Zákon směnečný a šekový - Oddíl šestý - Placení

Oddíl šestý.

PLACENÍ.

§ 38.

(1) Směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden den ze dvou následujících pracovních dní.

(2) Předložení směnky odúčtovně se rovná jejímu předložení k placení.

§ 39.

(1) Směnečník může při placení směnky žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením majitele o placení.

(2) Majitel nesmí odmítnout placení částečné.

(3) Při částečném placení se může směnečník domáhat, aby toto placení bylo na směnce vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení.

§ 40.

(1) Majitel směnky není povinen přijmout placení před splatností.

(2) Směnečník, který platí před splatností, jedná na vlastní nebezpečí.

(3) Kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

§ 41.

(1) Zní-li směnka na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze směnečný peníz zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti. Prodlévá-li dlužník s placením, může majitel volit, zda má být směnečný peníz zaplacen v tuzemské měně podle kursu v den splatnosti nebo podle kursu v den platební.

(2) Hodnota cizí měny se určí podle zvyklostí platebního místa. Výstavce však může ustanovit, že se má platit podle kursu určeného ve směnce.

(3) Ustanovení předchozích odstavců nelze užít, ustanovil-li výstavce placení v určité měně (doložka o efektivním placení v cizí měně).

(4) Je-li směnečná suma udána druhem peněz, který má stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, má se za to, že je tím míněn druh peněz platebního místa.

§ 42.

Nepředloží-li se směnka k placení ve lhůtě stanovené v § 38, může každý dlužník složit směnečný peníz u příslušného soudu na náklad a nebezpečí majitele.