Trestní řád - Oddíl třetí - Zvláštní ustanovení pro předávání osob mezi členskými státy Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu

Oddíl třetí

Zvláštní ustanovení pro předávání osob mezi členskými státy Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu

§ 403

Obecné ustanovení

(1) Ustanovení tohoto oddílu se použijí ve stanovených případech pro předávání osob mezi členskými státy Evropské unie (dále jen "členské státy") na základě evropského zatýkacího rozkazu a pro související úkony.

(2) Česká republika může předat vlastního občana jinému členskému státu Evropské unie pouze za podmínky vzájemnosti.

(3) Ustanovení oddílu druhého se na předávání osob mezi členskými státy užijí jen tehdy, pokud ustanovení oddílu třetího nestanoví jinak.

§ 404

Evropský zatýkací rozkaz

(1) Evropským zatýkacím rozkazem se rozumí zatýkací rozkaz vydaný v souladu s předpisy Evropské unie.

(2) Evropský zatýkací rozkaz může vydat justiční orgán členského státu (dále jen "vyžadující stát") proti osobě, která se zdržuje v jiném členském státě (dále jen "předávající stát"), je-li třeba vyžádat její předání za účelem trestního stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s omezením svobody,

a) je-li stíhána pro trestný čin, za který podle právních předpisů vyžadujícího státu může být odsouzena k trestu odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvanáct měsíců nebo jí může být uloženo ochranné opatření spojené s omezením svobody v délce nejméně dvanáct měsíců, nebo

b) má-li vykonat trest odnětí svobody nebo jeho zbytek v délce nejméně čtyř měsíců nebo ochranné opatření spojené s omezením svobody nebo jeho zbytek v délce nejméně čtyř měsíců.

§ 404a

Pořízení záznamu v Schengenském informačním systému

Záznam pořízený na žádost příslušného justičního orgánu členského státu v Schengenském informačním systému za účelem zatčení a předání osoby, který obsahuje údaje uvedené v § 405, má pro účely předávacího řízení stejné účinky jako evropský zatýkací rozkaz; pořízení takového záznamu zároveň nahrazuje zaslání evropského zatýkacího rozkazu státu, v němž se nachází osoba, o jejíž předání se žádá.

Předání z jiného členského státu do České republiky

§ 405

(1) Zdržuje-li se obviněný v předávajícím státě nebo je-li důvodné podezření, že se v něm zdržuje, a je-li třeba jej vyžádat, vydá za podmínek podle § 404 v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu evropský zatýkací rozkaz.

(2) Evropský zatýkací rozkaz musí obsahovat

a) jméno a příjmení obviněného, další osobní údaje umožňující jeho identifikaci a údaje o státní příslušnosti, jeho popis, případně fotografii a otisky prstů,

b) název, adresu, číslo telefonu a faxu a elektronickou adresu orgánu, který vydal evropský zatýkací rozkaz,

c) údaj o tom, zda existuje vykonatelný rozsudek, příkaz k zatčení podle § 69, mezinárodní zatýkací rozkaz podle § 384 nebo jiné vykonatelné rozhodnutí mající týž účinek, které se týká téhož činu, pro nějž je evropský zatýkací rozkaz vydán,

d) zákonné pojmenování trestného činu s doslovným zněním příslušných zákonných ustanovení, včetně stanovené trestní sazby pro daný trestný čin podle právních předpisů vyžadujícího členského státu,

e) vylíčení skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa, způsobu spáchání, míry účasti obviněného na trestném činu a následky trestného činu, pokud je možno je uvést, a

f) ustanovení o promlčení a dále popis úkonů ovlivňujících plynutí promlčecí doby, pokud od spáchání trestného činu do vydání evropského zatýkacího rozkazu uplynula doba více jak 3 roky.

(3) Evropský zatýkací rozkaz pro účely vyžádání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody musí kromě údajů uvedených v odstavci 2 písm. a) až d) obsahovat též údaj, kterým soudem a k jakému trestu byl odsouzen, a dále údaje o způsobu zajištění práv obhajoby obviněného v řízení, pokud byl rozsudek vydán v řízení proti uprchlému nebo v jeho nepřítomnosti, s připojením znění § 306a. Evropský zatýkací rozkaz musí obsahovat také ustanovení o promlčení a dále popis úkonů ovlivňujících plynutí promlčecí doby, pokud od právní moci rozsudku do vydání evropského zatýkacího rozkazu uplynula doba více jak 5 let.

