Trestní řád - Přechodná ustanovení

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 57/1965 Sb. Čl. II

1. Pokud se v ustanoveních § 12 odst. 1, § 30 odst. 1 a 2, § 53 odst. 1, § 60 odst. 4 písm. a), § 63 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. c), § 64 odst. 2, § 65 odst. 1, § 66 odst. 1, § 75 včetně nadpisu, § 78 odst. 1, § 79 odst. 1 věta první a druhá, § 80 odst. 3 věta první a druhá, § 81 odst. 4 věta první a druhá, § 83 odst. 1 věta první a druhá a odstavec 3, § 86 odst. 1 věta před středníkem i za středníkem, odstavec 2 věta první a druhá, § 87 odst. 1 věta před středníkem i za středníkem, § 108 odst. 3, § 141 odst. 2 věta první, § 146 odst. 1 a 2 písm. a) a § 361 odst. 1 mluví o vyšetřovacím orgánu, rozumí se tím vyšetřovatel a vyhledávací orgán.

2. Pokud se v ustanoveních § 36 odst. 2, § 39 odst. 1, § 73 odst. 1 a 2, § 76 odst. 2, § 116 odst. 2, § 117 a § 371 odst. 4 mluví o vyšetřovacím orgánu, rozumí se tím vyšetřovatel.

3. Pokud se v ustanoveních § 8 odst. 1, § 62 odst. 2, § 69 odst. 2, § 76 odst. 2, § 79 odst. 2, § 83 odst. 2 a 3, § 86 odst. 2, § 90 odst. 3, § 276, 282 odst. 1 a § 377 odst. 1 mluví o bezpečnostním orgánu, rozumí se tím orgán Sboru národní bezpečnosti.

4. Pokud se v ustanoveních § 33 odst. 1 věta čtvrtá, § 34 věta první, § 36 odst. 1 písm. b), § 37 odst. 1 věta druhá, § 41 odst. 4, § 42 odst. 3, § 45 odst. 1, § 65 odst. 1 věta druhá, § 137 odst. 2 věta druhá, odst. 3 věta první, § 196 odst. 1 věta první a § 247 odst. 2 mluví o osobě nesvéprávné, rozumí se tím osoba, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům, nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena. Pokud se v ustanoveních § 50 odst. 2 a § 137 odst. 3 věta druhá mluví o osobě svéprávné, rozumí se tím osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 149/1969 Sb. Čl. II

Působnost, která podle tohoto zákona přísluší nejvyšším soudům republik a Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky, vykonává do dne ustavení těchto soudů dosavadní Nejvyšší soud. Rozhoduje přitom v senátu takového složení, které je předepsáno pro soud, jehož funkci plní.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 149/1969 Sb. Čl. III

(1) Jestliže ve věci, o níž podle § 17 odst. 1 nového znění přísluší konat řízení v prvním stupni krajskému soudu, byla podána před účinností tohoto zákona obžaloba u okresního soudu, dokončí řízení o ní okresní soud.

(2) Věci, v nichž se u místního lidového soudu koná řízení o trestném činu a v nichž nebylo rozhodnuto v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, postoupí místní lidový soud okresnímu prokurátorovi, v jehož obvodě byl místní lidový soud činný. Věci, v nichž se konalo řízení o provinění, místní lidový soud postoupí národnímu výboru, který je příslušný k projednání provinění. Ve věcech, v nichž místní lidový soud rozhodl, platí o odvolání a řízení o odvolání dosavadní předpisy; okresní soud je však povinen rozhodnout ve věci samé.

(3) Řízení pro přestupek podle § 1 a pro trestné činy uvedené v § 2 zákonného opatření č. 99/1969 Sb., které bylo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona před soudem už zahájeno, dokončí samosoudce.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 558/1991 Sb. Čl. II

(1) Zahájené trestní stíhání ve věcech, pro které byla podle dosavadních předpisů založena věcná příslušnost vyšetřovatele, vyšetřovatel dokončí podle těchto předpisů.

