ČÁST DRUHÁ
§ 4
(1) Tuzemec se může bez devizového povolení smluvně zavazovat vůči cizozemci a plnit závazky z těchto vztahů v české nebo v cizí měně, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Tuzemec může nabývat devizové hodnoty, nabývat majetek v zahraničí a dovážet a vyvážet českou i cizí měnu, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(3) Cizozemec může v tuzemsku nakupovat peněžní prostředky v cizí měně za českou měnu a naopak, nabývat ostatní devizové hodnoty, nabývat nemovitosti, dovážet a vyvážet českou i cizí měnu, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 5
(1) Cizozemec, který je devizovým místem, a tuzemec jsou povinni oznámit skutečnosti týkající se:
a) peněžních pohledávek a závazků vůči tuzemcům v zahraničí a vůči cizozemcům,
b) přímých a jiných investic, finančních úvěrů, cenných papírů a s nimi souvisejících inkas a úhrad vůči tuzemcům v zahraničí a vůči cizozemcům, operací na finančním trhu včetně operací prováděných prostřednictvím cizozemců,
c) zřízení a stavu účtů v zahraničí.
(2) Tuzemec a cizozemec jsou povinni oznámit skutečnosti týkající se dovozu a vývozu peněžních prostředků v české a cizí měně, cestovních šeků, zlata a zlatých mincí.
(3) Oznamovací povinnost se plní vůči devizovému orgánu přímo nebo prostřednictvím devizového místa anebo celního úřadu, a to ve lhůtě a způsobem stanoveným ve vyhlášce České národní banky a Ministerstva financí, nebo na vyžádání devizového orgánu.
(4) Devizová místa a celní úřady, jejichž prostřednictvím se oznamovací povinnost plní, jsou povinny předat oznamované skutečnosti devizovému orgánu způsobem stanoveným podle odstavce 3.
(5) Devizová místa a celní úřady jsou povinny nakládat s informacemi získanými v rámci plnění oznamovací povinnosti tak, aby bylo zamezeno jejich zneužití.
§ 6
(1) Tuzemec je povinen převádět nebo dovážet do tuzemska veškeré v zahraničí nabyté peněžní prostředky v české i cizí měně po úhradě poplatků, daní a dalších výloh v zahraničí spojených s jejich nabytím, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy je nabyl nebo kdy se dověděl nebo mohl dovědět o jejich nabytí, nebo poté, co se stal tuzemcem, pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje:
a) na devizové místo, vyplývá-li tak z jeho povolení působit jako banka nebo z devizové licence,
b) na peněžní prostředky v cizí nebo v české měně, které tuzemec během svého pobytu v zahraničí získá v hotovosti a spotřebuje po dobu tohoto pobytu v zahraničí,
c) na reinvestice zisku z přímé investice [§ 1 písm. k) bod 4],
d) na peněžní prostředky v cizí nebo české měně na účtě tuzemce v zahraničí v souladu s devizovým povolením vydaným devizovým orgánem.
(3) Tuzemec může požádat v zahraničí o zřízení nebo o vedení účtu v cizí nebo v české měně nebo se smluvně zavazovat ke svěření nebo uložení svých peněžních prostředků v cizí nebo české měně na účet vedený v zahraničí pouze s devizovým povolením devizového orgánu.
(4) Devizové povolení podle odstavce 3 se nevyžaduje pro zřízení a vedení účtu tuzemce
a) je-li devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence,
b) po dobu jeho pobytu v zahraničí,
c) k úhradě prokazatelných provozních nákladů jeho organizační složky nebo zastoupení v zahraničí,
d) k uložení jeho peněžních prostředků, pokud právní překážky platné v zahraničí brání převodu těchto prostředků do tuzemska,
e) k úhradě poplatků, daní a dalších výloh prokazatelně spojených s údržbou a správou nemovitosti v zahraničí po dobu trvání vlastnického práva k této nemovitosti.
§ 7
(1) Úhrady do a ze zahraničí mohou být prováděny bezhotovostně pouze prostřednictvím devizových míst s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, pokud z povolení devizového orgánu nevyplývá jinak.
(2) Tuzemci a cizozemci jsou povinni předkládat devizovému místu platné devizové povolení, jestliže se podle tohoto zákona vyžaduje, a na vyžádání doklady prokazující účel požadované úhrady.
(3) Tuzemci a cizozemci jsou povinni na výzvu devizového místa označit účel úhrady došlé ze zahraničí v případě, že není účel uveden.
§ 8
(1) Devizové místo je povinno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení platného devizového povolení, jestliže se podle tohoto zákona vyžaduje.
(2) Devizové místo je oprávněno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení dokladů prokazujících účel požadované úhrady.
(3) Devizové místo je oprávněno vyzvat příjemce úhrady ze zahraničí k označení jejího účelu v případě, že tento účel není uveden.