(4) Pokud některý z trestných činů, pro které je vyžadováno předání, je trestným činem podle § 412, soud tuto skutečnost na evropském zatýkacím rozkazu označí.

(5) Evropský zatýkací rozkaz doručí soud, který jej vydal, Policejnímu prezidiu České republiky k pořízení záznamu v Schengenském informačním systému za účelem zatčení a předání osoby, stejnopis evropského zatýkacího rozkazu současně doručí Ministerstvu spravedlnosti. Je-li známo, kde se osoba nachází, doručí soud evropský zatýkací rozkaz příslušnému orgánu předávajícího státu v souladu s právním řádem předávajícího státu v úředním nebo v jednom z úředních jazyků předávajícího státu či v jiném jazyce, v němž je předávající stát ochoten evropský zatýkací rozkaz přijmout. Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou vzor evropského zatýkacího rozkazu.

(6) Ustanovení § 384 odst. 4 až 6, § 387 a 388 se v tomto řízení užijí obdobně. Byl-li evropský zatýkací rozkaz zrušen, vyrozumí soud o jeho zrušení neprodleně Policejní prezidium České republiky za účelem provedení nezbytných opatření. Byl-li obviněný do České republiky předán z členského státu, jehož je občanem nebo tam má trvalý pobyt, s výhradou, že v případě, že nevysloví souhlas s výkonem trestu nebo ochranného opatření v České republice, bude pro výkon trestu nebo ochranného opatření, které budou v České republice případně uloženy, vrácen zpět do tohoto členského státu, předseda senátu v případě odsuzujícího rozsudku tomuto členskému státu doručí rozsudek ve lhůtě do 30 dnů od jeho právní moci s překladem do úředního jazyka předávajícího státu.

(7) Byl-li obviněnému, který byl do České republiky předán z jiného členského státu, uložen trest odnětí svobody či ochranné opatření spojené s omezením osobní svobody, soud započítá do celkové doby odnětí svobody dobu vazby vykonané v souvislosti s výkonem evropského zatýkacího rozkazu.

§ 406

Zásada speciality

(1) Osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu či ji osobní svobody zbavit pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána; to neplatí, jestliže

a) předaná osoba po svém propuštění z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo z ochranného opatření spojeného s omezením či zbavením osobní svobody neopustila do 45 dnů území České republiky, přestože ho mohla opustit nebo se na území České republiky vrátila poté, co ho opustila,

b) za tento jiný trestný čin nelze uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření omezující osobní svobodu, nebo vydat zatýkací rozkaz,

c) předané osobě hrozí uložení pouze peněžitého trestu nebo trestu obecně prospěšných prací, přestože je lze za zákonem stanovených podmínek přeměnit na tresty odnětí svobody,

d) předaná osoba souhlasila s předáním do České republiky a vzdala se práva na uplatnění zásady speciality,

e) předaná osoba se po svém předání výslovně vzdala práva na uplatnění zásady speciality vůči určitým trestným činům spáchaným před svým předáním,

f) příslušný orgán předávajícího státu, který osobu předal, udělil souhlas se stíháním předané osoby pro další trestný čin spáchaný před jejím předáním.

(2) Prohlášení podle odstavce 1 písm. e) učiní osoba před soudem do protokolu za přítomnosti obhájce. Toto prohlášení nelze vzít zpět. Soud je povinen poučit předanou osobu o důsledcích vzdání se práva na uplatnění zásady speciality podle odstavce 1. Příslušným k řízení podle odstavce 1 písm. e) je soud, který vede trestní řízení o dalších trestných činech spáchaných před předáním osoby, a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soud příslušný podle § 26. Soud o obsahu tohoto prohlášení informuje příslušný orgán předávajícího státu.

(3) Má-li být osoba stíhána pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána, a nejsou zde důvody podle odstavce 1, podá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu žádost o souhlas se stíháním pro jiné trestné činy. Pro žádost se použije § 405 obdobně.

§ 407

Dočasné převzetí osoby z jiného členského státu

(1) Předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce může požádat orgán předávajícího státu o výslech nebo dočasné převzetí osoby, na kterou byl vydán evropský zatýkací rozkaz, na území České republiky pro účely trestního stíhání.

(2) V žádosti podle odstavce 1 je třeba uvést úkony, pro jejichž provedení je přítomnost vyžádané osoby potřebná, s uvedením dne nebo časového období, na které je třeba její přítomnost zajistit.

(3) Na řízení o zajištění dočasného převzetí vyžádané osoby se přiměřeně použije ustanovení § 440.

