Zákon o technických požadavcích na výrobky - HLAVA II - TECHNICKÉ PŘEDPISY, NORMY A POVINNOSTI VÝROBCŮ DOVOZCŮ A DISTRIBUTORŮ

HLAVA II

TECHNICKÉ PŘEDPISY, NORMY A POVINNOSTI VÝROBCŮ DOVOZCŮ A DISTRIBUTORŮ

§ 3

Technické předpisy

Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, vyhlášený ve Sbírce zákonů České republiky,¹) který obsahuje technické požadavky na výrobky nebo s nimi spojené závazné výrobní, případně kontrolní, evidenční nebo jiné administrativní postupy a metody.

§ 4

Normy

(1) Norma je dokument vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Věstník Úřadu").

(2) Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů.

(3) Norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech.

(4) Norma se stává harmonizovanou normou, je-li tak určena pro splnění technických požadavků na výrobky vyplývajících z technického předpisu

a) Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad") pro splění technických požadavků na výrobky vyplývajících z nařízení vlády, vydaného podle tohoto zákona, nebo

b) ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, v jehož působnosti je dozor nad dodržováním příslušného technického předpisu v ostatních případech - ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad tuto skutečnost bezodkladně oznámí Úřadu.

(5) Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu určení harmonizované normy s uvedením technického předpisu, k němuž se vztahuje.

(6) Splnění harmonizované normy se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených technickým předpisem, k němuž se harmonizovaná norma vztahuje.

§ 5

Zabezpečení tvorby norem

(1) Tvorbu a vydávání norem v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

(2) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen "Ministerstvo") může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním norem (dále jen "pověřená právnická osoba"). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

(3) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její žádosti. Posuzuje přitom zejména, zda žadatel bude schopen plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

(4) Pokud pověřená právnická osoba neplní podmínky stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo pověření zruší.

(5) Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky.

(6) Pokud nejsou tvorba a vydávání norem zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad.

(7) Náklady na tvorbu norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu norem, především harmonizovaných norem, zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

(8) Normy vydané na jakémkoliv nosiči smějí být rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem právnické osoby pověřené jejich tvorbou a vydáváním nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se souhlasem Úřadu.

§ 6

Podmínky tvorby a vydávání norem

Při tvorbě a vydávání norem musí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o pověření, kterými jsou zejména

a) včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích norem a vydaných normách ve Věstníku Úřadu,

b) jednotnost a vzájemný soulad norem a jejich soulad s právními předpisy,

c) využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky,

d) uplatňování ochrany oprávněného zájmu,

e) plnění povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce,

f) projednání návrhu normy s každým, kdo se ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu normy přihlásí u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu normy ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění,

g) řádná distribuce vydaných norem do dvou týdnů po doručení objednávky.

§ 7

Informační povinnosti

(1) Informaci o návrhu technického předpisu, jeho změny nebo doplnění zasílaného k zaujetí stanoviska ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům a České národní bance, k němuž se vztahuje informační povinnost vyplývající z mezinárodních smluv, předávají ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka Úřadu. Obdobně postupuje vláda, pokud se vyjadřuje k návrhům zákonů, jejich změn nebo doplnění, jedná-li se o návrhy technických předpisů.

(2) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, nesmí být návrh technického předpisu předložen ke schválení před uplynutím jí stanovené lhůty pro podání připomínek.

(3) Úřad jako informační místo zabezpečuje v rozsahu stanoveném mezinárodními smlouvami

a) oznamování o návrzích technických předpisů, norem a postupů pro posuzování shody do zahraničí a

b) informování o obdobných zahraničních návrzích uveřejněním ve Věstníku Úřadu.

§ 8

Povinnosti výrobců, dovozců a distributorů při uvádění výrobků na trh

(1) Výrobce a dovozce je povinen uvádět na trh jen bezpečné výrobky.

(2) Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jeho užití představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu.

(3) Při posuzování bezpečnosti výrobků se podle povahy výrobků sledují

a) vlastnosti výrobku, včetně jeho životnosti, složení, balení a návodů pro jeho montáž a uvedení do provozu, užití (včetně vymezení prostředí pro užití), údržbu a likvidaci, které musí být uvedeny v českém jazyce,

b) vlivy výrobku na další výrobky, jestliže lze důvodně předpokládat, že výrobek bude užíván s dalším výrobkem nebo výrobky,

c) způsoby předvádění výrobku, jeho označení a návody pro použití a likvidaci výrobku a jakékoliv další údaje a informace poskytnuté výrobcem,

d) kategorie uživatelů, kteří mohou být vážně ohroženi při užití výrobku, zejména děti.

(4) Možnost dosažení vyšší technické úrovně nebo dostupnost jiných výrobků lépe uspokojujících oprávněný zájem nesmí být důvodem pro to, aby výrobek byl považován za výrobek ohrožující oprávněný zájem.

(5) Za bezpečný se považuje výrobek

a) splňující požadavky příslušného technického předpisu, nebo

b) pokud pro něj technický předpis neexistuje, buď splňující požadavky norem, anebo odpovídající stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na trh.

(6) Dbát o uvádění bezpečných výrobků na trh je též povinen distributor, který zejména nesmí distribuovat výrobky, o kterých na základě informací, které má, a svých odborných znalostí ví nebo může předpokládat, že tomuto požadavku neodpovídají.

(7) Výrobce, dovozce nebo distributor je dále podle povahy výrobků povinen zejména

a) poskytnout uživatelům informace, které jim umožní posoudit obvyklé nebo rozumně předvídatelné nebezpečí spojené s užíváním výrobků, které by mohlo ohrozit oprávněný zájem po dobu předpokládané životnosti výrobku, pokud toto nebezpečí není zřejmé bez odpovídajícího upozornění. Tato informace nezbavuje žádnou osobu povinnosti dodržovat požadavky na bezpečnost výrobků stanovené v právních předpisech,

b) učinit opatření, aby jednotlivé výrobky nebo výrobní partie výrobků, které mohou představovat možné ohrožení oprávněného zájmu, byly snadno identifikovatelné.