Zákon o DPH - HLAVA V - SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU

HLAVA V

SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU

Díl 1

Obecná ustanovení o správě daně

§ 93

Správa daně celními úřady

Celní úřady vykonávají správu daně podle právních předpisů upravujících správu cla.

§ 93a

Místní příslušnost

(1) Místně příslušný skupině je správce daně, který je místně příslušný jejímu zastupujícímu členovi.

(2) Pro osobu povinnou k dani, která nemá v tuzemsku sídlo podle daňového řádu nebo místo pobytu podle daňového řádu anebo provozovnu, je místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj.

(3) Pro osobu povinnou k dani, která je plátcem podle § 6d, je místně příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný její části, která je součástí skupiny.

§ 94

Povinná registrace plátce

(1) Osoba povinná k dani uvedená v § 6 je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat.

(2) Plátce uvedený v § 6b až 6e je povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem.

§ 94a

Dobrovolná registrace plátce

(1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, může podat přihlášku k registraci.

(2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, může podat přihlášku k registraci.

(3) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 nebo 2 může podat přihlášku k registraci nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy jí byla zrušena registrace plátce z důvodu závažného porušení povinností vztahujících se ke správě daně.

§ 95a

Skupinová registrace

(1) V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce daně místně příslušného podle § 93a.

(2) Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci.

(3) Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti.

(4) Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení osoby do skupiny.

(5) Osoba povinná k dani je členem skupiny ode dne zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění

a) zanikajícího člena skupiny, pokud není v okamžiku zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani, nebo

b) rozdělovaného člena skupiny, pokud je v okamžiku přeměny nově vznikající osobou povinnou k dani.

(6) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění

a) zanikajících nebo rozdělovaných členů více skupin, pokud není v okamžiku jejich přeměny samostatnou osobou povinnou k dani, nebo

b) zanikajícího nebo rozdělovaného člena skupiny, která je v okamžiku jeho přeměny osobou povinnou k dani.

(7) Přihlášku k registraci je plátce podle odstavce 6 povinen podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

(8) V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně podle § 79 odst. 1 a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena.

§ 96

Povinný registrační údaj

(1) V přihlášce k registraci plátce je osoba povinná k dani povinna uvést také čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost.

(2) Osoba povinná k dani je oprávněna určit, která čísla účtů podle odstavce 1 budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 97

Registrace identifikované osoby

Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou.

§ 97a

Dobrovolná registrace identifikované osoby

(1) Osoba povinná k dani může podat přihlášku k registraci, pokud

a) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku,

b) není plátcem a

c) bude poskytovat vybrané služby v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa.

(2) Osoba podle § 6k nebo § 6l může podat přihlášku k registraci.

§ 98

Zveřejnění údajů z registru plátců a identifikovaných osob

Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z registru plátců a identifikovaných osob, a to

a) daňové identifikační číslo plátce nebo identifikované osoby,

b) obchodní firmu nebo jméno a dodatek ke jménu,

c) sídlo plátce nebo identifikované osoby,

d) číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno a

e) skutečnost, že se jedná o plátce, který nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.

§ 99

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

§ 99a

Změna zdaňovacího období

(1) Plátce se může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud

a) jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10000000 Kč,

b) není nespolehlivým plátcem,

c) není skupinou a

d) změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku.

(2) Plátce nemusí změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 oznámit správci daně, pokud v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce bylo jeho zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí.

(3) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 nelze učinit pro kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce podanou do konce měsíce října roku, v němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d).

(4) Stane-li se plátce, jehož zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, nespolehlivým plátcem, je od následujícího kalendářního čtvrtletí po tom, kdy se stal nespolehlivým plátcem, jeho zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

(5) Obrat se pro účely změny zdaňovacího období stanoví

a) při fúzi obchodních korporací jako součet obratů obchodních korporací zúčastněných na fúzi,

b) při rozdělení obchodních korporací

1. rozštěpením jako součet obratu zanikající obchodní korporace připadající na nástupnickou obchodní korporaci a obratu této nástupnické obchodní korporace,

2. odštěpením jako součet obratu vyčleněné části rozdělované obchodní korporace připadající na nástupnickou obchodní korporaci a obratu této nástupnické obchodní korporace,

c) při převodu jmění na společníka obchodní společnosti jako součet obratu obchodní společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka, na nějž se převádí jmění této společnosti.

§ 99b

Zdaňovací období v insolvenci

(1) Zdaňovací období, v němž nastala účinnost rozhodnutí o úpadku, končí posledním dnem kalendářního měsíce, v němž nastala účinnost tohoto rozhodnutí. Pro období po skončení měsíce, ve kterém nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, do skončení insolvenčního řízení, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

(2) Pro období po skončení měsíce, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení, do konce kalendářního roku je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

(3) Plátce nemůže změnit zdaňovací období pro kalendářní rok bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém došlo ke skončení insolvenčního řízení.

§ 100

Evidence pro účely daně z přidané hodnoty

(1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení.

(2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady.

(3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled

a) uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně,

b) obchodního majetku.

(4) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.

§ 100a

Zvláštní ustanovení o evidenci pro účely daně z přidané hodnoty

(1) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného členského státu, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty hodnotu pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých jiných členských států.

(2) Osoba, která uskutečňuje zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu, je povinna vést evidenci o hodnotě zaslaného zboží, popřípadě o volbě podle § 8 odst. 3, v členění podle jednotlivých jiných členských států.

(3) Plátce, který je prodávajícím v rámci dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu uvnitř území Evropské unie, a plátce nebo identifikovaná osoba, kteří jsou kupujícím nebo osobou povinnou k dani podle § 18 odst. 5 v rámci tohoto dodání a pořízení, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty údaje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e).

§ 101

Obecná ustanovení o daňovém přiznání

(1) Daňové přiznání má povinnost podat

a) plátce,

b) identifikovaná osoba,

c) osoba, která není plátcem a které vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo

d) osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 4 písm. g), a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené dodání zboží do jiného členského státu.

(2) Lhůty podle odstavce 1 nelze prodloužit.

(3) Plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň.

