ČÁST SEDMÁ
Čl. VIII
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění zákona č. 558/2004 Sb., zákona č. 57/2006 Sb. a zákona č. 264/2006 Sb., se mění takto:
1. V § 1 odstavec 1 zní:
„(1) K rozhodování sporů mezi poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb nebo mezi vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu. Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra. Arbitr usiluje především o to, aby byl spor vyřešen smírně.“.
2. V § 3 odst. 1 se slova „převádějící instituce“ nahrazují slovy „poskytovatel platebních služeb“.
3. V § 3 odst. 2 se slovo „klient“ nahrazuje slovy „uživatel platebních služeb“.
4. V § 9 písmeno d) zní:
„d) ve věci samé již bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení nebo ve věci samé bylo rozhodčí řízení zahájeno.“.
5. V § 19 odst. 1 se slova „zahájení své činnosti“ nahrazují slovy „ , od něhož je oprávněna vykonávat svou činnost,“ a slovo „sídlo“ se nahrazuje slovy „název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání“.
Čl. IX
Instituce, která dosud nebyla povinna splnit informační povinnost stanovenou v § 19 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinna splnit informační povinnost stanovenou v § 19 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.