(2) Ve věcech, kde byla podána obžaloba vojenskému soudu příslušnému podle dosavadního ustanovení § 17 odst. 2 a § 19, dokončí se řízení podle dosavadních předpisů.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 25/1993 Sb. Čl. II

1. K řízení ve věcech, v nichž byla podle dosavadních předpisů založena příslušnost Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, s výjimkou řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, je příslušný nejvyšší soud, pokud ve věci v prvním stupni rozhodoval orgán činný v trestním řízení se sídlem na území České republiky.

2. Došel-li Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky návrh na uznání rozhodnutí cizozemského soudu a ke dni účinnosti tohoto zákona o něm nebylo rozhodnuto, je k dalšímu řízení příslušný nejvyšší soud, týká-li se rozhodnutí osoby, která má trvalé bydliště na území České republiky.

3. K řízení o stížnosti pro porušení zákona ve věcech, v nichž rozhodl bývalý Státní soud nebo bývalý Nejvyšší soud jako soud prvního stupně, je příslušný nejvyšší soud, pokud by podle nyní platných předpisů byl ve věci příslušný konat řízení v prvním stupni soud se sídlem na území České republiky.

4. K řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, o nichž ke dni účinnosti tohoto zákona Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky nerozhodl, je příslušný vrchní soud, v jehož obvodu má vyšší vojenský soud sídlo.

5. V řízení o odnětí věci soudu se sídlem v České republice a jeho přikázání soudu ve Slovenské republice a naopak se od účinnosti tohoto zákona nepokračuje.

6. Rozhodnutí soudů bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, pokud měly sídlo na území České republiky, jsou vykonatelná za stejných podmínek, jako rozhodnutí soudů České republiky.

7. Jestliže bylo před účinností tohoto zákona započato na území České republiky s výkonem rozhodnutí soudu Slovenské republiky nebo soudu bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, který měl sídlo na území Slovenské republiky, pokračuje se v něm, jako by se jednalo o rozhodnutí soudu České republiky, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

Přechodná a zmocňovací ustanovení zavedena zákonem č. 292/1993 Sb. Čl. IV

1. V ustanoveních trestního řádu nedotčených změnami a doplňky uvedenými v čl. I tohoto zákona se slova "prokurátor" nahrazují slovy "státní zástupce", slova "Generální prokuratura" se nahrazují slovy "Nejvyšší státní zastupitelství" a slova "generální prokurátor" se nahrazují slovy "nejvyšší státní zástupce".

2. K řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel; nemusí opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.

3. Pokud zákon v ustanoveních o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení hovoří o státním zástupci nebo vyšetřovateli a o rozhodnutí státního zástupce nebo vyšetřovatele, rozumí se tím i prokurátor nebo vyhledávací orgán a rozhodnutí prokurátora nebo vyhledávacího orgánu podle dosavadních předpisů.

4. Rozhodnutím okresního nebo krajského soudu podle § 266a se rozumí též rozhodnutí vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu podle dosavadních předpisů.

5. Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem, o níž ke dni účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto, se považuje za stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti.

6. Ministr spravedlnosti může do tří let od účinnosti tohoto zákona pověřit státní zastupitelství vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.

7. Okresní nebo krajský soud, který převzal neskončenou věc vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu, může pokračovat v odročeném hlavním líčení, pokud se nezměnilo sestavení senátu nebo není dán jiný důvod, pro který je jinak třeba hlavní líčení opakovat znovu (§ 219 odst. 2).

8. V trestních věcech krajského soudu jako soudu prvního stupně se v hlavním líčení započatém před účinností tohoto zákona pokračuje v pětičlenném senátu složeném podle dosavadních předpisů; to neplatí, jestliže se za účinnosti tohoto zákona hlavní líčení provádí znovu.

9. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup státního zastupitelství při vyřizování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.

10. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo, ve kterých případech přísluší odměna za vyhovění dožádání orgánů činných v trestním řízení, a určilo její výši.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 152/1995 Sb. Čl. VI

Stížnosti pro porušení zákona podané do účinnosti tohoto zákona se projednají podle dosavadních předpisů.

Závěrečná a přechodná ustanovení k části první zavedena zákonem č. 265/2001 Sb. Čl. II

1. Příslušnost k řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba před účinností tohoto zákona, se posoudí podle dosud platných předpisů; to neplatí pro další řízení v takové věci, jestliže ji soud za účinnosti tohoto zákona pravomocně vrátil státnímu zástupci k došetření.

