ČÁST ČTVRTÁ
§ 49
(1) Příslušníkovi lze za projevení osobní statečnosti nebo za splnění zvlášť významného služebního úkolu anebo za účelem ocenění příkladného plnění služebních povinností udělit kázeňskou odměnu. Za příkladné plnění služebních povinností se považuje též opakované dosahování velmi dobrých výsledků ve výkonu služby konstatované v závěru služebního hodnocení.
(2) Kázeňskou odměnou je
a) písemná pochvala,
b) peněžitý nebo věcný dar, anebo
c) udělení služební medaile.
(3) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti a zpravodajskými službami stanoví vyhláškou druh a vzor služebních medailí a důvody pro jejich udělení.
§ 50
(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu. Za takové jednání se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení.
(2) Kázeňský přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže příslušník
a) věděl, že svým jednáním může porušit služební povinnost, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že služební povinnost neporuší, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může porušit služební povinnost, ač to vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl.
(3) Kázeňský přestupek je spáchán úmyslně, jestliže příslušník
a) chtěl svým jednáním porušit služební povinnost, nebo
b) věděl, že svým jednáním může porušit služební povinnost, a pro případ, že ji poruší, byl s tím srozuměn.
(4) Za jednání se považuje i opomenutí konání, k němuž byl příslušník povinen.
§ 51
(1) Příslušníkovi se ukládá kázeňský trest
a) písemné napomenutí,
b) snížení základního tarifu až o 25 % na dobu nejvýše 3 měsíců,
c) odnětí služební medaile,
d) odnětí služební hodnosti,
e) pokuta,
f) propadnutí věci, nebo
g) zákaz činnosti.
(2) Kázeňské tresty uvedené v odstavci 1 písm. e) až g) lze uložit pouze za jednání, které má znaky přestupku.20) Lze je uložit společně, popřípadě společně s kázeňskými tresty uvedenými v odstavci 1 písm. a) a c).
(3) Pokuta se ukládá příslušníkovi ve výši, kterou pro přestupek stanoví zvláštní právní předpis, a to i v případě opakovaného jednání majícího znaky přestupku.