Smlouvy a pracovní doba

Zákoník práce (č. 262/2006 Sb.v platném znění) přesně definuje, co je závislá práce. Rozumí se jí:

• výlučně osobní práce vykonávaná zaměstnancem pro zaměstnavatele,
• podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem a na jeho odpovědnost,
• za mzdu, plat nebo odměnu,
• v pracovní době či jiné domluvené době,
• na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném sjednaném místě,
• na náklady zaměstnavatele.

Co jsou pracovněprávní vztahy

Závislá práce může být vykonávána pouze v rámci pracovněprávních vztahů. Základními pracovněprávními vztahy jsou:

• pracovní poměr založený na základě pracovní smlouvy,
• právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce).

Práci nesmí vykonávat osoby do 15 let nebo před skončením povinné školní docházky. Tyto osoby mohou vykonávat pouze činnost uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

Každý pracovněprávní vztah může vzniknout pouze na základě souhlasu fyzické osoby (budoucí zaměstnanec) a zaměstnavatele.

Povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s pracovněpráv­ními vztahy

V souvislosti s pracovněprávními vztahy vznikají zaměstnavateli určité povinnosti:

• musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoliv diskriminace zaměstnanců i uchazečů o zaměstnanců
• musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy nebo platu, odměny apod. za stejnou práci a za práci stejné hodnoty,
• musí poskytovat zaměstnanci informace v pracovněprávních vztazích,
• musí seznamovat zaměstnance s kolektivní smlouvou a s vnitřními předpisy,
• musí zajišťovat o vytváření a rozvíjení pracovněprávních vztahů podle zákona.

V případech stanovených zvláštními právními předpisy je také zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce.

Zaměstnavatelé nesmí:

• přenášet riziko z výkonu závislé činnosti na zaměstnance,
• zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem snaží domáhat svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů,
• od zaměstnance za porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat (to se však netýká způsobené škody, za kterou zaměstnanec odpovídá – např. manko v pokladně apod.),
• požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovněprávním vztahu (netýká se konkurenční doložky a srážek z příjmu z pracovněprávního vztahu).

Pracovní smlouva

Při zakládání pracovního poměru je nezbytné uzavřít mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem písemně pracovní smlouvu. Jedno vyhotovení vždy musí obdržet zaměstnanec.

Povinnosti před uzavřením pracovní smlouvy

Ještě před samotným uzavřením vyplývají ze zákona pro zaměstnavatele a zaměstnance určité povinnosti. Zaměstnavatel je povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro něj z pracovní smlouvy vyplynuly, s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, popř. i s dalšími povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů.

Náležitosti pracovní smlouvy

Pracovní smlouva musí mít určité náležitosti. Mezi ně patří:

• druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
• místo nebo místa výkonu práce,
• den nástupu do práce.

Zkušební doba

V pracovní smlouvě může být sjednána i zkušební doba. Lze ji sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Nelze ji sjednat, pokud již pracovní poměr začal, ani ji nelze dodatečně prodloužit.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě. Pokud zaměstnanec nenastoupí do práce v den nástupu, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

Povinnosti od vzniku pracovního poměru

Jakmile vznikne pracovní poměr, vyplývají z této skutečnosti určité povinnosti jak pro zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo vnitřními předpisy.

Zaměstnanec je pak povinen podle pokynů zaměstnavatele vykonávat práci osobně, podle pracovní smlouvy a v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

Jak na pracovní dobu

Při uzavření pracovněprávního vztahu je vždy sjednána i týdenní pracovní doba. Buď je sjednána přímo v pracovní smlouvě (nebo v některé z dohod), vnitřními předpisy či v kolektivní smlouvě. Důležité skutečnosti o pracovní době jsou stanoveny zákoníkem práce.

Základní termíny

Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a v níž je zaměstnanec připraven na pracovišti k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

Doba odpočinku je doba, která není pracovní dobou.

Dvousměnný pracovní režim je režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Třísměnný pracovní režim je takový režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Nepřetržitý pracovní režim je režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Nepřetržitý provoz je pak takový provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu.

Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn.

Práce přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (takovým zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit). Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

Noční práce je práce konaná v noční době, tedy mezi 22. a 6. hodinou.

Zaměstnanec pracující v noci je zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Délka pracovní doby

V zákoníku práce je stanoveno, že týdenní pracovní doba nesmí překročit 40 hodin týdně.

Dále je zákonem určeno, že stanovená pracovní doba nesmí překročit u zaměstnanců:

• pracujících v podzemí, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodin týdně,
• v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu 37,5 hodin týdně,
• v dvousměnném pracovním režimu 38,75 hodin týdně,
• mladších 18 let 30 hodin týdně s tím, že délka směny v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout 6 hodin (to platí i ve více pracovněprávních vztazích; osoba mladší 18 let nesmí dohromady ve všech pracovněprávních vztazích pracovat více než 30 hodin týdně).

Rozvržení pracovní doby

Pracovní dobu určuje zaměstnavatel. Určí začátek a konec směn. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do 5 pracovních dní s ohledem na bezpečnost práce. Zaměstnanec je povinen být na pracovišti před začátkem pracovní doby a odcházet po jejím skončení. Zaměstnavatel je povinen při rozvrhování pracovní doby rozvrhnout ji s ohledem na tzv. nepřetržitý odpočinek.

Pracovní dobu lze rozložit rovnoměrně či nerovnoměrně. Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí délka pracovní směny přesáhnout 9 hodin. Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou na jiném rozvržení, nesmí přesáhnout 12 hodin. Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin a průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou pracovní dobu za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.

Při rovnoměrném i nerovnoměrném rozvržení pracovní doby lze uplatnit tzv. pružnou pracovní dobu. Při pružném rozvržení pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek, případně i konec pracovní doby v jednotlivých dnech s ohledem na časový úsek stanovený zaměstnavatelem. V tomto vloženém časovém úseku je zaměstnanec povinen být na pracovišti.

Přestávka v práci na jídlo a oddech

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Mladistvému zaměstnanci nejdéle po 4,5 hodinách. Tato přestávka může být rozdělena na několik částí v trvání nejméně 15 minut. Neposkytují se na začátku a konci pracovní doby a nezapočítávají se do pracovní doby.

Bezpečnostní přestávka

Má-li zaměstnanec při výkonu práce nárok na bezpečnostní přestávku (např. řidič apod.), započítává se do pracovní doby. Bezpečnostní přestávka se započítává do pracovní doby i v případě, že připadne na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech.

Doba odpočinku

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi jednotlivými směnami nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Odpočinek může být zkrácen až na 8 hodin v případě zaměstnance staršího 18 let a to za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení:

• v nepřetržitých provozech při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby a při práci přesčas,
• v zemědělství,
• při poskytování služeb obyvatelstvu (zejména ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních, v telekomunikacích a v poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociální péče)
• u naléhavých opravných prací (jde-li o odvrácení nebezpečí)
• při živelních událostech a v jiných podobných mimořádných případech.

Dny pracovního klidu

Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně. Lze nařídit jen nutné práce, které nelze provést v pracovních dnech:

• naléhavé opravné práce,
• nakládací a vykládací práce,
• inventurní a závěrkové práce,
• práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
• při živelních událostech a v jiných mimořádných případech,
• práce uspokojující životní, zdravotní, vzdělávací, kulturní, tělovýchovné a sportovní potřeby obyvatel,
• práce v dopravě,
• krmení a ošetřování zvířat.