(4) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, je povinen podat daňové přiznání pouze za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně. Nevznikla-li tomuto plátci ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně, nesděluje tuto skutečnost správci daně.

(5) Nevznikla-li identifikované osobě ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň, nesděluje tuto skutečnost správci daně.

§ 101a

Elektronická forma podání

(1) Plátce je povinen podat elektronicky

a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání,

b) kontrolní hlášení nebo jiné hlášení, s výjimkou hlášení podle § 19,

c) přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení.

(2) Pouze elektronicky lze podat

a) souhrnné hlášení nebo následné souhrnné hlášení,

b) přihlášku k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů; to neplatí pro identifikované osoby.

(3) Podání uvedená v odstavcích 1 a 2 lze učinit elektronicky pouze datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně

a) podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu,

b) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky, nebo

c) dodatečně potvrzenou za podmínek uvedených v daňovém řádu.

(4) Podání uvedené v odstavci 1 nebo 2, u kterého je povinnost učinit jej elektronicky a které není učiněno datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně, je neúčinné.

§ 101b

Zvláštní ustanovení o podávání daňového přiznání

(1) Daňové přiznání za zdaňovací období, v němž došlo k účinnosti rozhodnutí o úpadku plátce nebo člena skupiny, se podává do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, pokud ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání uplynulo méně než 30 dnů.

(2) Rozhodl-li soud o úpadku člena skupiny, je skupina povinna podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku tohoto člena skupiny daňové přiznání za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni účinnosti tohoto rozhodnutí.

(3) Daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo ke smrti zůstavitele, se podává pouze za celé zdaňovací období.

(4) Osoba spravující pozůstalost je povinna podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo ke smrti zůstavitele, do

a) 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, nebo

b) 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo ke smrti zůstavitele, jehož zdaňovacím obdobím bylo kalendářní čtvrtletí, pokud od posledního dne lhůty podle písmene a) do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo ke smrti zůstavitele, uplynulo méně než 25 dnů.

(5) Ve lhůtě podle odstavce 4 vzniká povinnost podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, které nebylo dosud podáno za předcházející zdaňovací období, v případě, kdy původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula.

(6) Lhůty podle odstavců 1, 2 a 4 nelze prodloužit.

§ 101c

Povinnost podat kontrolní hlášení

Plátce je povinen podat kontrolní hlášení, pokud

a) uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal přede dnem uskutečnění takového plnění úplatu, ze které vznikla povinnost přiznat daň,

b) ze zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku, které přijal, nebo z úplaty, kterou přede dnem uskutečnění takového plnění poskytl,

1. vznikla tomuto plátci povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 2, 3 nebo § 108 odst. 4 písm. a) nebo

2. uplatňuje nárok na odpočet daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce,

c) ve zvláštním režimu pro investiční zlato

1. přijal zprostředkovatelskou službu, u které byla uplatněna daň podle § 92 odst. 5,

2. uskutečnil dodání investičního zlata osvobozené od daně, u kterého má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c), nebo

3. investiční zlato vyrobil nebo zlato přeměnil na investiční zlato podle § 92 odst. 7.

§ 101d

Náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení

(1) V kontrolním hlášení je plátce povinen kromě obecných náležitostí podání uvést

a) identifikační a kontaktní údaje plátce,

b) údaje týkající se plnění a úplat, pokud tato plnění a úplaty zakládají povinnost podat kontrolní hlášení,

c) údaje týkající se uplatnění nároku na odpočet daně,

d) identifikační údaje odběratele nebo dodavatele.

(2) Pokud je kontrolní hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy vyžadující dodatečné potvrzení, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení.

§ 101e

Lhůty pro podání kontrolního hlášení

(1) Plátce, který je právnickou osobou, podává kontrolní hlášení za kalendářní měsíc, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce.

(2) Plátce, který je fyzickou osobou, podává kontrolní hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(3) Lhůty podle odstavců 1 a 2 nelze prodloužit.

§ 101f

Opravné a následné kontrolní hlášení

(1) Před uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení může plátce nahradit kontrolní hlášení, které již podal, opravným kontrolním hlášením; k předchozímu kontrolnímu hlášení se nepřihlíží.

(2) Zjistí-li plátce po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat následné kontrolní hlášení, ve kterém tyto nedostatky napraví.

(3) Pro následné kontrolní hlášení se použijí obdobně ustanovení o kontrolním hlášení, nestanoví-li zákon jinak.

§ 101g

Postup při nesplnění povinnosti související s kontrolním hlášením

(1) Nebylo-li podáno kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vyzve správce daně plátce k jeho podání v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy.

(2) Správce daně údaje uvedené v kontrolním hlášení posoudí, popřípadě prověří a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve plátce, aby údaje změnil nebo doplnil, popřípadě původní údaje potvrdil.

(3) Plátce je povinen do 5 pracovních dnů od oznámení výzvy podle odstavce 2 nesprávné nebo neúplné údaje změnit nebo doplnit, popřípadě původní údaje potvrdit, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení; pokud není toto následné kontrolní hlášení včas podáno, odstavec 1 se nepoužije.

(4) Správce daně doručuje výzvu související s kontrolním hlášením elektronicky, a to prostřednictvím

a) datové schránky, nebo

b) veřejné datové sítě na elektronickou adresu plátcem za tím účelem uvedenou, nemá-li plátce zpřístupněnu datovou schránku.

(6) V případě, že plátce, který nemá zpřístupněnu datovou schránku, správci daně dosud nesdělil elektronickou adresu, odstavec 4 se nepoužije.

§ 101h

Následky za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením

(1) Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši

a) 1000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,

b) 10000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván,

c) 30000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo

d) 50000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě.

(2) Správce daně uloží pokutu do 50000 Kč plátci, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení.

(3) Správce daně uloží plátci, který nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daně z přidané hodnoty, pokutu do 500000 Kč.

(4) O povinnosti platit pokutu podle odstavce 1 rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní.

(5) Pokuta podle odstavců 1 až 3 je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě.

(6) Při stanovení výše pokuty podle odstavců 2 a 3 dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daně z přidané hodnoty. Při tom přihlédne zejména k míře součinnosti ze strany plátce.

