Zástavní smlouva

Zástavní smlouva je jedním z mechanismů věcného práva. Slouží k posílení pozice věřitele, zejména pokud dlužník neplní své závazky dobrovolně. Předmětem zástavní smlouvy je věc, kterou dlužník dává věřiteli do zástavy. V případě, že nebude dluh včas a řádně splacen, může věřitel tuto věc zpeněžit. Pokud vás zajímá, jak by měla zástavní smlouva vypadat, můžete si prohlédnout vzorový dokument na této stránce.

Zástavní smlouva a zástavní právo

Zástavní smlouva bývá uzavírána mezi věřiteli a jejich dlužníky. Dá se v podstatě popsat jako pojistka věřitele, který má na dlužníka „páku“. Zástavní právo slouží k zajištění cizí věci pro případ, že dlužník dluh včas a řádně nesplatí. To znamená, že dlužník dává věřiteli určitou věc do zástavy.

Do zástavy se běžně dávají nemovitosti, movité věci, ale i cenné papíry, pohledávky, podíly v korporaci nebo ochranné známky. Se zástavním právem se běžně setkáte i u hypoték, neboť banky si zástavním právem k nemovitosti zajišťují splácení nemovitosti. Podstatné je, aby byla daná věc obchodovatelná a věřitel ji mohl v případě nesplacení dluhu zpeněžit. Zástava totiž slouží k tomu, aby se na ní věřitel v takovém případě zhojil finančně.

Osoba, která dává věřiteli věc do zástavy, se nazývá zástavce (zástavní dlužník). Obvykle je zástavcem ta samá osoba, která věřiteli dluží. V běžném životě ale mohou nastat i takové situace, kdy se zástavcem stane úplně jiná osoba. Může jít například o rodiče, kteří budou ručit svým domem za vlastní děti, které si vzaly hypotéku.

Věřitel, který dostane od zástavce danou věc do zástavy, je v tomto zástavněpracovním vztahu označován jako zástavní věřitel. Ten má ze zákona právo prodat zastavenou věc a z výtěžku uspokojit svou pohledávku za dlužníkem. O právní úpravě zástavního práva pojednává § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Zástavní smlouva k nemovitosti

Forma zástavní smlouvy závisí na tom, zda je jejím předmětem věc movitá, či věc nemovitá. Zástavní smlouva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí musí být zhotovena v písemné formě. Nemovitosti se k zástavě používají nejčastěji, neboť se nemusejí odevzdávat zástavnímu věřiteli. Zástavní právo pak vzniká ve chvíli, kdy je zapsáno do katastru nemovitostí.

Pokud je předmětem zástavní smlouvy nemovitá věc, která se nezapisuje do katastru (například sklep, závod nebo jiná hromadná věc), vyžaduje občanský zákoník vypracování zástavní smlouvy formou veřejné listiny. Zástavní právo vzniká v okamžiku zápisu do Rejstříku zástav.

Tento rejstřík je veden Notářskou komorou České republiky a není veřejně přístupný, zápis do Rejstříku zástav tudíž provádí notář. Do Rejstříku zástav lze také zapsat zákaz zřízení zástavního práva k věci, aniž by k této konkrétní věci muselo být zřízeno zástavní právo.

Zápis do Rejstříku zástav může být pro věřitele výhodný v situaci, kdy je k dané věci vázáno více zástavních práv. V takovém případě má přednostní právo na uspokojení své pohledávky dlužníkem ten věřitel, o jehož zástavním právu existuje zápis v Rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu.

Rejstřík zástav ovšem neslouží jen k zápisům, dá se v něm i vyhledávat. Toho může využít například kupující, aby předešel riziku koupě zastavené věci. Určitě se to vyplatí v situaci, kdy člověk kupuje starší věc vyšší hodnoty. Každého notáře lze požádat o opis nebo výpis z Rejstříku zástav, případně o vydání potvrzení, že v něm daná věc není evidována jako zastavená.

Zástavní smlouva při prodeji nemovitosti

Zástavní právo samo o sobě nepředstavuje žádnou překážku při prodeji dané nemovitosti. V dnešní době je prodej nemovitostí, na kterých je vázáno zástavní právo, vcelku běžný. Je potřeba ale dodat, že to může představovat risk pro kupujícího. Ten by si měl vždy ověřit, že s koupí nemovitosti dojde k úhradě pohledávky věřitele a následně také k zániku a výmazu zástavního práva z katastru.

Zástavní smlouva na auto a jiné movité věci

Do zástavy lze dát pochopitelně i movité věci. Tím jsou myšleny věci hmotné, jako je například auto, ale i věci nehmotné, jako jsou třeba pohledávky nebo cenné listiny. Písemná forma zástavní smlouvy je obecně vyžadována i u movitých věcí. Výjimku představují situace, kdy je movitá věc odevzdána jako zástava do rukou věřitele nebo třetí osobě při uzavření smlouvy.

Zástavní smlouva: vzor

Jak bylo již zmíněno, zástavní smlouva se uzavírá v písemné formě u nemovitostí i u většiny věcí movitých. V každém případě by v ní měly být správně a jasně identifikované obě smluvní strany (tedy zástavce a zástavní věřitel). Mezi další důležité náležitosti patří popis předmětu smlouvy (nemovitosti či jiné věci) a způsob vzniku zástavního práva.

V námi uvedeném vzorovém dokumentu nechybí ani vymezení práv a povinností obou smluvních stran. Na závěrečné stránce je pak prostor pro podpisy.

Pamatujte ale na to, že tento vzor zástavní smlouvy se týká pouze nemovitostí. Jedná se navíc o obecný vzor, takže nemusí odpovídat individuálním požadavkům jednotlivých případů. Do zástavní smlouvy mohou být pochopitelně zaneseny i další náležitosti, na kterých se zástavce s věřitelem domluví a které nikterak neodporují zákonu.