Díl 4
§ 20a
(1) Povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
(2) Je-li před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. To neplatí, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.
(2) Je-li před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z této úplaty ke dni jejího přijetí. To neplatí, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.
(3) Dodání zboží nebo poskytnutí služby je pro účely tohoto zákona známo dostatečně určitě, jsou-li známy alespoň tyto údaje:
a) zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta,
b) sazba daně v případě zdanitelného plnění a
c) místo plnění.
§ 21
(1) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné
a) dnem dodání podle § 13 odst. 1,
a) dnem dodání tohoto zboží, nebo
b) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu,16) nebo
c) dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c).
b) dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c).
(2) Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.
(3) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve.
(4) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné
a) dnem převzetí díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo,
b) dnem
1. vyhotovení dokladu o vyúčtování při dodání elektřiny, plynu, tepla nebo chladu, sdílení elektřiny nebo poskytnutí související služby v elektroenergetice, související služby v plynárenství nebo jiné služby poskytované za podmínek stanovených energetickým zákonem, nejpozději však uplynutím lhůty pro poskytnutí takového vyúčtování podle energetického zákona, nebo dnem zjištění skutečné spotřeby, pokud energetický zákon nestanoví povinnost poskytovat takové vyúčtování,
2. zjištění skutečné spotřeby při dodání vody nebo odstranění odpadních vod, nebo
3. zjištění rozsahu poskytnutých služeb při poskytnutí služeb elektronických komunikací,
c) dnem zjištění skutečné výše částky za službu poskytovanou v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci, která byla v souvislosti s tímto nájmem přijata, pokud se nejedná o službu podle písmene b),
d) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce,
d) dnem použití majetku nebo využití služby při použití zboží nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti plátce,
e) dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání74) při plnění vymezeném v § 13 odst. 4 písm. b),
f) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 2,
e) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 2,
g) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 2,
f) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 2,
h) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu,
g) dnem dodání zboží v případě dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. b)
1. zastupující osobou třetí osobě, a to i při dodání zboží zastoupenou osobou zastupující osobě, nebo
2. třetí osobou zastupující osobě, a to i při dodání zboží zastupující osobou zastoupené osobě,
i) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu,
h) dnem poskytnutí služby v případě poskytnutí služby podle § 14 odst. 2 písm. b)
1. zastupující osobou třetí osobě, a to i při poskytnutí služby zastoupenou osobou zastupující osobě, nebo
2. třetí osobou zastupující osobě, a to i při poskytnutí služby zastupující osobou zastoupené osobě,
j) dnem převodu jednoúčelového poukazu, nebo
i) dnem převodu jednoúčelového poukazu, nebo
k) dnem přijetí úplaty určeným podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty7e), v případě
j) dnem přijetí úplaty určeným podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty7e), v případě
1. dodání zboží podle § 13a,
2. prodeje dovezeného zboží na dálku, na který je použit dovozní režim zvláštního režimu jednoho správního místa.
(5) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu.
(6) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. e) vzniká povinnost přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění podle § 13 odst. 4 písm. e) se považuje za uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví.
(6) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. d) vzniká povinnost přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění podle § 13 odst. 4 písm. d) se považuje za uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví.
(7) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle smlouvy uskutečňuje ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se přitom o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. U dílčích plnění uskutečněných podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné i dnem podle odstavce 4 písm. a), a dnem uskutečnění zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve.
(8) Je-li poskytováno zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku po dobu delší než 12 měsíců, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato; to neplatí
(8) Je-li uskutečňováno zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku po dobu delší než 12 měsíců, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo uskutečňování tohoto plnění započato; to neplatí
a) pro kalendářní rok, v němž došlo k přijetí úplaty, ze které plátci vznikla povinnost přiznat daň,
a) pro kalendářní rok, v němž došlo k uskutečnění zdanitelného plnění,
b) pro kalendářní rok, v němž došlo k přijetí úplaty nebo úplat, ze kterých plátci vznikla povinnost přiznat daň, ve výši alespoň 10 % z celkové úplaty, kterou má plátce obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění; není-li výše celkové úplaty známa dostatečně určitě, určí se kvalifikovaným odhadem,
b) v případech podle odstavce 4 písm. b) nebo k), nebo
c) v případech podle odstavce 4 písm. b) nebo j), nebo
c) v případě služby, která je poskytována na základě zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci třetí osobě, pokud úplatu za poskytnutí této služby hradí stát nebo jde-li o službu spočívající ve výkonu funkce insolvenčního správce podle ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů.
d) v případě služby, která je poskytována na základě zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci třetí osobě, pokud úplatu za poskytnutí této služby hradí stát nebo jde-li o službu spočívající ve výkonu funkce insolvenčního správce.
(9) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně platí odstavce 1 až 8 obdobně. U nájmu nemovité věci osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.
§ 22
(1) Při dodání zboží do jiného členského státu nebo dodání zboží za úplatu, které je přemístěním zboží plátcem, na která se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo dodání zboží uskutečněno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo dodání zboží uskutečněno, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu.
(2) Dodání zboží za úplatu, které je přemístěním zboží, se považuje za uskutečněné
a) dnem přemístění zboží do jiného členského státu, nebo
b) dnem, kterým se toto přemístění stane dodáním zboží za úplatu, pokud se jedná o přemístění zboží, které se považuje za dodání zboží za úplatu až po ukončení jeho odeslání nebo přepravy.
(3) Dodání zboží do jiného členského státu s použitím přemístění zboží v režimu skladu podle § 18 odst. 4 a 5 se považuje za uskutečněné dnem převodu práva nakládat s tímto zbožím jako vlastník na pořizovatele.
