Zákon o sociálním zabezpečení - ČÁST DRUHÁ - DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ

ČÁST DRUHÁ

DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ

HLAVA PRVNÍ

ÚČAST NA DŮCHODOVÉM ZABEZPEČENÍ A DRUHY DÁVEK

§ 6

Účast na důchodovém zabezpečení

(1) Důchodového zabezpečení jsou účastni:

a) pracovníci v pracovním poměru,

b) členové jednotných zemědělských družstev,

c) členové výrobních družstev,

d) občané, kteří mají v důchodovém zabezpečení podle tohoto zákona práva a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru, zejména uvolnění poslanci zastupitelských sborů, uvolnění členové výborů lidové kontroly, soudci z povolání, prokurátoři, advokáti, umělci (§ 2 odst. 1 písm. c)), studenti a žáci, vědečtí a umělečtí aspiranti, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, občané vykonávající práce na základě dohody o pracovní činnosti a občané poskytující věcná plnění a výkony na základě povolení národního výboru,

e) vojáci z povolání, příslušníci Sboru národní bezpečnosti a příslušníci sborů nápravné výchovy.

(2) Důchodového zabezpečení jsou účastni v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím předpisem, pokud nejsou účastni podle odstavce 1, též

a) jednotlivě hospodařící rolníci a jiné osoby samostatně hospodařící, a to na základě svého pojištění,

b) občané, kteří dosáhli věku 65 let nebo se stali invalidními,

c) občané konající službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání, příslušníci Lidových milicí, pomocníci Pohraniční stráže, členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, účastníci civilní obrany, branné výchovy nebo přípravy k obraně Československé socialistické republiky, účastníci krátkodobých nebo neplacených brigád, dobrovolní požárníci, dárci krve, dobrovolní zdravotníci Československého červeného kříže, účastníci organizované tělesné výchovy a další občané uvedení v prováděcím předpisu, kteří se stali částečně invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za zvláštních okolností uvedených v tomto zákoně nebo v prováděcím předpisu.

(3) Důchodového zabezpečení jsou účastni v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím předpisem též pozůstalí po pracujících a občanech uvedených v odstavcích 1 a 2 a pozůstalí po důchodcích.

§ 7

Druhy dávek důchodového zabezpečení

Z důchodového zabezpečení se poskytují tyto dávky:

a) důchody

1. starobní,

2. invalidní,

3. částečný invalidní,

4. za výsluhu let,

5. vdovský,

6. sirotčí,

7. manželky,

8. sociální,

9. osobní;

b) zvýšení důchodu pro bezmocnost;

c) výchovné k důchodům a příplatek k výchovnému;

d) další dávky poskytované důchodcům

1. lázeňská péče,

2. podpora při narození dítěte,

3. pohřebné.

HLAVA DRUHÁ

DŮCHODY

Díl první

Základní pojmy

§ 8

Zaměstnání

(1) Zaměstnáním se rozumí

a) pracovní (učební) poměr,

b) členství v jednotném zemědělském družstvu,

c) členství ve výrobním družstvu,

d) činnost, po kterou občané mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru (§ 6 odst. 1 písm. d)), a to v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem,

e) služba vojáků z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti, příslušníků sborů nápravné výchovy a příslušníků dřívějších ozbrojených sborů,

f) studium od prvého ročníku střední školy, nejdříve však po ukončení osmi roků školní docházky.

(2) Pracovní poměr se hodnotí jako zaměstnání, pokud zakládal nemocenské pojištění; nezakládal-li pracovní poměr nemocenské pojištění v době svého trvání, hodnotí se jako zaměstnání, jestliže by zakládal nemocenské pojištění podle předpisů platných v době vzniku nároku na důchod. To platí obdobně pro učební poměr, členství ve výrobním družstvu a činnost uvedenou v odstavci 1 písm. d).

(3) Členství v jednotném zemědělském družstvu se hodnotí jako zaměstnání, pokud zakládalo zabezpečení v nemoci podle předpisů o zabezpečení v nemoci členů jednotných zemědělských družstev. Členství v jednotném zemědělském družstvu před 1. říjnem 1988 se hodnotí jako zaměstnání, jestliže pracovní činnost v něm zakládala důchodové zabezpečení podle předpisů platných před tímto dnem.

(4) Prováděcí předpis stanoví, za jakých podmínek a v jakém rozsahu se pro vznik nároku na důchod a jeho výši hodnotí jako zaměstnání činnost jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících.

§ 9

Náhradní doby

(1) Trvalo-li zaměstnání aspoň rok, započítávají se do něho tyto náhradní doby:

a) doba služby v československých ozbrojených silách, pokud již tato doba není hodnocena jako služba vojáka z povolání,

b) doba jiné vojenské služby,

c) doba odbojové činnosti včetně věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody,²)

d) doba nezaměstnanosti,

e) doba, po kterou žena pečovala o dítě ve věku do tří let nebo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené nezletilé dítě, které vyžadovalo mimořádnou péči, pokud nebylo umístěno v zařízení pro takové děti s celoročním nebo týdenním pobytem; dítětem se rozumí dítě vlastní (osvojené) a dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů,

f) doba, po kterou měl občan nárok na nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství a podporu při ošetřování člena rodiny, doba, po kterou byl muži z důvodu péče o dítě poskytován příspěvek nebo peněžitá pomoc, a doba ošetřování (péče) člena rodiny po uplynutí období, po které občan pobíral podporu při ošetřování člena rodiny, pokud v této době zaměstnání trvalo,

g) doba odborného nebo politického školení,

h) doba pobírání invalidního důchodu nebo dávky, která se od 1. ledna 1957 považuje za invalidní důchod,³)

i) doba přípravy pro pracovní uplatnění za podmínek stanovených prováděcím předpisem,

j) doba pobírání částečného invalidního důchodu, po kterou byl vyplácen příspěvek před umístěním do zaměstnání, a to nejdříve od 1. ledna 1957,

k) doba osobní péče o blízkou osobu, která byla převážně nebo úplně bezmocná a nebyla umístěna v ústavu sociální péče nebo v obdobném zdravotnickém zařízení, a to nejdříve od 1. ledna 1976,

l) doba, po kterou byl občanu se změněnou pracovní schopností, který nebyl poživatelem částečného invalidního důchodu, vyplácen příspěvek před umístěním do zaměstnání, a to nejdříve od 1. října 1988.

(2) Prováděcí předpis stanoví, v jakém rozsahu a za jakých podmínek se započítávají náhradní doby uvedené v odstavci 1 písm. b) až d), a které děti se považují za děti převzaté do péče nahrazující péči rodičů.

Zápočet doby zaměstnání a náhradních dob v některých případech

§ 10

Kryjí-li se doba zaměstnání a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž zápočet je pro občana výhodnější. Totéž platí, kryjí-li se navzájem doby zaměstnání nebo náhradní doby.

§ 11

Pokud nevyplývá něco jiného z mezinárodních smluv, hodnotí se z dob zaměstnání a náhradních dob v cizině pro vznik nebo výši nároku na důchod jen doby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až d) a f) a v § 9 odst. 1 písm. e), f) a h), a to

a) československým státním občanům, kteří se zdržovali v cizině s povolením příslušného československého státního orgánu; federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány povolit výjimku z důvodů hodných zvláštního zřetele;

b) cizím státním příslušníkům, kteří na území československého státu byli zaměstnáni u československé organizace aspoň 10 roků; do doby zaměstnání se přitom nezahrnují náhradní doby.

Průměrný měsíční výdělek

§ 12

(1) Průměrný měsíční výdělek je měsíční průměr hrubých výdělků dosažených v pěti výdělkově nejlepších kalendářních letech v rozhodném období; připadá-li v úvahu více rozhodných období, je průměrným měsíčním výdělkem měsíční průměr hrubých výdělků z toho rozhodného období, v němž je tento průměr nejvyšší.

(2) Hrubými výdělky jsou výdělky podléhající dani ze mzdy bez odečtení této daně; prováděcí předpis stanoví, co je hrubým výdělkem občana, jehož výdělek nepodléhá dani ze mzdy, které další příjmy a za jakých podmínek jsou započitatelné do hrubých výdělků a v kterých případech je hrubým výdělkem pevně stanovená částka a výši této částky.