§ 101i

Lhůta pro zánik povinnosti související s kontrolním hlášením

(1) Plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením lze vyžadovat do uplynutí lhůty pro stanovení daně.

(2) Pokutu lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.

(3) Povinnost uhradit pokutu zaniká, pokud nebyl platební výměr, kterým je rozhodnuto o této povinnosti, vydán do 6 měsíců ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.

§ 101j

Vyloučení vzniku pokuty za nepodání kontrolního hlášení

Povinnost uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. a) nevzniká, pokud v daném kalendářním roce nedošlo u plátce k jinému prodlení při podání kontrolního hlášení.

§ 101k

Prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení

(1) Plátce je oprávněn požádat správce daně o prominutí pokuty podle § 101h odst. 1 písm. b) až d).

(2) Správce daně může zcela nebo zčásti prominout pokutu podle odstavce 1, pokud k nepodání kontrolního hlášení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem plátce.

(3) Žádost o prominutí pokuty podle odstavce 1 lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu.

(4) Podání žádosti o prominutí pokuty podle odstavce 1 má odkladný účinek pro vykonatelnost platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu.

§ 102

Souhrnné hlášení

(1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil

(1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud mu vznikla povinnost přiznat

a) dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě,

b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu,

b) přemístění zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu,

c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo

d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, nebo pokud před uskutečněním této služby přijal úplatu, byla-li tato služba ke dni přijetí úplaty známa dostatečně určitě.

(2) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud jako prodávající přemístil zboží v režimu skladu z tuzemska do jiného členského státu.

(2) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnila

(3) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud jí vznikla povinnost přiznat

a) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, nebo

b) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, pokud je identifikovaná osoba prostřední osobou v tomto obchodu.

(3) Pokud je souhrnné hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy vyžadující dodatečné potvrzení, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání souhrnného hlášení. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté služby se uvádějí v české měně.

(4) Pokud je souhrnné hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy vyžadující dodatečné potvrzení, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání souhrnného hlášení. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté služby se uvádějí v české měně.

(4) Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. Souhrnné hlášení podává identifikovaná osoba do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

(5) Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. Souhrnné hlášení podává identifikovaná osoba do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

(5) Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d), podává souhrnné hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(6) Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d), podává souhrnné hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(6) Pokud plátce podle odstavce 5 podává souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 4, a to za každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).

(7) Pokud plátce podle odstavce 6 podává souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 5, a to za každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).

(7) Pokud plátce nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni do 15 dnů ode dne zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení způsobem uvedeným v odstavci 3.

(8) Pokud plátce nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni do 15 dnů ode dne zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení způsobem uvedeným v odstavci 4.

(8) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení daně. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce.

(9) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení daně. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce.

§ 103

Zvláštní ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání. Správce daně současně s vydáním zajišťovacího příkazu učiní pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepíše o tom úřední záznam.

§ 104

Nesprávné uvedení daně za jiné zdaňovací období

(1) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za dřívější zdaňovací období, než do kterého náležely, a nesnížil tím v tomto dřívějším zdaňovacím období daň, správce daně daň vztahující se k těmto skutečnostem za toto dřívější zdaňovací období vyměří nebo doměří a za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří.

(2) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období, než do kterého náležely, a nesnížil tím ve zdaňovacím období, do kterého tyto skutečnosti náležely, daň, správce daně daň vztahující se k těmto skutečnostem za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří a za toto pozdější zdaňovací období vyměří nebo doměří.

(3) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za dřívější zdaňovací období, než do kterého náležely, a snížil tím v tomto dřívějším zdaňovacím období daň, správce daně daň vztahující se k těmto skutečnostem za toto dřívější zdaňovací období vyměří nebo doměří a za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří.

(4) Plátci vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení z částky daně podle odstavce 3, a to za každý den ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za dřívější zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti uvedl, do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

(5) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za pozdější zdaňovací období, než do kterého náležely, a snížil tím ve zdaňovacím období, do kterého tyto skutečnosti náležely, daň, správce daně daň vztahující se k těmto skutečnostem za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří a za toto pozdější zdaňovací období vyměří nebo doměří.

(6) Plátci vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení z částky daně podle odstavce 5, a to za každý den ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti uvedl. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

(7) Pokud plátce přiznal daň z přijatého zdanitelného plnění nebo úplaty poskytnuté před uskutečněním zdanitelného plnění v jiném zdaňovacím období, než do kterého náležely, a současně uplatnil

a) plný nárok na odpočet daně z tohoto plnění nebo z této úplaty, nevzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení podle odstavce 4 nebo 6, nebo

b) nárok na odpočet daně v částečné výši z tohoto plnění nebo z této úplaty, vzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení podle odstavce 4 nebo 6 z částky daně snížené o uplatněný nárok na odpočet daně z tohoto plnění nebo z této úplaty.

(8) Správce daně podle odstavce 1 až 7 nepostupuje, pokud

a) uvedení skutečností rozhodných pro stanovení daně v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období ovlivní výši koeficientu pro výpočet odpočtu daně v poměrné výši podle § 75 nebo výši koeficientu pro výpočet odpočtu daně v krácené výši podle § 76,

b) plátce v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období uvede skutečnosti rozhodné pro stanovení daně za zdaňovací období, za které daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání je předmětem probíhajícího postupu k odstranění pochybností,

c) plátce uvede skutečnosti rozhodné pro stanovení daně, která je předmětem probíhající daňové kontroly nebo předmětem výzvy správce daně k zahájení daňové kontroly poté, co plátce neumožnil daňovou kontrolu zahájit, která byla plátci oznámena, v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, nebo

d) se jedná o poskytnutí vybrané služby v rámci použití zvláštního režimu jednoho správního místa s místem plnění v tuzemsku.

(9) Pro identifikovanou osobu platí odstavce 3 až 6 a 8 obdobně.

§ 105

Vracení nadměrného odpočtu

(1) Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek vyšší než 100 Kč, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. To neplatí, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou stanovené daně na základě dodatečného vyměření.

(2) Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňové nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny.

(3) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.

