Trestní řád - Hlava druhá - Soud a osoby na řízení zúčastněné

HLAVA DRUHÁ

SOUD A OSOBY NA ŘÍZENÍ ZÚČASTNĚNÉ

Oddíl první

Pravomoc a příslušnost soudů

§ 13

Výkon trestního soudnictví

(1) Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vojenské soudy a Nejvyšší soud.

(2) Zvláštní zákon stanoví, kdy a jakým způsobem trestné činy projednávají a o nich rozhodují místní lidové soudy.

Pravomoc vojenských soudů

§ 14

(1) Pravomoci vojenských soudů podléhají

a) vojáci v činné službě,

b) příslušníci vojensky organizovaných a jiných sborů, o nichž to stanoví zvláštní zákon, jsou-li v činné službě,

c) osoby, které se povoláním ke zvláštní službě staly příslušníky ozbrojených sil,

d) osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil,

e) váleční zajatci.

(2) Vojáci a příslušníci sborů uvedených v odstavci l písm. b) podléhají i mimo činnou službu pravomoci vojenských soudů pro trestné činy vojenské, jichž se dopustili ve služebním stejnokroji.

(3) Pravomoci vojenských soudů podléhají dále i civilní osoby pro trestné činy válečné zrady (§ 114 tr. zák.), služby v cizím vojsku (§ 115 tr. zák.) a nenastoupení služby v ozbrojených silách (§ 269 až 271 tr. zák.).

§ 15

(1) Pravomoc vojenských soudů podle § 14 odst. 1 se vztahuje jen na trestné činy spáchané za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá.

(2) Jestliže trestný čin, na nějž se vztahuje pravomoc vojenských soudů, vyšel u osoby, která podléhá pravomoci vojenských soudů z důvodů uvedených v § 14 odst. 1, najevo teprve po skončení poměru zakládajícího pravomoc vojenských soudů, může - nejde-li o trestný čin vojenský ani o žádný z trestných činů uvedených v § 14 odst. 3 - vojenský soud věc postoupit příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu anebo může prokurátor podat obžalobu přímo u příslušného okresního nebo krajského soudu; ten pak už věc vojenskému soudu postoupit nemůže.

Věcná příslušnost

§ 16

Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud.

§ 17

(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech podle hlavy první zvláštní části trestního zákona a podle zákona na ochranu míru, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let. O trestném činu teroru, záškodnictví, sabotáže, podvracení republiky a poškozování státu světové socialistické soustavy koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu nižší.

(2) Vyšší vojenský soud koná v prvním stupni řízení též o trestných činech funkcionářů, pro které byl určen.

Místní příslušnost

§ 18

(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.

(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území Československé socialistické republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

§ 19

(1) Řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sborů, kteří konají službu u součásti, pro kterou byl zřízen vojenský soud, koná tento soud.

(2) Řízení o trestných činech funkcionářů ozbrojených sil a ozbrojených sborů koná vojenský soud, který byl určen k projednání trestných činů těchto funkcionářů.

Společné řízení

§ 20

(1) O všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, koná se společné řízení.

(2) Je-li osoba podléhající pravomoci vojenských soudů zároveň stíhána pro jiný trestný čin, který věcně souvisí s trestným činem, na nějž se vztahuje pravomoc vojenských soudů, vojenský soud věc projedná a rozhodne, i pokud jde o souvisící trestný čin, Jinak se ustanovení odstavce 1 v poměru mezi okresním a krajským soudem na straně jedné a vojenskými soudy na straně druhé neužije.

§ 21

(1) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů.

(2) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

§ 22

Příslušnost několika soudů

Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal prokurátor obžalobu nebo jemuž byla věc postoupena nepříslušným soudem.

§ 23

Vyloučení a spojení věci

(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.

(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji postoupit tomuto soudu.

(3) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.

§ 24

Spory o příslušnost

Spory o příslušnost mezi soudy rozhoduje soud, který je jim nejblíže společně nadřízen.