(3) Rozhodným obdobím je období deseti po sobě následujících kalendářních roků před rokem,

a) ve kterém vznikl nárok na důchod,

b) do něhož spadá den skončení zaměstnání konaného po vzniku nároku na starobní důchod nebo den, od kterého se přiznává starobní důchod, pokud byl občan po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě zaměstnán až do tohoto dne a nepobíral starobní důchod ani jeho část nebo invalidní důchod,

c) ve kterém občan naposledy skončil zaměstnání I. pracovní kategorie uvedené v § 14 odst. 2 písm. b) až l) nebo zaměstnání II. pracovní kategorie, pokud byl zaměstnán v těchto zaměstnáních aspoň po dobu 20 roků, nebo zaměstnání I. pracovní kategorie uvedené v § 14 odst. 2 písm. a), pokud byl zaměstnán v tomto zaměstnání aspoň po dobu pěti roků,

d) ve kterém byl občan uvolněn v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření uvedených v prováděcím předpisu, pokud občan požádal, aby bylo přihlédnuto k tomuto rozhodnému období, nebo

e) ve kterém byl občan převeden nebo uvolněn ze zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) a b) proto, že pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu trvale způsobilost konat dále dosavadní práci nebo ji nesměl konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí anebo po dosažení nejvyšší přípustné expozice,⁴) pokud občan požádal, aby bylo přihlédnuto k tomuto rozhodnému období.

(4) Pět výdělkově nejlepších kalendářních let se zjišťuje porovnáním hrubých výdělků za jednotlivé celé kalendářní roky.

(5) Není-li v rozhodném období pět kalendářních roků s výdělky, prodlužuje se rozhodné období postupně tak, aby zahrnovalo pět kalendářních roků s výdělky, a průměrný měsíční výdělek se zjišťuje z těchto pěti kalendářních roků. Pokud občan ani po tomto prodloužení nemá pět kalendářních roků s výdělky, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek z nižšího dosaženého počtu kalendářních roků s výdělky.

(6) Převyšuje-li průměrný měsíční výdělek vypočtený podle odstavců 1 až 5 částku 2500 Kčs, počítá se částka 2500 Kčs v plné výši, z částky nad 2500 Kčs do 6000 Kčs jedna třetina a z částky nad 6000 Kčs do 10000 Kčs jedna desetina; k částce nad 10000 Kčs se nepřihlíží.

(7) Prováděcí předpis stanoví, které doby se vylučují při zjišťování hrubých výdělků a průměrného měsíčního výdělku, a způsob výpočtu průměrného měsíčního výdělku.

§ 13

Starobní, invalidní, částečný invalidní důchod a důchod za výsluhu let toho, kdo požívá nebo již požíval některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než kolik činil průměrný měsíční výdělek, z něhož byl vyměřen dřívější důchod; byl-li tento průměrný měsíční výdělek stanoven podle dříve platných předpisů, upraví se podle § 12 odst. 6.

Pracovní kategorie

§ 14

(1) Zaměstnání se zařazují pro účely důchodového zabezpečení podle druhů vykonávaných prací do tří pracovních kategorií.

(2) Do I. pracovní kategorie se zařazují zaměstnání, v nichž se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně práce rizikové, při kterých dochází k častým a trvalým poruchám zdraví pracujících působením škodlivých fyzikálních a chemických vlivů, a to

a) zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech,

b) ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech,

c) zaměstnání pod zemí při provádění podzemních staveb hornickým způsobem,

d) zaměstnání členů leteckých posádek a pracovníků soustavně činných v letadle za letu,

e) zaměstnání členů posádek námořních lodí,

f) zaměstnání, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo v těžkých chemických provozech,

g) zaměstnání kesonářů a potápěčů,

h) zaměstnání vykonávaná v prostředí ohroženém ve významné míře ionizujícím zářením při úpravě a konečném zpracování radioaktivních surovin, v jaderných elektrárnách a při obsluze cyklotronu a výzkumného reaktoru,

i) zaměstnání vykonávaná s prokázanými chemickými karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity,

j) zaměstnání v hornictví vykonávaná pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na uhlí, na radioaktivní nerosty a na nerosty, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy, na magnezit, osinek, tuhu, kaolín, žáruvzdorné jíly, keramické lupky, sádrovec, živec a na křemen a křemenec k chemicko-technologickému zpracování nebo ke zpracování tavením,

k) zaměstnání v těžbě a při opracování kamene, při mletí a drcení křemene, křemence a živce, při formování žáruvzdorných výrobků a při úpravě keramických surovin, vykonávaná v prostředí vysoké koncentrace agresivního fibroplastického prachu, pokud jsou pracující při výkonu těchto zaměstnání nadměrně ohroženi silikózou, a zaměstnání sklářů dutého skla,

l) zaměstnání ve stokové síti v podzemních prostorách.

(3) Do II. pracovní kategorie se zařazují zaměstnání, v nichž se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně práce, při kterých jsou pracující

a) velmi významně obtěžováni látkami, prostředím nebo pracovními postupy, takže po dlouholetém výkonu těchto prací vznikají trvalé škody na jejich zdraví,

b) obtěžováni látkami, prostředím nebo pracovními postupy, i když k trvalým škodám na jejich zdraví dochází jen výjimečně, jestliže se tyto práce vyznačují trvalou a nadměrnou namáhavostí nebo trvalým a nadměrným nebezpečím úrazu, které zpravidla nelze ovlivnit technickými opatřeními,

c) pověření činností v zahraničí obtěžováni nepříznivými pracovními a životními podmínkami v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech.

(4) Do III. pracovní kategorie patří zaměstnání, která nejsou zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie.

§ 15

(1) Zaměstnání technickohospodářských pracovníků, s výjimkou pracovníků uvedených v odstavcích 2 až 5, a zaměstnání pracovníků orgánů hygienické služby se zařazují do I. (II.) pracovní kategorie, jestliže se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce aspoň ze tří čtvrtin celkové pracovní doby na pracovištích, kde více než polovina ostatních pracujících vykonává práce, pro něž je jejich zaměstnání zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie.

(2) Zaměstnání vybraných vedoucích technickohospodářských pracovníků hlubinných dolů a geologického průzkumu prováděného hornickým způsobem a vedoucích technických pracovníků státní báňské správy se zařazují do I. pracovní kategorie, jestliže se vykonávají v průběhu kalendářního roku nejméně 110 pracovních dnů na pracovištích v podzemí hlubinných dolů. V takovém případě se jim započítává v I. pracovní kategorii celý kalendářní rok; odpracují-li na těchto pracovištích nižší počet pracovních dnů, započítává se jim v I. pracovní kategorii poměrná část kalendářního roku odpovídající tomuto počtu pracovních dnů. Jestliže zaměstnání uvedených pracovníků netrvalo celý kalendářní rok, hranice 110 pracovních dnů a započítávané období kalendářního roku se úměrně sníží.

(3) Zaměstnání technickohospodářských pracovníků hlubinných dolů se zařazují do I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, jestliže se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně na pracovištích v podzemí hlubinných dolů.

(4) Zaměstnání

a) technickohospodářských pracovníků hlubinných dolů a geologického průzkumu prováděného hornickým způsobem a technických pracovníků státní báňské správy, s výjimkou pracovníků uvedených v odstavcích 2 a 3,

b) technickohospodářských pracovníků povrchových dolů (lomů) uvedených v § 14 odst. 2 písm. j), a

c) technických pracovníků báňských výzkumných ústavů

se zařazují do I. pracovní kategorie, jestliže se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně na pracovištích, kde ostatní pracovníci vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie.

(5) Zaměstnání pracovníků ve vybraných báňskotechnických funkcích se zařazují do I. pracovní kategorie s nárokem na starobní důchod podle § 21 odst. 1 písm. e), jestliže byli do těchto funkcí přeřazeni po nejméně desetiletém výkonu zaměstnání uvedeného v odstavcích 2 až 4 a v rámci stanovené pracovní náplně navštěvují pravidelně pracoviště hlubinných nebo povrchových dolů (lomů), kde ostatní pracovníci vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie.