§ 106

Zrušení registrace plátce z moci úřední

(1) Správce daně zruší registraci plátce, pokud plátce

a) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti,

b) neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo

c) uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

(2) Správce daně zruší registraci plátce,

a) který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, a

b) současně

1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1000000 Kč,

2. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, nebo

3. je skupinou.

(3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek.

(4) Správce daně zruší registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, pokud tento plátce v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku

a) zdanitelné plnění a

b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

(5) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině.

(6) Plátce přestává být plátcem dnem

a) nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace,

b) předcházejícím dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele.

§ 106a

Nespolehlivý plátce

(1) Poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým plátcem.

(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí a má odkladný účinek.

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladný účinek vyloučit.

(4) Stane-li se nespolehlivá osoba plátcem, stává se současně nespolehlivým plátcem. Stane-li se nespolehlivá osoba nebo nespolehlivý plátce členem skupiny, stává se současně tato skupina nespolehlivým plátcem.

(5) Dojde-li ke zrušení registrace nespolehlivého plátce, který je skupinou, stávají se členové této skupiny nespolehlivými plátci dnem následujícím po dni, kdy tato skupina přestala být plátcem. Dojde-li k zániku členství člena skupiny, která je nespolehlivým plátcem, stává se tento člen nespolehlivým plátcem dnem následujícím po dni, kdy zaniklo jeho členství ve skupině.

§ 106aa

Nespolehlivá osoba

(1) Poruší-li osoba, která není plátcem, závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tato osoba je nespolehlivou osobou.

(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí a má odkladný účinek.

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladný účinek vyloučit.

(4) Dojde-li ke zrušení registrace nespolehlivého plátce, stává se tato osoba nespolehlivou osobou okamžikem, kdy přestane být plátcem.

§ 106ab

Společná ustanovení pro nespolehlivého plátce a nespolehlivou osobu

(1) Nespolehlivý plátce nebo nespolehlivá osoba mohou požádat správce daně o vydání rozhodnutí, že nejsou nespolehlivými; žádost mohou podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí,

a) že jsou nespolehlivými,

b) kterým správce daně zamítl žádost o vydání rozhodnutí, že nejsou nespolehlivými, nebo

c) že je skupina, jejíž byli členové, nespolehlivým plátcem.

(2) Nespolehlivý plátce, který je skupinou, může požádat správce daně o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem; žádost může podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy

a) se stal nespolehlivým plátcem, nebo

b) nabylo právní moci rozhodnutí, kterým správce daně zamítl žádost o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem.

(3) Správce daně na žádost nespolehlivého plátce nebo nespolehlivé osoby rozhodne, že nejsou nespolehlivými, pokud po dobu 1 roku závažným způsobem neporušují své povinnosti vztahující se ke správě daně.

(4) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že daná osoba je nespolehlivým plátcem nebo nespolehlivou osobou.

§ 106b

Zrušení registrace plátce na žádost

(1) O zrušení registrace může plátce, který má sídlo v tuzemsku a který není skupinou, požádat, pokud splňuje tyto podmínky:

a) uplynul 1 rok ode dne, kdy se stal plátcem a tento plátce

1. nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců obratu většího než 1000000 Kč, nebo

2. uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nebo

b) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti.

(2) O zrušení registrace může plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, požádat, pokud splňuje tyto podmínky:

a) za 6 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců v tuzemsku neuskutečnil zdanitelné plnění nebo dodání zboží do jiného členského státu osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou uskutečněného zdanitelného plnění, u kterého je povinna přiznat daň osoba, které je toto plnění poskytováno, nebo dodání zboží, které by tento plátce mohl dodat jako prostřední osoba pro kupujícího, pokud by v tuzemsku nebyl plátcem, nebo

b) přestal v tuzemsku uskutečňovat ekonomické činnosti.

(3) O zrušení registrace může plátce podle § 6b nebo § 6e požádat, pokud

a) uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy se stal plátcem, a

b) jeho obrat nepřesáhl za 3 bezprostředně předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce 250000 Kč.

§ 106d

Společná ustanovení o zrušení registrace na žádost

(1) Správce daně zruší registraci plátce, který žádá o zrušení registrace, pokud tento plátce prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace.

(2) Proti rozhodnutí, kterým je zrušena registrace na žádost plátce, nelze uplatnit opravné prostředky.

(3) Plátce přestává být plátcem dnem následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace.

(4) Plátce, kterému byla na žádost zrušena registrace, se stává identifikovanou osobou dnem následujícím po dni, kdy přestal být plátcem, pokud

a) nesplňuje podmínky pro zrušení registrace identifikované osoby, nebo

b) v žádosti o zrušení registrace uvedl, že se chce stát identifikovanou osobou.

§ 106e

Zrušení registrace skupiny

(1) Správce daně zruší registraci skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku skupina podá žádost o zrušení registrace.

(2) Pokud skupina nesplňuje podmínky podle § 5a, je zastupující člen povinen tuto skutečnost oznámit neprodleně správci daně.

(3) Správce daně zruší registraci skupiny rovněž, pokud

a) skupina nesplňuje podmínky podle § 5a, nebo

b) zjistí, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině.

(4) Skupina přestává být plátcem dnem

a) nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace, nebo

b) zrušení registrace, a to v případě zrušení registrace na žádost.

(5) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem.

§ 106f

Zánik členství člena skupiny

(1) Správce daně zruší členství člena skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku

a) skupina podá žádost o vystoupení člena skupiny, nebo

b) správce daně zjistí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině.

(2) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy se stal členem skupiny.

(3) Pokud bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny, zaniká jeho členství dnem, kdy nastaly účinky tohoto rozhodnutí.

(4) V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví zastupujícího člena správce daně rozhodnutím.

(5) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy zaniklo jeho členství ve skupině.

§ 107

Zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední

(1) Správce daně může zrušit registraci identifikované osoby, pokud jí ve 2 bezprostředně předcházejících kalendářních letech nevznikla povinnost přiznat daň.

(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 má odkladný účinek.

(3) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace.

(4) Správce daně zruší registraci identifikované osoby ke dni předcházejícímu dni, kdy se stala plátcem.