§ 23
(1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží vzniká
a) propuštěním zboží do celního režimu
1. volného oběhu,
2. dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, nebo
3. konečného užití,
b) nesplněním některé z povinností stanovených v celních předpisech pro
1. vstup zboží, které není zbožím Evropské unie, na území Evropské unie,
2. dočasné uskladnění,
3. celní režim tranzitu,
4. celní režim uskladnění,
5. celní režim dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla,
6. celní režim zušlechtění, nebo
7. nakládání se zbožím, které není zbožím Evropské unie,
c) nesplněním podmínky, na jejímž základě může být zboží, které není zbožím Evropské unie, propuštěno do celního režimu, s výjimkou celního režimu konečného užití,
d) odnětím zboží, které není zbožím Evropské unie, celnímu dohledu, nebo
e) porušením podmínek stanovených v povolení k použití zvláštního celního režimu.
(2) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do příslušného celního režimu propuštěno.
(3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a) bod 2, je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do celního režimu volného oběhu v době dovozu zboží.
(4) Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození od daně podle § 71g, je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do celního režimu volného oběhu propuštěno.
(5) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a) bod 2, je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do celního režimu volného oběhu v době dovozu zboží.
(6) Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň.
§ 24
(1) Při poskytnutí zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku, je-li osobou povinnou přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je dané plnění poskytnuto, vzniká povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
(2) Zdanitelné plnění podle odstavce 1 se považuje za uskutečněné
a) dnem uskutečnění plnění stanoveným podle § 21, nebo
b) při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 dnem poskytnutí této služby.
(3) Je-li před uskutečněním zdanitelného plnění podle odstavce 1 poskytnuta úplata, vzniká povinnost přiznat daň z poskytnuté částky ke dni poskytnutí úplaty. To neplatí, není-li zdanitelné plnění ke dni poskytnutí úplaty známo dostatečně určitě.
(3) Je-li před uskutečněním zdanitelného plnění podle odstavce 1 poskytnuta úplata, vzniká povinnost přiznat daň z této úplaty ke dni jejího poskytnutí. To neplatí, není-li zdanitelné plnění ke dni poskytnutí úplaty známo dostatečně určitě.
(4) Je-li poskytováno zdanitelné plnění podle odstavce 1 po dobu delší než 12 měsíců a během tohoto období nedojde k poskytnutí úplaty s povinností přiznat daň, považuje se plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku, pokud se jedná o
(4) Je-li uskutečňováno zdanitelné plnění podle odstavce 1 spočívající v poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi po dobu delší než 12 měsíců, považuje se toto zdanitelné plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo uskutečňování tohoto zdanitelného plnění započato; to neplatí pro kalendářní rok, v němž došlo k
a) poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1,
a) uskutečnění zdanitelného plnění, nebo
b) dodání zboží s instalací nebo montáží,
b) přijetí úplaty, ze které plátci nebo identifikované osobě vznikla povinnost přiznat daň.
c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
§ 24a
(1) Při poskytnutí služby nebo dodání zboží s místem plnění mimo tuzemsko vzniká povinnost přiznat plnění ke dni uskutečnění tohoto plnění, pokud se jedná o
a) poskytnutí služby,
a) poskytnutí služby nebo dodání zboží, v souvislosti s jejichž uskutečněním bylo přijato
1. zdanitelné plnění, u kterého je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu podle § 72 odst. 1 písm. c) nebo d),
2. plnění, u kterého má plátce nárok na vrácení daně podle § 82 odst. 1,
b) dodání zboží s instalací nebo montáží,
c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi,
d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení,
e) dodání zboží prostřední osobou při třístranném obchodu,
f) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, v souvislosti s jehož uskutečněním bylo přijato zdanitelné plnění nebo plnění, u kterého má plátce nárok na vrácení daně podle § 82 odst. 1.
(2) Plnění podle odstavce 1 se považuje za uskutečněné dnem
a) uskutečnění plnění stanoveným podle § 21,
a) uskutečnění plnění stanoveným podle § 21 obdobně,
b) poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení.
(3) Je-li před uskutečněním plnění, u něhož vznikla povinnost přiznat plnění, přijata úplata, vzniká povinnost přiznat plnění z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. To neplatí, není-li plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.
(3) Je-li před uskutečněním plnění spočívajícího v poskytnutí služby podle odstavce 1 nebo dodání zboží podle odstavce 1 písm. b), c) nebo f), u něhož vznikla povinnost přiznat plnění, přijata úplata, vzniká povinnost přiznat tuto přijatou úplatu ke dni jejího přijetí. To neplatí, není-li plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.
(4) Je-li poskytováno plnění s místem plnění mimo tuzemsko po dobu delší než 12 měsíců a během tohoto období nedojde k přijetí úplaty s povinností přiznat plnění, považuje se plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku, pokud se jedná o
(4) Je-li poskytováno plnění s místem plnění mimo tuzemsko spočívající v poskytnutí služby podle odstavce 1 nebo dodání zboží podle odstavce 1 písm. b), c) nebo f) po dobu delší než 12 měsíců, považuje se toto plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo uskutečňování tohoto plnění započato; to neplatí pro kalendářní rok, v němž došlo k
a) poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení,
a) uskutečnění plnění, nebo
b) dodání zboží s instalací nebo montáží,
b) přijetí úplaty, ze které plátci nebo identifikované osobě vznikla povinnost ji přiznat.
c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
§ 25
(1) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu.
(2) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 3 a § 18 odst. 4, 5, 7 a 8 se však považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno takové plnění při dodání zboží do jiného členského státu podle § 22.
(2) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a § 18 odst. 4, 5, 7 a 8 se však považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno takové plnění při dodání zboží do jiného členského státu podle § 22.