§ 16

Zaměstnání provozních údržbářů a zaměstnání pracovníků dělnických povolání při montážích, opravách a údržbě technologických zařízení se zařazují do I. (II.) pracovní kategorie, jestliže se vykonávají za zvlášť obtížných pracovních podmínek v průběhu kalendářního měsíce převážně na pracovištích, kde více než polovina ostatních pracujících vykonává práce, pro něž je jejich zaměstnání zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie, a jsou-li vystaveni stejnému riziku jako tito pracující.

§ 17

(1) Vláda Československé socialistické republiky stanoví nařízením

a) druhy prací vykonávaných za zvlášť obtížných pracovních podmínek, zejména práce škodlivé zdraví nebo zvlášť nebezpečné, které odůvodňují, aby zaměstnání, v nichž se tyto práce vykonávají, byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie,

b) okruh zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech,

c) doby, které se započítávají pracujícím kromě náhradních dob jako doby zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie,

d) úkoly orgánů a organizací při zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie, v jejichž oboru působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie.

(2) Federální ústřední orgány státní správy a ústřední orgány státní správy republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie, vydávají v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí, a jde-li o ústřední orgány státní správy republik též v dohodě s příslušným ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí republiky, svými výnosy resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie. Za ostatní ústřední orgány a organizace, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie, vydává tyto seznamy svým výnosem federální ministerstvo práce a sociálních věcí, a jde-li o ústřední orgány a organizace republik, příslušné ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí republiky v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.

§ 18

(1) Jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se započítává doba výkonu práce podle popisu pracovní činnosti zaměstnání uvedeného v příslušném resortním seznamu zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.

(2) Jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se započítávají též

a) náhradní doby s výjimkou doby nezaměstnanosti,

b) doby stanovené nařízením vlády Československé socialistické republiky,

pokud jsou obklopeny dobou výkonu práce uvedenou v odstavci 1.

(3) Jako doba zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) se započítává za podmínky stanovené v odstavci 2 z náhradních dob jen doba, po kterou měl občan nárok na nemocenské nebo podporu při ošetřování člena rodiny; jestliže bylo uvedené zaměstnání přerušeno jinými náhradními dobami, započítávají se tyto doby jako doba zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. b).

(4) Při změně zařazení zaměstnání do pracovní kategorie započítává se doba zaměstnání podle nového zařazení pracujícímu od počátku prokázaného výkonu zaměstnání, jestliže je to pro něj výhodnější, jinak ode dne účinnosti příslušného výnosu, jímž byla tato změna provedena. Ustanovení předchozí věty platí jen tehdy, jestliže den, od kterého se přiznává důchod, spadá do období ode dne účinnosti tohoto výnosu. Sníží-li se v důsledku změny v zařazení zaměstnání do pracovní kategorie též věková hranice pro odchod do důchodu a občan této hranice již dosáhl, považuje se za den vzniku nároku na důchod nejdříve den účinnosti příslušného výnosu, jímž byla tato změna provedena.

(5) Nebyl-li občan zaměstnán v I. pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na důchod z této pracovní kategorie (§ 21 odst. 1 písm. a) až d) a § 30 odst. 2 písm.a)), započítává se doba zaměstnání v I. pracovní kategorii pro nárok na důchod z II. pracovní kategorie jako doba zaměstnání ve II. pracovní kategorii. Obdobně se postupuje při započítávání dob zaměstnání I. pracovní kategorie s rozdílnými podmínkami nároku na důchod a při započítávání části roku zaměstnání v I. pracovní kategorii pro výši důchodu.

(6) Jako zaměstnání zařazené do I. (II.) pracovní kategorie se hodnotí služba vojáků z povolání (§ 129) zařazená do I. (II.) kategorie funkcí, nevznikl-li nárok na důchod podle části páté tohoto zákona. Služba zařazená do I. kategorie funkcí se v těchto případech hodnotí jako zaměstnání I. pracovní kategorie uvedené v § 14 odst. 2 písm. b) až h).

§ 19

Pracovní úrazy a nemoci z povolání

(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je úraz, který občan utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který občan utrpěl

a) cestou do zaměstnání a zpět, jestliže ji podstatně nepřerušil z příčin nesouvisejících se zaměstnáním,

b) při výkonu veřejné funkce,

c) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom,

d) při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch společnosti,

e) při dalších druzích činností stanovených prováděcím předpisem.

(3) Kde se v tomto zákoně hovoří o pracovních úrazech, rozumějí se tím i nemoci z povolání, pokud se dále nestanoví jinak; které nemoci jsou nemocemi z povolání, stanoví prováděcí předpis.

Díl druhý

Starobní důchod

§ 20

Občan má podle délky doby zaměstnání a podle dosaženého věku nárok na starobní důchod nebo na poměrný starobní důchod.

§ 21

Podmínky nároku na starobní důchod

(1) Občan má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň

a) 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech,

b) 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b), jestliže byl z tohoto zaměstnání převeden nebo uvolněn z důvodů uvedených v § 12 odst. 3 písm. d) a e),

c) 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h),

d) 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. i) až l), nebo

e) 60 let.

(2) Žena má nárok na starobní důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně 25 roků a dosáhla věku aspoň

a) 53 let, vychovala-li pět nebo více dětí,

b) 54 let, vychovala-li tři nebo čtyři děti,

c) 55 let, vychovala-li dvě děti,

d) 56 let, vychovala-li jedno dítě, nebo

e) 57 let,

pokud pro ni není výhodnější ustanovení odstavce 1; při posuzování nároku ženy na starobní důchod se přihlíží k dětem uvedeným v § 9 odst.1 písm. e) a k dětem, které vychovala jako pěstounka ve zvláštních zařízeních pěstounské péče.

§ 22

Výše starobního důchodu

(1) Základní výměra starobního důchodu činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li občan zaměstnán

1. nejméně 20 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie,

2. nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a),

3. nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b), jestliže byl z tohoto zaměstnání převeden nebo uvolněn z důvodů uvedených v § 12 odst. 3 písm. d) a e), nebo

4. nejméně 10 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), pokud toto zaměstnání bylo vykonáváno v uranových dolech,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání II. pracovní kategorie, nebo

c) 50 % průměrného měsíčního výdělku.

(2) K základní výměře se přičítají občanům uvedeným v odstavci 1 písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a ostatním občanům od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání

I. pracovní kategorie 2 %,

II. pracovní kategorie 1,5 % a

III. pracovní kategorie 1 %

průměrného měsíčního výdělku.

(3) Pro zvýšení podle odstavce 2 se hodnotí jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let do vzniku nároku na starobní důchod.

(4) K základní výměře se podle odstavce 2 přičítá nejvýše 25 % průměrného měsíčního výdělku, a jde-li o občana, který byl zaměstnán nejméně 10 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie, nejvýše 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o občana uvedeného v odstavci 1 písm. a) nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a).

(5) Byl-li občan zaměstnán v zaměstnáních různých pracovních kategorií, včítá se pro zvýšení základní výměry podle odstavce 2 do doby 20 nebo 25 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposledy doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

§ 23

Zvýšení starobního důchodu

(1) Občanu, který je zaměstnán po vzniku nároku na starobní důchod a nepobírá tento důchod nebo jeho část, invalidní důchod nebo důchod za výsluhu let, se zvyšuje starobní důchod za každých 360 kalendářních dní zaměstnání o 7 % průměrného měsíčního výdělku, z něhož se vyměřuje, popřípadě byl vyměřen, důchod; nebyl-li občan zaměstnán po dobu 360 kalendářních dní, zvyšuje se starobní důchod za každých dalších 90 kalendářních dní zaměstnání o 1,75 % průměrného měsíčního výdělku, z něhož se vyměřuje, popřípadě byl vyměřen, důchod.