§ 107a

Zrušení registrace identifikované osoby na žádost

(1) Identifikovaná osoba může požádat o zrušení registrace, pokud není v tuzemsku registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa a splňuje tyto podmínky:

a) za 6 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců jí nevznikla povinnost

1. přiznat daň z přijatých služeb,

2. přiznat daň z přijatého dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi,

3. přiznat daň z pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, nebo

4. podat souhrnné hlášení,

b) v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce

1. nepořídila zboží, s výjimkou nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, jehož celková hodnota bez daně překročila 326000 Kč, a

2. neučinila rozhodnutí podle § 2b, nebo

c) přestala uskutečňovat ekonomické činnosti.

(2) Správce daně zruší registraci identifikované osoby, která žádá o zrušení registrace, pokud tato identifikovaná osoba prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace.

(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné prostředky.

(4) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace.

§ 108

Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň

(1) Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, je povinen z tohoto plnění přiznat daň.

(2) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku jsou povinni přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba, kteří toto zboží pořizují.

(3) Pokud zdanitelné plnění uskutečňuje osoba neusazená v tuzemsku, je povinna přiznat daň osoba, která toto plnění přijala, a to

a) plátce nebo identifikovaná osoba, pokud se jedná o

1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d,

2. dodání zboží s instalací nebo montáží, pokud osoba neusazená v tuzemsku není registrovaná jako plátce, nebo

3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi,

b) plátce, kterému je dodáno zboží, pokud osoba neusazená v tuzemsku není registrovaná jako plátce; toto ustanovení se nepoužije v případě, že plátce, kterému je dodáno zboží, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, a to do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.

(4) Přiznat daň jsou povinni

a) plátce, kterému je poskytnuto plnění v režimu přenesení daňové povinnosti,

b) kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu,

c) plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost přiznat daň podle § 23 odst. 1 písm. a) a § 23 odst. 4,

d) uživatel, který poskytuje vybrané služby v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa,

e) osoba, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu podle § 19 odst. 6,

f) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň,

g) osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která pořídila zboží s místem plnění v tuzemsku od plátce, jestliže

1. zboží do jiného členského státu nepřepravila nebo neodeslala a

2. plátce přijal všechna opatření k prokázání osvobození při dodání zboží do jiného členského státu.

(5) Zaplatit daň jsou povinny

a) osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. a) a § 23 odst. 5,

b) osoba, u které vzniká povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. b) až e).

(6) Osoba povinná přiznat nebo zaplatit daň je daňovým subjektem.

(7) Osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil. Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba společně a nerozdílně.

§ 108a

Ručení oprávněného příjemce

(1) Oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného členského státu, ručí za nezaplacenou daň z dodání tohoto zboží třetí osobě osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu, ledaže prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží pořídila, řádně zaplacena.

(2) Oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího obvyklé ceně včetně spotřební daně.

(3) Správce daně může oprávněného příjemce vyzvat k prokázání, že přijal veškerá opatření podle odstavce 1.

(4) Oprávněný příjemce může využít zvláštní způsob zajištění daně; využije-li oprávněný příjemce této možnosti, hledí se pro účely zvláštního způsobu zajištění daně na

a) oprávněného příjemce jako na příjemce zdanitelného plnění,

b) osobu, která pořídila zboží z jiného členského státu, které podléhá spotřební dani, a která dodala toto zboží třetí osobě, jako na poskytovatele zdanitelného plnění.

§ 109

Ručení příjemce zdanitelného plnění

(1) Plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění (dále jen „příjemce zdanitelného plnění“), ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty na takové plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že

a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena,

b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění (dále jen „poskytovatel zdanitelného plnění“), se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo

c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.

(2) Příjemce zdanitelného plnění ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění

a) bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny,

b) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko,

c) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně, nebo

d) poskytnuta zcela nebo zčásti virtuální měnou podle právního předpisu upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

(3) Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění nebo poskytnutí úplaty na něj o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.

(4) Příjemce zdanitelného plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění nebo poskytnutí úplaty na něj není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty.

§ 109a

Zvláštní způsob zajištění daně

(1) Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí za poskytovatele zdanitelného plnění daň z takového zdanitelného plnění, aniž by byl vyzván jako ručitel, použije se tato úhrada pouze na úhradu daně poskytovatele zdanitelného plnění z tohoto zdanitelného plnění.

(2) Úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění se hradí jeho správci daně. Současně s platbou příjemce zdanitelného plnění způsobem zveřejněným správcem daně uvede

a) identifikaci poskytovatele zdanitelného plnění,

b) daň, na kterou je úhrada určena,

c) identifikaci příjemce zdanitelného plnění,

d) den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty poskytovatelem zdanitelného plnění.

(3) Pokud je úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění provedena bez uvedení dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo dne přijetí úplaty, má se za to, že takovým dnem je den přijetí platby správcem daně.

(4) Částka uhrazená za poskytovatele zdanitelného plnění se přijímá a eviduje na jeho osobním depozitním účtu. Ke dni splatnosti daně se tato částka převede na osobní daňový účet poskytovatele zdanitelného plnění s datem platby k tomuto dni; dojde-li k úhradě později, převede se na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu.

(5) Byla-li daň, na kterou je úhrada určena, zcela nebo zčásti uhrazena, použije se částka převáděná z osobního depozitního účtu nebo její část jako úhrada daně na osobním daňovém účtu poskytovatele zdanitelného plnění.

§ 110

Regulační opatření za stavu nouze, ohrožení státu a válečného stavu

Je-li vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, může vláda nařízením na časově omezenou nezbytně nutnou dobu, odpovídající charakteru a intenzitě ohrožení bezpečnosti České republiky,

a) provést úpravu sazeb daně, nejvýše však o 5 procentních bodů, případně přeřadit zboží nebo služby mezi sazbami daně,

b) umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování nároku na odpočet daně v plné výši.

Díl 2

Zvláštní režim jednoho správního místa

Oddíl 1

Základní ustanovení

§ 110a

Úvodní ustanovení

(1) Zvláštním režimem jednoho správního místa je

a) režim mimo Evropskou unii a

b) režim Evropské unie.