Předání z České republiky do jiného členského státu

§ 408

(1) Evropský zatýkací rozkaz se doručí krajskému státnímu zastupitelství, v jehož obvodu má osoba, o jejíž předání jde, (dále jen "vyžádaná osoba"), pobyt nebo byla zadržena (pro účely tohoto oddílu dále jen "příslušné státní zastupitelství").

(2) Byl-li evropský zatýkací rozkaz doručen státnímu zastupitelství, které není příslušné podle odstavce 1, doručí toto státní zastupitelství evropský zatýkací rozkaz příslušnému státnímu zastupitelství a informuje o tom orgán vyžadujícího státu. Stejně se postupuje, byl-li evropský zatýkací rozkaz doručen Ministerstvu spravedlnosti nebo Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

(3) Soudem příslušným k rozhodnutí o předání do vyžadujícího státu je krajský soud, u něhož působí krajské státní zastupitelství příslušné podle odstavce 1 (dále jen "příslušný soud").

§ 408a

Nejvyšší státní zastupitelství může za účelem přiřazení záznamu zakazujícího zadržení osoby k záznamu pořízenému vyžadujícím státem v Schengenském informačním systému za účelem zatčení a předání vymezit pokynem pro Policejní prezidium České republiky případy stejného druhu, u nichž je předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu vyloučeno z důvodu zákonné překážky.

§ 409

Předběžné šetření

(1) Účelem předběžného šetření je zjistit, zda jsou dány podmínky pro předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.

(2) Státní zástupce vyžádanou osobu vyslechne, pokud tak již neučinil v rámci zadržení podle § 410, a seznámí ji s obsahem evropského zatýkacího rozkazu, s možností souhlasit s předáním a s podmínkami a následky vyslovení takového souhlasu, včetně toho, že s vyslovením souhlasu s předáním je spojeno vzdání se uplatnění zásady speciality.

(3) Státní zástupce ukončí předběžné šetření, pokud

a) členský stát, který by mohl žádat o předání, přes opakované výzvy nedoručil evropský zatýkací rozkaz,

b) došlo k úmrtí vyžádané osoby,

c) vyžádaná osoba není podle právního řádu České republiky vzhledem ke svému věku trestně odpovědná za jednání, pro které je evropský zatýkací rozkaz vydán,

d) vyžádanou osobu nelze zadržet pro imunitu či výsadu vyplývající ze zákona nebo mezinárodního práva,

e) vyžádaná osoba se zdržuje mimo území České republiky nebo místo jejího pobytu není známo,

f) evropský zatýkací rozkaz byl doručen po právní moci rozhodnutí o předání vyžádané osoby nebo rozhodnutí o jejím vydání,

g) nebyl dán souhlas členského státu podle § 421 odst. 1,

h) nebyl dán souhlas státu, který není členským státem (dále jen „třetí stát“), podle § 421 odst. 3,

i) ve vyžadujícím státě došlo k promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, nebo

j) vyžadující stát odvolal evropský zatýkací rozkaz či jiným způsobem informoval, že o předání vyžádané osoby již nemá zájem.

(4) Předběžné šetření je ukončeno také podáním návrhu podle § 411.

(5) Státní zástupce neprodleně vyrozumí o ukončení předběžného šetření podle odstavce 3 příslušný orgán vyžadujícího státu, Policejní prezidium České republiky, obhájce a Ministerstvo spravedlnosti.

§ 410

Zadržení a předběžná vazba

Pro zadržení a předběžnou vazbu vyžádané osoby se užijí ustanovení § 395 a 396 obdobně.

§ 411

Rozhodnutí soudu a předávací vazba

(1) O předání rozhodne po skončení předběžného šetření na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání příslušný soud. Na žádost orgánu vyžadujícího státu, který vydal evropský zatýkací rozkaz, soud ve veřejném zasedání vyžádanou osobu vyslechne s přihlédnutím k podmínkám stanoveným dohodou s orgánem vyžadujícího státu. O předání informuje soud příslušný útvar Policie České republiky, aby mohlo být ve stanovené lhůtě zorganizováno předání osoby.

(2) Na žádost orgánu cizího státu, který vydal evropský zatýkací rozkaz, soud umožní přítomnost zástupců tohoto cizího orgánu u veřejného zasedání. Pro možnost zástupce tohoto orgánu cizího státu položit vyslýchané osobě doplňující otázky platí ustanovení § 432 odst. 4 obdobně.

(3) Rozhodne-li příslušný soud o tom, že vyžádaná osoba předána nebude, a vyžádaná osoba je ve vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění, pokud nejde o případ podle odstavce 6 písm. e) nebo omezení osobní svobody této osoby nevyplývá z jiného zákonného důvodu.