Odnětí a přikázání věci

§ 25

Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

§ 26

Na návrh předsedy Nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora může Nejvyšší soud

a) věc se zřetelem na povahu trestného činu nebo osobu pachatele odejmout příslušnému okresnímu soudu a přikázat k pokračování v řízení a k rozhodnutí krajskému soudu,

b) věc, v níž bylo podáno odvolání proti rozsudku okresního soudu, odejmout z důležitých důvodů příslušnému krajskému soudu a rozhodnout o odvolání sám,

c) věc, v níž jde o trestný čin ohrožující důležité zájmy obrany vlasti, odejmout příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu a přikázat ji k pokračování v řízení a k rozhodnutí vojenskému soudu téhož stupně; věc odňatou příslušnému okresnímu soudu může přikázat k pokračování v řízení a k rozhodnutí též vyššímu vojenskému soudu.

Oddíl druhý

Pomocné osoby

§ 27

Zapisovatel

K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon.

Tlumočník

§ 28

Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti nebo neovládá-li obviněný jazyk, v kterém se jednání vede, přibere se tlumočník; tlumočník může být zároveň zapisovatelem.

§ 29

(1) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z ní, o právu odepřít provedení tlumočnického úkonu, o slibu a o připomenutí povinností před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o náhradě hotových výloh a odměně za tlumočnický úkon platí zvláštní předpisy.

(2) Výši náhrady a odměny tlumočníka určí ten orgán, který tlumočníka přibral, a v řízení před soudem přednese senátu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Oddíl třetí

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení

§ 30

(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, prokurátor, vyšetřovací orgán a zapisovatel, u něhož lze mít pochybnost o nepodjatosti pro jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto řízení.

(2) Soudce je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako prokurátor, vyšetřovací orgán, společenský žalobce, obhájce, společenský obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného.

(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen prokurátor, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

§ 31

(1) O vyloučení rozhoduje, jde-li o soudce, předseda soudu, jde-li o předsedu soudu, předseda nadřízeného soudu, a jde-li o jinou osobu, bezprostředně nadřízený orgán, a to na podkladě oznámení osoby, o jejíž vyloučení jde, nebo na podkladě námitky některé ze stran. Až do rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají osoby, o jejichž vyloučení jde, jen ty úkony, které nesnesou odkladu.

(2) Jestliže soudce, o jehož vyloučení jde, s tím souhlasí, může ho předseda soudu, aniž o vyloučení rozhodne, nahradit jiným soudcem.

Oddíl čtvrtý

Obviněný

§ 32

Obviněný

Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 165).

§ 33

Práva obviněného

(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit; je-li ve vazbě, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby, jakmile se přikročilo k seznámení s výsledky vyšetřování, a kdykoli později. Obviněný, který nemá dostatečných prostředkům aby hradil náklady obhajoby, má nárok na obhajobu bezplatnou. Tato práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li nesvéprávný.

(2) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

§ 34

Zákonný zástupce obviněného

Zákonný zástupce nesvéprávného obviněného je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.

Oddíl pátý

Obhájce

§ 35

Obhájce

(1) Obhájcem může být, není-li dále stanoveno něco jiného, jen advokát; v oboru vojenského soudnictví a v řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti krajského soudu (§ 17 odst. 1) jen advokát zapsaný ve zvláštním seznamu.

(2) V hlavním líčení a ve veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

§ 36

Nutná obhajoba

(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,

a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2),

b) je-li nesvéprávný,

c) jde-li o řízení proti mladistvému, nebo

d) jde-li o řízení proti uprchlému.

(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení vyšetřovací orgán nebo prokurátor za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, a to aspoň do doby, kdy se přikročilo po skončení vyšetřování k seznamování obviněného s jeho výsledky (§ 169).

(4) Obviněný musí mít obhájce též v řízení o vydání do ciziny, v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení, pokud nejde o ochranné léčení protialkoholní, a v řízení stanném.

§ 37

Zvolený obhájce

(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho zákonný zástupce, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, druh, jakož i zúčastněná osoba. Není-li obviněný svéprávný, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.

(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.