(2) Zvláštní režim jednoho správního místa může v tuzemsku použít osoba povinná k dani, která poskytuje vybranou službu a splňuje v tuzemsku podmínky pro použití zvláštního režimu jednoho správního místa.

(3) V případě zvláštního režimu jednoho správního místa je místně příslušným Finanční úřad pro Jihomoravský kraj.

(4) Ustanovení o příslušnosti Specializovaného finančního úřadu se v případě zvláštního režimu jednoho správního místa nepoužijí.

§ 110b

Vymezení základních pojmů

(1) Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa se rozumí

a) daní peněžité plnění spravované v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa; rozpočet, jehož je daň příjmem, se považuje za veřejný rozpočet,

b) vybranou službou služba poskytovaná osobě nepovinné k dani s místem plnění na území Evropské unie, a to

1. telekomunikační služba,

2. služba rozhlasového a televizního vysílání,

3. elektronicky poskytovaná služba,

c) státem spotřeby členský stát, ve kterém je místo plnění poskytované vybrané služby,

d) státem identifikace členský stát, ve kterém se osoba povinná k dani registruje k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa,

e) uživatelem osoba povinná k dani, která je v tuzemsku registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa; uživatel je daňovým subjektem.

(2) Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa se za provozovnu považuje i ta organizační složka osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

Oddíl 2

Společná ustanovení o správě daně ve zvláštním režimu v tuzemsku

§ 110c

Zastupování

Plnou moc lze udělit pouze v rozsahu opravňujícím k zastupování ve všech úkonech, řízeních nebo jiných postupech v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa.

§ 110d

Evidence pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa

(1) Osoba, která používá zvláštní režim jednoho správního místa, je povinna vést evidenci obsahující podrobné údaje vztahující se k poskytnutým vybraným službám podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e).

(2) Údaje podle odstavce 1 se uchovávají po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém bylo plnění poskytnuto.

(3) Údaje podle odstavce 1 musí být na žádost správce daně nebo správce daně příslušného státu spotřeby poskytnuty elektronicky.

§ 110e

Způsob placení daně

(1) Daň se platí správci daně v eurech.

(2) Daň se platí na příslušný účet správce daně vedený v eurech, a to bezhotovostním převodem.

(3) Osoba povinná k dani, která používá v tuzemsku zvláštní režim jednoho správního místa, je povinna uvést, na kterou daň je platba určena, a označit platbu referenčním číslem příslušného daňového přiznání.

§ 110f

Přeplatek

(1) Správce daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa vrátí vratitelný přeplatek bez žádosti do 30 kalendářních dnů od vzniku vratitelného přeplatku.

(2) V případě správy daně ve zvláštním režimu v tuzemsku jako státě spotřeby počíná lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku běžet ode dne, kdy správce daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa obdrží informace potřebné pro přiřazení jednotlivých plateb příslušným daňovým přiznáním.

(3) Vratitelný přeplatek nižší než 10 EUR se nevrací.

(4) Úrok z vratitelného přeplatku se nepřizná, nepřesahuje-li 10 EUR.

Oddíl 3

Správa daně ve zvláštním režimu v tuzemsku jako státě identifikace

Pododdíl 1

Použití zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku

§ 110g

Podmínky použití režimu mimo Evropskou unii v tuzemsku

(1) Režim mimo Evropskou unii může v tuzemsku použít osoba povinná k dani, která

a) nemá na území Evropské unie sídlo ani provozovnu a

b) nepoužívá v jiném členském státě zvláštní režim jednoho správního místa.

(2) Režim mimo Evropskou unii se v tuzemsku použije na všechny vybrané služby poskytnuté osobou, která používá tento režim.

§ 110h

Podmínky použití režimu Evropské unie v tuzemsku

(1) Režim Evropské unie může v tuzemsku použít osoba povinná k dani, která

a) má v tuzemsku

1. sídlo, nebo

2. provozovnu, nemá-li na území Evropské unie sídlo,

b) je plátcem nebo identifikovanou osobou a

c) nepoužívá v jiném členském státě zvláštní režim jednoho správního místa.

(2) Režim Evropské unie se v tuzemsku použije na všechny vybrané služby poskytnuté osobou, která používá tento režim, s výjimkou vybraných služeb poskytnutých s místem plnění v členském státě, ve kterém má sídlo nebo provozovnu.

§ 110i

Omezení použití zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku

(1) Osoba povinná k dani nemůže v tuzemsku použít příslušný režim zvláštního režimu jednoho správního místa, ve kterém byla registrována, a to po dobu 2 kalendářních čtvrtletí ode dne, kdy jí byla zrušena registrace

a) na žádost, nebo

b) z moci úřední na základě oznámení, že přestala poskytovat vybrané služby.

(2) Osoba povinná k dani nemůže v tuzemsku použít zvláštní režim jednoho správního místa po dobu 8 kalendářních čtvrtletí bezprostředně následujících po kalendářním čtvrtletí, v němž došlo ke zrušení registrace z důvodu závažného porušení povinnosti vztahující se ke správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa.

(3) Osoba povinná k dani, která má v tuzemsku provozovnu, nemůže v tuzemsku použít režim Evropské unie, a to po dobu 2 let od konce kalendářního roku, ve kterém začala používat tento režim v jiném členském státě; to neplatí v případě, že dojde k přemístění sídla do tuzemska nebo ke zrušení registrace z důvodu zrušení provozovny v jiném členském státě.

Pododdíl 2

Podání a doručování ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku

§ 110j

Podání

(1) Osoba povinná k dani je povinna činit podání v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, která určí správce daně, prostřednictvím elektronického portálu. Jiná podání v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa lze činit prostřednictvím elektronického portálu, pokud tak určí správce daně.

(2) Přístup k elektronickému portálu je možný prostřednictvím

a) datové zprávy podepsané uznávaným elektronickým podpisem,

b) datové zprávy s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky, nebo

c) přístupových údajů.

(3) Přihlášku k registraci lze podat datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně

a) podepsanou uznávaným elektronickým podpisem,

b) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky, nebo

c) potvrzenou prostřednictvím registračních údajů.