(2) Pro zvýšení starobního důchodu podle odstavce 1 se do doby dalšího zaměstnání nezapočítávají doby pracovního volna bez náhrady mzdy (odměny, příjmu), doby neomluvené nepřítomnosti v zaměstnání a náhradní doby; ustanovení § 10 zde neplatí, pokud zaměstnání není vykonáváno.

(3) Starobní důchod se zvyšuje, jen vykonává-li občan další zaměstnání v Československé socialistické republice, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva nebo prováděcí předpis.

§ 24

Nejvyšší výměra starobního důchodu

(1) Nejvyšší výměra starobního důchodu činí měsíčně

a) 3800 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech,

b) 3250 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo jde-li o občana uvedeného v § 21 odst. 1 písm. b),

c) 2900 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání II. pracovní kategorie, nebo

d) 2800 Kčs.

(2) Zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) náleží i nad částky uvedené v odstavci 1 písm. c) a d), nejvýše však do částky 3250 Kčs měsíčně.

(3) Zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod náleží i nad částky uvedené v odstavci 1 písm. b) až d).

(4) Nejvyšší výměra starobního důchodu včetně zvýšení za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod činí 3800 Kčs měsíčně.

(5) Nejvyšší procentní výměra starobního důchodu činí

a) 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 12 odst. 6 a sníženého o částku, která odpovídá dani ze mzdy, kterou by z takového výdělku platil občan starší 50 let (žena starší 45 let), který nevyživuje žádnou osobu nebo vyživuje jen jednu osobu,

b) 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 12 odst. 6 a sníženého o částku odpovídající příspěvku jednotného zemědělského družstva za člena družstva na částečnou úhradu jeho sociálního zabezpečení,⁵) jde-li o výdělky členů jednotných zemědělských družstev, nebo

c) 90 % průměrného měsíčního výdělku zjištěného ze součtu zdaněných i nezdanitelných výdělků (ustanovení písmen a) a b)) a neomezeného podle § 12 odst. 6.

§ 25

Nejnižší výměra starobního důchodu

Starobní důchod činí nejméně 550 Kčs měsíčně.

§ 26

Podmínky nároku na poměrný starobní důchod

(1) Občan má nárok na poměrný starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 10 roků a dosáhl věku aspoň 65 let.

(2) Žena má nárok na poměrný starobní důchod též, jestliže byla zaměstnána nejméně 20 roků a dosáhla věku aspoň 60let.

§ 27

Výše poměrného starobního důchodu

(1) Poměrný starobní důchod činí za každý rok zaměstnání 2 % průměrného měsíčního výdělku.

(2) Občanu, který je zaměstnán po vzniku nároku na poměrný starobní důchod a nepobírá tento důchod nebo jeho část, invalidní důchod nebo důchod za výsluhu let, se zvyšuje poměrný starobní důchod za každý další rok zaměstnání do dovršení 25 roků zaměstnání o 2 % průměrného měsíčního výdělku.

(3) Po dovršení 25 roků zaměstnání se zvyšuje poměrný starobní důchod podle § 23.

§ 28

Nejvyšší a nejnižší výměra poměrného starobního důchodu

Pro nejvyšší a nejnižší výměru poměrného starobního důchodu platí § 24 a 25.

Díl třetí

Invalidní důchod

§ 29

Podmínky nároku na invalidní důchod

(1) Občan má nárok na invalidní důchod, jestliže se stal

a) invalidním, byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a v době vzniku invalidity nesplnil podmínky nároku na starobní důchod, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

(2) Občan je invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

a) je neschopen vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání,

b) výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav,

c) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, nebo

d) je schopen vykonávat soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek (občané nevidomí, občané s velmi těžkými ortopedickými vadami apod.).

(3) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní důchod činí u občanů ve věku

do 20 let méně než 1 rok, nad 20 let do 22 let 1 rok, nad 22 let do 24 let 2 roky, nad 24 let do 26 let 3 roky, nad 26 let do 28 let 4 roky, nad 28 let 5 roků. (4) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o občana ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity.

(5) Získal-li občan mladší 30 let potřebnou dobu zaměstnání v některém z věkových pásem uvedených v odstavci 3 a byl dále zaměstnán, považuje se za získanou potřebná doba zaměstnání v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

§ 30

Výše invalidního důchodu

(1) Pro výši invalidního důchodu se k získané době zaměstnání přičítá doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen.

(2) Jestliže byl občan zaměstnán přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků nebo po dobu, jež s přičtenou dobou dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, jde-li o občana uvedeného v § 22 odst. 1 písm. a) nebo stal-li se občan invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání II. pracovní kategorie, anebo stal-li se invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2, nebo

c) 50 % průměrného měsíčního výdělku.

(3) K základní výměře se přičítají občanům uvedeným v odstavci 2 písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a ostatním občanům od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání

I. pracovní kategorie 2 %,

II. pracovní kategorie 1,5 %,

III. pracovní kategorie 1 % a

přičtené doby 1 %

průměrného měsíčního výdělku.

(4) Pro zvýšení podle odstavce 3 se hodnotí jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let.

(5) K základní výměře se podle odstavce 3 přičítá nejvýše 25 % průměrného měsíčního výdělku, a jde-li o občana, který byl zaměstnán nejméně 10 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie, nejvýše 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o občana uvedeného v odstavci 2 písm. a) nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) anebo stal-li se občan invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2. Ustanovení § 22 odst. 5 platí obdobně.

(6) Nečiní-li doba zaměstnání s přičtenou dobou 25 roků, činí invalidní důchod 2 % průměrného měsíčního výdělku za každý rok zaměstnání a přičtené doby.

(7) Invalidní důchod občana, který se stal invalidním následkem pracovního úrazu, je o 10 % průměrného měsíčního výdělku vyšší než invalidní důchod vypočtený podle odstavců 1 až 6. Toto zvýšení nenáleží, byla-li příčinou úrazu opilost občana nebo zneužití omamných prostředků.

§ 31

Nejvyšší výměra invalidního důchodu

(1) Nejvyšší výměra invalidního důchodu činí měsíčně

a) 3800 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo stal-li se invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v uvedeném zaměstnání nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2,

b) 3250 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo jde-li o občana uvedeného v § 21 odst. 1 písm. b) anebo stal-li se invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2,

c) 2900 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání II. pracovní kategorie anebo stal-li se invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2, nebo

d) 2800 Kčs.

(2) Zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) náleží i nad částky uvedené v odstavci 1 písm. c) a d), nejvýše však do částky 3 250 Kčs měsíčně.

(3) Ustanovení § 24 odst. 5 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně.

§ 32

Nejnižší výměra invalidního důchodu

Invalidní důchod činí nejméně 550 Kčs měsíčně.

§ 33

Invalidní důchod v mimořádných případech

(1) Občan má nárok na invalidní důchod také tehdy, jestliže se stal invalidním a získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní důchod v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku invalidity; u občana mladšího 24 let činí potřebná doba dva roky.

(2) Občan má nárok na invalidní důchod také tehdy, jestliže se stal invalidním před dovršením věku, v němž končí návštěva základní školy, nemohl být proto zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a dosáhl věku 18 let.

§ 34

Invalidní důchod v souvislosti s plněním úkolů v ozbrojených silách

(1) Nárok na invalidní důchod má též

a) občan, který se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých v době, kdy konal službu v ozbrojených silách, s výjimkou služby vojáka z povolání,

b) příslušník Lidových milicí, pomocník Pohraniční stráže, člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občan povolaný k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky a účastník civilní obrany, přípravy k obraně Československé socialistické republiky⁶) nebo branné výchovy,⁷) jestliže se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých v době plnění svých úkolů, nebo

c) občan, jenž nekoná službu v ozbrojených silách a stal se invalidním následkem úrazu, který byl bez jeho zavinění způsoben bojovým prostředkem.

(2) Podmínka doby zaměstnání potřebné pro nárok na invalidní důchod se pro nárok podle odstavce 1 považuje vždy za splněnou.