(4) Rozhodne-li příslušný soud o tom, že vyžádaná osoba předána bude, vezme vyžádanou osobu do předávací vazby, pokud tak již neučinil podle § 410. Vazebními důvody podle § 67 není přitom vázán. Pokud obviněný již v době rozhodování podle odstavce 1 byl v předběžné vazbě podle § 410, soud rozhodne o přeměně této vazby na vazbu předávací. Pro předávací vazbu se použije ustanovení § 397 obdobně.

(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež má v případě rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 odkladný účinek. Proti rozhodnutí o propuštění vyžádané osoby z vazby má stížnost státního zástupce odkladný účinek pouze tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.

(6) Soud zamítne předání vyžádané osoby pouze tehdy, jestliže

a) čin není trestný podle práva obou států, pokud nejde o jednání podle § 412; to neplatí v případě daní, poplatků, cel nebo měny, kdy nelze odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků a cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel a měny jako právní předpisy vyžadujícího státu,

b) na trestný čin, pro který je evropský zatýkací rozkaz vydán, se vztahuje amnestie, která byla udělena v České republice, anebo trestní stíhání či výkon trestu jsou v České republice promlčeny, jestliže stíhání tohoto trestného činu spadá do působnosti trestních právních předpisů České republiky,

c) vyžádaná osoba byla v České republice nebo cizím státě za tentýž skutek již pravomocným rozhodnutím odsouzena a trest byl již vykonán nebo je právě vykonáván nebo ho již nelze vykonat anebo trestní řízení bylo v České republice nebo jiném členském státě pravomocným rozhodnutím skončeno, nebyla-li taková rozhodnutí v předepsaném řízení zrušena,

d) vyžádaná osoba je v České republice trestně stíhána za stejný čin, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, s výjimkou případů, kdy s ohledem na zvláštní okolnosti spáchání trestného činu je třeba dát přednost provedení trestního stíhání ve vyžadujícím státě z důvodů náležitého zjištění skutkového stavu a z důvodů týkajících se výměry trestu anebo jeho výkonu,

e) tato osoba je státním občanem České republiky nebo má v České republice trvalý pobyt, její předání se vyžaduje k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného léčení nebo ochranné výchovy a osoba před příslušným soudem do protokolu prohlásí, že se odmítá podrobit výkonu tohoto trestu nebo ochranného opatření ve vyžadujícím státě; toto prohlášení nelze vzít zpět.

(7) Je-li předáván státní občan České republiky nebo osoba, která má trvalý pobyt v České republice, do vyžadujícího státu k trestnímu stíhání, soud podmíní předání tím, že tato osoba bude vrácena k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného léčení nebo ochranné výchovy do České republiky, pokud jí bude uložen takový druh trestu nebo ochranného opatření a tato osoba po vynesení rozsudku ve vyžadujícím státě nevysloví souhlas s výkonem trestu nebo ochranného opatření ve vyžadujícím státě. Takto soud postupuje pouze v případě, že vyžadující stát poskytl záruku, že osobu předá do České republiky k výkonu trestu nebo ochranného opatření. Není-li vyžadujícím státem záruka poskytnuta, soud předání vyžádané osoby zamítne.

(8) Je-li předávána do vyžadujícího státu osoba k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, které byly uloženy rozhodnutím vyneseným v nepřítomnosti, aniž tato osoba byla řádně informována o dnu a místu jednání, soud podmíní předání tím, že vyžadující stát poskytne této osobě možnost požádat o obnovu řízení a umožní jí přítomnost u soudního jednání.

(9) Je-li předávána do vyžadujícího státu osoba, které byl v trestním řízení na území České republiky uložen trest odnětí svobody, soud podmíní předání tím, že tato osoba bude vrácena k výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbývající části, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. Tato lhůta nesmí být delší, než kolik činí délka dosud nevykonaného trestu odnětí svobody nebo jeho části. Doba, po kterou bude předaná osoba držena ve vazbě ve vyžadujícím státě na základě tohoto evropského zatýkacího rozkazu, se po navrácení této osoby zpět na území České republiky započítá do dosud nevykonaného trestu odnětí svobody nebo jeho části.

