce, pokud činnost souvisí s výkonem práce. Soud první instance požadavek ženy zamítl s tím, že se poranila během volnočasové aktivity, které nijak nesouvisela s výkonem zaměstnání. Jenže odvolací Australský federální soud s tímto rozhodnutím nesouhlasil.
Podle odvolacího soudu se totiž jedná o výkon zaměstnání celou dobu, pokud zaměstnavatel vyšle pracovníka na služební cestu. Jediné výjimky tvoří zranění, ke kterému by došlo vědomou nedbalostí, a zranění při činnosti, kterou zaměstnavatel vysloveně zakáže. Jak uvedl dále ve svém rozhodnutí soud, nezáleží, zda k úrazu došlo při samotném výkonu pracovní činnosti či v době odpočinku. Podle soudu je rovněž jedno, při jaké činnosti ke zranění došlo.
Podobná zajímavá rozhodnutí ale nepatří pouze mezi výsadu Austrálie. Také judikatura amerických soudů obsahuje mnoho „kuriózních“ případů týkajících se pracovních úrazů. Pro zajímavost lze uvést třeba rozhodnutí Vrchního soudu v New Yorku ve věci Torre v Logic Technology Inc. V tomto případě si zaměstnanec, jež měl v popisu práce hledání nových klientů a udržování vztahů se stávajícími klienty, mimo pracovní dobu zašel do fitness centra, na jehož členství zaměstnavatel přispíval, a utrpěl zde zranění páteře. Vrchní soud rozhodl, že takové poškození zdraví je pracovním úrazem,
uvedla serveru Podnikatel.cz Zuzana Ferianc, advokátka z kanceláře Baker & McKenzie.
Čtěte také: Povinné úrazové pojištění i z dohod o provedení práce
V Česku se zraněním při sexu neuspějete
Australský a americký právní systém se od českého však odlišují a s podobnou žalobou byste v ČR neuspěli. Zákoník práce v § 366 totiž říká, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Převažující právní názor navíc určuje, že za pracovní cestu lze považovat ještě přesun do určeného místa. Jakmile ale zaměstnanec vstoupí do ubytovacího zařízení, odpovědnost zaměstnavatele končí. Aby tak existovala alespoň teoretická šance na odškodnění, musel by mít zaměstnanec sex přímo na pracovišti. S největší pravděpodobností by ale ani tak neuspěl. Soud by se tak musel zabývat otázkou, zda byl pohlavní styk součástí pracovních úkolů zaměstnance. Z toho důvodu by soud v drtivé většině takovou žalobu zamítl,
vysvětlila serveru Podnikatel.cz Alena Sokolová z advokátní kanceláře FABIAN & PARTNERS.
V Česku se zraněním při sexu na služební cestě neuspějete.
Čistě teoreticky by se podle právníků dalo říct, že pracovním úrazem je i takový úraz, který by se stal, kdyby zaměstnanec pracoval. Pokud si tedy odskočí zaměstnanci „na rychlovku“ u kopírky ukryté v zadní části budovy a jsou zraněni špatně upevněným lustrem, který se na ně zřítí, mohlo by se jednat o pracovní úraz, neboť by k němu mohlo dojít i při kopírování. Na druhou stranu se zde jedná o evidentní za exces z pracovních povinností. Pokud by na někoho spadnul na pracovišti lustr, zejména na místě, kde se běžně pracuje, a které je volně přístupné, tak se takový exces moc řešit nebude,
komentoval Erwin Hanslik, partner advokátní kanceláře TaylorWessing e|n|w|c Advokáti.
Jak ale dále doplňuje Hanslik, právním oříškem by bylo, zda nastalou situaci posoudit jako obecnou odpovědnost zaměstnavatele nebo pracovní úraz. Judikatura k obdobným případům totiž zatím neexistuje, takže by při posouzení případu záleželo na všech okolnostech. Pokud ovšem v souvislosti s touto nečekanou kratochvílí s vnadnou asistentkou postihne staršího kolegu srdeční příhoda nebo mu „rupne v zádech“, tak se o pracovní úraz v žádném případě jednat nebude,
doplnil Hanslik.
“Kurva, nelezte na ty světlíky”
Se zraněním při sexu zaměstnanec sice zřejmě neuspěje, i česká judikatura ale zná několik bizarních pracovních úrazů. Nejvyšší soud ČR například 4. září 2012 řešil situaci, kdy si jeden dělník při zateplování střechy domu sedl v pracovní době na světlík, aby si vykouřil cigaretu. Špatně zajištěný světlík se však pod ním propadl a zaměstnanec utrpěl vážná zranění a byl mu přiznán plný invalidní důchod. Krajský soud rozhodl, že chování dělník nelze považovat za exces. Podle soudu lze totiž chvilkové posazení během pracovní doby považovat za „celkem běžné“, a okolnost, že zároveň kouřil „považuje odvolací soud za zcela nerozhodnou“, protože kouření nemělo s jeho pádem žádnou příčinnou souvislost.