(3) Pro výši invalidního důchodu podle odstavců 1 a 2 platí § 30 odst. 1 až 6 a § 31. Jde-li však o občana uvedeného v odstavci 1 písm. a), který se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, a občana uvedeného v odstavci 1 písm. b), který se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při plnění svých úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vyměří se invalidní důchod ve výši stanovené pro případ invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie.

(4) Občanu uvedenému v odstavci 1 písm. c) náleží invalidní důchod od dovršení věku 18 let.

Nové vyměření invalidního důchodu

§ 35

(1) Je-li poživatel invalidního důchodu zaměstnán po vzniku nároku na tento důchod aspoň pět roků, vyměří se mu na jeho žádost invalidní důchod znovu. Do doby pěti roků zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby a nepřihlíží se k výdělkům dosaženým v letech, z nichž byl zjištěn průměrný měsíční výdělek, z něhož byl vyměřen invalidní důchod. Nové vyměření důchodu se posuzuje jako vznik nároku ke dni, od něhož se přiznává důchod; přitom se však důchod přizná nejdříve ode dne podání žádosti. Invalidní důchod lze nově vyměřit jen jednou; nelze jej však nově vyměřit, byly-li splněny podmínky nároku na starobní důchod nebo byl-li již invalidní důchod nově vyměřen podle předpisů platných po 31. prosinci 1975.

(2) Podmínka trvání zaměstnání po dobu pěti roků se považuje za splněnou, jestliže poživatel invalidního důchodu utrpěl pracovní úraz, který mu trvale znemožnil výkon dosavadního zaměstnání.

§ 36

(1) Utrpí-li poživatel invalidního důchodu pracovní úraz, který by rovněž založil invaliditu, nebo projeví-li se u něho dodatečně souvislost jeho dříve vzniklé invalidity s pracovním úrazem, považuje se vznik invalidity pro pracovní úraz za nový vznik nároku na důchod; invalidní důchod se nově vyměří na základě žádosti poživatele důchodu.

(2) Zanikla-li souvislost invalidity s pracovním úrazem, vzniká od tohoto dne nárok na nový invalidní důchod, jestliže občan i po zániku invalidity v souvislosti s pracovním úrazem je nadále invalidní z jiných příčin; podmínka potřebné doby zaměstnání se považuje v tomto případě vždy za splněnou.

Díl čtvrtý

Částečný invalidní důchod

§ 37

Podmínky a výše nároku na částečný invalidní důchod

(1) Občan má nárok na částečný invalidní důchod, jestliže se stal

a) částečně invalidním a byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod, nebo

b) částečně invalidním následkem pracovního úrazu.

(2) Občan je částečně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek, nebo

b) jen jiné zaměstnání méně kvalifikované

a v důsledku toho jeho výdělek podstatně poklesl.

(3) Občan je částečně invalidní také tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky, i když jeho výdělek podstatně nepoklesl; zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky vymezí prováděcí předpis.

(4) Pro dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na částečný invalidní důchod platí obdobně § 29 odst. 3 až 5.

(5) Částečný invalidní důchod činí polovinu invalidního důchodu.

(6) Částečný invalidní důchod občana, jehož částečná invalidita je následkem pracovního úrazu, činí polovinu invalidního důchodu, který by mu náležel při pracovním úrazu.

§ 38

Částečný invalidní důchod v mimořádných případech a v souvislosti s plněním úkolů v ozbrojených silách

Občan má nárok na částečný invalidní důchod též, stal-li se částečně invalidním za podmínek stanovených v § 33 odst. 1 a v § 34 odst. 1 a 2; pro výši částečného invalidního důchodu v těchto případech platí § 34 odst. 3 a 4 a § 37 odst. 5 a 6.

§ 39

Nové vyměření částečného invalidního důchodu

Pro nové vyměření částečného invalidního důchodu z důvodu pracovního úrazu nebo souvislosti částečné invalidity s pracovním úrazem platí § 36 obdobně.

Díl pátý

Důchod za výsluhu let

Podmínky nároku na důchod za výsluhu let

§ 40

(1) Občan má nárok na důchod za výsluhu let, jestliže byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod jako

a) velitel letadla, pilot, navigátor, palubní technik-inženýr, palubní mechanik, radiotelegrafista, radiotelefonista, palubní průvodčí, a byl-li zaměstnán ve Svazu pro spolupráci s armádou, též výsadkář-instruktor (dále jen "výkonný letec"),

b) řídící letového provozu vykonávající zaměstnání II. pracovní kategorie v organizacích v oboru působnosti federálních ministerstev dopravy a spojů a národní obrany (dále jen "řídící letového provozu"), nebo

c) umělec v pracovním poměru uvedený v odstavci 2,

a skončil uvedené zaměstnání.

(2) Umělcem je pro účely poskytování důchodu za výsluhu let

a) sólista opery státního divadla, sólista hudebního divadla, dirigent a člen orchestru státní operní scény, dirigent a člen státního symfonického orchestru a profesionálního komorního souboru, profesionální koncertní umělec-sólista, taneční umělec (sólista baletu, choreograf, člen baletního sboru) státního divadla,

b) dirigent, člen symfonického orchestru, vokální sólista a taneční umělec (sólista baletu, choreograf, člen baletního sboru) Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého nebo Vojenského uměleckého souboru kapitána Jána Nálepky,

c) sólista pantomimy,

d) artista, jehož zaměstnání je zařazeno do II. pracovní kategorie,

e) dirigent a člen orchestru jiné než státní operní scény a jiného než státního symfonického orchestru, určený ministerstvem kultury republiky po projednání s příslušným výborem Odborového svazu pracovníků umění, kultury a společenských organizací a s příslušným uměleckým svazem podle umělecké úrovně umělce a uměleckého tělesa, jehož byl členem,

f) taneční umělec (sólista baletu, choreograf, člen baletního sboru) a vokální sólista reprezentačního uměleckého státního souboru určeného ministerstvem kultury republiky po projednání s příslušným výborem Odborového svazu pracovníků umění, kultury a společenských organizací a s příslušným uměleckým svazem.

§ 41

(1) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na důchod za výsluhu let činí

a) 20 roků zaměstnání sólisty baletu, choreografa nebo artisty,

b) 22 roků zaměstnání člena baletního sboru,

c) 25 roků zaměstnání sólisty opery, hudebního divadla nebo pantomimy,

d) 25 roků zaměstnání výkonného letce,

e) 25 roků zaměstnání řídícího letového provozu,

f) 30 roků zaměstnání dirigenta, člena orchestru, vokálního sólisty, člena profesionálního komorního souboru nebo koncertního umělce-sólisty.

(2) Doba zaměstnání výkonného letce se započítává do doby zaměstnání potřebné pro nárok na důchod za výsluhu let podle počtu nalétaných hodin v tomto zaměstnání stanoveného prováděcím předpisem jedenapůlnásobně nebo dvojnásobně.

(3) Při přestupu umělce do jiného oboru umělecké činnosti s delší dobou zaměstnání potřebnou pro nárok na důchod za výsluhu let se do této delší doby započítává i doba zaměstnání v dosavadním oboru.

§ 42

Výše důchodu za výsluhu let

(1) Důchod za výsluhu let činí 50 % průměrného měsíčního výdělku.

(2) Důchod za výsluhu let výkonného letce a řídícího letového provozu se zvyšuje od 26. roku zaměstnání o 3 % průměrného měsíčního výdělku za každý další rok jejich zaměstnání až do výše 75 % průměrného měsíčního výdělku, jde-li o výkonného letce, nebo až do výše 70 %, jde-li o řídícího letového provozu.

(3) Výkonnému letci, který po vzniku nároku na důchod za výsluhu let o přiznání tohoto důchodu nepožádal a je dále zaměstnán jako řídící letového provozu, se doba tohoto zaměstnání započítává pro zvýšení nároku na důchod za výsluhu let výkonného letce, avšak jen do výše 70 % průměrného měsíčního výdělku.

§ 43

Průměrný měsíční výdělek

Při zjišťování průměrného měsíčního výdělku pro výši důchodu za výsluhu let se započítávají pouze hrubé výdělky dosažené v zaměstnání zakládajícím nárok na tento důchod; doba jiného zaměstnání se nezahrnuje do rozhodného období, z něhož se zjišťuje průměrný měsíční výdělek.

