Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) - znění od 01. 04. 2012 (úplné znění)

325

ZÁKON

ze dne 11. listopadu 1999

o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

MEZINÁRODNÍ OCHRANA

HLAVA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Zákon upravuje

a) podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl požádat Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu nebo doplňkové ochrany na území České republiky (dále jen "území"), a pobyt azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany na území¹),

b) řízení o udělení mezinárodní ochrany formou azylu nebo doplňkové ochrany a řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany,^1a)

c) práva a povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta a osoby požívající doplňkové ochrany na území,

d) působnost Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo"), Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Policie České republiky (dále jen "policie") v této oblasti státní správy,

e) státní integrační program,

f) azylová zařízení.

§ 2

Základní pojmy

(1) Bezpečnou zemí původu se rozumí stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště,

a) v němž státní moc dodržuje lidská práva a je způsobilá zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů,

b) který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a,

c) který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách,

d) který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.

(2) Bezpečnou třetí zemí se rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy,^1b) aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

(3) První zemí azylu se rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství, stát jiný než stát jejího posledního trvalého bydliště, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území, udělil-li mu tento jiný stát postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy^1b), může-li cizinec této ochrany nadále požívat a může-li se cizinec do tohoto jiného státu bezpečně vrátit.

(4) Žádostí o udělení mezinárodní ochrany se rozumí žádost podaná cizincem, u kterého lze předpokládat, že usiluje o získání azylu nebo doplňkové ochrany v České republice.

(5) Žadatelem o udělení mezinárodní ochrany se pro účely tohoto zákona rozumí cizinec, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, nebo cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v jiném členském státě Evropské unie, je-li Česká republika příslušná k jejímu posuzování. Postavení žadatele má po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu^1c), má-li tato žaloba odkladný účinek.

(6) Azylantem se rozumí cizinec, kterému byl podle tohoto zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.

(7) Osobou požívající doplňkové ochrany se rozumí cizinec, který nesplňuje důvody pro udělení azylu podle tohoto zákona, ale byla mu udělena doplňková ochrana, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany.

(8) Za pronásledování se pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

(9) Původcem pronásledování nebo vážné újmy (§ 14a) se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

(10) Za pronásledování nebo vážnou újmu se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu.

(11) Trvalým bydlištěm se pro účely tohoto zákona rozumí stát, ve kterém osoba bez státního občanství před vstupem na území pobývala a vytvořila si k tomuto státu vazby trvalejší povahy.

(12) Azylovým zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko (Hlava XI).

(13) Nezletilou osobou bez doprovodu se rozumí osoba mladší 18 let, která přicestuje na území bez doprovodu zletilé osoby odpovídající za ni podle právního řádu platného na území státu, jehož občanství osoba mladší 18 let má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, na území státu jejího posledního bydliště, a to po takovou dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takovéto osoby; nezletilou osobou bez doprovodu se rozumí i osoba mladší 18 let, která byla ponechána bez doprovodu poté, co přicestovala na území^1d).

(14) Rozhodnutím ministerstva ve věci mezinárodní ochrany se pro účely tohoto zákona rozumí rozhodnutí vydaná podle § 15 nebo 15a a rozhodnutí o udělení azylu, rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany, rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zastavení řízení, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné a rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany.

(15) Za partnera se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která prokáže, že vstoupila do úředně potvrzeného trvalého společenství dvou osob stejného pohlaví. Partnerstvím se pro účely tohoto zákona rozumí úředně potvrzené trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví podle věty první.

HLAVA II

PROHLÁŠENÍ O ÚMYSLU POŽÁDAT O MEZINÁRODNÍ OCHRANU, OSVĚDČENÍ A DOPRAVA CIZINCE DO AZYLOVÉHO ZAŘÍZENÍ

Prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu

§ 3

(1) Prohlášením o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu (dále jen "prohlášení o mezinárodní ochraně") se rozumí projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že cizinec hledá v České republice ochranu před pronásledováním nebo před hrozící vážnou újmou.

(2) Za prohlášení o mezinárodní ochraně se nepovažuje projev vůle cizince podle odstavce 1 učiněný během jeho vycestování, učinil-li cizinec toto prohlášení po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, pravomocném ukončení soudního řízení o žalobě nebo kasační stížnosti, po pravomocném ukončení řízení o správním vyhoštění nebo při výkonu trestu vyhoštění uloženého soudem. Za prohlášení o mezinárodní ochraně se dále nepovažuje projev vůle cizince podle odstavce 1, učinil-li cizinec toto prohlášení po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany a po rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání cizince nebo po právní moci rozhodnutí soudu o předání cizince podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do cizího státu podle zvláštního právního předpisu¹⁴).

(3) Prohlášení o mezinárodní ochraně lze učinit písemně nebo ústně do protokolu.

(4) Cizinci, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně a prokázal svou totožnost cestovním dokladem nebo ji osvědčil čestným prohlášením, se vydá osvědčení o prohlášení o mezinárodní ochraně (dále jen „osvědčení“).

§ 3a

Cizinec je oprávněn učinit prohlášení o mezinárodní ochraně

a) policii

1. na hraničním přechodu²), nejde-li o cizince předávaného podle mezinárodní smlouvy nebo právního předpisu Evropských společenství^2a),

2. v přijímacím středisku,

3. na odboru cizinecké policie krajského ředitelství policie (dále jen "útvar policie") za podmínky, že se dostavil dobrovolně, nebo

4. v zařízení pro zajištění cizinců,³) s výjimkou cizince zajištěného za účelem jeho předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy sjednané s jinými členskými státy Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo právního předpisu Evropských společenství^2a), anebo

b) ministerstvu, je-li hospitalizován ve zdravotnickém zařízení nebo vykonává zabezpečovací detenci, vazbu anebo trest odnětí svobody.

b) ministerstvu, je-li hospitalizován u poskytovatele lůžkové péče nebo vykonává zabezpečovací detenci, vazbu anebo trest odnětí svobody.

§ 3b

(1) Oprávnění cizince učinit prohlášení o mezinárodní ochraně v zařízení pro zajištění cizinců³) zaniká uplynutím 7 dnů ode dne, kdy byl policií informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území a důsledcích spojených s uplynutím této lhůty.

(2) Policie informuje cizince v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Policie o tomto úkonu pořídí záznam, který podepíše cizinec a ten, kdo záznam pořídil. Odmítne-li cizinec podpis nebo nemůže-li psát, uvede se tato skutečnost v záznamu.

§ 3c

(1) Osvědčení je platné po dobu v něm stanovenou.

(2) Osvědčení se nevydá, jestliže cizinec učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště nebo v přijímacím středisku.

§ 3d

(1) Cizinec, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, je oprávněn pobývat na území do doby podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany; to neplatí, je-li zajištěn podle zvláštního právního předpisu⁴) nebo jde-li o cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště a nebyl mu povolen vstup na území (§ 73). Ministerstvo je oprávněno pobyt cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, omezit jen na část území (§ 46 a 46a).

(2) Cizinec je povinen se do 24 hodin od prohlášení o mezinárodní ochraně dostavit do přijímacího střediska určeného ministerstvem.

§ 3e

(1) Oprávnění k pobytu cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, a platnost osvědčení zaniká, nedostaví-li se cizinec do přijímacího střediska ve lhůtě stanovené v § 3d; to neplatí, nastala-li překážka na vůli cizince nezávislá, která brání jeho dostavení se do přijímacího střediska.

(2) Platnost osvědčení je prodloužena po dobu trvání překážky na vůli cizince nezávislé, která brání jeho dostavení se do přijímacího střediska.

(3) Cizinec je povinen

a) překážku bez zbytečného odkladu oznámit policii nebo ministerstvu,

b) dostavit se do přijímacího střediska do 24 hodin po odpadnutí překážky.

§ 3f

(1) Na cizince, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, se pro účely poskytování zdravotní péče (§ 88) a poskytování ubytování, stravy a jiných nezbytných služeb [§ 42 odst. 1 písm. a) a § 42 odst. 2] hledí do doby podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany

(1) Na cizince, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, se pro účely poskytování zdravotních služeb (§ 88) a poskytování ubytování, stravy a jiných nezbytných služeb [§ 42 odst. 1 písm. a) a § 42 odst. 2] hledí do doby podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany

a) po dobu, kdy je oprávněn pobývat na území (§ 3d), nebo

b) od doby prohlášení o mezinárodní ochraně učiněného v průběhu hospitalizace nebo výkonu zabezpečovací detence, vazby anebo trestu odnětí svobody.

(2) Po dobu uvedenou v odstavci 1 nelze ukončit pobyt cizince na území na základě úředního rozhodnutí.

Doprava cizince do azylového zařízení

§ 4

(1) Policie dopraví cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně na hraničním přechodu nebo na útvaru policie, do přijímacího střediska určeného ministerstvem, vyžaduje-li to zdravotní stav cizince nebo je-li důvodná obava, že se ve stanovené lhůtě do přijímacího střediska nedostaví.

(2) Policie dopraví cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, na kterém není provozováno přijímací středisko, do ministerstvem určeného jiného přijímacího střediska na mezinárodním letišti nebo jiného azylového zařízení s režimem přijímacího střediska na mezinárodním letišti (§ 73).

(3) Náklady spojené s dopravou cizince hradí ministerstvo.

§ 4a

(1) Cizinec, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, je povinen dopravit se do přijímacího střediska určeného ministerstvem ve lhůtě 24 hodin od okamžiku, kdy byl propuštěn z hospitalizace, výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody; § 4 odst. 1 zde platí obdobně.

(2) Lhůta podle odstavce 1 neběží po dobu, kdy splnění povinnosti zabrání překážka na vůli cizince nezávislá.

(3) Cizinec je povinen

a) překážku bez zbytečného odkladu oznámit policii nebo ministerstvu,

b) dopravit se do přijímacího střediska do 24 hodin po odpadnutí překážky.

§ 4b

Žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který byl propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců, dopraví ministerstvo do jím určeného azylového zařízení.

§ 4c

(1) Cizinec, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, je povinen strpět sejmutí daktyloskopických otisků prstů a pořízení obrazového záznamu s cílem zjistit nebo ověřit jeho totožnost. Sejmutí otisků zajišťuje policie, pořízení obrazového záznamu zajišťuje ministerstvo.

(2) Cizinec, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, je dále povinen strpět osobní prohlídku a prohlídku svých věcí v případě důvodného podezření, že skrývá něco, co lze užít jako podklad pro vydání rozhodnutí, zejména cestovní či jiný doklad, nebo věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku anebo elektronické komunikační zařízení. Na osobní prohlídku a prohlídku věcí cizince se § 45 použije obdobně.

HLAVA III

ŘÍZENÍ O MEZINÁRODNÍ OCHRANĚ

§ 8

Ministerstvo je příslušné

a) k řízení o udělení mezinárodní ochrany, k řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, k řízení o povolení vstupu na území osobám, které učinily prohlášení o mezinárodní ochraně, k řízení o povinnosti setrvat v přijímacím středisku a k řízení o prodloužení doplňkové ochrany,

b) k určení členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany^4a).

§ 9

Na řízení vedená podle tohoto zákona se použije správní řád, s výjimkou ustanovení o doručování na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu sdělenou účastníkem,⁵) ustanovení o doručování písemností určených do vlastních rukou a doručovaných na požádání jiným způsobem,^5a) ustanovení o doručování adresátům zdržujícím se v cizině,^5b) dále ustanovení o úřední desce,^5c) o ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu a osobám, které se zdržují v cizině, pokud se jim nedaří doručovat,^5d) a o ustanovení zástupce pro doručování,^5e) a dále ustanovení o umožnění nahlížení do spisu jiným osobám než účastníkům a jejich zástupcům,^5f) o ústním jednání,^5g) o vydání stejnopisu výroku rozhodnutí na požádání účastníka,^5h) o lhůtách pro vydání rozhodnutí⁵ⁱ) a ustanovení o odvolacím řízení a řízení o rozkladu.^5j)

§ 10

Zahájení řízení

(1) Řízení o udělení mezinárodní ochrany se zahajuje podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany na tiskopise uvedeném v příloze č. 1. Podáním žádosti se rozumí vyplnění tiskopisu cizincem s pověřeným pracovníkem ministerstva.

(2) Žádost o udělení mezinárodní ochrany je oprávněn podat cizinec, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně.

(3) Ministerstvo bez zbytečného odkladu písemně vyzve cizince k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany; výzvu cizinci doručí nejméně 2 pracovní dny předem. Cizinec je povinen dostavit se k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v místě a čase určeném ministerstvem. Ve výzvě ministerstvo cizince písemně poučí v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět, o právech a povinnostech žadatele o udělení mezinárodní ochrany a právu kdykoliv se obrátit se žádostí o pomoc na fyzickou nebo právnickou osobu zabývající se poskytováním právní pomoci či ochranou zájmů uprchlíků a na Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (dále jen "Úřad Vysokého komisaře"). Nelze-li poučení uvést ve výzvě, poučí ministerstvo písemně žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přiměřené lhůtě, nejpozději však do 15 dnů od prohlášení o mezinárodní ochraně.

(4) V případě, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno podle § 25 písm. a), d) nebo h) nebo byla žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. b) nebo h) nebo § 16 odst. 2 a Česká republika je příslušná k posuzování nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany^4a), provede se nové řízení ve věci^5k).

§ 10a

Nepřípustnost žádosti o udělení mezinárodní ochrany

Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná,

a) byla-li podána občanem Evropské unie^5l), který nesplňuje podmínky stanovené právem Evropských společenství^5m),

b) je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie^4a),

c) bylo-li cizinci uděleno postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy^1b) jiným členským státem Evropské unie,

d) mohl-li cizinec nalézt účinnou ochranu v první zemi azylu, nebo

e) podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

§ 10b

Doprava žadatele o udělení mezinárodní ochrany na hraniční přechod členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany

Bylo-li řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a písm. b), zajistí ministerstvo dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany na hraniční přechod členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany^4a).

§ 10c

Doprava žadatele o udělení mezinárodní ochrany v případě, že Česká republika je příslušná k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany

V případě, že Česká republika je příslušná k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany^4a), zajistí ministerstvo dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany z hraničního přechodu do přijímacího nebo ministerstvem určeného pobytového střediska.

§ 11

Řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany se zahajuje z podnětu ministerstva.

Důvody udělení azylu

§ 12

Azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

§ 13

Azyl za účelem sloučení rodiny

(1) Rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

(2) Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí

a) manžel nebo partner azylanta,

b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let,

c) rodič azylanta mladšího 18 let,

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 13, nebo

e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

(3) Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi.

(4) V případě polygamního manželství, má-li již azylant manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit azyl za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem azylanta.

§ 14

Humanitární azyl

Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Důvody udělení doplňkové ochrany

§ 14a

(1) Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

(2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje

a) uložení nebo vykonání trestu smrti,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

§ 14b

Doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny

(1) Rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

(2) Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí

a) manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany,

b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let,

c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let,

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 13, nebo

e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let.

(3) Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany je trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovi osoby požívající doplňkové ochrany je trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci.

(4) V případě polygamního manželství, má-li již osoba požívající doplňkové ochrany manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem osoby požívající doplňkové ochrany.

Důvody vylučující udělení mezinárodní ochrany

§ 15

(1) Azyl nelze udělit, i když budou zjištěny důvody uvedené v § 12 nebo 13, avšak je důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany

a) se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestného činu nebo trestného činu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto trestných činech,

b) se dopustil před podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany vážného nepolitického trestného činu mimo území, nebo

c) se dopustil činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů.

(2) Na cizince, který podněcuje ke spáchání činů uvedených v odstavci 1 nebo se na jejich spáchání účastní, se odstavec 1 vztahuje obdobně.

(3) Azyl dále nelze udělit, pokud

a) cizinec požívá ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací Organizace spojených národů než Úřadu Vysokého komisaře; není-li ochrana nebo podpora z jakýchkoliv důvodů dále udělována osobám, o jejichž postavení není ještě konečně rozhodnuto podle ustanovení příslušných rozhodnutí Valného shromáždění Organizace spojených národů, vztahují se na něho ustanovení tohoto zákona,

b) je cizinec uznán příslušnými úřady země, v níž se usadil jako v místě svého trvalého bydliště, za osobu, které byly přiznány práva a povinnosti rovnocenné se státní příslušností k takovému státu; to neplatí, jde-li o stát, ve kterém mu hrozí pronásledování podle § 12.

§ 15a

(1) Doplňkovou ochranu podle § 14a nebo 14b nelze udělit, i když budou zjištěny důvody uvedené v § 14a, avšak je důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany,

a) se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestného činu nebo trestného činu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto trestných činech,

b) spáchal zvlášť závažný zločin,

c) se dopustil činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů, nebo

d) představuje nebezpečí pro bezpečnost státu.

(2) Na cizince, který podněcuje ke spáchání činů uvedených v odstavci 1 nebo se na jejich spáchání účastní, se odstavec 1 vztahuje obdobně.

(3) Doplňkovou ochranu dále nelze udělit cizinci, který se mimo území dopustil jednoho či několika trestných činů odlišných od trestných činů uvedených v odstavci 1, opustil-li stát, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát jejího posledního trvalého bydliště pouze s cílem vyhnout se trestnímu stíhání za ně, za předpokladu, že jde o skutky, za něž by bylo možno v České republice uložit trest odnětí svobody.

§ 16

(1) Žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel

a) uvádí pouze ekonomické důvody,

b) bez vážného důvodu uvádí nesprávné údaje o své totožnosti nebo státním občanství nebo tyto údaje odmítá uvést,

c) žádá o udělení mezinárodní ochrany pouze proto, aby unikl situaci všeobecné nouze,

d) přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze,

e) má více než 1 státní občanství a nevyužil ochrany některého ze států, jehož státní občanství má, pokud neprokáže, že z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a této ochrany využít nemohl,

f) neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a,

g) uvádí skutečnosti zjevně nevěrohodné, nebo

h) s cílem ztížit zjištění skutečného stavu věci zničil, poškodil nebo zatajil svůj cestovní doklad či jinou důležitou listinu anebo s tímto cílem předložil padělaný nebo pozměněný cestovní doklad či jinou důležitou listinu.

(2) Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, je-li z postupu žadatele patrné, že ji podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a pokud žadatel neprokáže opak.

(3) Rozhodnutí o zamítnutí žádosti pro její zjevnou nedůvodnost lze vydat nejpozději do 30 dnů ode dne zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany.

(4) Nezletilé osobě bez doprovodu nelze žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou.

Důvody odnětí a zánik azylu nebo doplňkové ochrany

§ 17

(1) Azyl udělený z důvodu podle § 12 se odejme, jestliže

a) před jeho udělením azylant uvedl nepravdivé údaje anebo zamlčel skutečnosti podstatné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí,

b) azylant dobrovolně znovu využil ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště,

c) azylant dobrovolně znovu nabyl státní občanství státu, který opustil z odůvodněného strachu z pronásledování,

d) azylant nabyl nové státní občanství, a má proto možnost požívat ochranu tohoto státu,

e) azylant dobrovolně pobývá ve státě, který opustil z důvodů uvedených v § 12,

f) azylant může užívat ochrany státu, jehož je státním občanem, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly,

g) azylant je bez státního občanství a může se vrátit do státu předchozího trvalého bydliště, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly,

h) azylant měl být nebo je vyloučen z možnosti udělit azyl z důvodů podle § 15,

i) existují oprávněné důvody považovat azylanta za nebezpečí pro bezpečnost státu, nebo

j) azylant byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a představuje tak nebezpečí pro bezpečnost státu.

(2) Při posuzování důvodů uvedených v odstavci 1 písm. f) a g) se přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že důvody, pro které byl azylantovi udělen azyl, již nelze považovat za opodstatněné.

(3) Zanikne-li důvod, pro který byl udělen azyl za účelem sloučení rodiny, a nebude-li shledán jiný zřetele hodný důvod pro jeho ponechání, azyl za účelem sloučení rodiny se odejme.

(4) Zanikne-li důvod, pro který byl udělen humanitární azyl, a nebude-li shledán jiný zřetele hodný důvod pro jeho ponechání, humanitární azyl se odejme.

(5) Jestliže azylant, kterému byl udělen azyl za účelem sloučení rodiny, měl být nebo je vyloučen z možnosti udělit azyl z důvodů uvedených v § 15, nebo byl-li pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a představuje tak nebezpečí pro bezpečnost státu, azyl se mu odejme.

§ 17a

(1) Doplňková ochrana udělená podle § 14a se odejme, pokud

a) okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí,

b) osoba požívající doplňkové ochrany měla být nebo je vyloučena z možnosti doplňkovou ochranu udělit z důvodů uvedených v § 15a, nebo

c) nesprávné uvedení nebo opomenutí určitých skutečností, včetně použití padělaných či pozměněných dokumentů, bylo rozhodující pro udělení doplňkové ochrany.

(2) Při posuzování důvodů uvedených v odstavci 1 ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě mající nárok na doplňkovou ochranu již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu.

(3) Zanikne-li důvod, pro který byla udělena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, a nebude-li shledán jiný zřetele hodný důvod pro její ponechání, doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny se odejme.

(4) Jestliže osoba požívající doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny měla být nebo je vyloučena z možnosti doplňkovou ochranu udělit z důvodů uvedených v § 15a, doplňková ochrana se odejme.

§ 18

Mezinárodní ochrana zaniká

a) smrtí azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany nebo prohlášením azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany za mrtvou,

b) udělením státního občanství České republiky⁶) azylantovi,

c) písemným prohlášením azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany o vzdání se azylu nebo doplňkové ochrany, nebo

d) uplynutím doby, na kterou byla doplňková ochrana udělena.

Společná ustanovení o řízení

(1) Ministerstvo je oprávněno zjišťovat veškeré údaje potřebné pro vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Při zjišťování údajů podle věty první ministerstvo dbá ochrany žadatele o udělení mezinárodní ochrany a jeho rodinných příslušníků v zemi jeho státního občanství nebo v případě osoby bez státního občanství v zemi jejího posledního trvalého bydliště. Ministerstvo, popřípadě další orgány státu nebo orgány veřejné správy nesdělí jakýmkoliv způsobem údajným původcům pronásledování nebo vážné újmy informace o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a nezíská v souvislosti s řízením ve věci mezinárodní ochrany informace o žadateli o udělení mezinárodní ochrany od údajných původců pronásledování nebo vážné újmy.

(2) Ministerstvo je povinno informovat účastníka řízení o své povinnosti dbát na ochranu osobních údajů.

(3) Při rozhodování o žádosti o udělení mezinárodní ochrany ministerstvo zajistí, aby podklady pro vydání rozhodnutí připravovala kvalifikovaná osoba.

§ 20

Účastník řízení

Účastníkem řízení podle tohoto zákona je

a) žadatel o udělení mezinárodní ochrany,

b) azylant, s nímž bylo zahájeno řízení o odnětí azylu, nebo

c) osoba požívající doplňkové ochrany, s níž bylo zahájeno řízení o prodloužení nebo odnětí doplňkové ochrany.

§ 21

(1) Účastník řízení má právo požádat o pomoc právnickou nebo fyzickou osobu zabývající se poskytováním právní pomoci uprchlíkům; ministerstvo přispěje právnické nebo fyzické osobě, která má s ministerstvem uzavřenu písemnou smlouvu o poskytování právní pomoci, na úhradu nákladů spojených s poskytováním bezplatné právní pomoci.

(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo účastníka řízení na právní pomoc poskytovanou na základě jiného právního předpisu; úhradu nákladů spojených s poskytnutím této právní pomoci nese účastník řízení.

(3) Účastník řízení má právo na kontakt s právnickou nebo fyzickou osobou poskytující mu právní pomoc. V azylovém zařízení lze poskytovat právní pomoc jen v prostorách k tomuto účelu provozovatelem azylového zařízení vymezených.

(1) Účastník řízení má právo jednat v řízení v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na úkony v řízení a s řízením související.

(2) Účastník řízení je oprávněn přizvat si na své náklady tlumočníka podle své volby.

(1) Pověřený pracovník ministerstva provede za účelem zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí pohovor se žadatelem o udělení mezinárodní ochrany. O provedeném pohovoru sepíše protokol. Pohovor se neprovádí v případě, kdy lze řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavit z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany, není-li pohovor nezbytný ke zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen se dostavit na předvolání k pohovoru v místě a čase určeném ministerstvem, a to na písemné předvolání doručené žadateli o udělení mezinárodní ochrany nejméně 2 pracovní dny před konáním pohovoru. Nedostaví-li se k pohovoru podle věty první, pořídí se o této skutečnosti záznam.

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele, nebo na výslovnou žádost žadatele o udělení mezinárodní ochrany, zajistí ministerstvo vedení pohovoru, a je-li to v jeho možnostech, i tlumočení osobou stejného pohlaví.

(4) Pohovor s žadatelem o udělení mezinárodní ochrany provádí kvalifikovaná osoba.

§ 23a

Ministerstvo nepořizuje kopie spisu ani jeho části.

§ 23b

Ministerstvo může místo předložení listiny připustit čestné prohlášení žadatele o udělení mezinárodní ochrany. V čestném prohlášení je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen uvést úplné a pravdivé údaje.

§ 24

Doručování písemností žadateli o udělení mezinárodní ochrany

(1) Písemnosti se doručují do vlastních rukou žadatele o udělení mezinárodní ochrany do místa jeho hlášeného pobytu (§ 77) nebo za podmínek podle odstavce 2 na adresu pro doručování.

(2) Adresou pro doručování se pro účely tohoto zákona rozumí adresa azylového zařízení, na kterém se žadatel o udělení mezinárodní ochrany a ministerstvo dohodnou. V písemném záznamu o dohodě se uvede jméno, příjmení a datum narození žadatele o udělení mezinárodní ochrany a datum, od kterého se mu má na adresu pro doručování doručovat, případně datum, do kterého se mu má na adresu pro doručování doručovat, a adresa azylového zařízení. Ministerstvo žadateli o udělení mezinárodní ochrany doručuje na adresu pro doručování, jen pokud žadatel o udělení mezinárodní ochrany uvede, že platí alespoň 15 dní; v ostatních případech se písemnosti doručují na adresu hlášeného pobytu. O adrese pro doručování se nelze dohodnout dříve než po uplynutí 1 roku ode dne zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany. O změně adresy pro doručování se musí žadatel o udělení mezinárodní ochrany a ministerstvo dohodnout; věta druhá platí obdobně.

(3) Pokud nebyl žadatel o udělení mezinárodní ochrany v místě doručení zastižen, doručovatel písemnost uloží v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence, u obecního úřadu nebo v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášen k pobytu, a žadatele o udělení mezinárodní ochrany o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost uložena, poslední den této lhůty je dnem doručení.

(4) Písemnost určená žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jehož pobyt není znám, se uloží po dobu 10 dnů v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášen k pobytu, nebo, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení, v ministerstvem určeném azylovém zařízení, které je nejblíže místu jeho hlášeného pobytu. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

§ 24a

Doručení rozhodnutí

(1) Stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí se účastníku řízení doručí v místě a čase stanoveném v písemné výzvě k převzetí rozhodnutí. Podpis oprávněné osoby na stejnopisu rozhodnutí lze nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." a doložkou "Za správnost vyhotovení" s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a podpisu toho, kdo odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.

(2) Nedostaví-li se žadatel o udělení mezinárodní ochrany k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí žadateli o udělení mezinárodní ochrany doručeno.

(3) Je-li účastník řízení zastoupen, doručuje se rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany zástupci i zastoupenému. Právní účinky doručení nastávají doručením zastoupenému.

§ 24b

Úřední deska

Ministerstvo zřizuje úřední desku v azylových zařízeních.

§ 25

Zastavení řízení

Řízení se zastaví, jestliže

a) žadatel o udělení mezinárodní ochrany vzal žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět,

b) odpadl důvod řízení zahájeného z podnětu ministerstva,

c) účastník řízení v jeho průběhu zemřel,

d) žadatel o udělení mezinárodní ochrany se bez závažného důvodu nedostavil k pohovoru (§ 23 odst. 2) nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí a na základě dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout,

e) žadatel o udělení mezinárodní ochrany neodstranil ve lhůtě stanovené ministerstvem vadu podání a v řízení nelze z tohoto důvodu pokračovat,

f) uplynula marně lhůta, po níž bylo řízení přerušeno (§ 26), s výjimkou přerušení řízení ze zdravotních důvodů, a nelze-li rozhodnout ve věci na základě spisového materiálu,

g) žadateli o udělení mezinárodní ochrany bylo v průběhu řízení uděleno státní občanství České republiky,

h) žadatel o udělení mezinárodní ochrany v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný vstup na území jiného státu pokusil, nebo

i) je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

§ 26

Přerušení řízení

Řízení lze přerušit, jestliže

a) účastník řízení byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil vadu podání, nejdéle však na dobu 14 dnů, nebo

b) účastník řízení se nemůže řízení zúčastnit ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů majících trvalejší povahu, a to na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu 90 dnů.

Rozhodnutí

(1) Rozhodnutí ve věci vydá ministerstvo do 90 dnů ode dne zahájení řízení. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout v této lhůtě, může ji ministerstvo přiměřeně prodloužit. O prodloužení lhůty účastníka řízení bez zbytečného odkladu písemně vyrozumí.

(2) Jestliže soud rozhoduje nebo již rozhodl o přípustnosti vydání žadatele o udělení mezinárodní ochrany anebo o předání žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do cizího státu podle zvláštního právního předpisu¹⁴), vyřídí ministerstvo věc přednostně. Rozhodnutí ve věci vydá ministerstvo bezodkladně, nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení. Soud, státní zástupce, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí jsou povinni poskytnout ministerstvu nezbytnou součinnost.

§ 28

(1) Mezinárodní ochrana se udělí ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně.

(2) Neshledá-li ministerstvo důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany.

(3) Zamítne-li ministerstvo žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou z důvodu, že cizinec přicestoval z bezpečné třetí země, vydá současně s rozhodnutím cizinci doklad informující bezpečnou třetí zemi v jejím úředním jazyce, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo posuzováno splnění důvodů pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

(4) Pokud bude rozhodnuto o odnětí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se cizinci udělí doplňková ochrana.

Právní moc rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany

§ 31a

Rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nabývá právní moci dnem doručení účastníku řízení.

HLAVA IV

PŘEZKUM ROZHODNUTÍ VE VĚCI MEZINÁRODNÍ OCHRANY SOUDEM

§ 32

(2) Podání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek s výjimkou žaloby proti rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 a žaloby proti rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. d) a e).

(3) K řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. K řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který je k pobytu hlášen v přijímacím středisku na mezinárodním letišti (§ 73), je místně příslušný Krajský soud v Praze.

(4) Byl-li žadateli o udělení mezinárodní ochrany (žalobci) uložen trest vyhoštění nebo je-li vedeno řízení o jeho vydání do cizího státu nebo o jeho předání do jiného členského státu na základě evropského zatýkacího rozkazu podle jiného právního předpisu¹⁴), krajský soud projedná a rozhodne věc přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení nebo ode dne, kdy se po zahájení řízení dozvěděl o uložení trestu vyhoštění nebo o řízení o vydání nebo o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu. Je-li v těchto případech proti rozhodnutí krajského soudu podána kasační stížnost, Nejvyšší správní soud projedná a rozhodne věc přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy podaná kasační stížnost bude prostá vad a bude mít všechny náležitosti, nebo ode dne, kdy se po případném odstranění vad nebo doplnění všech náležitostí kasační stížnosti dozvěděl o uložení trestu vyhoštění nebo o řízení o vydání nebo o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.

(5) Podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podle odstavce 1 má odkladný účinek.

§ 33

Soud řízení zastaví, jestliže

a) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení zemřel,

b) nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce),

c) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu,

d) žadateli o udělení mezinárodní ochrany (žalobci) bylo v průběhu řízení uděleno státní občanství České republiky, nebo

e) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.

HLAVA V

Náklady a odměna tlumočníka

§ 34

(1) Ministerstvo nese náklady správního řízení ve věci mezinárodní ochrany.

(2) Ministerstvo nese náklady vzniklé poskytováním služeb a kapesného (§ 42) žadatelům o udělení mezinárodní ochrany.

§ 35

Odměna za výkon tlumočnické činnosti a úhrada nákladů spojených s výkonem této činnosti se stanoví dohodou mezi ministerstvem a tlumočníkem. Výše odměny a úhrada nákladů nesmí překročit výši stanovenou podle zvláštních právních předpisů.⁸)

HLAVA VI

ÚŘAD VYSOKÉHO KOMISAŘE

§ 36

Ministerstvo informuje na požádání Úřad Vysokého komisaře o počtu zahájených řízení podle tohoto zákona.

§ 37

(1) Ministerstvo, popřípadě další orgány státu nebo orgány veřejné správy umožní pověřenému zástupci Úřadu Vysokého komisaře na jeho žádost bez průtahů

a) kdykoliv navázat s účastníkem řízení kontakt,

b) nahlížet do spisu účastníka řízení,

c) být přítomen při pohovoru a ústním jednání.

(2) Nahlížení do spisu je podmíněno předchozím souhlasem účastníka řízení; to neplatí, jestliže se lze důvodně domnívat, že se tento účastník již nenachází na území. Obdobný souhlas se vyžaduje i v případě přítomnosti pověřeného zástupce Úřadu Vysokého komisaře při ústním jednání.

(3) Údaje, se kterými se Úřad Vysokého komisaře seznámil při nahlížení do spisu nebo při ústním jednání, smí užívat pouze pro potřeby plnění svých úkolů v oblasti mezinárodní ochrany.

§ 38

Účastník řízení podle tohoto zákona má právo po celou dobu řízení být ve styku s Úřadem Vysokého komisaře a jinými organizacemi, které se zabývají ochranou práv uprchlíků.

§ 39

Ministerstvo předává Úřadu Vysokého komisaře

a) kopii rozhodnutí vydaného v řízení podle tohoto zákona,

b) statistické informace o řízení podle tohoto zákona.

§ 40

Při získávání informací o osobách, které učinily prohlášení o mezinárodní ochraně (§ 3), postupuje Úřad Vysokého komisaře přiměřeně podle ustanovení této hlavy.

HLAVA VII

PRÁVA A POVINNOSTI

Díl 1

Práva a povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany

§ 41

(1) Cizinec je povinen při podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany odevzdat ministerstvu svůj cestovní doklad; to neplatí, pokud pobývá na území na základě povolení k pobytu. Cestovní doklad se odevzdává na dobu řízení. Cizinec, na kterého se nevztahuje povinnost odevzdat cestovní doklad, je povinen při podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany předložit svůj cestovní doklad.

(2) Ministerstvo předá bez zbytečného odkladu cestovní doklad cizince, který pobývá v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, policii za účelem ukončení pobytu cizince, pokud

a) nepodal žalobu^1b) proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany nebo nemá-li žaloba odkladný účinek,

b) nepodal kasační stížnost^8a).

(3) Pokud bylo rozhodnuto o udělení azylu, ministerstvo cestovní doklad uschová. Ministerstvo předá cestovní doklad policii, dojde-li k odnětí nebo zániku azylu a platnost cestovního dokladu skončila. Policie neplatný cestovní doklad vrátí státu, který jej vydal, jako doklad nalezený na území.

§ 42

(1) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení se poskytne

a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky a

b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a.

(2) Ministerstvo může mimo služeb uvedených v odstavci 1 písm. a) zajistit psychologické, zdravotní, sociální a jiné nezbytné služby a věci s ohledem na individuální potřeby žadatele o udělení mezinárodní ochrany a podporu bezkonfliktního soužití v azylových zařízeních.

(3) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu v azylovém zařízení se podílí na úhradě nákladů na stravu a ubytování. K úhradě nákladů za ubytování a stravu mohou být použity pouze finanční prostředky žadatele o udělení mezinárodní ochrany, které převyšují částku životního minima⁹) žadatele a společně s ním posuzovaných osob; společně posuzovanými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí osoby uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona o životním a existenčním minimu za podmínek uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o životním a existenčním minimu.

(4) S ohledem na možnosti azylového zařízení poskytovat stravu lze žadateli o udělení mezinárodní ochrany namísto stravy poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima⁹) žadatele a společně s ním posuzovaných osob (odstavec 3). Po dobu poskytování finančního příspěvku kapesné nenáleží. Finanční příspěvek se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení.

(5) V případě hodném zvláštního zřetele lze služby podle odstavce 1 nebo 2 poskytovat i mimo azylové zařízení na základě smlouvy uzavřené ministerstvem s poskytovatelem služeb.

(6) Ministerstvo vyhláškou stanoví finanční úhradu za poskytnutou stravu a ubytování ve výši průměrných nezbytných nákladů.

(7) Ministerstvo poskytne žadateli o udělení mezinárodní ochrany, který je hlášen k pobytu v přijímacím nebo pobytovém středisku, jednorázový finanční příspěvek ve výši 5000 Kč, dojde-li k úmrtí rodinného příslušníka žadatele o udělení mezinárodní ochrany (§ 13 odst. 2 a § 14b odst. 2), který byl v době úmrtí hlášen k pobytu v přijímacím nebo pobytovém středisku.

§ 42a

(1) Kapesné se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení.

(2) Kapesné se vyplácí ve výplatním termínu stanoveném prováděcím právním předpisem. Pokud se žadatel o udělení mezinárodní ochrany bez závažného důvodu ve výplatním termínu k výplatě kapesného nedostaví, nárok na kapesné za dané výplatní období zaniká.

(3) Vykonává-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany starší 18 let ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku činnosti ve prospěch ostatních žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, které slouží ke snadnějšímu přizpůsobení na prostředí azylového zařízení a zároveň přispívají k řádnému chodu azylového zařízení a zlepšení vzájemného soužití, může obdržet zvýšené kapesné. Tyto činnosti lze vykonávat na základě zadání učiněného vedoucím azylového zařízení v rozsahu nejvýše 12 hodin měsíčně. Celková výše kapesného po zvýšení může činit až dvojnásobek kapesného stanoveného prováděcím právním předpisem.

(4) Ministerstvo vyhláškou stanoví výši kapesného za kalendářní den podle věku žadatele o udělení mezinárodní ochrany a termíny výplaty kapesného pro přijímací a pobytová střediska.

§ 43

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu mimo pobytové středisko si hradí náklady spojené s pobytem na území z vlastních prostředků, s výjimkou zdravotní péče (§ 88).

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu mimo pobytové středisko si hradí náklady spojené s pobytem na území z vlastních prostředků, s výjimkou zdravotních služeb (§ 88).

(2) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu mimo pobytové středisko lze s ohledem na prokázané majetkové a finanční poměry jeho nebo jeho rodiny poskytnout na jeho žádost finanční příspěvek až do výše

a) 1,6násobku částky životního minima žadatele stanovené zvláštním právním předpisem⁹), je-li posuzován bez společně posuzovaných osob (§ 42 odst. 3),

b) 1,5násobku částky životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (§ 42 odst. 3), jsou-li společně posuzovány 2 až 3 osoby,

c) 1,4násobku částky životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (§ 42 odst. 3), jsou-li společně posuzovány 4 osoby,

d) 1,3násobku částky životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (§ 42 odst. 3), je-li společně posuzováno 5 a více osob;

finanční příspěvek se neposkytne, pokud cizinec pobývá na území na základě povolení k pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu.⁴) Celková doba, po kterou je v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany poskytnut finanční příspěvek, může činit nejvýše 3 měsíce.

(3) K řízení o poskytnutí finančního příspěvku podle odstavce 2 je příslušné ministerstvo.

(4) Žadatel o finanční příspěvek podle odstavce 2 je povinen uvést své finanční a majetkové poměry, popřípadě finanční a majetkové poměry své rodiny formou čestného prohlášení a doložit je všemi dostupnými doklady.

(5) Finanční příspěvek nelze poskytnout, pokud

a) odpovědnost za úhradu pobytových nákladů nese právnická nebo fyzická osoba,^9a)

b) žadatel o finanční příspěvek uvedl nepravdivé údaje o svých finančních anebo majetkových poměrech nebo o finančních nebo majetkových poměrech své rodiny,

c) žadatel o finanční příspěvek neoznámil skutečnosti rozhodné pro poskytnutí finančního příspěvku nebo změnu těchto skutečností, anebo

d) žadatel o finanční příspěvek podal žádost o udělení mezinárodní ochrany opakovaně.

(6) Finanční příspěvek je vyplácen ministerstvem v určeném azylovém zařízení.

§ 44

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany má v azylovém zařízení, v němž je hlášen k pobytu, právo na ubytování společně s manželem, s příbuzným v pokolení přímém nebo s jinou osobou blízkou, pokud jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany a pokud s tím souhlasí. Za osoby blízké se považují osoby prohlašující, že k sobě mají osobní vztah.

Povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany

§ 45

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen přiznat finanční prostředky, které má k dispozici, a v době pobytu v azylovém zařízení odevzdat věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany ubytovaný v přijímacím středisku je dále povinen odevzdat elektronické komunikační zařízení.

(2) Je-li důvodné podezření, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany nepřiznal finanční prostředky, které má k dispozici, neodevzdal věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku nebo skrývá něco, co lze užít jako podklad pro vydání rozhodnutí, zejména cestovní či jiný doklad, je povinen strpět osobní prohlídku a prohlídku svých věcí. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany ubytovaný v přijímacím středisku je dále povinen strpět osobní prohlídku a prohlídku svých věcí, je-li důvodné podezření, že neodevzdal elektronické komunikační zařízení.

(3) Prohlídku provede policie na žádost ministerstva při příchodu cizince do přijímacího střediska nebo kdykoliv v průběhu pobytu v azylovém zařízení při zjištění důvodů podle odstavce 2. Policie věc ohrožující život či zdraví osob, alkohol nebo jinou návykovou látku nebo elektronické komunikační zařízení, nalezené při osobní prohlídce a prohlídce věcí, odebere, a předá je spolu se seznamem těchto věcí k úschově ministerstvu. O provedení osobní prohlídky sepíše policie záznam.

(4) Osobní prohlídku vykonává osoba stejného pohlaví.

(5) Policie odebere na dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany věc nalezenou při osobní prohlídce nebo prohlídce věcí podle odstavce 2, která může sloužit jako důkaz v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebo při určování členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany^4a), a předá ji ministerstvu.

§ 46

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko do

a) provedení identifikačních úkonů podle § 47,

b) provedení lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob,

c) doby vydání průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (§ 57),

d) ukončení karantény nebo jiného opatření v souvislosti s ochranou veřejného zdraví, lze-li je uskutečnit v přijímacím středisku.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko na mezinárodním letišti ani po ukončení úkonů uvedených v odstavci 1.

(3) Cizinec, jemuž bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno z důvodu nepřípustnosti jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a písm. b), nesmí opustit přijímací nebo pobytové středisko až do doby, než bude dopraven do členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany, s výjimkou opuštění za účelem vycestování z území.

(4) Za opuštění přijímacího střediska podle odstavce 1 se nepovažuje opuštění za účelem poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo provedení lékařského vyšetření, jež nelze v přijímacím středisku provést, zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob.

(5) Za opuštění azylového zařízení podle odstavce 2 nebo 3 se nepovažuje opuštění za účelem účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince na nařízeném jednání před orgánem veřejné moci, poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo provedení lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany nebo cizinec netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob v případě, že je nelze v přijímacím středisku provést. V případech opuštění azylového zařízení podle věty první zabezpečí doprovod žadateli o udělení mezinárodní ochrany nebo cizinci na žádost ministerstva policie.

(6) Ministerstvo provede úkony podle odstavce 1 písm. a), b) a c) bez zbytečného odkladu.

(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro cizince, který pobývá na území na základě povolení k trvalému pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu.⁴)

(1) Ministerstvo rozhodne o povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, s výjimkou žadatele, kterým je nezletilá osoba bez doprovodu, rodič nebo rodina s nezletilými či zletilými zdravotně postiženými dětmi, osoba s vážným zdravotním postižením, těhotná žena nebo osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického či sexuálního násilí, setrvat v přijímacím středisku až do vycestování, maximálně však po dobu 120 dní, jestliže

a) nebyla spolehlivě zjištěna totožnost žadatele,

b) žadatel se prokazuje padělanými nebo pozměněnými doklady totožnosti, nebo

c) je důvodné se domnívat, že by žadatel mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu,

(2) Rozhodnutí ministerstva podle odstavce 1 nabývá právní moci doručením.

(3) Proti rozhodnutí ministerstva podle odstavce 1 lze podat ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí žalobu; podání žaloby nemá odkladný účinek.

(4) Ministerstvo po dobu platnosti rozhodnutí podle odstavce 1 zkoumá, zda důvody setrvání žadatele v přijímacím středisku trvají. Ministerstvo při vydání rozhodnutí podle odstavce 1 žadatele poučí o jeho právu požádat o přezkoumání důvodů setrvání v přijímacím středisku, a to po uplynutí jednoho měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva nebo, podal-li proti tomuto rozhodnutí žalobu, ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o žalobě.

(5) K řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany v den podání žaloby hlášen k pobytu. Žaloba proti rozhodnutí ministerstva podle odstavce 1 se podává jeho prostřednictvím nebo u příslušného soudu. V případě, že je žaloba podána prostřednictvím ministerstva, ministerstvo předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů ode dne doručení žaloby. V případě, že je žaloba podána u příslušného soudu, vyžádá si soud správní spis. Ministerstvo předloží soudu vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů. Zároveň ministerstvo své vyjádření k žalobě doručí žadateli o udělení mezinárodní ochrany. O žalobě soud rozhodne do 7 pracovních dní ode dne doručení správního spisu soudu. Soud nařídí k projednání věci jednání, navrhne-li to účastník řízení nejpozději do 5 dnů ode dne podání žaloby nebo je-li to nezbytné. O tom musí být žadatel o udělení mezinárodní ochrany v rozhodnutí ministerstva poučen. Rozhodne-li soud o zrušení napadeného rozhodnutí, doručí rozsudek účastníkům řízení bezprostředně po vyhlášení rozsudku při jednání, nebo bylo-li rozhodováno bez nařízení jednání, doručí soud rozsudek účastníkům řízení do 24 hodin od jeho vydání. Rozhodne-li soud o zrušení napadeného rozhodnutí a ministerstvo nevydá nové rozhodnutí do 3 dnů od právní moci rozsudku, žadateli o udělení mezinárodní ochrany se bez zbytečného odkladu umožní opustit přijímací středisko.

(6) Na žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle odstavce 1 se § 46 odst. 5 použije obdobně.

(7) Cizinec, povinně setrvávající v přijímacím středisku podle odstavce 1, v době nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva, jímž se

a) mezinárodní ochrana neuděluje či ji udělit nelze,

b) žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, nebo

c) řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje,

má právo, nezrušil-li soud rozhodnutí ministerstva, do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu podat kasační stížnost. Ustanovení § 32 odst. 5 v tomto případě neplatí.

(8) Cizinec, který nepodal nebo se výslovně zřekl práva podat kasační stížnost podle odstavce 7 nebo kasační stížnosti nebyl soudem přiznán odkladný účinek, je povinen z území vycestovat neprodleně, nejpozději do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí krajského soudu o žalobě nebo ode dne právní moci rozhodnutí, jímž se kasační stížnosti nepřiznává odkladný účinek.

(9) Podal-li cizinec ve lhůtě podle odstavce 7 kasační stížnost a požádal-li současně o přiznání odkladného účinku této stížnosti, není povinen vycestovat z území do rozhodnutí soudu o odkladném účinku kasační stížnosti.

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen strpět sejmutí daktyloskopických otisků a pořízení obrazového záznamu s cílem zjistit nebo ověřit jeho totožnost. Sejmutí otisků zajišťuje policie, pořízení obrazového záznamu zajišťuje ministerstvo.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen strpět zdravotní prohlídku, je-li to třeba pro ochranu veřejného zdraví^9c).

§ 48

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen

a) dodržovat ubytovací řád pro azylová zařízení,

b) dodržovat hygienické předpisy v ubytovacích prostorách azylového zařízení a podílet se v prostorách azylového zařízení na udržování hygienického standardu stanoveného ubytovacím řádem,

c) plnit v azylovém zařízení příkazy a pokyny policie nebo ministerstva vydané při zajišťování úkolů podle tohoto zákona a

d) šetřit majetek azylového zařízení a ostatních ubytovaných.

§ 49

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen

a) prokazovat průkazem žadatele o udělení mezinárodní ochrany (§ 57) příslušným orgánům svou totožnost či jiné skutečnosti zapsané v tomto průkazu,

b) chránit průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením či zneužitím; v případě, že tyto okolnosti nastaly, hlásit je neprodleně policii,

c) odevzdat průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který je neplatný (§ 58),

d) po skončení řízení odevzdat průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany ministerstvu.

§ 49a

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen

v průběhu řízení poskytovat ministerstvu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí.

Díl 2

Práva a povinnosti azylantů

§ 50

Práva související s trvalým pobytem azylanta na území nejsou tímto zákonem dotčena.

§ 50a

(1) Ministerstvo poskytne azylantovi, kterému bylo jako žadateli o udělení mezinárodní ochrany poskytováno kapesné nebo finanční příspěvek podle § 42 odst. 4, na jeho písemnou žádost podanou nejpozději do 3 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu jednorázový finanční příspěvek ve výši životního minima⁹) osoby a společně s ní posuzovaných osob (§ 42 odst. 3). Jednorázový finanční příspěvek se za podmínek stanovených ve větě první dále poskytne azylantovi, který byl uznán uprchlíkem podle mezinárodní smlouvy rozhodnutím Úřadu Vysokého komisaře, a azylantovi, který byl jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany v době nabytí právní moci rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany hlášen k pobytu v zařízení pro zajištění cizinců podle zvláštního právního předpisu⁴).

(2) Ministerstvo azylanta písemně poučí v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět, o jeho právech a povinnostech nejpozději do 3 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu.

Povinnosti azylanta

§ 51

Azylant je povinen oznamovat ministerstvu skutečnosti významné pro zachování azylu, například udělení státního občanství České republiky.

§ 52

Azylant je povinen

a) chránit průkaz o povolení k pobytu a cestovní doklad před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím; v případě, že některá z těchto okolností nastala, je povinen neprodleně je hlásit ministerstvu,

b) průkazem o povolení k pobytu prokazovat příslušným orgánům svou totožnost či jiné skutečnosti zapsané v průkazu na základě zákona,

c) požádat ministerstvo neprodleně o vydání nového průkazu o povolení k pobytu, pozbyl-li dosavadní průkaz svou platnost,

d) požádat ministerstvo o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu ve lhůtě 90 dnů před uplynutím doby platnosti. V případě, že podání žádosti ve stanovené lhůtě zabrání důvody na vůli azylanta nezávislé, je azylant povinen tuto žádost podat do 15 pracovních dnů po zániku těchto důvodů,

e) odevzdat průkaz o povolení k pobytu a cestovní doklad ministerstvu v případě odnětí nebo zániku azylu; v případě zániku azylu z důvodu podle § 18 písm. a) má tuto povinnost ten, komu azylant průkaz předal, nebo ten, kdo tento průkaz nalezl,

f) odevzdat neplatný doklad vydaný podle tohoto zákona ministerstvu,

g) oznámit ministerstvu pobyt mimo území delší než 365 dnů,

h) strpět po převzetí rozhodnutí o udělení azylu, za účelem vydání průkazu o povolení k pobytu, pořízení biometrických údajů a jeho podpisu, který je určen k dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud azylantovi v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka. Azylant je povinen ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu,

i) strpět aktuální pořízení biometrických údajů zvláštním technickým zařízením za účelem ověření pravosti průkazu o povolení k pobytu nebo ověřování totožnosti azylanta,

j) ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, jde-li o vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz poškozený, zničený, ztracený, odcizený nebo obsahuje-li nefunkční nosič dat, převzít nový průkaz o povolení k pobytu.

§ 53

Azylant je povinen strpět identifikační úkony podle § 47, jsou-li dány zákonné důvody pro odnětí azylu.

Díl 3

Práva a povinnosti osob požívajících doplňkové ochrany

§ 53a

(1) Doplňková ochrana se uděluje na dobu, po kterou osobě požívající doplňkové ochrany hrozí vážná újma (§ 14a), nejméně však na 1 rok. Osobě požívající doplňkové ochrany je povolen pobyt na území po dobu stanovenou v rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany.

(2) Ministerstvo poskytne osobě požívající doplňkové ochrany, které bylo jako žadateli o udělení mezinárodní ochrany poskytováno kapesné nebo finanční příspěvek podle § 42 odst. 4, na její písemnou žádost podanou nejpozději do 3 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany jednorázový finanční příspěvek ve výši životního minima⁹) osoby a společně s ní posuzovaných osob (§ 42 odst. 3). Jednorázový finanční příspěvek se za podmínek stanovených ve větě první dále poskytne osobě požívající doplňkové ochrany, která byla jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany v době nabytí právní moci rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany hlášena k pobytu v zařízení pro zajištění cizinců podle zvláštního právního předpisu⁴).

(3) Ministerstvo osobu požívající doplňkové ochrany písemně poučí v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopna se dorozumět, o jejích právech a povinnostech nejpozději do 3 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany.

(4) Osoba požívající doplňkové ochrany je oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Tuto žádost musí osoba požívající doplňkové ochrany podat nejpozději 30 dnů před uplynutím doby, na níž je jí doplňková ochrana udělena. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a). Doplňková ochrana se prodlužuje nejméně o 1 rok.

(5) Nerozhodne-li ministerstvo o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany v době platnosti povolení k pobytu na území, prodlužuje se platnost povolení k pobytu na území do dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o žádosti. Pokud podání žádosti o prodloužení doplňkové ochrany ve stanovené lhůtě zabrání důvody na vůli osoby požívající doplňkové ochrany nezávislé, je oprávněna tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po odpadnutí těchto důvodů.

(6) Osoba požívající doplňkové ochrany je povinna po převzetí rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany nebo po převzetí rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany za účelem vydání průkazu o povolení k pobytu se na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů cizince a jeho podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud cizinci v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka.

(7) Osoba požívající doplňkové ochrany je povinna ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu.

§ 53b

Osoba požívající doplňkové ochrany je povinna

a) oznamovat ministerstvu skutečnosti významné pro zachování doplňkové ochrany,

b) chránit průkaz o povolení k pobytu a cestovní doklad před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím; v případě, že některá z těchto okolností nastala, je povinna neprodleně je hlásit ministerstvu,

c) průkazem o povolení k pobytu prokazovat příslušným orgánům svou totožnost či jiné skutečnosti zapsané v průkazu na základě zákona,

d) odevzdat průkaz o povolení k pobytu a cestovní doklad ministerstvu v případě odnětí nebo zániku doplňkové ochrany. V případě zániku doplňkové ochrany z důvodu uvedeného v § 18 písm. a) má tuto povinnost ten, komu osoba požívající doplňkové ochrany průkaz předala, nebo ten, kdo tento průkaz nalezl,

e) odevzdat neplatný doklad vydaný podle tohoto zákona ministerstvu,

f) oznámit ministerstvu pobyt mimo území delší než 365 dnů,

g) strpět identifikační úkony podle § 47, jsou-li dány zákonné důvody pro odnětí doplňkové ochrany,

h) strpět pořízení biometrických údajů za účelem vydání průkazu o povolení k pobytu a následné ověřování pravosti tohoto průkazu a ověřování totožnosti osoby požívající doplňkové ochrany porovnáním biometrických údajů zpracovaných v nosiči dat a biometrických údajů vedených v informačních systémech podle tohoto zákona, popřípadě biometrických údajů aktuálně pořízených prostřednictvím zvláštního technického zařízení,

i) strpět aktuální pořízení biometrických údajů zvláštním technickým zařízením za účelem ověření pravosti průkazu o povolení k pobytu nebo ověřování totožnosti osoby požívající doplňkové ochrany,

j) ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, jde-li o vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz poškozený, zničený, ztracený, odcizený nebo obsahuje-li nefunkční nosič dat, převzít nový průkaz o povolení k pobytu.

§ 53c

Osoba požívající doplňkové ochrany se pro účely poskytování zdravotní péče a zaměstnanosti považuje za osobu s trvalým pobytem na území.

Osoba požívající doplňkové ochrany se pro účely poskytování zdravotních služeb a zaměstnanosti považuje za osobu s trvalým pobytem na území.

Díl 4

Povinnost cizince vycestovat z území a povinnosti jiných osob

§ 54

(1) Nepodal-li cizinec žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 10, ačkoliv byl k tomu ministerstvem vyzván, bude policií zajištěn za účelem jeho vycestování z území.

(2) Cizinec je povinen z území vycestovat ve lhůtě stanovené ve výjezdním příkazu podle zvláštního právního předpisu^9d); nebyl-li mu výjezdní příkaz udělen, do 30 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany.

(3) Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, je-li cizinec oprávněn k pobytu na území podle zvláštního právního předpisu.

Dobrovolná repatriace

(1) Ministerstvo může nést, je-li to ve veřejném zájmu, náklady spojené s dobrovolným návratem

a) cizince, který nepodal žádost o udělení mezinárodní ochrany ve lhůtě podle § 10, na základě jeho písemné žádosti podané v průběhu této lhůty,

b) žadatele o udělení mezinárodní ochrany na základě jeho písemné žádosti, nebo

c) cizince na základě jeho písemné žádosti podané po dobu běhu lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva podle § 32 odst. 1, do 7 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu^1b), po dobu běhu lhůty k podání kasační stížnosti, v průběhu řízení o kasační stížnosti^8a) nebo do 24 hodin po nabytí právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti

do země původu nebo do jiného státu.

(2) Na cizince, který podal žádost o dobrovolný návrat, se pro účely poskytování zdravotní péče (§ 88), ubytování, stravy a jiných nezbytných služeb hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, a to do doby vycestování nebo do doby oznámení ministerstva o tom, že ministerstvo náklady spojené s dobrovolným návratem neuhradí.

(2) Na cizince, který podal žádost o dobrovolný návrat, se pro účely poskytování zdravotních služeb (§ 88), ubytování, stravy a jiných nezbytných služeb hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, a to do doby vycestování nebo do doby oznámení ministerstva o tom, že ministerstvo náklady spojené s dobrovolným návratem neuhradí.

Povinnosti jiných osob

§ 55

Právnické nebo fyzické osoby, které žadatele o udělení mezinárodní ochrany pozvaly postupem stanoveným zvláštním právním předpisem⁴) na území, jsou povinny hradit náklady spojené s pobytem tohoto žadatele, pokud je hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, s výjimkou nákladů uvedených v § 88.

§ 56

Každý, kdo nalezne průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, průkaz o povolení k pobytu nebo cestovní doklad, je povinen jej neprodleně odevzdat ministerstvu nebo kterékoli služebně policie.

§ 56a

(1) Letecká společnost nesmí na území České republiky přepravit cizince, který nemá cestovní doklad.

(2) Letecká společnost, která na území České republiky přepravila cizince podle odstavce 1, je povinna tohoto cizince dopravit z území České republiky v případě, že cizinec je v době nabytí právní moci rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné nebo zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany umístěn v přijímacím středisku na mezinárodním letišti.

§ 56b

Zdravotnické zařízení, ve kterém je hospitalizován cizinec, je povinno umožnit ministerstvu činit nezbytné úkony v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany, pokud splnění této povinnosti nebrání jiný právní předpis. Ministerstvo nahradí zdravotnickému zařízení majetkovou újmu vzniklou v důsledku plnění povinnosti podle předchozí věty. Právo na náhradu majetkové újmy musí být uplatněno nejpozději do 30 dnů ode dne jejího vzniku, jinak zaniká. Nedojde-li k dohodě, o náhradě a její výši rozhoduje soud.

Poskytovatel lůžkové péče, u kterého je hospitalizován cizinec, je povinen umožnit ministerstvu činit nezbytné úkony v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany, pokud splnění této povinnosti nebrání jiný právní předpis. Ministerstvo nahradí poskytovateli zdravotních služeb majetkovou újmu vzniklou v důsledku plnění povinnosti podle předchozí věty. Právo na náhradu majetkové újmy musí být uplatněno nejpozději do 30 dnů ode dne jejího vzniku, jinak zaniká. Nedojde-li k dohodě, o náhradě a její výši rozhoduje soud.

HLAVA VIII

PRŮKAZ ŽADATELE O UDĚLENÍ MEZINÁRODNÍ OCHRANY, PRŮKAZ O POVOLENÍ K POBYTU A CESTOVNÍ DOKLADY

Díl 1

Průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany

(1) Ministerstvo vydá žadateli o udělení mezinárodní ochrany průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany nejpozději do 3 dnů od podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

(2) Ministerstvo vydá žadateli o udělení mezinárodní ochrany průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany nejpozději do 3 dnů od příchodu žadatele o udělení mezinárodní ochrany do azylového zařízení, jestliže žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána v době výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody, nebo v zařízení pro zajištění cizinců³).

(3) Průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany je veřejná listina, kterou se prokazuje totožnost jeho držitele a oprávněnost jeho pobytu na území. Skutečnosti zapsané v průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany není jeho držitel povinen prokazovat jiným způsobem, pokud tak nestanoví zvláštní právní předpis.

(4) Do průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany se zapíší údaje o totožnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, o jeho státním občanství, místě ubytování a o době jeho platnosti.

(5) Doba platnosti průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany se stanoví nejméně na 60 dnů. Dobu platnosti průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany lze opakovaně prodlužovat. K prodloužení doby platnosti, provedení změn nebo doplnění údajů zapisovaných do průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je nutná osobní účast žadatele o udělení mezinárodní ochrany; ministerstvo může z důvodu hodného zvláštního zřetele povolit výjimku.

(6) Vzor průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je uveden v příloze č. 2.

§ 58

Neplatnost průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany

(1) Průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany je neplatný, jestliže

a) uplynula doba platnosti v něm uvedená,

b) byla ohlášena jeho ztráta nebo odcizení,

c) jeho držitel zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, nebo

(2) O neplatnosti průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany rozhodne orgán příslušný k jeho vydání, jestliže

a) jeho držitel podstatně změnil svou podobu,

b) je poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je vážně porušena jeho celistvost, nebo

c) obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny.

(3) Je-li držitel průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany přítomen a plně uzná důvody neplatnosti průkazu, lze odůvodnění rozhodnutí nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením držitele průkazu, že s rozhodnutím o jeho neplatnosti souhlasí. Odvolání proti rozhodnutí není v tomto případě přípustné.

Díl 2

Průkaz o povolení k pobytu

§ 59

Průkaz o povolení k pobytu

(1) Průkaz o povolení k pobytu je veřejnou listinou vydávanou azylantovi a osobě požívající doplňkové ochrany.

(2) Průkaz o povolení k pobytu se vydává jako samostatný doklad obsahující nosič dat s biometrickými údaji, jimiž jsou údaje o zobrazení obličeje a údaje o otiscích prstů. Jde-li o azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany mladší 6 let, pokud přímo použitelný právní předpis Evropských společenství¹⁵) nestanoví odlišnou věkovou hranici, nebo azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany, u nichž není možné pořídit otisky prstů rukou z důvodů anatomických nebo fyziologických změn, popřípadě zdravotního postižení prstů rukou, vydá se průkaz o povolení k pobytu, v němž jsou z biometrických údajů zpracovány pouze údaje o zobrazení obličeje. V nosiči dat je v tomto případě uveden údaj, že nosič dat neobsahuje otisky prstů rukou azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany.

(3) Průkaz o povolení k pobytu obsahuje údaje stanovené přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství¹⁵) a dále

a) údaj o formě udělené mezinárodní ochrany,

b) rodné číslo,

c) místo hlášeného pobytu na území,

d) záznam o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,

e) digitální zpracování podpisu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany.

(4) Ministerstvo pořídí biometrické údaje azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a jejich podpis určený k dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka. Současně zpracuje s využitím údajů, které jsou o azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany vedené v informačních systémech podle tohoto zákona, protokol, který obsahuje údaje nezbytné pro vydání průkazu o povolení k pobytu.

(5) Při předání průkazu o povolení k pobytu ministerstvo azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany prokazatelně poučí o podmínkách užívání průkazu tak, aby nedošlo k jeho poškození nebo zneužití. Při předání průkazu o povolení k pobytu ministerstvo na žádost azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany ověří správnost osobních údajů uvedených ve vydávaném průkazu o povolení k pobytu, funkčnost nosiče dat s biometrickými údaji a správnost v něm zpracovávaných biometrických údajů. Funkčnost nosiče dat a správnost v něm zpracovaných biometrických údajů se ověřuje pomocí technického zařízení umožňujícího srovnání aktuálně zobrazených biometrických údajů cizince s biometrickými údaji zpracovanými v nosiči dat průkazu o povolení k pobytu. V případě zjištění nefunkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji, popřípadě zjištění nesprávnosti v něm zpracovaných osobních údajů, nebo v případě zjištění nesprávnosti osobních údajů zpracovaných v průkazu o povolení k pobytu, se azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany vydá nový průkaz o povolení k pobytu.

(6) Držitel průkazu o povolení k pobytu je oprávněn požádat ministerstvo o ověření funkčnosti nosiče dat a správnosti v něm zpracovaných biometrických údajů. V případě zjištění nefunkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji, popřípadě zjištění nesprávnosti v něm zpracovaných osobních údajů, nebo v případě zjištění nesprávnosti osobních údajů zpracovaných v průkazu o povolení k pobytu, se azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany vydá nový průkaz o povolení k pobytu; vydání nového průkazu v tomto případě podléhá správnímu poplatku pouze tehdy, pokud nefunkčnost nosiče dat s biometrickými údaji byla způsobena okolnostmi, o nichž azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany prokazatelně věděli, že mohou způsobit poškození nebo nefunkčnost nosiče dat s biometrickými údaji.

(7) Biometrické údaje lze využívat výlučně pro ověřování pravosti průkazu o povolení k pobytu a ověření totožnosti azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany, a to porovnáním biometrických údajů zpracovaných v nosiči dat s údaji vedenými v informačních systémech podle tohoto zákona o uvedených subjektech údajů nebo porovnáním biometrických údajů zpracovaných v nosiči dat s aktuálně zobrazenými biometrickými údaji azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany pořízenými v průběhu prokazování totožnosti s pomocí technického zařízení.

(8) Pokud azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany nemůže pro účely ověření totožnosti předložit průkaz o povolení k pobytu, jehož je držitelem, popřípadě pokud nosič dat s biometrickými údaji v průkazu o povolení k pobytu není funkční, provede se ověření totožnosti pořízením otisků prstů azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a jejich porovnáním s biometrickými údaji vedenými pro tyto účely v informačních systémech podle tohoto zákona tak, aby bylo potvrzeno, že jde o držitele předloženého průkazu o povolení k pobytu.

(9) Ministerstvo právním předpisem stanoví

a) technické podmínky a postup při pořizování biometrických údajů a podpisu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a způsob provedení podpisu pro účely vydání průkazu o povolení k pobytu,

b) vzor tiskopisu protokolu podle odstavce 4 a podmínky jeho zpracování.

§ 59a

(1) Doba platnosti průkazu o povolení k pobytu vydaného azylantovi je 10 let, u azylanta mladšího 15 let je doba platnosti průkazu 5 let. Dobu platnosti průkazu o povolení k pobytu lze o stejnou dobu prodloužit, a to i opakovaně.

(2) Doba platnosti průkazu o povolení k pobytu vydaného osobě požívající doplňkové ochrany je shodná s dobou, po kterou je osobě požívající doplňkové ochrany povolen pobyt na území (§ 53a).

(3) Průkaz o povolení k pobytu vydá a jeho platnost prodlužuje ministerstvo.

§ 59b

(1) Prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu se provádí vydáním nového průkazu. K žádosti o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu jsou azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany povinni předložit cestovní doklad, jsou-li jeho držitelem, a dosavadní průkaz o povolení k pobytu.

(2) Azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany, kteří žádají o vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz ztracený, zničený, odcizený anebo poškozený, jsou povinni předložit cestovní doklad, jsou-li jeho držitelem, poškozený průkaz o povolení k pobytu, ohlášení ztráty, zničení, poškození anebo odcizení průkazu o povolení k pobytu nebo potvrzení o zjištění nefunkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji v průkazu o povolení k pobytu.

(3) Azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany, kteří žádají o vydání průkazu o povolení k pobytu po zrušení jeho platnosti z důvodů podle § 60 odst. 2, jsou povinni předložit cestovní doklad, jsou-li jeho držitelem, a průkaz povolení k pobytu, jehož platnost skončila.

(4) Azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany, kteří žádají o provedení změny v průkazu o povolení k pobytu, jsou povinni předložit cestovní doklad, jsou-li jeho držitelem, dosavadní průkaz o povolení k pobytu a doklad prokazující požadovanou změnu. Provedení změny v průkazu o povolení k pobytu se provádí vydáním nového průkazu o povolení k pobytu.

(5) Azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany uvedená v odstavcích 1 až 4 jsou povinni pro účely vydání nového průkazu o povolení k pobytu se na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a jejich podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka. Azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany jsou povinni ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu.

§ 59c

Vydávání průkazů o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji

(1) Ministerstvo může vydávat průkazy o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji, které neobsahují digitální zpracování podpisu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany, jestliže

a) došlo k technické závadě na zařízení zabezpečujícím zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji anebo pořízení biometrických údajů a podpisu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany určeného k dalšímu digitálnímu zpracování, nebo na zařízení zabezpečujícím přenos údajů nezbytných pro výrobu průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji anebo na výrobní technologii, pokud tato technická závada trvá déle než 7 kalendářních dnů, nebo

b) v důsledku katastrofy nebo jiné mimořádné události nelze vydávat průkazy o povolení k pobytu obsahující nosič dat s biometrickými údaji.

(2) Průkazy o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji se vydávají s dobou platnosti 6 měsíců.

(3) Pokud skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) nastaly poté, kdy pro vydání průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji již byly pořízeny biometrické údaje azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a jejich podpisy určené k digitálnímu zpracování, vedou se tyto údaje v provozním informačním systému podle § 71 odst. 11 a poté, kdy uvedené skutečnosti pominou, jsou neprodleně využity pro vydání tohoto průkazu o povolení k pobytu.

(4) Pokud byl azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany vydán průkaz o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji, jsou tito povinni se na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a jejich podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; výzvu ministerstvo azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany doručí neprodleně poté, kdy pominou důvody k vydání průkazu o povolení k pobytu podle odstavce 1.

(5) Průkaz o povolení k pobytu obsahující nosič dat s biometrickými údaji je azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany vydán nejpozději ke dni skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji. Vydání průkazu o povolení k pobytu podle věty první nepodléhá správnímu poplatku.

(6) K převzetí průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji vydaného namísto průkazu o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji vyzve azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany ministerstvo neprodleně po jeho dodání výrobcem tohoto dokladu. Převzetím průkazu o povolení k pobytu obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji podle věty první zaniká platnost průkazu o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji.

§ 60

Skončení nebo zrušení platnosti průkazu o povolení k pobytu

(1) Platnost průkazu o povolení k pobytu skončí, jestliže

a) nastane důvod uvedený v § 58 odst. 1,

b) je vykonatelné rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany,

c) zanikne azyl z důvodu uvedeného v § 18 písm. b) nebo c),

d) zanikla doplňková ochrana z důvodu uvedeného v § 18 písm. c) nebo d), nebo

e) byl vydán azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany nový průkaz o povolení k pobytu.

(2) Ministerstvo zruší platnost průkazu o povolení k pobytu, jestliže

a) jeho držitel podstatně změnil svou podobu,

b) je poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je vážně porušena jeho celistvost,

c) obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny, nebo

d) obsahuje nefunkční nosič dat s biometrickými údaji.

(3) Je-li držitel průkazu o povolení k pobytu přítomen a plně uzná důvody pro zrušení platnosti průkazu, lze odůvodnění rozhodnutí nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením držitele průkazu, že se zrušením jeho platnosti souhlasí. Odvolání proti rozhodnutí není v tomto případě přípustné.

Díl 4

Cestovní doklady

Cestovní doklad

§ 61

(1) Azylantovi vydá ministerstvo na žádost cestovní doklad, který je veřejnou listinou. Cestovní doklad se vydá v českém jazyce a ve dvou cizích jazycích podle mezinárodních zvyklostí.

(2) Cestovní doklad, který je opatřen nosičem dat s biometrickými údaji, jimiž jsou údaje o zobrazení obličeje a údaje o otiscích prstů, se vydává s dobou platnosti na 10 let; azylantovi mladšímu 15 let s dobou platnosti na 5 let. Cestovní doklad se vydá ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti. Azylantovi, jemuž je vydáván cestovní doklad s nosičem dat s biometrickými údaji, se na jeho žádost ověří správnost osobních údajů uvedených ve vydávaném cestovním dokladu, funkčnost nosiče dat s biometrickými údaji a správnost v něm zpracovávaných biometrických údajů. Funkčnost nosiče dat a správnost v něm zpracovaných biometrických údajů se ověřuje pomocí technického zařízení umožňujícího srovnání aktuálně zobrazených biometrických údajů azylanta s biometrickými údaji zpracovanými v nosiči dat cestovního dokladu. V případě zjištění nefunkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji, popřípadě zjištění nesprávnosti v něm zpracovaných osobních údajů, nebo v případě zjištění nesprávnosti osobních údajů, zpracovaných v cestovním dokladu, má azylant právo na vydání nového cestovního dokladu.

(3) Azylantovi mladšímu 6 let, pokud přímo použitelný právní předpis Evropských společenství^9f) nestanoví odlišnou věkovou hranici, nebo azylantovi, u něhož není možné z důvodů anatomických nebo fyziologických změn, popřípadě zdravotního postižení prstů rukou, pořídit otisky prstů rukou, se vydá cestovní doklad s nosičem dat, v němž jsou z biometrických údajů zpracovány pouze údaje o zobrazení obličeje. V nosiči dat je v tomto případě uveden údaj, že nosič dat neobsahuje otisky prstů rukou azylanta. Cestovní doklad se vydá ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti a platí pro něj doba platnosti uvedená v odstavci 2.

(4) Žádá-li azylant o vydání cestovního dokladu v kratší lhůtě než 30 dnů, vydá se mu cestovní doklad bez nosiče dat s biometrickými údaji a bez strojově čitelných údajů, který neobsahuje digitální zpracování fotografie ani podpisu azylanta, ve lhůtě do 15 dnů. Tento doklad se vydává s dobou platnosti 6 měsíců.

(5) Cestovní doklad azylanta vydávaný podle odstavce 2 nebo 3 obsahuje strojově čitelnou zónu. Do strojově čitelné zóny se údaje zapisují v tomto pořadí: typ dokladu, kód vydávajícího státu, příjmení, popřípadě jména cizince, číslo cestovního dokladu, státní občanství, datum narození, pohlaví, doba platnosti cestovního dokladu, rodné číslo a kontrolní číslice, které jsou vyjádřením vybraných údajů ve strojově čitelné zóně.

§ 61a

(1) Biometrické údaje lze použít výlučně pro ověřování pravosti cestovního dokladu a ověření totožnosti azylanta pomocí osobních údajů zapsaných v cestovním dokladu, popřípadě porovnání biometrických údajů (§ 61 odst. 2) zpracovaných v nosiči dat prostřednictvím technického zařízení umožňujícího srovnání aktuálně zobrazených biometrických údajů azylanta s biometrickými údaji zpracovanými v nosiči dat cestovního dokladu.

(2) Držitel cestovního dokladu, který obsahuje nosič dat s biometrickými údaji, je oprávněn u kteréhokoliv orgánu příslušného k vydání tohoto cestovního dokladu nebo u diplomatické mise nebo konzulárního úřadu (dále jen "zastupitelský úřad"), s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem, požádat o ověření správnosti údajů v cestovním dokladu. V případě zjištění nefunkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji, popřípadě zjištění nesprávnosti v něm zpracovaných osobních údajů, nebo v případě zjištění nesprávnosti osobních údajů, zpracovaných v cestovním dokladu, má azylant právo na vydání nového cestovního dokladu; vydání nového cestovního dokladu v tomto případě podléhá správnímu poplatku pouze tehdy, pokud nefunkčnost nosiče dat s biometrickými údaji byla způsobena okolnostmi, o nichž azylant prokazatelně věděl, že mohou způsobit poškození nebo nefunkčnost nosiče dat s biometrickými údaji.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou technické podmínky a postup při pořizování a dalším zpracovávání biometrických údajů, včetně postupu při pořizování biometrických údajů u občanů s neobvyklými anatomickými nebo fyziologickými předpoklady pro zobrazení obličeje nebo pořízení otisků prstů na pravé a levé ruce.

§ 61b

(1) Údaje zpracované v nosiči dat s biometrickými údaji (§ 61 odst. 2) nelze zpracovat jiným způsobem, než jaký stanoví zákon.

(2) Územní platnost cestovního dokladu podle § 61 zahrnuje všechny státy světa, s výjimkou státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo jde-li o osobu bez státního občanství, s výjimkou státu jejího posledního bydliště. Platnost cestovního dokladu nelze prodloužit.

§ 62

(1) Cestovní doklad vydává ministerstvo.

(2) První vydání cestovního dokladu nepodléhá správnímu poplatku. Při dalším vydání tohoto cestovního dokladu se postupuje podle zvláštního právního předpisu.¹⁰)

§ 63

(1) V žádosti o vydání cestovního dokladu je cizinec povinen uvést své jméno, příjmení, ostatní jména, pohlaví, rodné číslo, den, měsíc, rok narození, místo a stát narození, státní občanství a místo, kde je hlášen k pobytu na území.

(2) K žádosti podané podle § 61 odst. 4 je azylant povinen připojit 2 fotografie.

§ 64

Neplatnost cestovního dokladu

(1) Cestovní doklad je neplatný, jestliže

a) nastane důvod uvedený v § 58 odst. 1,

b) nabylo právní moci rozhodnutí o odnětí azylu, nebo

c) zanikne azyl z důvodu uvedeného v § 18 písm. b) anebo c).

(2) O neplatnosti cestovního dokladu rozhodne orgán příslušný k jeho vydání, jestliže

a) jeho držitel podstatně změnil svou podobu,

b) je poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je vážně porušena jeho celistvost, nebo

c) obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny.

Osobě požívající doplňkové ochrany se vydá cizinecký pas podle zvláštního právního předpisu⁴), pokud pobývá na území bez platného cestovního dokladu a nemůže jej získat ve státě, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství ve státě jejího posledního trvalého bydliště.

§ 65

Cestovní průkaz totožnosti

(1) Cestovní průkaz totožnosti vydá na žádost azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany, kteří pozbyli v zahraničí cestovní doklad, zastupitelský úřad za účelem návratu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany do České republiky.

(2) Cestovní průkaz totožnosti dále vydá ministerstvo azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany, která není držitelem cestovního dokladu, za účelem prokazování totožnosti jeho držitele do doby převzetí průkazu o povolení k pobytu.

(3) Doba platnosti cestovního průkazu totožnosti podle odstavce 1 je 30 dnů. Doba platnosti cestovního průkazu totožnosti podle odstavce 2 je 60 dnů. V odůvodněných případech může být platnost prodloužena o 30 dnů.

(4) Cestovní průkaz totožnosti je neplatný z důvodu uvedeného v § 58 odst. 1. Cestovní průkaz totožnosti podle odstavce 2 dále pozbývá platnosti převzetím průkazu o povolení k pobytu (§ 59).

(5) V žádosti o vydání cestovního průkazu totožnosti azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany uvede jméno a příjmení, den, měsíc a rok narození, místo pobytu na území a k žádosti připojí 2 fotografie.

(6) Cestovní průkaz totožnosti podle odstavce 1 se odebere při hraniční kontrole.

(7) Vydání cestovního průkazu totožnosti podle odstavce 1 a změnu doby platnosti oznámí zastupitelský úřad neprodleně ministerstvu.

§ 65a

(1) Cestovní průkaz totožnosti se vyhotovuje v českém jazyce a zpravidla ve 2 cizích jazycích podle mezinárodních zvyklostí.

(2) Zastupitelský úřad zapíše do cestovního průkazu totožnosti podle § 65 odst. 1 na žádost cizince jeho dítě mladší 15 let.

Díl 5

Zadržení dokladu vydaného podle tohoto zákona

§ 66

(1) Policie zadrží při kontrole¹¹) doklad vydaný podle tohoto zákona, který je neplatný nebo o jehož neplatnosti má být rozhodnuto.

(2) O zadržení dokladu podle odstavce 1 policie neprodleně informuje ministerstvo.

(3) Při zadržení dokladu podle odstavce 1 policie neprodleně vydá potvrzení s uvedením důvodu zadržení.

§ 67

Policie zadržený doklad neprodleně odevzdá tomu, kdo tento doklad vydal.

HLAVA IX

STÁTNÍ INTEGRAČNÍ PROGRAM

§ 68

Státní integrační program je program zaměřený na pomoc azylantům a osobám požívajícím doplňkové ochrany při zajištění jejich začlenění do společnosti. Součástí státního integračního programu je i vytvoření předpokladů pro získání znalostí českého jazyka a v případě azylantů také zajištění bydlení.

§ 69

Státní integrační program v oblasti zajištění bydlení realizují krajské úřady formou jednorázové nabídky bydlení azylantovi z prostředků státu. Výši prostředků stanoví vláda pro jednotlivé kraje na základě procentních kvót.

§ 70

Státní integrační program v oblasti získání znalostí českého jazyka realizuje ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy formou bezplatného jazykového kurzu.

HLAVA X

EVIDENCE, POBYT A HLÁŠENÍ POBYTU

§ 71

Evidence

(1) Ministerstvo vede

a) evidenci cizinců, kteří učinili prohlášení o mezinárodní ochraně, a to včetně obrazových záznamů pořízených podle § 4c odst. 1 a § 47 odst. 1,

b) evidenci místa pobytu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, místa pobytu osob požívajících doplňkové ochrany a místa pobytu azylantů,

c) evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, cizinců, kteří podali kasační stížnost^8a), osob požívajících doplňkové ochrany a azylantů,

d) evidenci cizinců narozených na území žadatelům o udělení mezinárodní ochrany, osobám požívajícím doplňkové ochrany nebo azylantům,

e) evidenci žadatelů o poskytnutí finančního příspěvku,

f) evidenci cizinců, o jejichž žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo řízení zastaveno z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany,

g) evidenci cizinců, v jejichž případě se postupuje podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství^4a),

h) evidenci správních deliktů projednaných podle tohoto zákona.

(2) V evidenci uvedené v odstavci 1

a) písm. a), c), f) a g) jsou vedeny údaje v rozsahu údajů zpracovaných v žádosti o udělení mezinárodní ochrany a pořízených v souvislosti s jejím podáním, popřípadě v rozsahu osvědčení,

b) písm. d) jsou vedeny údaje v rozsahu oznámení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany podle § 88a,

c) písm. e) jsou vedeny údaje v rozsahu žádosti o poskytnutí finančního příspěvku,

d) písm. h) jsou vedeny údaje v rozsahu rozhodnutí o správním deliktu.

(3) Ministerstvo pro účely zajištění evidence ubytování a dalších služeb poskytovaných podle tohoto zákona žadatelům o udělení mezinárodní ochrany, kteří jsou hlášeni k pobytu v azylovém zařízení, a ubytovaným osobám, pro účely vedení soustavy souvisejících účetních záznamů a pro účely zajištění práv a právem chráněných zájmů těchto osob vede provozní informační systém, jehož je správcem; provozní informační systém nevyužívá vazeb na informační systémy veřejné správy ani na jiné informační systémy podle tohoto zákona. V provozním informačním systému jsou vedeny osobní údaje identifikující žadatele o udělení mezinárodní ochrany, kteří jsou hlášeni k pobytu v azylovém zařízení, a v něm ubytované osoby, včetně údajů citlivých, pokud je jejich zpracování nezbytné pro plnění povinností ministerstva k ochraně zdraví těchto osob a jejich základních práv, a dále údaje, jejichž zpracování je nezbytné pro plnění úkolů ministerstva souvisejících s plněním povinností a oprávnění, které má vůči uvedeným osobám podle tohoto zákona, a se zajištěním vnitřního provozu azylového zařízení, jeho organizací a financováním.

(4) Údaje evidované podle odstavce 3 se zlikvidují neprodleně po ukončení hlášení pobytu cizince v azylovém zařízení nebo ukončení ubytování cizince v azylovém zařízení, s výjimkou údajů, které jsou účetními záznamy podle zákona o účetnictví, údajů o jménu, popřípadě jménech, příjmení, datu narození a evidenčním čísle cizince nezbytných pro identifikaci účetních záznamů, údajů o zahájení a ukončení doby hlášení pobytu cizince v azylovém zařízení nebo ubytování cizince v azylovém zařízení, údajů o finančních prostředcích složených cizincem do úschovy v azylovém zařízení a účelu a rozsahu jejich užívání. Údaje, které se nezlikvidují neprodleně po ukončení hlášení pobytu nebo ubytování cizince v azylovém zařízení, se uchovávají po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají, popřípadě plynoucích od data ukončení hlášení pobytu cizince v azylovém zařízení nebo ukončení ubytování cizince v azylovém zařízení; po uplynutí této doby se zlikvidují.

(5) Ministerstvo může údaje vedené v evidencích podle odstavce 1 využívat pouze k plnění úkolů podle zákona.

(6) Údaje z evidencí podle odstavce 1 se poskytují státním orgánům na základě jejich žádosti, pokud jsou oprávněny k jejich zpracování pro plnění svých úkolů podle zvláštních právních předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(7) Policie vede evidenci

a) víz udělených podle tohoto zákona, ve které jsou vedeny údaje v rozsahu žádosti o udělení víza, číslo a série vydaného víza, datum jeho vydání a doba, na kterou bylo vízum vydáno,

b) místa pobytu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, místa pobytu cizinců, kteří podali kasační stížnost, místa pobytu osob požívajících doplňkové ochrany a místa pobytu azylantů,

c) daktyloskopických otisků pořízených žadateli o udělení mezinárodní ochrany podle § 4c odst. 1 a § 47 odst. 1, ve které jsou dále vedeny údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení, dřívějších příjmeních, datu, místě a státu narození, pohlaví a státním občanství cizince,

d) azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany, kteří jsou držiteli průkazu o povolení k pobytu, a to v rozsahu údajů zpracovaných v průkazu o povolení k pobytu, a to včetně údajů biometrických, digitálního zpracování podpisu, čísla vydaného průkazu o povolení k pobytu, datum jeho vydání a údaje o době platnosti vydaného průkazu o povolení k pobytu.

(8) Ministerstvo vede evidenci azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany, kterým byl vydán průkaz o povolení k pobytu. V této evidenci se vedou údaje v rozsahu údajů zpracovaných v průkazu o povolení k pobytu, a to včetně údajů biometrických, digitálního zpracování podpisu, čísla vydaného průkazu o povolení k pobytu, datum jeho vydaní a údaje o době platnosti vydaného průkazu o povolení k pobytu. Údaje vedené v této evidenci ministerstvo předá do evidence vedené policií podle odstavce 7 písm. d) neprodleně poté, kdy mu byl výrobcem dodán průkaz o povolení k pobytu.

(9) Zpravodajské služby České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů mohou při plnění svých úkolů podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů¹⁶) využívat údaje vedené v evidencích podle odstavců 1 a 7 a policie za stejných podmínek údaje vedené v evidencích podle odstavce 1, včetně údajů osobních, a to způsobem umožňujícím nepřetržitý a dálkový přístup; údaje z evidence vedené podle odstavce 8 poskytuje ministerstvo zpravodajským službám České republiky a Generální inspekci bezpečnostních sborů na základě žádosti v rozsahu nezbytném ke splnění daného úkolu.

(10) Ministerstvo je správcem

a) informačního systému o azylantech žádajících o vydání cestovního dokladu azylanta obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji (§ 61 odst. 2 a 3), a to v rozsahu žádosti o vydání cestovního dokladu azylanta obsahujícího nosič dat s biometrickými údaji, včetně biometrických údajů,

b) informačního systému o azylantech, kterým byl vydán cestovní doklad podle § 61 odst. 4, a to v rozsahu údajů žádosti o vydání dokladu,

c) informačního systému o azylantech nebo o osobách požívajících doplňkové ochrany, kterým byl vydán cestovní průkaz totožnosti podle § 65, a to v rozsahu údajů žádosti o vydání tohoto průkazu.

(11) Ministerstvo při výkonu působnosti podle tohoto zákona dále pro účely vydávání průkazu o povolení k pobytu a zpracování protokolu podle § 59 odst. 4 vede provozní informační systém o azylantech a osobách požívajících doplňkové ochrany žádajících o vydání průkazu o povolení k pobytu, prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu, vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz ztracený, zničený, odcizený anebo poškozený nebo náhradou za průkaz o povolení k pobytu, jehož nosič dat s biometrickými údaji je nefunkční, a to v rozsahu žádosti podané azylantem nebo osobou požívající doplňkové ochrany. Správcem provozního informačního systému podle věty první je ministerstvo. V provozním informačním systému jsou vedeny rovněž biometrické údaje, které byly pořízeny za účelem vydání průkazu o povolení k pobytu, a digitální zpracování podpisu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany.

(12) Údaje vedené v informačním systému podle odstavce 11 se po převzetí průkazu o povolení k pobytu azylantem nebo osobou požívající doplňkové ochrany předávají do evidence podle odstavce 7 písm. d).

(13) Pokud si azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany nepřevezme průkaz o povolení k pobytu, údaje vedené o tomto subjektu údajů v provozním informačním systému podle odstavce 11, a to včetně údajů biometrických, se zlikvidují po uplynutí 60 dnů ode dne dodání vyrobeného průkazu o povolení k pobytu ministerstvu.

(14) Údaje v evidencích a informačních systémech podle tohoto zákona mohou být uchovávány v písemné formě, na technických nosičích dat nebo způsobem kombinujícím uvedené formy a ve stejné formě i předávány, s výjimkou údajů biometrických, které jsou zpracovávány vždy v elektronické podobě.

(15) Údaje vedené v evidencích a informačních systémech podle odstavců 7 a 10 písm. a) se zlikvidují 5 let po ukončení pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany na území. Pokud jsou údaje vedené na technických nosičích dat, zlikvidují se 20 let po ukončení pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany na území; dobou ukončení pobytu na území se pro tyto účely rozumí kalendářní rok, ve kterém byl pobyt azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany na území ukončen. Biometrické údaje se zlikvidují neprodleně po skončení platnosti cestovního dokladu nebo po skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu.

(16) Údaje vedené v informačních systémech podle odstavce 10 písm. b) a c) se zlikvidují 15 let po skončení platnosti cestovního dokladu azylanta nebo skončení platnosti cestovního průkazu totožnosti azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany.

§ 71a

Předávání osobních údajů do jiných států

Povinnost žádat Úřad pro ochranu osobních údajů o povolení k předání nebo předávání osobních údajů týkajících se žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, osob požívajících doplňkové ochrany nebo azylantů do třetích zemí se na ministerstvo nevztahuje.^12a)

§ 71b

Přístup k informačnímu systému smluvních států

V souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství^12b) a mezinárodní smlouvou o odstraňování kontrol na společných hranicích^12c) má ministerstvo přístup k údajům vedeným v informačním systému vytvořeném státy, které jsou vázány mezinárodními smlouvami o odstraňování kontrol na společných hranicích a s nimi souvisejícími předpisy Evropské unie.

§ 72

Pobyt žadatele o udělení mezinárodní ochrany na území

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je oprávněn pobývat na území po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany; to neplatí, je-li zajištěn podle zvláštního právního předpisu⁴) nebo podal-li žádost o udělení mezinárodní ochrany v tranzitním prostoru mezinárodního letiště a nebyl mu povolen vstup na území (§ 73). Ministerstvo je oprávněno pobyt žadatele o udělení mezinárodní ochrany omezit jen na část území (§ 46 a 46a).

(1) Cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, policie předá, nejsou-li splněny důvody pro zajištění cizince podle zvláštního právního předpisu⁴), do přijímacího střediska na mezinárodním letišti.

(2) Za přijímací středisko na mezinárodním letišti se považuje i středisko na jiném mezinárodním letišti nebo jiné azylové zařízení určené ministerstvem, nelze-li z důvodů bezpečnostních, hygienických, kapacitních či jiných obdobně závažných důvodů cizince umístit do přijímacího střediska na mezinárodním letišti, v jehož tranzitním prostoru učinil prohlášení o mezinárodní ochraně.

(3) Předává-li policie cizince do přijímacího střediska podle odstavce 2, je oprávněna po dobu přepravy omezit osobní svobodu a svobodu pohybu cizince,

(4) Ministerstvo o žádosti o udělení mezinárodní ochrany vydá rozhodnutí nejpozději do 4 týdnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně cizincem. Nerozhodne-li ministerstvo v uvedené lhůtě, umožní cizinci vstup na území bez rozhodnutí a dopraví jej do azylového zařízení na území. Do pěti dnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně cizincem ministerstvo rozhodne, zda cizinci povolí vstup na území. Vstup na území nepovolí cizinci,

a) u něhož nebyla spolehlivě zjištěna totožnost,

b) který se prokazuje padělanými nebo pozměněnými doklady totožnosti, nebo

c) u něhož se lze důvodně domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu, veřejné zdraví či veřejný pořádek.

(5) Proti rozhodnutí ministerstva o nepovolení vstupu na území lze podat žalobu do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí; podání žaloby nemá odkladný účinek. Žaloba proti rozhodnutí ministerstva se podává jeho prostřednictvím nebo u příslušného soudu. V případě, že je žaloba podána prostřednictvím ministerstva, ministerstvo předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů ode dne doručení žaloby. V případě, že je žaloba podána u příslušného soudu, vyžádá si soud správní spis. Ministerstvo předloží soudu vyjádření k žalobě a správní spis do 5 dnů. Zároveň ministerstvo své vyjádření k žalobě doručí cizinci. O žalobě soud rozhodne do 7 pracovních dní ode dne doručení správního spisu soudu. Soud nařídí k projednání věci jednání, navrhne-li to účastník řízení nejpozději do 5 dnů ode dne podání žaloby nebo je-li to nezbytné. O tom musí být cizinec v rozhodnutí ministerstva poučen. Rozhodne-li soud o zrušení napadeného rozhodnutí, doručí rozsudek účastníkům řízení bezprostředně po vyhlášení rozsudku při jednání, nebo bylo-li rozhodováno bez nařízení jednání, doručí soud rozsudek účastníkům řízení do 24 hodin od jeho vydání. Rozhodne-li soud o zrušení napadeného rozhodnutí a ministerstvo nevydá nové rozhodnutí do 3 dnů od právní moci rozsudku, cizinci se bez zbytečného odkladu umožní vstup na území a ministerstvo jej dopraví do azylového zařízení na území.

(6) Cizinec je oprávněn požádat o povolení vstupu na území po uplynutí 1 měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva vydaného v téže věci podle odstavce 4 nebo rozhodnutí soudu o žalobě podané proti takovému rozhodnutí. Ministerstvo zkoumá, zda trvají důvody, pro které nebyl cizinci vstup na území povolen.

(7) Ministerstvo rozhodne o povolení vstupu na území cizinci, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, a dopraví jej do přijímacího střediska na území, jedná-li se o nezletilou osobu bez doprovodu, o rodiče nebo rodinu s nezletilými či zletilými zdravotně postiženými dětmi nebo o cizince s vážným zdravotním postižením, o těhotnou ženu, o osobu, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným formám psychického, fyzického či sexuálního násilí.

(8) Cizinec, který je umístěn v přijímacím středisku na mezinárodním letišti v době nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva, jímž se

a) mezinárodní ochrana neuděluje či ji udělit nelze,

b) žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, nebo

c) řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje,

je povinen, nezrušil-li soud rozhodnutí ministerstva, nejpozději do 30 dnů vycestovat mimo území. Ustanovení § 32 odst. 5 pro řízení v přijímacím středisku na mezinárodním letišti neplatí.

(9) Doba pobytu cizince v přijímacím středisku na mezinárodním letišti nesmí být delší než 120 dnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně cizincem. Nerozhodne-li soud o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany v této lhůtě, umožní ministerstvo cizinci vstup na území bez rozhodnutí a dopraví jej do azylového zařízení na území. Uvedená lhůta může být prodloužena jen z důvodu vycestování cizince podle odstavce 8.

(10) Ministerstvo poučí cizince při přijetí do přijímacího střediska na letišti o skutečnosti, že podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany mu nevzniká právo na vstup na území a pokud trvá na podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bude povinen, nerozhodne-li ministerstvo jinak, po dobu řízení o jeho žádosti, nejdéle však po dobu 120 dnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně, setrvat v přijímacím středisku na mezinárodním letišti. Současně ministerstvo cizince poučí o právu proti rozhodnutí o nevpuštění na území podat žalobu a případně požádat podle odstavce 6 o povolení vstupu na území.

(11) Pobyt cizince v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, jeho přemístění do jiného přijímacího střediska na mezinárodním letišti nebo jeho přemístění do jiného azylového zařízení podle odstavce 2 a pobyt v něm se nepovažují za vstup a pobyt na území. Na pobyt cizince v azylových zařízeních podle věty první se § 46 odst. 2 a 5 vztahuje obdobně.

(12) Vnější ostrahu jiného azylového zařízení určeného ministerstvem podle odstavce 2 provádí policie.

(13) Cizince, který požádal o dobrovolnou repatriaci (§ 54a) v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, nebo který je z tohoto střediska povinen vycestovat, policie dopraví na hraniční přechod.

§ 76

Pobyt azylanta

Azylant má trvalý pobyt na území po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.

Hlášení místa pobytu

§ 77

(1) Místem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany žádá o změnu hlášeného pobytu písemnou žádostí podanou útvaru policie místně příslušnému podle nového místa pobytu. K žádosti připojí písemné potvrzení obsahující souhlas vlastníka objektu, který je označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a který je určen k bydlení nebo ubytování, nebo jeho vymezené části, s ohlášením změny místa pobytu; je-li vlastníkem právnická osoba, v potvrzení uvede svou obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo osoby, potvrzení dále opatří otiskem svého razítka a jménem, popřípadě jmény, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu). Policie do 15 dnů postoupí žádost spolu se svým vyjádřením ministerstvu.

(3) Ministerstvo neudělí souhlas se změnou místa hlášeného pobytu, jestliže zjistí skutečnost odůvodňující pochybnosti o dosažitelnosti žadatele pro udělení mezinárodní ochrany pro účely řízení o udělení mezinárodní ochrany v novém místě hlášeného pobytu nebo zjistí, že předložené listiny obsahují nepravdivou skutečnost.

(4) Změnu místa hlášeného pobytu žadatel o udělení mezinárodní ochrany ohlásí útvaru policie příslušnému podle místa nového pobytu.

(5) Při ohlášení změny místa pobytu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen

a) sdělit vyplněním přihlašovacího tiskopisu příjmení, jméno, den, měsíc, rok a místo narození, státní občanství, trvalé bydliště v zahraničí, číslo průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany a předpokládanou dobu ubytování,

b) předložit potvrzení podle odstavce 2. Potvrzení musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem vlastníka. Podmínka úředního ověření podpisu neplatí, pokud vlastník podepíše potvrzení před pracovníkem útvaru policie a současně předloží doklad totožnosti,

c) předložit průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany,

d) předložit souhlas ministerstva se změnou místa hlášeného pobytu.

(6) Nové místo pobytu se dnem přihlášení stává místem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen nejpozději do 3 pracovních dnů po přihlášení předložit ministerstvu ke kontrole průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

(7) Útvar policie rozhodne o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu, byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných anebo padělaných dokladů, nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, anebo na návrh vlastníka.

(8) O odvolání proti rozhodnutí o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu rozhoduje Ředitelství služby cizinecké policie.

(9) Po nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 7 se za místo hlášeného pobytu považuje azylové zařízení, v němž byl žadatel o udělení mezinárodní ochrany naposledy hlášen k pobytu.

§ 78

(1) Azylant je povinen přihlásit se k pobytu ministerstvu do 7 pracovních dnů ode dne

a) doručení rozhodnutí o udělení azylu, nebo

b) změny místa pobytu.

(2) Povinnost stanovená v odstavci 1 se vztahuje i na osobu požívající doplňkové ochrany hlásící se k pobytu ministerstvu.

(3) Ministerstvo oznámí útvaru policie do 3 pracovních dnů změnu místa pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany.

(4) Při hlášení pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany a hlášení jeho změn se postupuje podle zvláštního právního předpisu.⁴)

Pobyt na vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu na území

(1) Vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu na území (dále jen "vízum za účelem strpění pobytu") udělí ministerstvo na žádost cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. Vízum za účelem strpění pobytu nelze udělit, pokud cizinec podává opakovaně kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, ačkoliv již o kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí bylo pravomocně rozhodnuto, nebo pokud cizinec na území pobývá na základě povolení k pobytu podle zvláštního právního předpisu⁴).

(2) Časovou platnost víza za účelem strpění pobytu stanoví ministerstvo na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu 1 roku. Na žádost cizince, není-li řízení o kasační stížnosti ukončeno, může být doba platnosti víza za účelem strpění pobytu prodloužena, a to i opakovaně.

(3) Platnost víza za účelem strpění pobytu zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti nebo vycestováním z území. Ministerstvo vyznačí zánik platnosti víza za účelem strpění pobytu uděleného cizinci a udělí mu výjezdní příkaz s platností nejdéle na dobu 1 měsíce. Cizinec je povinen se za účelem vyznačení zániku platnosti víza za účelem strpění pobytu dostavit na ministerstvo bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti.

(4) K žádosti o udělení víza za účelem strpění pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti je cizinec povinen předložit

a) cestovní doklad, je-li jeho držitelem,

b) doklad potvrzující existenci důvodu pro udělení tohoto víza,

c) 3 fotografie; fotografie nepředkládá při podání žádosti o prodloužení doby platnosti, nedošlo-li k podstatné změně jeho podoby.

(5) Na žádost cizince ministerstvo platnost víza za účelem strpění pobytu zruší.

(6) Právní postavení cizince pobývajícího na území na základě víza za účelem strpění pobytu se řídí zvláštním právním předpisem⁴), nestanoví-li tento zákon jinak.

§ 78c

Nemůže-li si cizinec, jemuž je uděleno vízum podle § 78b, zajistit ubytování, zajistí mu ubytování ministerstvo.

§ 78d

(1) Cizinec, jemuž je uděleno vízum za účelem strpění pobytu, si hradí náklady spojené s pobytem na území z vlastních prostředků.

(2) Cizinci, jemuž je uděleno vízum za účelem strpění pobytu, lze s ohledem na prokázané majetkové a finanční poměry jeho nebo jeho rodiny poskytnout na jeho žádost finanční příspěvek až do výše

a) 1,6násobku částky životního minima žadatele stanovené zvláštním právním předpisem⁹), je-li posuzován bez společně posuzovaných osob (§ 42 odst. 3),

b) 1,5násobku částky životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (§ 42 odst. 3), jsou-li společně posuzovány 2 až 3 osoby,

c) 1,4násobku částky životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (§ 42 odst. 3), jsou-li společně posuzovány 4 osoby,

d) 1,3násobku částky životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (§ 42 odst. 3), je-li společně posuzováno 5 a více osob.

(3) Žadatel o finanční příspěvek je povinen uvést své osobní a majetkové poměry, popřípadě osobní a majetkové poměry své rodiny formou čestného prohlášení a doložit je všemi dostupnými doklady.

(4) Finanční příspěvek nelze poskytnout, pokud

a) odpovědnost za úhradu nákladů nese právnická nebo fyzická osoba,^9a)

b) žadatel o finanční příspěvek uvedl nepravdivé údaje o svých finančních anebo majetkových poměrech nebo o finančních nebo majetkových poměrech své rodiny, nebo

c) žadatel o finanční příspěvek neoznámil skutečnosti rozhodné pro poskytnutí finančního příspěvku nebo změnu těchto skutečností.

(5) K řízení o poskytnutí finančního příspěvku je příslušné ministerstvo. Finanční příspěvek vyplácí ministerstvo v určeném azylovém zařízení.

HLAVA XI

AZYLOVÁ ZAŘÍZENÍ

§ 79

(1) Azylová zařízení slouží k hromadnému ubytování žadatelů o udělení mezinárodní ochrany a azylantů za podmínek zaručujících zachování lidské důstojnosti.

(2) Přijímací středisko slouží k ubytování cizince do doby provedení úkonů uvedených v § 46 nebo po dobu, kterou stanoví tento zákon.

(3) Pobytové středisko slouží k ubytování žadatele o udělení mezinárodní ochrany do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

(4) Integrační azylové středisko slouží k přechodnému ubytování azylantů. Integrační azylové středisko dále slouží k přechodnému ubytování osob požívajících doplňkové ochrany, jde-li o rodiče nebo rodinu s nezletilými či zletilými zdravotně postiženými dětmi nebo o cizince s vážným zdravotním postižením, nejdéle však na dobu 3 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany.

(5) Ministerstvo může výjimečně povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení osobám jiným, než jsou uvedeny v odstavcích 1 až 3, a to zejména

a) nezletilému rodinnému příslušníku, u něhož bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, pokud jeho zákonný zástupce je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, nejdéle však do ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany,

b) zákonnému zástupci, u něhož bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, pokud nezletilý rodinný příslušník je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, nejdéle však do ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany,

c) státnímu občanu České republiky, jenž je zákonným zástupcem žadatele o udělení mezinárodní ochrany, nebo

d) státnímu občanu České republiky, jehož zákonným zástupcem je žadatel o udělení mezinárodní ochrany.

(6) Osoba ubytovaná v azylovém zařízení je povinna

a) dodržovat ubytovací řád pro azylová zařízení,

b) dodržovat hygienické předpisy v ubytovacích prostorách azylového zařízení a podílet se v prostorách azylového zařízení na udržování hygienického standardu stanoveného ubytovacím řádem,

c) plnit v azylovém zařízení příkazy a pokyny policie nebo ministerstva vydané při zajišťování úkolů podle tohoto zákona a

d) šetřit majetek azylového zařízení a ostatních ubytovaných.

(7) Ministerstvo vytváří podmínky pro bezpečný pobyt v azylových zařízeních a k rozvoji podpory soužití žadatelů o udělení mezinárodní ochrany nebo azylantů s obyvatelstvem.

§ 80

(1) Azylová zařízení zřizuje ministerstvo.

(2) Přijímací střediska provozuje ministerstvo.

(3) Pobytová střediska a integrační azylová střediska provozuje ministerstvo nebo právnická osoba v rozsahu pověření uděleného ministerstvem a za úplatu.

(4) Žadatelé o udělení mezinárodní ochrany mají přístup ke vzdělávání za podmínek stanovených školským zákonem^12c). Stát prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zajistí podmínky pro úspěšnou integraci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, pro něž je školní docházka povinná podle zákonů České republiky, do vzdělávání v základní škole.

§ 81

(1) Cizinec ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku má právo

a) na bezplatné zajištění základního hygienického standardu,

b) na zajištění stravy odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stavu cizince třikrát denně, v případě dětí do 18 let pětkrát denně,

c) na lůžko a skříňku na uložení osobních věcí,

d) přijímat návštěvy,

e) přijímat balíčky a peníze,

f) přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení,

g) na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku,

h) za podmínek stanovených v § 82 opustit pobytové středisko.

(2) Provozovatel přijímacího nebo pobytového střediska přihlédne ke specifickým potřebám žadatele o udělení mezinárodní ochrany, pokud je jím nezletilá osoba bez doprovodu, osoba mladší 18 let, těhotná žena, osoba se zdravotním postižením, osoba, která byla mučena, znásilněna nebo byla podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického či sexuálního násilí, a v případě hodném zvláštního zřetele i jiná osoba. Nezletilá osoba bez doprovodu se po ukončení úkonů podle § 46 odst. 1 umísťuje na základě rozhodnutí soudu do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo do péče osoby označené v rozhodnutí soudu.

§ 81a

(1) Osoba ubytovaná v přijímacím nebo pobytovém středisku nesmí do tohoto střediska vnášet, ani v tomto středisku vyrábět, přechovávat a konzumovat alkohol a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat věci, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví.

(2) Ministerstvo může věci uvedené v odstavci 1 odebrat a uložit je do úschovy. Osobě se věc navrátí po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nebo při jejím odchodu na adresu místa hlášeného pobytu mimo azylové zařízení, s výjimkou věcí, které se rychle kazí, a alkoholu nebo jiné potraviny, které nebyly odebrány v neporušených originálních obalech. Stejně postupuje ministerstvo, jedná-li se o věci odebrané policií osobám při osobní prohlídce a předané ministerstvu k úschově.

(3) Osoba ubytovaná v přijímacím středisku nesmí do tohoto střediska vnášet, ani v tomto středisku přechovávat elektronické komunikační zařízení. Ministerstvo může elektronické komunikační zařízení odebrat a uložit je do úschovy. Osobě se elektronické komunikační zařízení navrátí po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nebo při jejím odchodu do pobytového střediska nebo na adresu místa hlášeného pobytu mimo azylové zařízení, nebo jde-li o cizince umístěného v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, při opuštění tohoto střediska. Stejně postupuje ministerstvo, jedná-li se o elektronické komunikační zařízení odebrané policií osobám při osobní prohlídce a předané ministerstvu k úschově.

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu v pobytovém středisku může toto středisko opouštět na dobu nejdéle 10 dnů v kalendářním měsíci.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen písemně oznámit ministerstvu opuštění tohoto střediska na dobu delší než 24 hodin. V oznámení žadatel o udělení mezinárodní ochrany uvede adresu, kde se bude zdržovat, a délku pobytu mimo pobytové středisko. Opuštění pobytového střediska na dobu delší než 3 dny je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen písemně oznámit ministerstvu nejméně 24 hodin před odchodem z pobytového střediska.

(3) Ministerstvo může povolit opuštění pobytového střediska na další dny v kalendářním měsíci nad dobu stanovenou v odstavci 1, nebrání-li to řádnému provádění azylového řízení.

(4) V případě nedodržení oznámené nebo schválené délky opuštění pobytového střediska může být žadateli o udělení mezinárodní ochrany pobytovým střediskem v souvislosti s možnostmi tohoto střediska zajištěna náhradní forma ubytování na dobu nezbytně nutnou.

§ 83

(1) Ministerstvo vydá ubytovací řád pro azylová zařízení, kterým se upravují podrobnosti o organizačně technickém zabezpečení pobytu cizince v azylovém zařízení.

a) časový rozvrh výplaty kapesného,

c) časový rozvrh poskytování zdravotní péče, a

c) časový rozvrh poskytování zdravotních služeb, a

d) režim návštěv.

(3) V případě cizince, který není schopen porozumět jazyku, ve kterém je ubytovací řád vydán, zajistí provozovatel seznámení cizince s jeho obsahem náhradním způsobem.

(4) Ubytovací řád se zveřejní i v jazyce, kterému je schopna porozumět převážná část ubytovaných, a je umístěn na veřejně přístupném místě.

(5) Ministerstvo nebo provozovatel azylového zařízení je oprávněno kontrolovat dodržování ubytovacího řádu. Do místností určených pro ubytování může zástupce ministerstva nebo provozovatele azylového zařízení vstupovat pouze s vědomím ubytovaného; bez jeho vědomí je takový vstup možný pouze v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku.

§ 84

Příspěvek obci

Ministerstvo poskytuje obci příspěvek na úhradu nákladů obce vynaložených v souvislosti s azylovým zařízením na jejím území. O výši příspěvku obci na kalendářní rok rozhoduje vláda.

HLAVA XII

SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

§ 85

Při ukončení pobytu a vycestování cizince se postupuje podle zvláštního právního předpisu,⁴) pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Prohlášením o mezinárodní ochraně zaniká platnost dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu⁴).

(2) Právní postavení cizince vyplývající z jeho umístění v zařízení pro zajištění cizinců³) není prohlášením o mezinárodní ochraně nebo podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany (§ 10) dotčeno.

(3) Cizinec, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně nebo podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, je za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem⁴) povinen strpět umístění v zařízení pro zajištění cizinců.

§ 86

(1) Ministerstvo bez zbytečného odkladu informuje policii a zpravodajské služby České republiky o cizincích, kterým byla pravomocně udělena nebo odejmuta některá z forem mezinárodní ochrany.

(2) Ministerstvo informuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o osobách, kterým byla udělena některá z forem mezinárodní ochrany, do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

(3) Ministerstvo vydává statistické přehledy o počtu účastníků řízení podle tohoto zákona, počtu azylantů a počtu osob požívajících doplňkové ochrany.

§ 87

(1) Policie, zpravodajská služba České republiky nebo Ministerstvo zahraničních věcí poskytne ministerstvu anebo soudu na jejich žádost informaci nebo stanovisko potřebné ke zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona. Policie nebo zpravodajská služba České republiky poskytnutí informace anebo stanoviska odmítne, pokud by tím bylo ohroženo plnění jejich úkolů. Je-li obsahem informace nebo stanoviska skutečnost, kterou je nutno v zájmu České republiky utajovat, nestávají se součástí spisu.

(2) Organizační složka státu zřízená ministerstvem (§ 92c) a zpravodajské služby České republiky si vzájemně prostřednictvím ministerstva na základě žádosti poskytují informace náležející do oboru jejich působnosti, které zjistily při plnění úkolů podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů¹²). Zpravodajská služba České republiky poskytnutí informace odmítne, pokud by tím bylo ohroženo plnění jejích úkolů.

(3) Policie sdělí ministerstvu neprodleně skutečnosti rozhodné pro zahájení řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany a skutečnosti, které brání cizinci dostavit se ve stanovené lhůtě do přijímacího střediska.

(4) Policie sdělí neprodleně na žádost cizince adresu přijímacího střediska.

(5) Policie sdělí ministerstvu bez zbytečného odkladu jméno, příjmení, datum narození, pohlaví, státní příslušnost cizince, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, a den a místo učinění prohlášení o mezinárodní ochraně.

(6) Policie prověří na žádost ministerstva údaje uvedené v žádosti podle § 77 odst. 2.

(7) Policie zabezpečí na žádost ministerstva dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany anebo cizince na hraniční přechod členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany anebo cizince v případě, že Česká republika je příslušná k posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, na území. Policie je oprávněna po dobu dopravy omezit osobní svobodu a svobodu pohybu žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince.

(8) Cestovní doklad cizince, který si jeho držitel po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany nepřevzal, předá ministerstvo policii. Policie neplatný cestovní doklad vrátí jako doklad na území nalezený státu, který jej vydal. Obdobně postupuje i v případě cestovního dokladu, jehož držitel se na území nenachází.

(1) Na cizince se po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 odst. 1, která má odkladný účinek, hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely poskytování zdravotní péče a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.

(1) Na cizince se po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 odst. 1, která má odkladný účinek, hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely poskytování zdravotních služeb a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.

(2) Cizinec, který podá žalobu po uplynutí lhůty podle § 32 odst. 1, nemá nárok na péči a služby podle odstavce 1. Poskytnout nelze ani finanční příspěvek (§ 43).

(2) Cizinec, který podá žalobu po uplynutí lhůty podle § 32 odst. 1, nemá nárok na služby podle odstavce 1. Poskytnout nelze ani finanční příspěvek (§ 43).

(3) Na cizince umístěného v azylovém zařízení uvedeném v § 73 odst. 1 nebo 2 se hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely poskytování zdravotní péče a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.

(3) Na cizince umístěného v azylovém zařízení uvedeném v § 73 odst. 1 nebo 2 se hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely poskytování zdravotních služeb a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.

(4) Na cizince, o jehož žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo řízení zastaveno z důvodu nepřípustnosti podle § 10a písm. b), se hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany až do doby jeho vycestování z území pro účely poskytování zdravotní péče a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.

(4) Na cizince, o jehož žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo řízení zastaveno z důvodu nepřípustnosti podle § 10a písm. b), se hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany až do doby jeho vycestování z území pro účely poskytování zdravotních služeb a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.