(4) Devizové místo může provést pouze ty operace, které jsou v souladu s devizovým zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a které vztahy upravené tímto zákonem upravují jinak než tento zákon, devizovými licencemi, koncesními listinami ke směnárenské činnosti vydanými podle zvláštního zákona5) a devizovými povoleními (dále jen "devizové předpisy") .
(5) Devizové místo je povinno bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému devizovému orgánu zjištěná porušení devizových předpisů nebo podezření z jejich porušení.
(6) Česká národní banka vyhlásí opatřením uveřejněným v plném znění ve Sbírce zákonů postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům.
§ 9
(1) Provádět obchody s devizovými hodnotami, provádět platební styk4) ve vztahu k zahraničí nebo poskytovat peněžní služby ve vztahu k zahraničí jako podnikání6) mohou pouze devizová místa v rozsahu stanoveném v povolení působit jako banka3) nebo v devizové licenci.
(2) Devizová licence se nevyžaduje k provádění obchodů s veřejně obchodovatelnými zahraničními dluhopisy znějícími na českou měnu vydanými v tuzemsku podle § 11 odst. 1 u osob, kterým bylo vydáno povolení vykonávat činnost podle zvláštního zákona. 7)
(3) Osoby, které nejsou devizovými místy s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, mohou obchod s devizovými hodnotami provést pouze s devizovým povolením devizového orgánu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Devizové povolení se vyžaduje i v případech zprostředkování těchto obchodů devizovým místem, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4) Česká národní banka může vyhlásit opatřením uveřejněným v plném znění ve Sbírce zákonů podmínky pro provádění obchodů s devizovými hodnotami pro devizová místa včetně postupu pro nakládání s padělanými nebo pozměněnými peněžními prostředky v české nebo v cizí měně. Podmínky pro provádění obchodů se zahraničními cennými papíry pro devizová místa podle § 3 odst. 7 může vyhlásit Česká národní banka opatřením vydaným v dohodě s Ministerstvem financí a uveřejněným v plném znění ve Sbírce zákonů.
§ 10
Tuzemec nebo cizozemec může bez devizového povolení nakoupit nebo prodat peněžní prostředky v cizí měně nebo zlato pouze v případě, že:
a) je devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence,
b) druhým účastníkem obchodu je devizové místo, které provádí obchod svým jménem a na vlastní účet,
c) jednomu z účastníků obchodu bylo vydáno devizové povolení devizového orgánu,
d) se jedná o nákup nebo prodej peněžních prostředků během pobytu v zahraničí,
e) se jedná o nahodilý nákup nebo prodej peněžních prostředků v tuzemsku; přitom žádný z účastníků tohoto obchodu nesmí nákup nebo prodej peněžních prostředků veřejně nabízet.
§ 11
(1) Vydání zahraničních cenných papírů k veřejnému i neveřejnému obchodování v tuzemsku nebo jejich uvedení na tuzemský trh je možné pouze s devizovým povolením České národní banky. V případech, kdy zvláštní zákon8) vyžaduje povolení Ministerstva financí, je toto devizové povolení předpokladem pro jeho udělení.
(2) Tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, může uzavřít smlouvu na nákup zahraničního cenného papíru a koupit zahraniční cenný papír nebo, s výjimkou přímé investice, směnky a šeku, přijmout od cizozemce zahraniční cenné papíry jako úhradu své peněžité pohledávky vůči cizozemci pouze s devizovým povolením devizového orgánu.
(3) Devizové povolení podle odstavce 2 se nevyžaduje k nákupu:
a) zahraničních cenných papírů v rámci přímé investice podle § 1 písm. k),
b) zahraničních cenných papírů z vlastního účtu devizového místa s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence,
c) zahraničních cenných papírů prováděnému prostřednictvím devizového místa s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence jeho vlastním jménem na účet tuzemce,
d) veřejně obchodovatelných zahraničních dluhopisů znějících na českou měnu vydaných v tuzemsku podle odstavce 1,
e) zaměstnaneckých a jiných finančně zvýhodněných akcií, jejichž emitentem je cizozemec, jeho tuzemskými zaměstnanci nebo tuzemskými zaměstnanci tuzemce, na jehož podnikání má emitent majetkovou účast,
f) zahraničních cenných papírů nabytých podle zvláštního zákona9) od jiného tuzemce.
§ 12
(1) Tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, může uzavírat smlouvy o finančních derivátech a provádět s nimi obchody pouze s devizovým povolením devizového orgánu. Devizové povolení se nevyžaduje, je-li smlouva nebo obchod uzavírán s devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence.
(2) Česká národní banka může vyhlásit opatřením vydaným v dohodě s Ministerstvem financí a uveřejněným v plném znění ve Sbírce zákonů podmínky pro operace s finančními deriváty prováděné devizovými místy.