§ 44

Souběh důchodu za výsluhu let s příjmem z výdělečné činnosti

(1) Je-li poživatel důchodu za výsluhu let výdělečně činný, krátí se důchod za výsluhu let o částku, o kterou úhrn důchodu za výsluhu let a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti převyšuje průměrný měsíční výdělek neomezený podle § 12 odst. 6.

(2) Určení příjmu z výdělečné činnosti a způsob krácení důchodu za výsluhu let s tímto příjmem stanoví prováděcí předpis.

Díl šestý

Vdovský důchod

Podmínky nároku na vdovský důchod

§ 45

Vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který

a) splnil ke dni smrti podmínky pro nárok na starobní důchod nebo splnil ke dni smrti podmínku doby zaměstnání potřebné pro nárok na invalidní důchod nebo důchod za výsluhu let anebo zemřel následkem pracovního úrazu, popřípadě úrazu nebo onemocnění uvedeného v § 34, nebo

b) byl poživatelem důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let.

§ 46

(1) Vdova má nárok na vdovský důchod po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(2) Po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže

a) je invalidní,

b) pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě,

c) vychovala aspoň tři děti,

d) dosáhla věku 45 let a vychovala dvě děti,

e) dosáhla věku 50 let, nebo

f) dosáhla věku aspoň 40 let ke dni smrti manžela, který zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie za okolností uvedených v § 19 odst. 1 nebo který zemřel za okolností uvedených v § 34 odst. 3 větě druhé.

(3) Dítětem podle odstavce 2 písm. b) až d) se rozumí dítě, které má nebo by mělo po zemřelém manželu nárok na sirotčí důchod, a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže

a) se splní některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a), c) až e) do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod nebo do pěti roků, jde-li o nárok na vdovský důchod po manželovi, který zemřel za okolností uvedených v odstavci 2 písm. f), nebo

b) vdova znovu začne pečovat aspoň o jedno nezaopatřené dítě.

(5) Vdova, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, má nárok na vdovský důchod, jen pokud měla v době smrti manžela vůči němu nárok na výživné.

(6) Na vdovský důchod má nárok též rozvedená žena, jestliže byla v době smrti bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, který jí byl povinen bývalý manžel poskytovat.

(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním.

§ 47

Výše vdovského důchodu

(1) Vdovský důchod činí 60 % důchodu starobního, invalidního nebo za výsluhu let, na který měl nebo by měl nárok manžel v době smrti; při splnění podmínek pro nárok na dva důchody se vdovský důchod vypočítává z vyššího důchodu.

(2) Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti.

(3) Vdovský důchod po poživateli invalidního důchodu se na žádost vyměří z invalidního důchodu, na který měl poživatel tohoto důchodu nárok při novém vyměření; za den vzniku nároku na nové vyměření invalidního důchodu se v tomto případě považuje den smrti důchodce.

(4) Vdovský důchod činí nejméně 450 Kčs měsíčně; nesmí však přesáhnout výši důchodu zemřelého, z něhož byl vdovský důchod vyměřen.

(5) Vdovský důchod vdovy, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti, a rozvedené ženy nesmí být vyšší než výživné, popřípadě příspěvek na výživu; ustanovení odstavce 4 o nejnižší výměře vdovského důchodu zde neplatí.

(6) Mají-li nárok na vdovský důchod vdova i rozvedená žena, nesmí úhrn jejich vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.

§ 48

Souběh vdovského důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

(1) Je-li vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti dosažených za období nepřesahující 12 kalendářních měsíců převyšuje částku 1500 Kčs měsíčně; po uplynutí tohoto období se výše kráceného důchodu podle skutečně dosažených výdělků zpětně neupravuje.

(2) Určení příjmu z výdělečné činnosti a způsob krácení vdovského důchodu při souběhu s tímto příjmem stanoví prováděcí předpis.

(3) Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově

a) po dobu jednoho roku od smrti manžela,

b) která pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě, nebo

c) která dosáhla věku 65 let.

Díl sedmý

Sirotčí důchod

§ 49

Podmínky nároku na sirotčí důchod

(1) Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li rodič (osvojitel) dítěte nebo občan, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů, pokud dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou ze závažných příčin nemohli zajistit jeho rodiče.

(2) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,

b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc,

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat na budoucí povolání anebo je schopno se na ně připravovat jen za mimořádných podmínek, nebo

d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.

(3) Nárok na sirotčí důchod nevznikne dítěti v pěstounské péči po pěstounovi nebo jeho manželovi. Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení.

§ 50

Výše sirotčího důchodu

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % a oboustranně osiřelého dítěte 50 % důchodu starobního, invalidního nebo za výsluhu let, na který měl nebo by měl zemřelý nárok v době smrti. Ustanovení § 47 odst. 1 část věty za středníkem a odst. 2 a 3 platí zde obdobně.

(2) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 400 Kčs měsíčně a sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte nejméně 600 Kčs měsíčně.

(3) Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k důchodu.

Díl osmý

Důchod manželky

§ 51

(1) Na důchod manželky má nárok manželka občana, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod starobní, invalidní nebo za výsluhu let, nebo poživatele důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let, jestliže není výdělečně činná, nemá nárok na jiný důchod a

a) dosáhla věku 65 let, nebo

b) je invalidní.

Důchod manželky náleží jen po dobu, po kterou trvá manželství.

(2) Důchod manželky činí 200 Kčs měsíčně.

Díl devátý

Sociální důchod

§ 52

(1) Sociální důchod může být přiznán občanu, jehož životní potřeby nejsou zabezpečeny, jestliže

a) dosáhl věku 65 let, nebo

b) je invalidní.

(2) Sociální důchod může být přiznán až do výše 1000 Kčs měsíčně, je-li jediným zdrojem příjmu důchodce; má-li důchodce též jiný důchod nebo příjem, může být sociální důchod přiznán do takové výše, aby úhrn sociálního důchodu a jiného důchodu nebo příjmu činil 1000 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce uvedený v § 54 odst. 8, může být tento důchod přiznán až do výše 1700 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný důchod nebo příjem, může být sociální důchod přiznán do takové výše, aby úhrn sociálního důchodu a jiného důchodu nebo příjmu činil 1700 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), lze přiznat sociální důchod jen manželu (druhu), a to až do výše rozdílu mezi částkou 1700 Kčs měsíčně a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky).

(3) Sociální důchod nenáleží od čtvrté splátky důchodu po dni umístění v ústavu sociální péče, jde-li o celoroční nebo týdenní pobyt, v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné.

Díl desátý

Osobní důchod

§ 53

(1) Zvlášť zasloužilým pracujícím v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, zdravotnictví, obrany a bezpečnosti vlasti, státní správy a v jiných úsecích veřejné činnosti, jakož i pozůstalým po nich, může být přiznán osobní důchod. Vláda Československé socialistické republiky stanoví, který orgán je příslušný k rozhodování o osobním důchodu, a upraví podmínky pro přiznání osobního důchodu.

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení a vyplácí se za stejných podmínek jako důchod (důchody), který nahrazuje.

Díl jedenáctý

Společná ustanovení pro důchody

§ 54

Úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu

(1) Je-li starobní, invalidní, vdovský nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a nedosahuje částky 1000 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiného příjmu nedosahuje částky 1000 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil 1000 Kčs měsíčně.

(2) Je-li na starobní nebo invalidní důchod, který nedosahuje částky 1700 Kčs měsíčně, odkázán též rodinný příslušník důchodce, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiných příjmů nedosahuje částky 1700 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil 1700 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi, a to o rozdíl mezi částkou 1700 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.

(3) Starobní a invalidní důchod podle odstavce 1 a 2 se zvyšuje i nad nejvyšší procentní výměry těchto důchodů.

(4) Důchod se zvyšuje podle odstavců 1 až 3 jen tehdy, nemůže-li si důchodce, který není poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací; to platí obdobně i pro rodinného příslušníka důchodce.

