Nový Občanský zákoník - Oddíl 2 - Výklad právních jednání
Předpis č. 89/2012 Sb.
Znění od 30. 12. 2016
- znění od 1. 1. 2025 do 1. 7. 2025
- aktuální znění od 1. 4. 2024 do 1. 1. 2025
- znění od 1. 1. 2024 do 1. 4. 2024
- znění od 6. 1. 2023 do 1. 1. 2024
- znění od 5. 1. 2023 do 6. 1. 2023
- aktuální znění od 1. 7. 2021
- znění od 1. 1. 2021 do 1. 7. 2021
- znění od 1. 7. 2020 do 1. 1. 2021
- znění od 1. 12. 2018 do 1. 7. 2020
- znění od 1. 7. 2018 do 1. 12. 2018
- aktuální znění od 1. 1. 2018
- znění od 28. 2. 2017 do 1. 1. 2018
- Zobrazeno znění od 30. 12. 2016 do 28. 2. 2017 další verze
- aktuální znění od 1. 1. 2014
- vyhlášené znění od 22. 3. 2012 do 1. 1. 2014
89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník
Oddíl 2
Výklad právních jednání
§ 555
(1) Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
(2) Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.
§ 556
(1) Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
(2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
§ 557
Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.
§ 558
(1) V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.
(2) V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.
