Zákon směnečný a šekový - Oddíl čtvrtý - Směnečné rukojemství

Oddíl čtvrtý.

SMĚNEČNÉ RUKOJEMSTVÍ.

§ 30.

(1) Zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím.

(2) Tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal.

§ 31.

(1) Rukojemské prohlášení se píše na směnku nebo na přívěsek.

(2) Rukojemství se vyjadřuje slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše.

(3) O pouhém podpisu rukojmího na líci směnky platí, že zakládá směnečné rukojemství, nejde-li o podpis směnečníka nebo výstavce.

(4) V prohlášení je třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.

§ 32.

(1) Směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.

(2) Závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.

(3) Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.