Cestovní náhrady

Cestovní náhrady upravuje zákoník práce. 

Sazby stravného pro tuzemské pracovní cesty jsou uvedeny v § 163 odst. 1 a v § 176 odst. 1 zákoníku práce. Uvádí se zde dvakrát, protože paragraf 163 platí pro zaměstnance v podnikatelské sféře a paragraf 176 pro zaměstnance ve státní správě. 

Pro stanovení, resp. změnu sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, jsou určující výchozí hodnoty stanovené zákoníkem práce a vývoj indexů cen položek spojených s pořízením a provozem motorových vozidel.

Podle paragrafu 158 odst. 3 zákoníku práce prokazuje zaměstnanec cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou.

Stravné na zahraniční cestě definuje § 170 zákoníku práce. Stravné se určuje zpravidla každoročně vyhláškou, a to v cizích měnách, které lze běžně nakoupit v tuzemských bankách nebo v mimobankovních směnárnách.