(4) Správce daně přidělí přístupové údaje na základě přihlášky k registraci podané podle odstavce 3 písm. c).

(5) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup

a) podmínky a postup pro přihlášení se na elektronický portál,

b) podání, která je osoba povinná k dani povinna činit prostřednictvím elektronického portálu, a podání, která lze činit prostřednictvím elektronického portálu,

c) formát a strukturu, kterou musí mít datová zpráva podávaná prostřednictvím elektronického portálu,

d) skutečnost, že je technicky vybaven k přijetí datové zprávy s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.

(6) Osoba oprávněná k přístupu na elektronický portál je povinna zacházet s přístupovými údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.

(7) Podání vyhotovené v anglickém jazyce nemusí být předložené současně v překladu do jazyka českého.

§ 110k

Doručování

(1) Správce daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa doručuje písemnost elektronicky, a to prostřednictvím

a) datové schránky, nebo

b) veřejné datové sítě na elektronickou adresu uvedenou v přihlášce k registraci, nemá-li adresát zpřístupněnu datovou schránku.

(2) Upomínky upozorňující na nesplnění povinností při správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa se doručují vždy prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu uvedenou v přihlášce k registraci.

(3) Písemnost, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně prostřednictvím elektronického portálu.

Pododdíl 3

Registrace k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku

§ 110l

Přihláška k registraci

(1) Hodlá-li osoba povinná k dani v tuzemsku používat zvláštní režim jednoho správního místa a splňuje-li v tuzemsku podmínky jeho použití, je povinna podat přihlášku k registraci k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v kalendářním čtvrtletí bezprostředně předcházejícím kalendářnímu čtvrtletí, od něhož hodlá zvláštní režim jednoho správního místa používat.

(2) Pokud osoba povinná k dani, která v tuzemsku splňuje podmínky použití příslušného režimu zvláštního režimu jednoho správního místa, poprvé poskytla vybranou službu, na kterou hodlá v tuzemsku použít tento režim, je povinna podat přihlášku k registraci do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém tuto službu poskytla. V přihlášce k registraci tato osoba uvede den, kdy tuto službu poskytla.

(3) Přihláška k registraci se podává do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo ke splnění podmínek pro používání režimu Evropské unie v tuzemsku, pokud osoba hodlá používat režim Evropské unie v tuzemsku a přestane používat režim Evropské unie v jiném členském státě, protože přemístí sídlo nebo přestane mít v jiném členském státě provozovnu.

§ 110m

Oznamovací povinnost osoby používající zvláštní režim jednoho správního místa

(1) Dojde-li ke změně údajů, které je osoba povinná k dani povinna uvádět při registraci k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa, je povinna tuto změnu oznámit správci daně do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém nastala.

(2) Neoznamuje se první poskytnutí vybrané služby, ke kterému dojde v kalendářním čtvrtletí následujícím po podání přihlášky k registraci.

(3) Přestane-li osoba povinná k dani poskytovat vybrané služby ve zvláštním režimu jednoho správního místa, je povinna tuto skutečnost oznámit správci daně do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém přestala tyto služby poskytovat.

§ 110n

Rozhodnutí o registraci

(1) Splní-li osoba povinná k dani, která podala přihlášku k registraci k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa, podmínky použití zvláštního režimu jednoho správního místa, správce daně ji zaregistruje.

(2) Osoba povinná k dani je v tuzemsku registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa

a) od prvního dne kalendářního čtvrtletí následujícího po podání přihlášky k registraci,

b) ode dne poskytnutí vybrané služby, který uvedla v přihlášce k registraci nebo v oznámení o změně registračních údajů, nebo

c) ode dne, ve kterém došlo ke splnění podmínek pro použití režimu Evropské unie v tuzemsku tím, že přemístila sídlo nebo přestala mít v jiném členském státě provozovnu, a tím přestala splňovat podmínky, na základě kterých používala režim Evropské unie v jiném členském státě.

(3) V rozhodnutí o registraci v případě režimu mimo Evropskou unii v tuzemsku správce daně přidělí namísto daňového identifikačního čísla daňové evidenční číslo.

(4) Na daňové evidenční číslo se přiměřeně použijí ustanovení o daňovém identifikačním čísle.

§ 110o

Zrušení registrace uživatele na žádost

Správce daně zruší registraci uživatele na základě oznámení o změně registračních údajů, ve kterém žádá o zrušení registrace, k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí, pokud uživatel podal toto oznámení do 15 dnů před koncem tohoto kalendářního čtvrtletí.

§ 110p

Zrušení registrace uživatele z moci úřední

(1) Správce daně zruší registraci z moci úřední, pokud uživatel

a) oznámí, že přestal poskytovat vybrané služby, nebo je neposkytne po dobu 8 po sobě následujících kalendářních čtvrtletí,

b) nesplňuje podmínky použití zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku, na jejichž základě byl registrován, nebo

c) závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku.

(2) Uživateli je registrace zrušena

a) k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí, v němž bylo rozhodnutí o zrušení registrace vydáno,

b) ke dni, ve kterém přestal splňovat podmínky pro použití režimu Evropské unie v tuzemsku tím, že přemístil sídlo z tuzemska nebo přestal mít v tuzemsku provozovnu, nebo

c) ke dni, ve kterém přestal splňovat podmínky pro použití režimu mimo Evropskou unii v tuzemsku tím, že začal mít na území Evropské unie sídlo nebo provozovnu.

Pododdíl 4

Daňové přiznání a placení daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa

§ 110q

Zdaňovací období

Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa je zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí.

§ 110r

Daňové přiznání a dodatečné daňové přiznání

(1) Uživatel je povinen podat daňové přiznání do 20 dnů po skončení zdaňovacího období, a to i v případě, že za příslušné zdaňovací období neposkytl vybrané služby.

(2) Uživatel podává dodatečné daňové přiznání správci daně v tuzemsku do uplynutí lhůty pro jeho podání, která činí 3 roky. Tato lhůta počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání daňového přiznání.

(3) Připadne-li poslední den lhůty podle odstavce 1 nebo 2 na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty tento den.

