ČÁST ČTVRTÁ
§ 29
(1) Při provádění dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele je celník oprávněn
a) zastavovat osoby a vozidla, provádět kontrolu zavazadel, vozidel, jejich nákladů, přepravních a průvodních listin,
b) vstupovat
1. do provozoven a skladových prostor určených k nabídce, skladování nebo prodeji zboží,
2. do provozoven a objektů užívaných výrobcem, dovozcem48) nebo distributorem a vyžadovat předložení příslušné dokumentace a poskytnutí pravdivých informací,
c) ověřovat totožnost fyzických osob, které jsou kontrolovanými osobami nebo zastupují kontrolované osoby, a vyžadovat od nich potřebné údaje a písemná nebo ústní vysvětlení,
d) vyzvat držitele práva, aby se vyjádřil ke zjištěním zakládajícím podezření z porušení jeho práv, nebo si jej přizvat k výkonu dozoru,
e) odebírat vzorky kontrolovaného zboží za účelem provedení analýzy.
(2) Kontrolované osoby jsou povinny umožnit celníkům plnit jejich úkoly související s výkonem dozoru a poskytnout jim potřebnou součinnost.
(3) Celní úřad informuje toho, kdo podal podnět ke kontrole, o zjištěném porušení právních předpisů nebo o jiných zjištěných nedostatcích a jejich příčinách.
§ 29a
(1) Celní úřad může při provádění dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele, bez ohledu na práva třetích osob, zadržet zboží, existuje-li podezření, že v souvislosti s jeho nabízením nebo prodejem dochází k porušení ustanovení zvláštního právního předpisu49) nebo zákazu nabízení, prodeje a vývozu výrobků určených pro humanitární účely podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu50).
(2) Při zadržení zboží podle odstavce 1 se použije § 9 odst. 3, 4 a 6 obdobně.
(3) Celní úřad může uskladnit zadržené zboží na náklady kontrolované osoby, včetně nákladů na zajištění a přepravu v souvislosti se skladováním.
(4) Nelze-li u zadrženého zboží uložit propadnutí nebo zabrání zboží, celní úřad zadržení zboží ukončí a zboží vrátí osobě, které bylo zadrženo.
§ 30
(1) Zjistí-li celní úřad v řízení o správním deliktu vedeném podle zákona o ochraně spotřebitele, že byl porušen zákaz používání klamavých obchodních praktik51) nebo zákaz nabízení, prodeje a vývozu výrobků určených pro humanitární účely, uloží rozhodnutím kromě pokuty i propadnutí nebo zabrání zboží, kterým jsou právní předpisy porušeny. Pro ukládání propadnutí a zabrání zboží se použije § 28a a 28b obdobně.
(2) Celní úřad na náklady pachatele správního deliktu zajistí
a) se souhlasem držitele práva odstranění ochranných známek z propadlých nebo zabraných padělků a zničení takto odstraněných ochranných známek, nebo
b) zničení propadlého nebo zabraného zboží, v souvislosti s jehož nabízením nebo prodejem došlo k porušení zákazu používání klamavých obchodních praktik.
(3) Je-li pachatel správního deliktu osobou neznámou nebo osobou, která není za spáchání správního deliktu odpovědná, celní úřad zajistí zničení zboží, v souvislosti s jehož nabízením nebo prodejem byl porušen zákaz používání klamavých obchodních praktik a u něhož bylo vysloveno zabrání. V takovém případě nese náklady na zničení zboží stát.
(4) Jsou-li propadlé nebo zabrané padělky využitelné pro humanitární účely, může celní úřad rozhodnout, že budou bezplatně převedeny na přejímající organizaci podle § 14b.
(5) V případech uvedených v odstavci 2 celní úřad rozhodnutím stanoví částku odpovídající nákladům spojeným se zničením nebo s úpravami zboží.
§ 30a
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, mají celní orgány při výkonu dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele stejná práva a povinnosti jako při jimi prováděném dohledu podle celního zákona. Totéž platí o právech a povinnostech osob, které tomuto dozoru podléhají.
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, mají celní úřady při výkonu dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele stejná práva a povinnosti jako při jimi prováděném dohledu podle celního zákona. Totéž platí o právech a povinnostech osob, které tomuto dozoru podléhají.
(2) Na kontrolu prováděnou celními orgány při dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele se nevztahuje zákon o státní kontrole, s výjimkou ustanovení o protokolu52).
(2) Na kontrolu prováděnou celními úřady při dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele se nevztahuje zákon o státní kontrole, s výjimkou ustanovení o protokolu52).