(10) Soud rozhodne o evropském zatýkacím rozkazu do 60 dnů od zadržení vyžádané osoby. Rozhodnutí soud neprodleně oznámí příslušnému orgánu vyžadujícího státu a Policejnímu prezidiu České republiky, následně také Ministerstvu spravedlnosti. Dojde-li k předání, soud poskytne příslušnému orgánu vyžadujícího státu informace o délce trvání vazby v průběhu předávacího řízení na území České republiky. Odmítne-li soud předání podle odstavce 3, příslušnému orgánu vyžadujícího státu sdělí důvody tohoto odmítnutí.

(11) Nelze-li ve výjimečném případě rozhodnout ve lhůtě podle odstavce 10, rozhodne soud o evropském zatýkacím rozkazu ve lhůtě prodloužené o dalších 30 dnů. O tomto postupu informuje orgán vyžadujícího státu s uvedením důvodů.

(12) Nemůže-li soud rozhodnout o předání vyžádané osoby ani ve lhůtě prodloužené podle odstavce 11, informuje o této skutečnosti příslušný orgán vyžadujícího státu a Eurojust. Eurojust informuje prostřednictvím národního člena v Eurojustu. O předání rozhodne neprodleně po odstranění překážky bránící rozhodnutí.

§ 412

Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti

(1) V případě, kdy je předání požadováno pro trestné činy, za které je možno ve vyžadujícím státě uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky nebo nařídit ochranné opatření spojené s omezením svobody v délce nejméně tři roky a které spočívají v jednání, které orgán vyžadujícího státu označí v evropském zatýkacím rozkazu jako jedno nebo více z jednání uvedených v odstavci 2, soud nezjišťuje, zda jde o čin trestný podle práva České republiky.

(2) Jednáním podle odstavce 1 se rozumí

a) účast na zločinném spolčení,

b) terorismus,

c) obchod s lidmi,

d) pohlavní zneužívání dětí a dětská pornografie,

e) nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,

f) nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

g) korupce,

h) podvody včetně podvodů postihujících zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství,

i) legalizace výnosů z trestné činnosti,

j) padělání měny,

k) počítačová trestná činnost,

l) trestná činnost proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými živočišnými a rostlinnými druhy a jejich plemeny a odrůdami,

m) napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu,

n) vražda, těžká újma na zdraví,

o) nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

p) únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí,

q) rasismus a xenofobie,

r) organizovaná nebo ozbrojená loupež,

s) nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

t) podvodná jednání,

u) vydírání a vymáhání peněz za ochranu,

v) padělání a pirátství výrobků,

w) padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami,

x) padělání platebních prostředků,

y) nedovolený obchod s hormony a jinými růstovými stimulátory,

z) nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály,

aa) obchod s odcizenými vozidly,

bb) znásilnění,

cc) žhářství,

dd) trestné činy, jejichž stíhání a trestání je v pravomoci Mezinárodního trestního soudu,

ee) únos letadla nebo plavidla,

ff) sabotáž.

§ 413

Zkrácené předávací řízení

(1) Vyžádaná osoba může před předsedou senátu příslušného soudu za přítomnosti obhájce do protokolu prohlásit, že souhlasí se svým předáním do vyžadujícího státu.

(2) Vyžádaná osoba musí být před vyslovením souhlasu se svým předáním poučena předsedou senátu za přítomnosti obhájce o významu takového souhlasu a o následcích, které jsou s ním spojeny, včetně vzdání se uplatnění zásady speciality. Souhlas s předáním nelze vzít zpět.

(3) Jestliže vyžádaná osoba učiní prohlášení podle odstavce 1, užije se ustanovení § 411 přiměřeně. Soud zamítne předání vyžádané osoby pouze v případech uvedených v § 411 odst. 6 písm. c), d) a e).

(4) Rozhodnutí o předání podle odstavce 1 soud vydá do 10 dnů od souhlasného prohlášení vyžádané osoby podle odstavce 1. Pro prodloužení lhůty se užije ustanovení § 411 odst. 11.

§ 413a

Odložení předání

(1) Soud může rozhodnout o odložení předání vyžádané osoby na dobu, po kterou je nezbytná její přítomnost v České republice v souvislosti s jiným trestným činem, než pro který byl vydán evropský zatýkací rozkaz, pro účely trestního řízení vedeného v České republice nebo výkonu trestu pravomocně uloženého soudem České republiky. Rozhodnutí o odložení předání může soud učinit současně s povolením předání, výjimečně i po povolení předání, byl-li zjištěn důvod pro odložení později nebo vyvstane-li nový důvod pro odložení, a to až do provedení předání. Při rozhodování o odložení předání vezme v úvahu zejména závažnost trestného činu, pro který má být osoba předána, závažnost trestného činu, pro který se vede v České republice trestní řízení, možnost předání této osoby z vyžadujícího státu zpět do České republiky, jakož i možnost dočasného předání osoby do vyžadujícího státu.