2. Trestní stíhání zahájené před účinností tohoto zákona má stejné účinky, jako trestní stíhání zahájené podle tohoto zákona.

3. Protokolujícím úředníkem je zaměstnanec soudu s nejméně jednoletou praxí při protokolaci, který složil odbornou zkoušku stanovenou pro protokolujícího úředníka určenou Ministerstvem spravedlnosti. Od 1. ledna 2004 může v hlavním líčení a veřejném zasedání provádět protokolaci jen vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník s využitím zvukového záznamu.

4. Ve věcech, kde vazba započala přede dnem účinnosti tohoto zákona, začnou běžet lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby, až ode dne účinnosti tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o přípustném trvání vazby.

5. Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, jestliže byl v projednávané věci činný jako vyšetřovatel.

6. Stížnost pro porušení zákona může ministr spravedlnosti podat za podmínek stanovených trestním řádem i proti pravomocnému rozhodnutí vyšetřovatele učiněnému přede dnem účinnosti tohoto zákona.

7. Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny za odborné vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízení.

8. Pravomoc k vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby (§ 161 odst. 3 a 4, § 179a odst. 3) ve věcech, kde trestní stíhání bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadní právní úpravou.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 283/2004 Sb. Čl. II

Lhůta šesti měsíců uvedená v § 81 odst. 2 trestního řádu, ve znění tohoto zákona, počne běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodná ustanovení k části první zavedena zákonem č. 539/2004 Sb. Čl. II

1. Řízení o vydání do ciziny zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle oddílu druhého hlavy dvacáté páté, ve znění tohoto zákona.

2. Ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté se nepoužijí na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391 až 402, ve znění tohoto zákona.

3. Ustanovení § 403 až 422 se nepoužijí pro předání osob z Francouzské republiky pro trestné činy spáchané před 1. listopadem 1993 a pro předání osob z Italské republiky a Rakouské republiky pro trestné činy spáchané před 7. srpnem 2002. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 383 až 390.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 253/2006 Sb. Čl. II

Řízení v České republice o zajištění majetku nebo důkazního prostředku v jiném členském státě Evropské unie, nebo řízení o uznání příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku na území České republiky, který vydal justiční orgán jiného členského státu Evropské unie, zahájená a neskončená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle oddílu osmého hlavy dvacáté páté.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 170/2007 Sb. Čl. III

Do doby, než bude možné prostřednictvím Schengenského informačního systému předávat všechny údaje odpovídající náležitostem evropského zatýkacího rozkazu uvedeným v § 405 trestního řádu, má záznam pořízený na žádost vystavujícího justičního orgánu členského státu v Schengenském informačním systému za účelem zatčení a předání osoby stejné účinky jako evropský zatýkací rozkaz. Záznam má tyto účinky pouze do doby doručení písemného originálu evropského zatýkacího rozkazu státu, v němž se nachází osoba, jež má být předána.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 457/2008 Sb. Čl. II

1. Řízení o vydání do ciziny zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; na odložení vydání, dočasné předání, předběžnou a vydávací vazbu se i v těchto řízeních použijí ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti dosud nerozhodl o povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vydávací vazba se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona přeměňuje na vazbu předběžnou.

3. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti již rozhodl o povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lhůta pro trvání vydávací vazby podle § 400b odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, počíná běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Bylo-li před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o odložení vydání osoby do cizího státu, takové rozhodnutí pozbývá své právní účinky ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Řízení o předání do jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 459/2011 Sb. Čl. II

1. Věcná příslušnost pro řízení o trestném činu zabití nebo trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby nebo v nichž lze podat žádost o propuštění z vazby, byla-li předchozí žádost zamítnuta, které začaly plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se započítávají do délky lhůt, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby nebo v nichž lze podat žádost o propuštění z vazby podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o nejvyšší přípustné době trvání vazby.

3. Řízení o uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 150/2016 Sb. Čl. II

Příslušnost policejního orgánu pro konání úkonů trestního řízení se v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.