(4) Daň se vyčíslí v eurech s přesností na dvě desetinná místa bez zaokrouhlování.

(5) Je-li tiskopisem daňového přiznání požadováno uvedení údajů v eurech, použije se pro přepočet směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný pro

a) poslední den zdaňovacího období, nebo

b) nejbližší následující den, pokud pro poslední den zdaňovacího období není kurz zveřejněn.

(6) Je-li tiskopisem dodatečného daňového přiznání požadováno uvedení údajů v eurech, použije se pro přepočet směnný kurz použitý u původního plnění.

§ 110s

Předepsání a stanovení daně

Správce daně na základě podaného daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání předepíše do evidence daní výši tvrzené daně nebo rozdílu a daň se nestanoví.

§ 110t

Oprava základu daně

Uživatel provede opravu základu daně v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění.

§ 110u

Postoupení daňového přiznání a platby

Správce daně postoupí správci daně státu spotřeby v odpovídajícím rozsahu

a) údaje z podaného daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání a

b) poukázanou platbu maximálně do výše tvrzené daně.

§ 110v

Platba bez dostatečného označení

Pokud osoba povinná k dani neuvede, na kterou daň je platba určena, nebo neoznačí platbu referenčním číslem příslušného daňového přiznání, použijí se obdobně ustanovení daňového řádu o platbách vykonaných bez dostatečného označení daně. Neodpoví-li tato osoba ve lhůtě stanovené správcem daně, vrátí mu správce daně tuto platbu.

Oddíl 4

Správa daně ve zvláštním režimu v tuzemsku jako státě spotřeby

§ 110w

Základní ustanovení

(1) Osoba povinná k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě a poskytuje vybrané služby s místem plnění v tuzemsku, plní povinnosti za dané zdaňovací období vztahující se ke správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa prostřednictvím správce daně státu identifikace.

(2) Osoba povinná k dani je povinna plnit povinnosti uvedené v odstavci 1, s výjimkou podání činěných prostřednictvím elektronického portálu, vůči správci daně v tuzemsku v roli státu spotřeby od okamžiku, kdy vůči ní tento správce daně učiní úkon za účelem stanovení, vybírání, zajištění nebo vymáhání daně, při němž této osobě oznámí vznik této povinnosti.

(3) Osoba uvedená v odstavci 1 je daňovým subjektem.

§ 110x

Doručování

(1) Správce daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa doručuje písemnost elektronicky, a to prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu uvedenou v přihlášce k registraci.

(2) Písemnost, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně prostřednictvím elektronického portálu.

§ 110y

Poslední známá daň

(1) Poslední známou daní se pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa rozumí daň ve výši, ve které byla naposledy za příslušné zdaňovací období

a) tvrzena osobou povinnou k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, v daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání, nebo

b) správcem daně pravomocně doměřena z moci úřední.

(2) Poslední známou daň správce daně předepíše do evidence daní.

§ 110z

Samovyměření a samodoměření daně

(1) Daň tvrzená osobou povinnou k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, v daňovém přiznání se považuje za vyměřenou dnem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání, a to ve výši v něm tvrzené.

(2) V případě, že osoba povinná k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, nepodá daňové přiznání v zákonem stanovené lhůtě, považuje se daň za tvrzenou ve výši 0 EUR.

(3) Daň tvrzená osobou povinnou k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, v dodatečném daňovém přiznání se považuje za doměřenou dnem podání dodatečného daňového přiznání, a to ve výši tvrzeného rozdílu oproti poslední známé dani; to neplatí, je-li dodatečné daňové přiznání podáno v průběhu doměřovacího řízení zahájeného z moci úřední.

(4) V dodatečném daňovém přiznání se neuvádí důvody pro jeho podání a den zjištění rozdílu oproti poslední známé dani.

§ 110za

Doměření daně z moci úřední

(1) Zjistí-li správce daně na základě postupu k odstranění pochybností nebo na základě daňové kontroly, že poslední známá daň není ve správné výši, doměří daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné.

(2) K doměření podle odstavce 1 správce daně přistoupí rovněž v případě, kdy osoba povinná k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, nevyhoví výzvě k podání dodatečného daňového přiznání.

(3) Výzva k podání dodatečného daňového přiznání nezahajuje doměřovací řízení z moci úřední; doměřovací řízení z moci úřední je zahájeno marným uplynutím lhůty stanovené v této výzvě.

(4) Podání dodatečného daňového přiznání v průběhu doměřovacího řízení zahájeného z moci úřední nezahajuje doměřovací řízení. Údaje uvedené v takto podaném přiznání se využijí při doměření daně z moci úřední.

§ 110zb

Vztah k prekluzivním lhůtám

(1) Dodatečné daňové přiznání není přípustné podat po uplynutí 9 let od počátku běhu lhůty pro stanovení daně.

(2) Lhůta pro placení daně se přerušuje doměřením daně na základě dodatečného daňového přiznání.

§ 110zc

Pořadí úhrady daně

Platba se použije přednostně na úhradu daně za zdaňovací období, na které je určena.

§ 110zd

Placení daně státu spotřeby

Daň lze uhradit i přeplatkem na jiné dani.

§ 110ze

Příslušenství daně

(1) Úroky a penále se stanovují v eurech s přesností na 2 desetinná místa bez zaokrouhlování.

(2) Za nepodání daňového přiznání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně.

(3) Úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 8 EUR.

(4) Úrok z posečkané částky se nepředepíše, nepřesahuje-li 4 EUR.

§ 110zf

Vymáhání daně

(1) Náklady za nařízení daňové exekuce a za výkon prodeje činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 20 EUR a nejvýše 20000 EUR. Takto vypočtené exekuční náklady se zaokrouhlují na jednotky nahoru a lze je požadovat u téhož nedoplatku jen jednou.

(2) Při přepočtu nedoplatku na českou měnu pro účely vymáhání daně se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou platný pro den stanovení daně. Výsledná částka se zaokrouhlí na jednotky nahoru.

(3) Pokud není nedoplatek plně uhrazen pouze v důsledku kurzového rozdílu vzniklého přepočtem české měny na eura, neuhrazená část tohoto nedoplatku zaniká.