(2) O odložení předání může soud rozhodnout na návrh

a) státního zástupce uvedeného v § 408 odst. 1,

b) soudu a v přípravném řízení státního zástupce příslušných k vedení trestního řízení v České republice,

c) soudu, který pravomocně uložil vyžádané osobě trest odnětí svobody, nebo

d) vyžádané osoby.

(3) Pokud návrh na odložení předání nepodal státní zástupce nebo soud uvedený v odstavci 2 písm. a) až c), soud si před rozhodnutím o odložení předání vyžádá jejich stanoviska.

(4) Je-li osoba v předběžné nebo předávací vazbě, soud současně s rozhodnutím o odložení jejího předání rozhodne o jejím propuštění z takové vazby; ustanovení § 411 odst. 4 se v takovém případě neužije.

(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Proti rozhodnutí o propuštění z vazby podle odstavce 4 je přípustná stížnost pouze v případě, že byla současně podána stížnost proti rozhodnutí o odložení předání.

(6) Pomine-li důvod odložení předání, předseda senátu rozhodne o vzetí osoby do předávací vazby.

(7) Předseda senátu ukončí řízení o předání, nastane-li důvod pro ukončení předběžného šetření podle § 409 odst. 3 písm. b), d), e), i) nebo j).

§ 414

Dočasné předání do členského státu

(1) Byl-li evropský zatýkací rozkaz vydán za účelem trestního stíhání, na podkladě žádosti orgánu vyžadujícího státu příslušný soud na návrh státního zástupce rozhodne o tom, že se vyžádaná osoba dočasně předá do vyžadujícího státu k vykonání nezbytných procesních úkonů trestního řízení. V rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu, jež nesmí být delší než tři měsíce, ve které musí být dočasně předaná osoba vrácena na území České republiky.

(2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 lze po dohodě s příslušným orgánem dožadujícího státu prodloužit. Tohoto prodloužení nesmí být využito k jinému účelu, než pro který bylo původně dočasné předání povoleno. Dočasné předání je možno provést opakovaně.

(3) Provedení dočasného předání zajišťuje soud uvedený v odstavci 1.

(4) Žádost podle odstavce 1 se doručí příslušnému státnímu zastupitelství. Ustanovení § 408 odst. 2 a 3 se zde užije obdobně.

(5) Doba, po kterou byla vyžádaná osoba v době dočasného předání ve vazbě v cizím státě, se nezapočítává do lhůt uvedených v § 411 odst. 10 a 11 a § 413 odst. 4.

§ 415

Lhůty

(1) Požívá-li osoba výsady nebo imunity podle zákona nebo podle mezinárodního práva, počínají lhůty uvedené v § 411 odst. 10 a v § 413 odst. 4 běžet ode dne, kdy příslušnému orgánu byla doručena informace o tom, že vyžádaná osoba byla této výsady nebo imunity zbavena.

(2) Je-li ke zbavení výsady nebo imunity příslušný orgán České republiky, požádá příslušný státní zástupce o to, aby tento orgán osobu výsady nebo imunity zbavil. Je-li ke zbavení výsady nebo imunity příslušný orgán jiného státu, mezinárodní organizace nebo Evropské unie, informuje neprodleně příslušný státní zástupce o této skutečnosti orgán vyžadujícího státu, který evropský zatýkací rozkaz vydal.

(3) Podala-li osoba stížnost na postup příslušných orgánů České republiky v rámci předávacího řízení k Ústavnímu soudu, počínají lhůty uvedené v § 411 odst. 10, § 413 odst. 4 a v § 416 odst. 2 běžet ode dne, kdy příslušnému orgánu bylo doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o této stížnosti.

§ 416

Předání

(1) Předání osoby po povolení a s tím související propuštění této osoby z vazby zařídí předseda senátu krajského soudu.

(2) Rozhodne-li soud o předání vyžádané osoby, je vyžádaná osoba předána neprodleně, nejpozději do 10 dnů poté, co nabude právní moci rozhodnutí o předání, nebyl-li podán návrh na odložení předání podle § 413a.

(3) Brání-li předání vyžádané osoby ve lhůtě stanovené v odstavci 2 okolnosti vyžadujícím a předávajícím státem neovlivnitelné, dohodnou se příslušné orgány na nové době předání. Předání se musí uskutečnit nejpozději do 10 dnů od takto stanovené nové doby předání.