§ 13
Česká národní banka může vyhlásit opatřením vydaným v dohodě s Ministerstvem financí a uveřejněným v plném znění ve Sbírce zákonů podmínky pro provádění operací tuzemců, s výjimkou bank, s peněžními prostředky v české nebo v cizí měně na zahraničním peněžním trhu.
§ 14
(1) Tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, může uzavřít smlouvu o poskytnutí finančního úvěru cizozemci a poskytovat cizozemci finanční úvěr pouze s devizovým povolením.
(2) Tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, může dát souhlas s tím, aby cizozemec převzal dluh z finančního úvěru poskytnutého jinému tuzemci, pouze s devizovým povolením.
(3) Devizové povolení se nevyžaduje:
a) je-li poskytnutí finančního úvěru přímou investicí podle § 1 písm. k) za podmínky, že úvěr nebude splacen do pěti let od jeho přijetí,
b) při poskytnutí půjčky tuzemcem cizozemci, jde-li o půjčku mezi fyzickými osobami, která není určena k podnikání.
§ 15
Tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, může poskytnout zajištění nebo dát příkaz k zajištění závazku cizozemce pouze s devizovým povolením devizového orgánu.
§ 16
Tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, se může smluvně zavazovat a plnit peněžní závazky v české měně nebo v devizových hodnotách související se vznikem nebo získáním majetkového podílu na podnikání v zahraničí či účasti na podnikání v zahraničí, jakož i na činnosti v zahraničí, která znaky podnikání6) nevykazuje, pokud se nejedná o přímou investici podle § 1 písm. k), pouze s devizovým povolením devizového orgánu. Devizové povolení k nákupu zahraničního cenného papíru vyžadované podle § 11 odst. 2 nahrazuje povolení vyžadované podle tohoto ustanovení.
§ 17
Cizozemec, který není občanem České republiky, může nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České republice, pokud zvláštní zákon10) nestanoví jinak, pouze:
a) děděním,
b) pro diplomatické zastoupení cizího státu za podmínky vzájemnosti,
c) jde-li o nemovitost nabývanou do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, z nichž pouze jeden je cizozemcem, nebo má-li cizozemec nabýt nemovitost od manžela, rodičů nebo prarodičů,
d) výměnou tuzemské nemovitosti, kterou vlastní, za jinou tuzemskou nemovitost, jejíž cena obvyklá nepřevyšuje cenu obvyklou původní nemovitosti,
e) pokud má předkupní právo z titulu podílového spoluvlastnictví nemovitosti,11)
f) jde-li o stavbu, kterou cizozemec vystavěl na vlastním pozemku,
g) pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon.12)
§ 18
(1) Dovoz a vývoz bankovek a mincí v české měně13) a v cizí měně v cestovním styku nebo v poštovní nebo jiné zásilce je omezen limitem, jehož výši stanoví Česká národní banka a Ministerstvo financí vyhláškou. Při stanovení výše limitu se přihlíží k potřebám ochrany veřejného zájmu. Není-li limit stanoven, je dovoz a vývoz bankovek a mincí v české měně a v cizí měně volný.
(2) Dovoz a vývoz bankovek a mincí nad limit stanovený podle odstavce 1 je možný pouze s devizovým povolením devizového orgánu.
(3) Pohraniční celní úřady jsou povinny na žádost dovážející nebo vyvážející osoby převzít do úschovy11) bankovky a mince dovážené nebo vyvážené nad limit stanovený podle odstavce 1, jestliže dovážející nebo vyvážející osoba nepředloží devizové povolení a vzhledem k místu nebo době přechodu hranice nemůže tyto hodnoty předat do úschovy devizovému místu s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence. Právo na vydání předmětu úschovy však zaniká a tento předmět připadne státu, jestliže uschovatel nepožádá o jeho vydání do jednoho roku ode dne, kdy celní úřad převzal předmět do úschovy.
(4) Devizové povolení podle odstavce 2 se nevyžaduje pro:
a) dovoz a vývoz bankovek a mincí uskutečňovaný devizovým místem uvedeným v § 1 písm. m) bodu 1 v souvislosti s výkonem jeho činnosti,
b) dovoz bankovek a mincí získaných za poskytování přepravních a s nimi spojených služeb v zahraničí,
c) dovoz bankovek a mincí v souvislosti s plněním povinnosti podle § 6.
(5) Skutečnost, že se jedná o bankovky a mince, k jejichž dovozu nebo vývozu se devizové povolení podle odstavce 4 nevyžaduje, je dovážející nebo vyvážející osoba povinna prokázat předložením dokladu, který tuto skutečnost prokazuje.
§ 19
Při příznivém vývoji platební bilance může vláda nařízením stanovit další případy, kdy se devizové povolení nevyžaduje.