Vážený pane doktore,
máme konkrétní příklad, kdy FÚ neuznal nárok na odpočet úroků ze základu pro výpočet daně:
syn Miroslav si vzal hypoteční půjčku na výstavbu rodinného domu č.p. 315, jehož majitelkou je matka pana Miroslava. Doposud bydlel se svojí matkou v domě č.p. 51. Po ukončení výstavby domu č.p. 315 došlo k převodu vlastnictví původního domu č.p. 51 na syna Miroslava. Matka bydlí v č.p. 315, syn Miroslav má trvalé bydliště v č.p. 51. Hypoteční smlouva je sepsána na výstavbu č.p. 315, ale nyní, po refinancování v roce 2017, je hypoteční smlouva zajištěna zástavní smlouvou na dům č.p. 51. Za zdaňovací období 2017 FÚ uznal nárok na odpočet úroků, letos, za zdaňovací období 2018, tento nárok neuznává s poukazem na to, že "...Jde-li o předmět bytové potřeby uvedený v odstavci 3 písm. a) až c) a e), může být základ daně snížen pouze ve zdaňovacím období, po jehož celou dobu poplatník předmět bytové potřeby uvedený v odstavci 3 písm. a) až c) vlastnil a předmět bytové potřeby uvedený v odstavci 3 písm. a), c) a e) užíval k vlastnímu trvalému bydlení ..." - § 15, odst. 4 zák. č. 586/1992 Sb. My si však myslíme, že tento postup FÚ je nesprávný, protože se jedná o situaci podle § 15, odst. 3, pís. h) - tedy jde o refinancování původní hypoteční smlouvy. Pan Miroslav hypoteční smlouvou řešil bydlení a bytovou situaci svojí a svojí rodiny (matky).
Můžete nám, prosím, zhodnotit uvedenou situaci a sdělit nám svůj názor na postup FÚ? Cenové požadavky na Vaší práci respektujeme.
S pozdravem
Pavel Bodiš, tel. 602 353 902
Vážený pane Bodiši,
domnívám se, že finanční úřad má pravdu.
Nezdanitelnou část základu daně v podobě úroků z hypotečního úvěru lze obecně uplatnit tehdy, pokud poplatník předmět bytové potřeby uvedený v ustanovení § 15 odst. 3 písm. a) až c) zákona o daních z příjmů vlastnil. Problém ve Vámi zmíněném případě je ten, že syn Miroslav čerpá hypoteční úvěr na výstavbu bytového domu č.p. 315, ke kterému nemá vlastnické právo on, ale jeho maminka. Z tohoto pohledu tak bohužel není splněna podmínka pro uplatnění úroků z hypotečního úvěru jako nezdanitelné části základu daně, a to přesto, že v tomto domě maminka pana Miroslava bydlí. Tento odpočet by bylo možné uplatnit, pokud by pan Miroslav byl vlastníkem a rodinný dům by byl využíván (například) pro trvalé bydlení jeho maminky.
Ze stejného důvodu není podle mého názoru možné argumentovat při uplatnění odpočtu písm. h) uvedeného ustanovení (tj. refinancováním původní hypoteční smlouvy), neboť úroky z nové hypotéky by bylo možné uplatnit tehdy, pokud by byly splněny obecné podmínky pro uplatnění dané bytové potřeby, na níž se hypoteční úvěr refinancuje (toto vyplývá z věty "pokud jsou splněny podmínky pro tyto bytové potřeby", která je uvedena v závěru ustanovení § 15 odst. 3 písm. h) zákona o daních z příjmů).
Mrzí mě, že pro Vás nemám příznivější odpověď.
S pozdravem