(5) Při zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nepřihlíží k příjmu z výdělečné činnosti důchodce staršího 70 let a jeho rodinného příslušníka staršího 70 let nebo z pracovní činnosti nepřesahující 60 pracovních dnů v kalendářním roce. Prováděcí předpis stanoví, co se rozumí příjmem důchodce a jeho rodinného příslušníka.

(6) Zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet jiných důchodů.

(7) Občanu, který neplní vyživovací povinnost a je umístěn v ústavu sociální péče, jde-li o celoroční nebo týdenní pobyt, v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné, nenáleží zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu od čtvrté splátky důchodu po dni umístění.

(8) Za rodinné příslušníky důchodce se považují, pokud žijí s důchodcem ve společné domácnosti a jsou na něj odkázáni výživou,

a) manželka (manžel),

b) děti, vnuci a sourozenci za podmínek uvedených v § 49 odst. 2,

c) rodiče, prarodiče, tchán a tchyně, zeť a snacha,

d) sestra nebo dcera ovdovělého, rozvedeného nebo svobodného důchodce, která pečuje o jeho nezaopatřené dítě ve věku do skončení povinné školní docházky,

e) družka (druh), pokud žije s důchodcem aspoň tři měsíce a nemá důchod ani jiný příjem.

Souběh nároků na důchody a jejich výplatu

§ 55

Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a za výsluhu let, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší). Při současném splnění podmínek pro nárok na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a za výsluhu let, avšak stejné výše, vyplácí se důchod, který si oprávněný zvolil. Dnem úpravy výplaty důchodů pro souběh zanikají nároky na důchody, které se nevyplácejí.

§ 56

(1) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let a na výplatu důchodu vdovského nebo sirotčího nebo jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu vdovského a sirotčího, vyplácí se vyšší (nejvyšší) důchod v plné výši a ostatní důchody se vyplácejí ve výši jedné poloviny. Jsou-li však současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního důchodu zvýšeného za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod a na výplatu vyššího vdovského důchodu, odečte se z výše starobního důchodu nejdříve uvedené zvýšení a ze zbylé části důchodu se vyplácí jedna polovina; toto zvýšení se přičítá k úhrnu takto stanovené části starobního důchodu a vdovského důchodu. Při stejné výši důchodů se vyplácí ve výši jedné poloviny vdovský nebo sirotčí důchod; při stejné výši vdovského a sirotčího důchodu se vyplácí ve výši jedné poloviny důchod, který si oprávněný zvolil.

(2) Nejvyšší výměry úhrnu vyplácených důchodů činí měsíčně

a) 3800 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. a),

b) 3250 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. b),

c) 2900 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. c), nebo

d) 2800 Kčs.

(3) Přesahuje-li úhrn důchodů přípustnou nejvyšší výměru uvedenou v odstavci 2, sníží se důchod vdovský nebo sirotčí tak, aby úhrn důchodů tyto výměry nepřesáhl, nebo se uvedené důchody nevyplácejí.

(4) Při úpravě úhrnu vyplácených důchodů podle odstavců 2 a 3 se nepřihlíží k částce zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod; toto zvýšení náleží i nad nejvyšší výměry uvedené v odstavci 2 písm. b) až d), nejvýše však v takové částce, aby úhrn vyplácených důchodů nepřesáhl 3800 Kčs měsíčně.

(5) Nejvyšší výměry uvedené v odstavci 2 písm. c) a d) se zvyšují o částku, o niž se starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod zvyšuje za dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, nejvýše však do částky 3250 Kčs měsíčně.

§ 57

Souběh vdovského důchodu s jiným důchodem a příjmem z výdělečné činnosti

(1) Jestliže pracující poživatelce vdovského důchodu náleží důchod starobní, invalidní, částečný invalidní nebo za výsluhu let, provede se nejdříve úprava podle § 56 a vdovský důchod nebo jeho část se krátí pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti podle § 48.

(2) Při souběhu vyššího vdovského důchodu s nižším důchodem starobním, invalidním, částečným invalidním nebo za výsluhu let a s výdělkem nesmí být úhrn vyplácených důchodů po krácení nižší, než kolik by činil samotný důchod starobní, invalidní, částečný invalidní nebo důchod za výsluhu let, popřípadě krácený podle § 44.

§ 58

Souběh československých důchodů a důchodů vyplácených z ciziny

(1) Vyplácí-li se poživateli důchodu současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), vyplácí se důchod z československého důchodového zabezpečení snížený o částku odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině nebo skutečnosti (např. pracovní úraz, válečné poškození) odškodněné též v cizině. Částka, o kterou se důchod snižuje, nesmí přesahovat výši důchodu vypláceného z ciziny; jde-li o snížení důchodu v důsledku zhodnocení doby zaměstnání v cizině, určuje se částka snížení podle poměru doby zaměstnání v Československé socialistické republice do vzniku nároku na důchod a v cizině.

(2) Vyplácí-li se poživateli důchodu současně z ciziny důchod jiného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), vyplácí se důchod z československého důchodového zabezpečení snížený o polovinu nižšího důchodu.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí jen tehdy, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva.

(4) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými orgány stanovit, zejména z důvodů mezistátní vzájemnosti, odchylky od ustanovení odstavců 1 a 2 ve prospěch poživatelů důchodů.

Díl dvanáctý

Odchylná ustanovení pro účastníky odboje

§ 59

Skupiny účastníků odboje

(1) Účastníky odboje jsou občané, kteří podle potvrzení příslušného vojenského orgánu splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "účastníci odboje"). Pro účastníky odboje a pozůstalé po nich platí ostatní ustanovení tohoto zákona s odchylkami stanovenými v tomto dílu.

(2) Účastníci odboje se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do čtyř skupin:

a) do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců

- konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

- byli vězněni z důvodů fašistické perzekuce,⁸)

2. kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,

3. kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,

4. kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodu fašistické perzekuce nebo se za uvedených okolností stali invalidními nebo částečně invalidními, pokud tato invalidita trvá ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

5. jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

b) do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce

- konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

- byli vězněni z důvodu fašistické perzekuce,

2. kteří aspoň šest měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

3. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

c) do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů⁹) nebo byli vězněni z důvodů fašistické perzekuce, nebo

2. jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

d) do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok, nebo

2. kteří byli účastníky povstání v květnu 1945,¹⁰)

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II., nebo III. skupiny.

(3) Nároky účastníků odboje z I. světové války a pozůstalých po nich upravuje prováděcí předpis.

§ 60

Průměrný měsíční výdělek

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní postižení, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z hrubých výdělků stejně kvalifikovaných zdravých pracovníků z povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

§ 61

Věk potřebný pro nárok na starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

(3) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení odstavců 1 a 2 nejsou pro ni výhodnější.

(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

§ 62

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let u účastníka odboje I. skupiny a 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny a 57 let, jde-li o účastníci odboje II. skupiny.

(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

§ 63

Výše starobního a invalidního důchodu

(1) Základní výměra starobního a invalidního důchodu činí pro účastníky odboje

skupiny I. 60 % II. 55 % III. a IV. 50 % průměrného měsíčního výdělku.

(2) Ustanovení § 22 odst. 2 a 4 a § 30 odst. 3 a 5 platí s tím, že

a) procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání,

b) omezení procentního zvýšení na 25 % průměrného měsíčního výdělku platí jen pro účastníky odboje II., III. a IV. skupiny, pokud nejsou pro ně výhodnější jiná ustanovení tohoto zákona.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje

skupiny měsíčně o Kčs I. 120 II. a III. 100 IV. 80. Zvýšení důchodu o tyto částky náleží i nad hranice stanovené v odstavci 2.

(4) Invalidní a částečný invalidní důchod účastníka odboje, jehož invalidita nebo částečná invalidita vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním a částečném invalidním důchodu při pracovním úrazu. Souvislost invalidity nebo částečné invalidity s účastí v odboji se předpokládá, není-li povahou případu vyloučena.

§ 64

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu

(1) Nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje činí 3800 Kčs měsíčně.

