Díl 4
§ 257
(1) Každá z nástupnických obchodních společností nebo družstev ručí za dluhy, jež přešly v důsledku rozdělení ze zaniklé nebo rozdělované obchodní společnosti nebo družstva na ostatní nástupnické obchodní společnosti nebo družstva nebo zůstaly rozdělované obchodní společnosti nebo družstvu, společně a nerozdílně až do výše čistého obchodního majetku uvedeného v posudku znalce pro ocenění jmění.
(2) Rozdělovaná obchodní společnost nebo rozdělované družstvo ručí za dluhy, jež přešly v důsledku rozdělení odštěpením na nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo nebo na více nástupnických obchodních společností nebo družstev, do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze.
(3) Ručení podle odstavce 1 nebo 2 zaniká, jestliže rozdělovaná nebo nástupnická obchodní společnost nebo družstvo poskytne věřiteli nebo věřitelům rozdělované obchodní společnosti nebo družstva nebo ostatních nástupnických obchodních společností nebo družstev plnění ve výši podle § 258.
§ 258
Ručením podle § 257 nejsou zajištěny pohledávky, jejichž věřitelům bylo poskytnuto zajištění podle § 35 až 39 a § 259.
§ 259
Nebude-li dosaženo dohody o poskytnutí dostatečné jistoty do 9 měsíců ode dne, kdy se zápis rozdělení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, nebo v téže lhůtě nebude dohodnutá jistota poskytnuta, ručí všechny nástupnické a rozdělované obchodní společnosti nebo družstva za splnění dluhů odpovídající takto nezajištěným pohledávkám věřitelů podle § 257.
§ 260
(1) Ustanovení § 257 se nepoužije, jestliže soud určí, že se v důsledku rozdělení dobytnost pohledávky nezhoršila nebo že nabízená jistota byla dostatečná.
(2) Výrok rozhodnutí soudu, jímž je určeno, že se zhoršila dobytnost pohledávky v důsledku rozdělení nebo že nabízená jistota je nedostatečná, je závazný pro všechny orgány veřejné moci, navrhovatele a pro všechny nástupnické a rozdělované obchodní společnosti nebo družstva.
§ 261
(1) Není-li z projektu rozdělení sloučením nebo projektu rozdělení se vznikem nových obchodních společností nebo družstev zřejmé, jaký majetek a jaké závazky zaniklé společnosti nebo družstva přešly na kterou nástupnickou společnost nebo družstvo, stávají se nástupnické společnosti nebo družstva spoluvlastníky tohoto majetku, z těchto pohledávek jsou oprávněny společně a nerozdílně a k plnění těchto závazků jsou zavázány společně a nerozdílně.
(2) Mezi sebou se nástupnické obchodní společnosti nebo družstva vypořádají
a) v poměru svých čistých obchodních majetků vyplývajících z posudku znalce pro ocenění jmění, jedná-li se o společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti, nebo
b) v poměru jejich vlastních kapitálů vykázaných v jejich zahajovacích rozvahách, jedná-li se o veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti nebo družstva.
(3) Není-li z projektu rozdělení odštěpením zřejmé, zda určitý majetek nebo závazek přešel na některou z nástupnických společností nebo družstev, platí, že tento majetek nebo závazek je majetkem nebo závazkem rozdělované společnosti nebo družstva.
§ 262
(1) Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo obdržet od každé zúčastněné obchodní společnosti nebo družstva informace o tom, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické obchodní společnosti nebo družstva.
(2) Jestliže osoba oprávněná podle odstavce 1 neobdrží vyžádané informace bez zbytečného odkladu, může uplatnit toto právo u soudu.
§ 263
Jestliže není dlužníkovi známo, i když využil své právo na informace, na kterou z nástupnických obchodních společností nebo družstev přešla pohledávka zaniklé nebo rozdělované obchodní společnosti nebo družstva, může plnit kterékoliv z nástupnických obchodních společností nebo družstev podle vlastní úvahy.
§ 264
Není-li věřiteli známo, i když využil své právo na informace, na kterou z nástupnických obchodních společností nebo družstev přešel dluh zaniklé nebo rozdělované obchodní společnosti nebo družstva, může vyžadovat splnění závazku na kterékoliv z nástupnických obchodních společností nebo družstev.