(4) Výjimečně lze dočasně odložit předání z humanitárních důvodů, zejména ohrozilo-li by předání život nebo zdraví vyžádané osoby. Předání se uskuteční ve lhůtě 10 dnů od okamžiku, kdy tyto důvody pominou.

(5) Nelze-li lhůty podle odstavců 2 až 4 dodržet, soud rozhodne o propuštění vyžádané osoby z vazby.

§ 417

Výkon trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření uloženého v členském státě

(1) Je-li předání vyžádané osoby zamítnuto z důvodu podle § 411 odst. 6 písm. e), vyzve příslušný soud orgán vyžadujícího státu, aby mu ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy doručil ověřenou kopii vykonatelného rozhodnutí, na jehož základě byl vydán evropský zatýkací rozkaz, a jeho úřední překlad do českého jazyka.

(2) Nejsou-li ve lhůtě ověřená kopie vykonatelného rozhodnutí, na jehož základě byl vydán evropský zatýkací rozkaz, a jeho úřední překlad do českého jazyka doručeny a osoba je ve vazbě, rozhodne příslušný soud o jejím propuštění.

(3) Před vrácením předané osoby do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného léčení nebo ochranné výchovy podle § 411 odst. 7 vyzve příslušný soud orgán vyžadujícího státu k doručení ověřené kopie příslušného vykonatelného rozhodnutí a jeho úředního překladu do českého jazyka.

(4) Poté, co orgán vyžadujícího státu doručí vykonatelné rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 3 příslušnému soudu, uzná příslušný soud rozhodnutí orgánu vyžadujícího státu tak, že trest, který jím byl uložen, přemění na trest, který by mohl uložit, jestliže by v řízení o spáchaném trestném činu rozhodoval. Takto přiměřeně postupuje i v případě uložení ochranného léčení nebo ochranné výchovy. V řízení o uznání rozhodnutí orgánu vyžadujícího státu postupuje obdobně podle oddílu sedmého.

§ 418

Rozšíření předání na jiný trestný čin a souhlas s předáním nebo vydáním do dalšího státu

(1) Ustanovení tohoto oddílu se přiměřeně užijí na řízení o žádosti jiného členského státu, jemuž určitá osoba byla předána, o souhlas, aby ji mohl

a) stíhat pro jiný trestný čin spáchaný před předáním, vykonat na ní trest odnětí svobody či ochranné opatření spojené s omezením osobní svobody uložené pro jiný trestný čin než pro ten, pro který bylo povoleno předání na základě evropského zatýkacího rozkazu,

b) předat do dalšího členského státu k trestnímu stíhání, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, nebo

c) vydat do třetího státu k trestnímu stíhání anebo výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Příslušný soud rozhodne o žádosti podle odstavce 1 do 30 dnů poté, co mu byla tato žádost doručena.

(3) V řízení podle odstavců 1 a 2 nelze užít ustanovení § 413.

(4) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba, pokud se osoba před soudem v době před svým předáním nebo po svém předání vzdala uplatnění zásady speciality nebo pokud byla předána ve zkráceném předávacím řízení.

§ 419

Souběh více evropských zatýkacích rozkazů

(1) Je-li do právní moci rozhodnutí o předání na tutéž vyžádanou osobu doručeno více evropských zatýkacích rozkazů, rozhodne příslušný soud na návrh státního zástupce o tom, který evropský zatýkací rozkaz bude vykonán. Zváží přitom okolnosti, závažnost a místo spáchání trestných činů, data vydání evropských zatýkacích rozkazů a zda byly vydány za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s omezením svobody. Orgánům ostatních vyžadujících států zašle své rozhodnutí na vědomí.

(2) Lhůty podle § 411 odst. 10 a § 413 odst. 4 počínají běžet od data doručení posledního evropského zatýkacího rozkazu.

§ 420

Souběh evropského zatýkacího rozkazu se žádostí o vydání

(1) Je-li do právní moci rozhodnutí o předání na tutéž vyžádanou osobu doručena rovněž žádost o vydání, rozhodne příslušný soud na návrh státního zástupce nejprve o předání podle § 411 a o tom, zda je vydání přípustné podle § 397. V případě rozhodnutí o předání podle § 411 odst. 1 a zároveň o přípustnosti vydání podle § 397 odst. 1 předseda senátu krajského soudu předloží věc Ministerstvu spravedlnosti k rozhodnutí, zda bude vykonán evropský zatýkací rozkaz nebo zda bude vyhověno žádosti o vydání. O souběhu evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o vydání, o rozhodnutí podle § 397 a o předložení věci Ministerstvu spravedlnosti předseda senátu krajského soudu informuje neprodleně příslušný orgán vyžadujícího státu.

