Sazby stravného pro tuzemské pracovní cesty jsou uvedeny v § 163 odst. 1 a v § 176 odst. 1 zákoníku práce.
Zaměstnavatel v podnikatelské sféře musí vždy dodržet minimální zákonem stanovenou hodnotu. Ovšem může vyplatit i více. Stravné vyplacené nad rámec maximálních náhrad uvedených v zákoníku práce pro státní sféru však nebude na straně zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem (podle § 24 zákona o daních z příjmů je stravné daňově uznatelné pouze za podmínky, že tento nadlimit je na straně zaměstnance součástí jeho mzdy. Samozřejmě včetně odvodu sociálního a zdravotního pojištění).
Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši:
Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce (státní sféra) ve výši:
Stravné se v souladu s § 189 zákoníku práce zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. To je důležité zejména při krácení stravného, jestliže je zaměstnanci na pracovní cestě poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec sám nepřispívá. V takovém případě zaměstnanci přísluší krácené stravné podle paragrafu 163 odst. 2 zákoníku práce. Konečná částka, která bude zaměstnanci vyplacena při vyúčtování pracovní cesty, se ovšem vždy zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Jestliže bylo zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší mu stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu: