Zákon, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (úplné znění)

119

ZÁKON

ze dne 22. února 2001,

kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje postup soudů, soudních exekutorů, správců daně a orgánů veřejné správy při provádění exekucí v případě, jsou-li exekucemi nařízenými soudem, správcem daně nebo orgánem veřejné správy souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) exekucí výkon rozhodnutí nařizovaný soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů,¹) daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem daně podle zvláštního právního předpisu²) a výkon rozhodnutí nařizovaný a prováděný orgánem veřejné správy podle zvláštního právního předpisu,³)

b) oprávněným ten, jehož pohledávka se exekucí vymáhá,

c) povinným ten, proti němuž je exekuce nařízena a prováděna,

d) správcem daně ten, kdo nařizuje a provádí exekuci podle zákona o správě daní a poplatků,

e) nařízením exekuce vydání rozhodnutí, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí nebo nařídil exekuci, vydání exekučního příkazu správcem daně a vydání příkazu orgánem veřejné správy.

Srážky ze mzdy a jiných příjmů

§ 3

(1) Při exekucích souběžně postihujících nárok povinného na mzdu se uspokojují pohledávky oprávněných podle svého pořadí.

(2) Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, exekuční příkaz soudního exekutora o provádění srážek ze mzdy, exekuční příkaz správce daně k provedení srážek ze mzdy nebo příkaz k provedení srážek ze mzdy vydaný orgánem veřejné správy. Byla-li téhož dne plátci mzdy doručena rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uspokojí se poměrně.

§ 4

(1) Požádá-li o to plátce mzdy, oprávněný nebo povinný, soud usnesením rozhodne, jaká částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sražena a kolik z ní připadne na každou vymáhanou pohledávku.

(2) Nebylo-li rozhodnuto podle odstavce 1, může plátce mzdy zaslat částku sraženou ze mzdy povinného soudu, který ji rozvrhne mezi jednotlivé oprávněné a sám provede výplatu. Plátce mzdy je povinen zaslat sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud, který pak sám provede výplatu.

§ 5

(1) Provádí-li srážky ze mzdy povinného několik plátců mzdy, soud na návrh plátce mzdy, oprávněného nebo povinného usnesením rozhodne, jakou část základní částky nemá jednotlivý plátce mzdy ze mzdy povinného srážet. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani stanovené části základní částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu; soud pak znovu usnesením rozhodne, jakou část základní částky má jednotlivý plátce mzdy srážet.

(2) Provádí-li srážky ze mzdy povinného několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávky všech oprávněných. Nepřevyšuje-li je, vyplatí jednotlivým oprávněným na ně připadající část ze sražené částky. Převyšuje-li je, vyplatí soud ze sražené částky oprávněným tolik, kolik odpovídá jejich pohledávkám, a zbytek vrátí povinnému.

§ 6

K řízení a rozhodnutí podle § 4 a 5 je příslušný obecný soud povinného.

§ 7

(1) Ustanovení § 3 až 6 se použijí i při exekucích postihujících souběžně jiný příjem povinného, jde-li o příjem, který podléhá exekuci srážkami ze mzdy.⁴)

(2) Má-li povinný vedle nároku na mzdu též nárok na jiný příjem uvedený v odstavci 1, postupuje se tak, jako by šlo o několik mezd.

Přikázání pohledávky

§ 8

(1) Při exekucích souběžně postihujících pohledávku povinného z účtu u banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva (dále jen "peněžní ústav") se uspokojují pohledávky oprávněných podle svého pořadí.

(2) Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, exekuční příkaz soudního exekutora, exekuční příkaz správce daně nebo příkaz příslušného orgánu veřejné správy. Byla-li téhož dne peněžnímu ústavu doručena rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uhradí se poměrně.

§ 9

(1) Peněžní ústav může částku, na niž se vztahují nařízení exekucí souběžně postihující pohledávku povinného z účtu, odevzdat soudu, který ji rozvrhne mezi jednotlivé oprávněné a sám provede výplatu. Peněžní ústav je povinen zaslat tuto částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud.

(2) K řízení a rozhodnutí podle odstavce 1 je příslušný obecný soud povinného.

§ 10

Ustanovení § 8 a 9 platí obdobně při exekucích souběžně postihujících jiné peněžité pohledávky povinného nebo jeho jiná majetková práva.

Prodej movitých věcí

§ 11

(1) Postihují-li exekuce souběžně stejnou movitou věc povinného, provede se ta exekuce, v níž byla tato věc nejdříve sepsána; řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují.

(2) V řízení o exekuci přerušené podle odstavce 1 lze pokračovat jen tehdy, jestliže v exekuci, v níž byla věc dříve sepsána, nebyla do jejího pravomocného skončení tato věc prodána a ani jinak použita k uspokojení oprávněného nebo jestliže ještě před jejím pravomocným skončením byla z této exekuce vyloučena a jestliže vymáhaná pohledávka dosud nezanikla. Z více exekucí přerušených podle odstavce 1 se pokračuje v té, v níž byla věc sepsána dříve.