Čtěte také: Je za úraz při cestě na svačinu zodpovědný zaměstnavatel?
Nic na tom podle soudu nemění ani okolnost, že nebyla vyhlášena zaměstnavatelem překážka. Každý zaměstnanec totiž v průběhu pracovního dne vykoná mnoho různých úkonů, které v přísném slova smyslu nemají souvislost s plněním pracovních úkolů.
Pokud však tyto činnosti nevybočují z obvyklého rámce, což se podle krajského soudu nestalo, nelze je považovat za exces z pracovních povinností. Jednání žalobce nevybočilo žádným způsobem z obvyklého chování pracovníků v obdobných situacích. Nejvyšší soud dal Krajskému v tomto bodě zapravdu, ale přesto případ znovu vrátil k novému projednání, aby soudy znovu prověřily, zda přece jenom neexistují polehčující okolnosti pro počínání firmy, která měla zaměstnance varovat v jednom ze svých pokynů,
upřesnil serveru Podnikatel.cz Erwin Hanslik, partner TaylorWessing e|n|w|c Advokáti.
Pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je podle Nejvyššího soudu jakýkoli výslovný pokyn učiněný písemně nebo ústně, bez ohledu na svoji expresívnost anebo na to, do jaké míry jeho obsah odpovídá pravidlům společenských konvencí, jestliže je jím stanoven pro podřízené zaměstnance závazný způsob chování. Konkrétním pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci proto v daném případě mohl být i pokyn předáka (doslovně – „kurva, nelezte tam na ty světlíky, můžete sletět“), neboť tím stanoví pro podřízené závazný způsob chování a vysvětluje důvod svého pokynu,
vysvětlil Hanslik.
Čtěte také: Práce je nezdravá, hrozí při ní úrazy i smrt. Lenošení ale život nezachrání
Zranění na teambuildingu je pracovní úraz
O něco jiná situace však nastává u tzv. teambuildingů. Nejvyšší soud ČR na začátku roku 2009 rozhodl, že úraz utrpěný při činnosti, která je součástí programu takové akce, lze považovat za pracovní úraz. Za takové činnosti lze považovat například sportovní aktivity. V konkrétním případě se jednalo o výroční zimní výjezdní zasedání v rakouském lyžařském středisku, jehož cílem bylo budování manažerského týmu. Zaměstnanec byl na tuto „oficiální a povinnou“ akci pozván dopisem, k němuž byl přiložen „denní program“ zasedání, ve kterém byly pro jednotlivé dny předem naplánovány různé „společné aktivity“ (např. sáňkování, lyžování, soutěžní sjezd ledovce, objevitelská posezení u rakouských kulinářských specialit). K tomu bylo uvedeno upozornění na „nutnost vzít si s sebou“ vhodné zimní oblečení s tím, že lyže si účastníci zasedání „mohou půjčit v nedaleké sportovní prodejně“. Účast na těchto aktivitách byla zaměstnavatelem předpokládána. V době, kdy se podle předem stanoveného denního programu konalo „lyžování na sjezdovce/mimo sjezdovku“ utrpěl zaměstnanec následkem pádu při sjíždění svahu na lyžích úraz zlomeninu ruky v oblasti zápěstí, který mu byl zaměstnavatelem uznán jako pracovní,
doplnil Hanslik.
Při posouzení, zda se skutečně jedná o pracovní úraz, není dle soudu rozhodující formální označení tohoto kurzu týmové spolupráce v příslušných dokumentech, nýbrž vlastní obsahová náplň činnosti, při které zaměstnanec úraz utrpěl. Naopak v případě, že by došlo k úrazu na akci, která je sice jako tzv. team-building označována, avšak ve skutečnosti se jedná pouze o společný pobyt zaměstnanců bez cíleného průběhu, nelze takový úraz označovat jako pracovní,
dodala serveru Podnikatel.cz Alena Sokolová. Zajímavostí celého případu byla skutečnost, že žalujícím nebyl zaměstnanec, ale zaměstnavatel, který se po pojišťovně, u které byl ze zákona pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, domáhal náhrady za vyplacené bolestné.
ČLÁNKY DO MAILU