Ustanovený obhájce

§ 38

(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Uplyne-li tato lhůta marně, bude mu obhájce ustanoven.

(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.

§ 39

(1) Je-li třeba ustanovit obhájce, oznámí to vyšetřovací orgán, prokurátor nebo předseda senátu advokátní poradně; obhájce ustanoví její vedoucí.

(2) V oboru vojenského soudnictví může prokurátor nebo předseda senátu se souhlasem velitele nebo náčelníka ustanovit obhájcem důstojníka justice v činné službě, jestliže jde o naléhavý případ anebo jestliže to vyžaduje povaha projednávané věci; obhájcem nemůže však být důstojník činný u vojenského prokurátora.

§ 40

Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný.

§ 41

Povinnosti a práva obhájce

(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.

(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona (§ 168) vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je obhájce oprávněn mluvit bez přítomnosti třetí osoby, jakmile se přikročilo k seznámení obviněného s výsledky vyšetřování, a kdykoli později.

(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

(4) Není-li obviněný svéprávný, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.

(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě žádost o milost a o odklad výkonu trestu.

Oddíl šestý

Zúčastněná osoba

§ 42

(1) Tomu, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky.

(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.

(3) Není-li zúčastněná osoba svéprávná, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce.

Oddíl sedmý

Poškozený

Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody

§ 43

(1) Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit.

(2) Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.

(3) Návrh podle odstavce 2 může učinit i prokurátor, vyžaduje-li to ochrana zájmů společnosti, socialistických organizací nebo pracujících, zejména byla-li trestným činem způsobena škoda na majetku v socialistickém vlastnictví.

§ 44

(1) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný.

(2) Účast poškozeného je vyloučena v řízení stanném. V řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti krajského soudu (§ 14 odst. 1) rozhodne o účasti poškozeného soud podle povahy projednávané věci.

(3) Návrh podle § 43 odst. 2 nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.

§ 45

(1) Není-li poškozená osoba svéprávná, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce.

(2) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody (§ 43 odst. 2), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.

§ 46

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.

Zajištění nároku poškozeného

§ 47

(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.

(2) Části majetku určené k zajištění nároku se v usnesení o zajištění popíší a obviněnému se zakáže s nimi nakládat. Movité věci se přitom zpravidla uloží do úschovy státního notářství. Jde-li o nemovitost, doručí se usnesení o zajištění státnímu notářství, v jehož obvodě nemovitost leží. U pohledávek se přikáže dlužníku, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy státního notářství.

(3) Zajišťovat podle odstavce 2 nelze nárok, který není možno v trestním řízení uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí, ani pohledávek obviněného na výplatu odměny z pracovně právního nebo obdobného poměru, pohledávek na výplatu výživného a na výplatu dávek z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

(4) O zajištění rozhoduje soud na návrh prokurátora nebo poškozeného, v přípravném řízení prokurátor na návrh poškozeného. V přípravném řízení prokurátor nárok zajistí i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana zájmů společnosti, socialistických organizací nebo pracujících, zejména byla-li trestným činem způsobena škoda na majetku v socialistickém vlastnictví.

(5) Poškozeného je třeba vždy o zajištění jeho nároku vždy vyrozumět s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.

§ 48

(1) Zajištění se zruší,

a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,

b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo

c) uplynuly-li dva měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla věc postoupena místnímu lidovému soudu nebo jinému orgánu.

(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno. Jestliže byly zajištěním postiženy věci náležející jiné osobě než obviněnému, vyjmou se ze zajištění.

§ 49

Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o zrušení zajištění, jeho omezení nebo vynětí ze zajištění, odkladný účinek.

Oddíl osmý

Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného

§ 50

(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem.

(2) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného může být jen osoba svéprávná a občansky bezúhonná; při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.

(3) V řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti krajského soudu (§ 17 odst. 1) a v oboru vojenského soudnictví může být zmocněncem jen advokát, který by ve věci mohl být obhájcem; v oboru vojenského soudnictví může být zmocněncem také důstojník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru.

§ 51

Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.