(3) Byla-li táž movitá věc sepsána ve více exekucích tentýž den, rozhodne obecný soud povinného, která z těchto exekucí se provede.

§ 12

(1) Oprávněný z exekuce, v níž bylo řízení podle § 11 přerušeno, může se svou pohledávkou přistoupit do prováděné exekuce jako další oprávněný. V této exekuci má právo na uspokojení své pohledávky před jinými věřiteli dlužníka, byla-li pohledávka zajištěna zadržovacím právem k prodávané věci; jinak se uspokojení jeho pohledávky provede podle pořadí.

(2) Pořadí pohledávky dalšího oprávněného, která byla zajištěna zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva k prodávané věci, se řídí dnem vzniku těchto práv; jinak se řídí dnem, kdy byla věc ve prospěch pohledávky sepsána. Byla-li téhož dne sepsána věc ve prospěch více pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li výtěžek prodeje k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně.

§ 13

Ustanovení § 11 a 12 se použijí i ohledně hotových peněz a věcí, u nichž nedochází k prodeji.⁵)

Prodej nemovitostí

§ 14

(1) Postihují-li exekuce souběžně stejné nemovitosti povinného, provede se ta exekuce, která byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují.

(2) Pořadí nařízení exekuce podle odstavce 1 se řídí dnem, kdy příslušnému katastrálnímu úřadu

a) bylo doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí,

b) byl doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem,

c) byl doručen exekuční příkaz vydaný správcem daně.

(3) V řízení o exekuci přerušené podle odstavce 1 lze pokračovat jen tehdy, jestliže v dříve nařízené exekuci nebyly do jejího pravomocného skončení nemovitosti prodány a jestliže vymáhaná pohledávka dosud nezanikla. Z více exekucí přerušených podle odstavce 1 se pokračuje v té, která byla nařízena dříve.

(4) Jestliže ohledně týchž nemovitostí bylo více exekucí nařízeno tentýž den, rozhodne obecný soud povinného, která z těchto exekucí se provede.

§ 15

Oprávněný z exekuce, v níž bylo řízení podle § 14 přerušeno, může svou pohledávku přihlásit do prováděné exekuce k uspokojení z rozdělované podstaty nejpozději do zahájení dražebního jednání. Pořadí, které pohledávka má v exekuci, v níž bylo řízení podle § 14 přerušeno, mu při rozvrhu rozdělované podstaty v prováděné exekuci zůstává zachováno.

§ 16

Prodej podniku

(1) Nařízením výkonu rozhodnutí prodejem podniku soudem nebo vydáním exekučního příkazu o prodeji podniku soudním exekutorem se přerušují již nařízené exekuce, kterými byly postiženy movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu, jestliže patří k podniku. Oprávnění z těchto exekucí mají jako věřitelé povinného právo na uspokojení z rozdělované podstaty, aniž by museli vymáhanou pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže vymáhaná pohledávka nepatří k podniku.

(2) Exekuce, kterými byly postiženy movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu patřící k podniku, nařízené po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku soudem nebo po vydání exekučního příkazu o prodeji podniku soudním exekutorem nelze až do skončení řízení před soudem nebo soudním exekutorem provést. Možnost oprávněných z těchto exekucí přihlásit svou pohledávku podle zvláštního právního předpisu není dotčena.⁶)

(3) Nebyla-li pohledávka oprávněných uvedených v odstavcích 1 a 2 uspokojena při rozvrhu rozdělované podstaty získané prodejem podniku, pokračuje se po pravomocném skončení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem podniku v řízení; v případě, že podnik byl prodán v dražbě a že jde o pohledávku patřící k podniku, nastupuje do řízení na místo povinného vydražitel.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 17

(1) Účastníky řízení podle tohoto zákona jsou oprávnění ze všech exekucí, jimiž jsou souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty povinného, a povinný.

(2) Jde-li o práva a povinnosti plátce mzdy povinného, peněžního ústavu nebo jiného dlužníka povinného, jsou účastníky řízení také tyto osoby.

§ 18

Bylo-li řízení o exekuci přerušeno podle tohoto zákona, vyrozumí o tom účastníky řízení a poučí je o jejich právech ten orgán, který exekuci provádí.

§ 19

Po dobu přerušení řízení podle tohoto zákona se neprovádějí úkony exekuce a neběží lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.

§ 20

Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při provádění exekucí, jimiž jsou souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty povinného, podle právních předpisů, jimiž se řídí jejich nařízení.

§ 21

Na řízení a rozhodování podle tohoto zákona se přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu.

§ 22

Podle tohoto zákona se postupuje i u těch exekucí, které byly nařízeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Účinky úkonů provedených před účinností zákona zůstávají zachovány.

§ 23

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 2001.

Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.

¹) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

²) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

³) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

⁴) § 299 občanského soudního řádu.

⁵) § 333, 334 a 334a občanského soudního řádu.

⁶) § 338s občanského soudního řádu.