(2) Ministr spravedlnosti při rozhodování o tom, zda bude vykonán evropský zatýkací rozkaz nebo zda bude vyhověno žádosti o vydání, zváží okolnosti, závažnost a místo spáchání trestných činů, data vydání evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o vydání a zda byly vydány za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s omezením svobody.

(3) Jestliže ministr spravedlnosti rozhodne o přednostním vykonání evropského zatýkacího rozkazu, ihned tuto skutečnost sdělí příslušnému krajskému soudu, který dále postupuje podle § 416. Lhůta podle § 416 odst. 2 počíná běžet od data doručení sdělení ministra spravedlnosti o přednostním vykonání evropského zatýkacího rozkazu.

(4) Jestliže ministr spravedlnosti rozhodne o přednostním vyhovění žádosti o vydání, ihned tuto skutečnost sdělí krajskému soudu, který rozhodl o předání podle § 411 odst. 1, a příslušnému orgánu vyžadujícího státu. Dále se postupuje podle oddílu druhého.

(5) Rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 je důvodem pro zrušení rozhodnutí podle § 411 odst. 1. O tom rozhodne krajský soud neprodleně poté, co obdrží sdělení ministra spravedlnosti podle odstavce 4, v neveřejném zasedání usnesením, proti kterému není stížnost přípustná. Usnesení doručí státnímu zástupci a orgánu vyžadujícího státu, který evropský zatýkací rozkaz vydal.

§ 421

Další předání z České republiky do jiného členského státu

(1) Osoba, která byla do České republiky předána, může být dále předána jinému členskému státu pouze se souhlasem předávajícího státu, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Bez souhlasu předávajícího státu může být vyžádaná osoba dále předána jinému členskému státu pro trestný čin spáchaný před předáním v případě, že

a) vyžádaná osoba souhlasí s předáním do jiného členského státu; toto prohlášení musí být učiněno dobrovolně do protokolu za přítomnosti obhájce a příslušný soud musí tuto osobu předem poučit o důsledcích z jejího prohlášení vyplývajících,

b) se pro vyžádanou osobu uplatní ustanovení § 406 odst. 1 písm. a), d) a e) a odst. 2.

(3) Byla-li vyžádaná osoba vydána do České republiky ze třetího státu a nemůže být dále předána bez souhlasu tohoto třetího státu, informuje o tom příslušné státní zastupitelství neprodleně Ministerstvo spravedlnosti, které provede nezbytné úkony k zajištění souhlasu třetího státu s předáním. Lhůty uvedené v § 411 odst. 10 a v § 413 odst. 4 začínají běžet ode dne, kdy příslušný státní zástupce obdržel informaci od Ministerstva spravedlnosti o tom, že třetí stát souhlas s předáním udělil.

Průvoz pro účely předání

§ 422

(1) Jestliže má být na žádost jiného členského státu povolen průvoz osoby pro účely trestního řízení, o předání a zajišťovacích opatřeních rozhodne Nejvyšší soud, pokud žádost jiného členského státu o průvoz bude obsahovat informace o

a) totožnosti a státní příslušnosti předávané osoby,

b) vydání evropského zatýkacího rozkazu,

c) povaze a kvalifikaci trestného činu a

d) okolnostech spáchání trestného činu, včetně doby a místa.

(2) Povolení průvozu osoby pro účely uvedené v odstavci 1, které předpokládají zpětný průvoz přes území České republiky po provedení úkonu v cizím státě, je současně i povolením pro tento zpětný průvoz.

(3) Povolení průvozu není třeba v případě letecké přepravy bez plánovaného přistání na území České republiky. Pokud k neplánovanému přistání na území České republiky dojde a České republice nebyla doručena žádost členského státu o povolení průvozu obsahující informace uvedené v odstavci 1, osoba může být vzata do vazby až na 96 hodin. O vzetí osoby do vazby rozhodne Nejvyšší soud na návrh státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

(4) Nejvyšší soud rozhodne o zamítnutí žádosti o povolení průvozu, je-li požadován průvoz státního příslušníka České republiky nebo osoby s trvalým pobytem na území České republiky za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření.

(5) Je-li požadován průvoz státního příslušníka České republiky nebo osoby s trvalým pobytem na území České republiky za účelem trestního stíhání, Nejvyšší soud rozhodne o povolení průvozu s výhradou ve smyslu § 411 odst. 7.