(2) Nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu činí, jde-li o účastníka odboje

skupiny měsíčně Kčs I. 2090 II. 1750 III. 1500 IV. 1410. (3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu účastníka odboje činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Nejvyšší procentní výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje činí 100 % průměrného měsíčního výdělku uvedeného v § 24 odst. 5; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod náležející v nejnižší výměře.

(5) Nejvyšší výměry úhrnů vyplácených důchodů činí 3800 Kčs měsíčně, je-li jedním z vyplácených důchodů starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod účastníka odboje.

§ 65

Vdovský důchod účastnice odboje a důchody pozůstalých po účastnících odboje

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 46 odst. 2 písm. a), c) až e) i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Nejnižší výměra vdovského důchodu vdovy po účastníku odboje I. skupiny činí 1300 Kčs měsíčně, po účastníku odboje II. skupiny 1100 Kčs měsíčně a po účastníku odboje III. a IV. skupiny 1 070 Kčs měsíčně. Ustanovení § 47 odst. 5 a 6 platí přitom i zde.

(3) Jde-li o účastnici odboje, která nemá příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti a pobírá jen vdovský důchod nebo vdovský a částečný invalidní důchod, činí nejnižší výměra vdovského důchodu nebo úhrnu těchto důchodů částku uvedenou v § 64 odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je zařazena.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo vdovu po účastníku odboje.

(5) Nejnižší výměra starobního nebo invalidního důchodu vdovy po účastníku odboje, která nemá nárok na vdovský důchod, činí 1300 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje I. skupiny, 1100 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje II. skupiny, a 1070 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje III. a IV. skupiny.

(6) Nejnižší výměra sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí 600 Kčs měsíčně a sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje 800 Kčs měsíčně.

§ 66

Výše sociálního důchodu

(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

skupiny ve výši Kčs měsíčně
I. 2090
II. 1750
III. 1500
IV. 1410.

(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se nejméně ve výši stanovené v § 65 odst. 2.

§ 67

Výše důchodů rodičů účastníka odboje

Jestliže se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven nebo zemřel ve vězení, poskytuje důchod starobní, invalidní, vdovský nebo sociální, náleží tento důchod, jde-li o jednotlivce, nejméně ve výši 1000 Kčs měsíčně, a jde-li o manželskou dvojici, nejméně ve výši 1700 Kčs měsíčně. Při úhrnu důchodů náležejících rodiči (rodičům) se zvýšení přizná k důchodu vyššímu (nejvyššímu) tak, aby úhrn důchodů dosáhl částky 1000 Kčs měsíčně, popřípadě 1700 Kčs měsíčně.

§ 68

Úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu

(1) Je-li vdovský důchod vdovy po účastníku odboje jediným zdrojem příjmu vdovy a nedosahuje částky 1100 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku. Ustanovení § 54 odst. 1 části věty za středníkem a odst. 4 platí obdobně.

(2) Jestliže důchod (úhrn důchodů) nedosahuje částky 1800 Kčs měsíčně a je jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, z nichž jeden je účastníkem odboje, zvyšuje se důchod (úhrn důchodů) na tuto částku. Ustanovení § 54 odst. 2 a 4 platí obdobně.

§ 69

Důchod, popřípadě úhrn důchodů, účastníka odboje spolu se zvýšením důchodu pro bezmocnost nesmí přesáhnout měsíčně částku uvedenou v § 70 odst. 2 písm. a).

HLAVA TŘETÍ

ZVÝŠENÍ DŮCHODU PRO BEZMOCNOST

§ 70

(1) Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhu jinou osobou, zvyšuje se mu důchod, popřípadě úhrn důchodů,

a) při částečné bezmocnosti o 200 Kčs měsíčně,

b) při převážné bezmocnosti o 400 Kčs měsíčně,

c) při úplné bezmocnosti o 600 Kčs měsíčně.

(2) Důchod, popřípadě úhrn důchodů, spolu se zvýšením důchodu pro bezmocnost nesmí přesáhnout měsíčně částku

a) 3800 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. a),

b) 3250 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. b),

c) 2900 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. c), nebo

d) 2800 Kčs.

(3) Sirotčí důchod se zvyšuje pro bezmocnost nejdříve od sedmého roku věku dítěte.

(4) Zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí, je-li důchodce přijat do ústavního zařízení léčebně preventivní péče nebo umístěn v ústavu sociální péče s týdenním nebo celoročním pobytem, popřípadě v internátní škole, počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu splatnou po dni přijetí nebo umístění.

HLAVA ČTVRTÁ

VÝCHOVNÉ K DŮCHODŮM A PŘÍPLATEK K VÝCHOVNÉMU

§ 71

(1) Výchovné náleží na každé dítě

a) poživateli důchodu starobního, invalidního, za výsluhu let, osobního nebo sociálního,

b) poživatelce vdovského důchodu, pokud není účastna nemocenského zabezpečení a má v přímém zaopatření aspoň jedno dítě ve věku do tří let nebo dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžadující mimořádnou péči.

(2) Dítětem podle odstavce 1 se rozumí

a) vlastní (osvojené) dítě důchodce,

b) dítě, které důchodce převzal do péče nahrazující péči rodičů, pokud dítě je na něho převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče, a

c) dítě, které důchodce převzal do pěstounské péče,

jestliže dítě splňuje podmínky uvedené v § 49 odst. 2.

(3) Výchovné nenáleží na dítě, kterému se poskytuje invalidní důchod.

(4) Výchovné činí měsíčně

na jedno dítě 200 Kčs, na dvě děti 650 Kčs, na tři děti 1210 Kčs, na čtyři děti 1720 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě o 350 Kčs měsíčně.

Výše výchovného na jedno dítě poživatele invalidního důchodu činí 250 Kčs měsíčně.

(5) Jde-li o nezaopatřené dítě starší jednoho roku, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, poskytuje se k výchovnému příplatek ve výši

a) 500 Kčs měsíčně nebo

b) 700 Kčs měsíčně, jde-li o dítě, které vyžaduje mimořádnou péči zvlášť náročnou.

Podmínkou je, že dítě není umístěno v zařízení s týdenním nebo celoročním pobytem pro takové děti, a jde-li o příplatek podle ustanovení písmene b), ani v zařízení s denní docházkou. Příplatek podle ustanovení písmene a) náleží, nesplňuje-li dítě podmínky pro příplatek podle ustanovení písmene b) jen proto, že je umístěno v zařízení s denní docházkou.

(6) Má-li nárok na výchovné na totéž nezaopatřené dítě několik poživatelů důchodů, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné, a při nároku na výchovné ve stejné výši tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření. Je-li tato podmínka splněna u několika poživatelů důchodů a nedohodnou-li se, komu z nich má být výchovné poskytováno, náleží přednostně matce.

(7) Je-li dítě v přímém zaopatření jiného občana než poživatele důchodu, kterému bylo výchovné přiznáno, vyplácí se výchovné tomuto občanu; výchovné na dítě, které je v zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež s celoročním nebo týdenním pobytem z jiných důvodů než z důvodu léčení, popřípadě z důvodů plnění povinné školní docházky nebo přípravy na budoucí povolání, se vyplácí tomuto ústavu. Zvláštní předpisy upravují výplatu výchovného místnímu národnímu výboru, není-li o dítě řádně pečováno.¹¹)

(8) Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě.

HLAVA PÁTÁ

DALŠÍ DÁVKY POSKYTOVANÉ DŮCHODCŮM

§ 72

(1) Lázeňská péče, podpora při narození dítěte a pohřebné se poskytují poživatelům důchodů a jejich rodinným příslušníkům uvedeným v § 54 odst. 8 za podmínek a ve výši jako pracujícím v pracovním poměru podle předpisů o nemocenském pojištění, pokud podmínky pro jejich poskytnutí byly splněny v době trvání nároku na důchod nebo v ochranné lhůtě a nelze-li je poskytnout podle předpisů o nemocenském pojištění nebo jiných předpisů nemocenského zabezpečení.

(2) Ochranná lhůta činí 42 dnů ode dne, kterým zanikl nárok na důchod. U žen, kterým zanikl nárok na důchod v době těhotenství, činí ochranná lhůta šest měsíců.