Daň z nemovitých věcí se platí z pozemku a ze staveb a jednotek. Tato daň se dříve jmenovala daň z nemovitostí.
Daň z nemovitých věcí se platí z pozemku a ze staveb a jednotek, dříve se tato daň nazývala daň z nemovitostí, což bylo novelou zákona č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí nahrazeno pojmem daň z nemovitých věcí.
Daň z nabytí nemovitých věcí byla zrušena 26. září 2020. Jednalo se o majetkovou daň, která v letech 1993 až 2013 byla označena jako daň z převodu nemovitostí.
Předmětem daně byly nemovité věci, které se nacházely na území České republiky a jejím poplatníkem byl převodce vlastního práva a od listopadu 2016 nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci.
Předmětem daně z pozemků, která je součástí daně z nemovitých věcí, jsou pozemky na území České republiky evidované v katastru nemovitostí. Co konkrétně patří do předmětu daně z pozemku, definuje §2 zákon č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí.
Základem pro výpočet daně z pozemku je vždy jejich výměra. V případě, že se na pozemku nachází nějaká stavba, budete od výměry pozemku odečítat právě zastavěnou plochu. První, čím budete násobit výměru pozemku, je cena pozemku. Počítá se s ní, ale pouze typu A – orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad a typu B – trvalý travní porost. Průměrnou cenu za 1 m2 u těchto pozemků vyhlašuje pro jednotlivá katastrální území ministerstvo zemědělství.
Dále je to C – hospodářský les a D – rybník s intenzivním a průmyslovým chovem ryb. U těchto typů pozemků budete cenu za 1 m2 zjišťovat v cenových předpisech, případně se dá použít částka 3,80 Kč. U pozemků typu A činí sazba 0,75 %, u typu B až D 0,25 %. U zpevněných ploch pro podnikání dělá sazba v závislosti na typu podnikání buď 5 Kč, nebo 1 Kč za m2 .
Předmětem daně ze staveb a jednotek, která je součástí daně z nemovitých věcí, jsou stavby a jednotky na území České republiky. Co patří a nepatří do daně ze staveb a jednotek, definuje § 7 zákona č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí.
Stejně jako u daně z pozemků je i u staveb základem daně výměra, tentokrát však zastavěné plochy. U některých druhů staveb ale mohou výpočet ovlivnit ještě další dva koeficienty (oproti dani z pozemků). Výměra se postupně násobí následujícími faktory:
Koeficient podle § 10 zákona č. 338/1992 o dani z nemovitých věcí, tímto koeficientem. Dále sazbou daně budete násobit výměru zastavěné plochy všech typů staveb.
Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí se nepodává, pokud ho poplatník podal na některé z předchozích zdaňovacích období a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně (zpravidla nabytí či pozbytí nemovitosti).
Daňové přiznání se tak například nepodává v případě změn sazeb, koeficientů či místní příslušnosti.
Osvobození od daně z nemovitých věcí se vztahuje jak na daň z pozemku, což definuje § 4 zákona č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí, tak i na daň ze staveb a jednotek, což je podrobně popsáno v § 9 zákona č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí.
Pokud pozemek či stavbu využíváte k podnikání, platí pro vás zvláštní sazby daně. Kromě několika výjimek (zemědělská prvovýroba, lesní a vodní hospodářství) platí u daně staveb a jednotek sazba 10 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy a u daně z pozemků sazba 5 Kč za 1,5 m2 zpevněných ploch pozemků užívaných k podnikání nebo v souvislosti s ním.
Obce navíc mohou pro stavby sloužící k podnikání stanovit koeficent 1,5, kterým se násobí celková daňová povinnost.
Pokud se změnila vlastnická práva k nemovité věci, je povinnost tuto skutečnost oznámit příslušnému finančnímu úřadu nejpozději do 31. ledna.
Přiznání k dani z nemovitých věcí pak podává již nový vlastník dle termínů podání přiznání k dani z nemovitých věcí.