Občanský soudní řád - Účastníci řízení
Předpis č. 99/1963 Sb.
Znění od 19. 8. 2013
- aktuální znění od 1. 10. 2024 do 1. 1. 2025
- aktuální znění od 1. 7. 2024 do 1. 1. 2025
- aktuální znění od 1. 5. 2024 do 1. 1. 2025
- aktuální znění od 1. 1. 2024 do 1. 1. 2025
- znění od 1. 10. 2023 do 1. 1. 2024
- znění od 1. 8. 2023 do 1. 1. 2024
- znění od 1. 7. 2023 do 1. 8. 2023
- znění od 1. 9. 2022 do 1. 7. 2023
- znění od 1. 1. 2022 do 1. 9. 2022
- znění od 1. 7. 2021 do 1. 1. 2022
- znění od 1. 4. 2021 do 1. 7. 2021
- znění od 24. 4. 2020 do 1. 7. 2021
- znění od 24. 4. 2019 do 1. 1. 2022
- aktuální znění od 1. 2. 2019
- znění od 4. 1. 2019 do 1. 2. 2019
- znění od 1. 1. 2018 do 1. 2. 2019
- znění od 1. 12. 2017 do 1. 1. 2018
- znění od 30. 9. 2017 do 1. 12. 2017
- znění od 1. 9. 2017 do 1. 12. 2017
- aktuální znění od 15. 8. 2017
- aktuální znění od 19. 9. 2016
- aktuální znění od 1. 1. 2016
- znění od 1. 10. 2015 do 1. 1. 2017
- znění od 1. 9. 2015 do 1. 10. 2015
- znění od 1. 7. 2015 do 1. 9. 2015
- znění od 1. 5. 2015 do 1. 1. 2017
- znění od 1. 1. 2015 do 1. 1. 2017
- znění od 1. 1. 2014 do 1. 1. 2015
- Zobrazeno znění od 19. 8. 2013 do 1. 1. 2014 další verze
- znění od 1. 8. 2013 do 19. 8. 2013
- vyhlášené znění od 17. 12. 1963 do 1. 4. 1964
99/1963 Sb. Občanský soudní řád
Účastníci řízení
§ 255
(1) Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
(2) Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel povinného.
(3) Manžel povinného je účastníkem řízení také tehdy, jsou-li k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty manžela povinného (§ 262a odst. 3).
§ 256
(1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
(2) Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,76) pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
ČLÁNKY DO MAILU