§ 88

Zdravotní péče

Zdravotní služby

(1) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany a jeho dítěti narozenému na území a cizinci, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, a jeho dítěti narozenému na území se poskytuje na území bezplatná zdravotní péče v rozsahu péče hrazené ze zdravotního pojištění stanoveném zvláštním právním předpisem^12a) a dále zdravotní péče v souvislosti s nařízenou karanténou anebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví; to neplatí, pokud je zdravotní péče zajištěna podle jiného právního předpisu.^12d)

(1) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany a jeho dítěti narozenému na území a cizinci, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, a jeho dítěti narozenému na území se poskytují na území bezplatné zdravotní služby v rozsahu služeb hrazených ze zdravotního pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění^12a) a dále zdravotní služby v souvislosti s nařízenou karanténou anebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví; to neplatí, pokud jsou zdravotní služby zajištěny podle jiného právního předpisu.^12d)

(2) Náklady spojené s poskytováním zdravotní péče podle odstavce 1 nese stát; náklady vzniklé zdravotnickému zařízení jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

(2) Náklady spojené s poskytováním zdravotních služeb podle odstavce 1 nese stát; náklady vzniklé poskytovateli zdravotních služeb jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

(3) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany a jeho dítě narozené na území, cizinec, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, a jeho dítě narozené na území a dítě, které se narodilo azylantce nebo osobě požívající doplňkové ochrany a pobývá na území, se pro účely veřejného zdravotního pojištění považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem do doby, než bude rozhodnuto o udělení mezinárodní ochrany nebo jiném druhu pobytu na území podle zvláštního právního předpisu.⁴)

(4) Je-li to nezbytné pro zabezpečení zdravotní péče o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, jeho dítě narozené na území, cizince, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, nebo jeho dítě narozené na území, může ministerstvo obci, na jejímž území se nachází azylové zařízení v majetku ministerstva, nebo jiné osobě přenechat do bezplatného užívání prostory v azylovém zařízení za účelem provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu^12f).

(4) Je-li to nezbytné pro zabezpečení zdravotních služeb žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jeho dítěti narozenému na území, cizinci, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, nebo jeho dítěti narozenému na území, může ministerstvo obci, na jejímž území se nachází azylové zařízení v majetku ministerstva, nebo jiné osobě přenechat do bezplatného užívání prostory v azylovém zařízení za účelem poskytování zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu^12f).

§ 88a

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany, azylant a osoba požívající doplňkové ochrany jsou povinni oznámit ministerstvu do 15 dnů narození dítěte.

§ 88b

Při vyhledávání rodinných příslušníků dítěte, které podalo návrh na zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany a které se nachází na území České republiky bez doprovodu osoby starší 18 let, která za dítě zodpovídá podle právního řádu platného na území státu, jehož občanství dítě má, nebo v případě, že je dítě osobou bez státního občanství, ve státě posledního bydliště, je třeba postupovat tak, aby nebyl ohrožen život a svoboda dítěte a jeho rodiny zejména ve státě, jehož státní občanství mají, nebo, v případě, že jsou osobami bez státního občanství, ve státě jejich posledního trvalého bydliště.

§ 89

(1) Je-li žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nezletilá osoba bez doprovodu, je jí soudem k ochraně jejích práv a právem chráněných zájmů spojených s pobytem na území ustanoven opatrovník podle zvláštního právního předpisu¹³). S ohledem na ochranu nezletilé osoby bez doprovodu stanoví soud na podnět ministerstva opatrovníka bezodkladně předběžným opatřením. Na řízení o ustanovení opatrovníka se nevztahuje zvláštní právní předpis^13a).

(2) Funkci opatrovníka vykonává zletilý příbuzný nezletilé osoby bez doprovodu zdržující se na území; není-li takové osoby nebo nelze-li funkcí opatrovníka takovou osobu pověřit, vykonává funkci opatrovníka jiná vhodná fyzická nebo právnická osoba anebo obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa, kde je nezletilá osoba bez doprovodu hlášena k pobytu.

(3) Je-li žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nezletilá osoba bez doprovodu a jsou-li důvodné pochybnosti o jí udávaném věku, provede se za účelem zjištění jejího věku lékařské vyšetření. Výsledek lékařského vyšetření předloží ministerstvo soudu jako důkaz k řízení o ustanovení opatrovníka podle odstavce 1. Odmítne-li nezletilá osoba bez doprovodu provedení lékařského vyšetření, bude na ni ministerstvo pohlížet jako na zletilého žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

(4) O možnosti určení věku pomocí lékařského vyšetření podle odstavce 3 informuje ministerstvo nezletilou osobu bez doprovodu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopna se dorozumět, ve výzvě k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo nejpozději do 15 dnů od prohlášení o mezinárodní ochraně. V informaci ministerstvo uvede též způsob, jakým se vyšetření provádí, informuje nezletilou osobu bez doprovodu o jeho možných důsledcích a rovněž ji poučí o důsledcích odmítnutí lékařského vyšetření na posuzování její žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

§ 89a

Ministerstvo zajistí nezletilým žadatelům o udělení mezinárodní ochrany školní potřeby v rámci rozsahu povinné školní docházky.

§ 90

Česká republika může udělit cizinci azyl bez předchozího řízení, pokud je uznán uprchlíkem dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím Úřadu Vysokého komisaře za podmínky dodržení zásady spravedlivého rozdělení břemene se smluvními státy Úmluvy o právním postavení uprchlíků.

§ 91

Působnost stanovená podle tohoto zákona krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je výkonem přenesené působnosti.

§ 91a

Při vydávání cestovních dokladů uprchlíkovi, kterému byl status uprchlíka přiznán podle mezinárodní smlouvy¹) v jiném státě a v jehož případě přešla odpovědnost podle mezinárodní smlouvy na Českou republiku, se postupuje podle hlavy VIII dílu 4.

§ 92

Způsobilost k právním úkonům

Za způsobilého k právním úkonům podle tohoto zákona se považuje cizinec ode dne, kdy dosáhl věku 18 let. Nemůže-li jednat samostatně, je mu ustanoven opatrovník.

§ 92a

Požádá-li opatrovník o to, aby bylo jeho ustanovení opatrovníkem zrušeno, ustanoví správní orgán bezodkladně jiného opatrovníka.

(1) Na řízení o udělení víza za účelem strpění pobytu a na řízení o zrušení platnosti víza za účelem strpění pobytu se nevztahuje část druhá a třetí správního řádu.

(2) Po ukončení řízení útvar ministerstvo vízum podle odstavce 1 vyznačí do cestovního dokladu anebo na hraniční průvodku nebo žadateli sdělí, že se jeho žádosti nevyhovuje.

Úkoly ministerstva podle § 4b, 10b, 10c, § 34 odst. 2, § 42 odst. 1 až 5 a 7, § 42a odst. 1 až 3, § 43 odst. 6, § 45 odst. 3, § 46 odst. 6, § 48 písm. c), § 50a, § 53a odst. 2, § 54a, § 71 odst. 3, § 73 odst. 4, 7 a 9, § 77 odst. 1, § 78c, § 78d odst. 5, § 79 odst. 5 a 7, § 80 odst. 2 a 3, § 81a odst. 2, § 82 odst. 4, § 83 odst. 1 a 5, § 88 a 89a lze pověřit organizační složku státu zřízenou ministerstvem.

Správní delikty

§ 93

Přestupky

a) nesplní povinnost podle § 3e odst. 3 písm. b), § 4a odst. 1 nebo § 4a odst. 3 písm. b),

b) odmítne strpět provedení úkonů podle § 4c,

c) v rozporu s § 41 odst. 1 neodevzdá či nepředloží svůj cestovní doklad,

d) poruší zákaz opuštění azylového zařízení podle § 46 odst. 3,

e) v rozporu s § 54 odst. 2 a 3 nevycestuje z území, nebo

f) poruší rozhodnutí ministerstva vydané podle § 73 odst. 4, kterým se nepovoluje vstup na území.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany se dopustí přestupku tím, že

a) nesplní povinnost podle § 41 odst. 1,

b) v rozporu s § 45 odst. 1 nepřizná finanční prostředky, které má k dispozici, nebo v době pobytu v azylovém zařízení neodevzdá věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku anebo, je-li ubytovaný v přijímacím středisku, neodevzdá elektronické komunikační zařízení,

c) odmítne strpět osobní prohlídku nebo prohlídku svých věcí podle § 45 odst. 2,

d) v rozporu s § 46 odst. 1 opustí přijímací středisko nebo v rozporu s § 46 odst. 2 opustí přijímací středisko na mezinárodním letišti,

e) v rozporu s § 46a odst. 1 nesetrvá v přijímacím středisku,

f) odmítne strpět identifikační úkony podle § 47,

g) v rozporu s § 48 písm. c) nesplní v azylovém zařízení příkaz nebo pokyn policie nebo ministerstva,

h) nesplní některou z povinností podle § 49, nebo

i) opustí pobytové středisko v rozporu s § 82 odst. 1, 2 nebo 3.

(3) Azylant se dopustí přestupku tím, že

a) nesplní některou z povinností podle § 52 písm. a) až g) nebo j),

b) odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 52 písm. i) a j) nebo v rozporu s § 53 odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 47, nebo

c) nesplní povinnost podle § 78 odst. 1.

(4) Osoba požívající doplňkové ochrany se dopustí přestupku tím, že

a) nesplní některou z povinností podle § 53b písm. b) až f) nebo j),

b) odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 53b písm. i) a j) nebo v rozporu s § 53b písm. g) odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 47,

c) nedodrží lhůtu 30 dnů pro podání žádosti o prodloužení doplňkové ochrany podle § 53a odst. 1, nebo

d) v rozporu s § 78 odst. 2 nesplní povinnost podle § 78 odst. 1.

(5) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) nesplní povinnost podle § 56,

b) jako osoba ubytovaná v azylovém zařízení nesplní některou z povinností podle § 79 odst. 6, nebo

c) jako osoba ubytovaná v přijímacím středisku poruší zákaz podle § 81a odst. 1 nebo 3 nebo jako osoba ubytovaná v pobytovém středisku poruší zákaz podle § 81a odst. 1.

(6) Za přestupek podle odstavce 1, 2, 3 nebo 4 nebo odstavce 5 písm. b) nebo c) lze uložit pokutu do 2000 Kč a za přestupek podle odstavce 5 písm. a) lze uložit pokutu do 1000 Kč.

§ 93a

Správní delikt právnické a podnikající fyzické osoby

(1) Zdravotnické zařízení se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 56b neumožní ministerstvu činit nezbytné úkony v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany.

(1) Poskytovatel zdravotních služeb se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 56b neumožní ministerstvu činit nezbytné úkony v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 10000 Kč.

§ 93b

Společná ustanovení ke správním deliktům

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(5) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává ministerstvo.

§ 94

Přechodná ustanovení

(1) Žádost o přiznání postavení uprchlíka podaná žadatelem před nabytím účinnosti tohoto zákona se považuje za návrh na zahájení řízení o udělení azylu a posuzuje se podle tohoto zákona.

(2) Cizinec, kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka podle dřívější úpravy, se dnem účinnosti tohoto zákona považuje za azylanta podle tohoto zákona.

ČÁST TŘETÍ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 96

Zrušuje se zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb., a čl. III zákona č. 150/1996 Sb.

§ 97

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 2/2002 Sb. Čl. II

1. Návrh na zahájení řízení o udělení azylu, o kterém nebylo pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za žádost o udělení azylu.

2. Řízení o rozkladu, o kterém ministr vnitra nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadní právní úpravy.

3. Neuplynula-li lhůta stanovená dosavadní právní úpravou k podání žaloby proti rozhodnutí ve věci azylu, lze tuto žalobu prostřednictvím ministra vnitra podat i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Řízení ve věci přezkumu zákonnosti rozhodnutí ministerstva zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona nebo podle bodu 3 se dokončí podle dosavadní právní úpravy.

5. Právní postavení cizince, který je účastníkem řízení podle bodu 4, se řídí podle dosavadní právní úpravy.

6. Po dobu platnosti víza za účelem strpění pobytu podle dosavadního § 73 se při poskytování zdravotní péče postupuje podle nové právní úpravy stanovené pro žadatele o udělení azylu.

7. V řízení o poskytnutí finančního příspěvku cizinci, jemuž je uděleno vízum za účelem strpění pobytu, se postupuje podle § 43, s výjimkou poslední věty odstavce 2. Pokud ustanovení používá pojmu "žadatel o udělení azylu hlášený k pobytu mimo pobytové středisko" rozumí se tím pro potřeby tohoto řízení cizinec, jemuž je uděleno vízum za účelem strpění pobytu.

8. Pokud řízení o žalobě ve věci azylu bylo přerušeno proto, že žalobce je neznámého pobytu, a tato skutečnost brání rozhodnutí ve věci, po uplynutí 90 dnů soud řízení zastaví, nenastala-li změna okolností.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 519/2002 Sb. Čl. II

1. Věci, v nichž do dne nabytí účinnosti tohoto zákona Vrchní soud v Praze nerozhodl o žalobě nebo o opravném prostředku proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věcech azylu, převezme k dalšímu řízení a rozhodnutí krajský soud, v jehož obvodu byl žalobce v den podání žaloby nebo žadatel o udělení azylu v den předložení opravného prostředku Ministerstvem vnitra soudu hlášen k pobytu; ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se pro tyto případy nepoužije. Ustanovení § 129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, není postupem podle věty první dotčeno.

2. Pokud ministr vnitra po dni nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodl o rozkladu, podaném podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění účinném k 31. lednu 2002, lze proti takovému rozhodnutí do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, jsou-li splněny podmínky tam stanovené. K řízení o žalobě podle věty první je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Ustanovení čl. II bodů 3 a 4 zákona č. 2/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), a některé další zákony, se pro podání žaloby podle věty první a řízení o ní nepoužijí.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 350/2005 Sb. Čl. II

Právní postavení cizince, o jehož kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, vydanému do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebylo dosud rozhodnuto, se po dobu řízení o kasační stížnosti řídí dosavadními právními předpisy.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 136/2006 Sb. Čl. V

1. Řízení zahájené do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Cestovní doklady s nosičem dat obsahujícím biometrické údaje o otiscích prstů se vydávají ode dne 1. dubna 2009.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 165/2006 Sb. Čl. II

1. Cizinec, který pobývá na území na základě překážky vycestování udělené podle § 91 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dní nebo na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu si svůj další pobyt na území upravit podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Na podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany se v těchto případech § 10 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nevztahuje.

2. Žádosti o udělení azylu, o nichž nebylo ministerstvem pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 379/2007 Sb. Čl. IV

Řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 427/2010 Sb. Čl. IV

1. Řízení podle zákona o azylu, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Průkazy o povolení k pobytu azylanta a průkazy oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany vydané podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za průkazy o povolení k pobytu podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

Příloha č. 1 k zákonu č. 325/1999 Sb.

Vzor žádosti o udělení azylu

Příloha č. 2 k zákonu č. 325/1999 Sb.

Vzor průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany

¹) Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

^1a) Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.

^1b) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb., o sjednání Úmluvy o právním postavení uprchlíků a protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků.

^1b) Díl 1 hlavy II části třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

^1c) Díl 1 hlavy II části třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

^1d) Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl.
Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny.

^4a) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.
Nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.

²) § 3 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

^2a) § 129 zákona č. 326/1999 Sb.

³) § 130 až 151 zákona č. 326/1999 Sb.

⁴) Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁵) § 19 odst. 3 správního řádu.

^5a) § 19 odst. 4, 5 a 8 správního řádu.

^5b) § 22 správního řádu.

^5c) § 26 správního řádu.

^5d) § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu.

^5e) § 33 odst. 4 správního řádu.

^5f) § 38 odst. 2 správního řádu.

^5g) § 49 správního řádu.

^5h) § 69 odst. 4 věta druhá správního řádu.

⁵ⁱ) § 71 odst. 1 a 3 správního řádu.

^5j) § 81 až 93 a § 152 správního řádu.

^5k) § 101 správního řádu.

^5l) Čl. 17 Smlouvy o založení Evropských společenství.

^5m) Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie.

⁶) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

⁷) § 250l a násl. občanského soudního řádu.

⁸) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

^8a) Díl 1 hlavy III části třetí zákona č. 150/2002 Sb.

⁹) § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.

^9b) § 56 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění zákona č. 165/2002 Sb.

^9c) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

^9d) § 50 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 161/2006 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb.

^9e) § 150 správního řádu.

^9f) Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy, v platném znění.

¹⁰) Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

¹¹) § 167 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.

¹²) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění zákona č. 118/1995 Sb.
Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.
Zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů.

^12a) § 27 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

^12a) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

^12b) Nařízení Rady (ES) č. 871/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zavedení některých nových funkcí v Schengenském informačním systému, včetně boje proti terorismu.

^12c) Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích.

^12d) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

^12e) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

^12f) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

¹³) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

^13a) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

¹⁴) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

¹⁵) Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, ve znění nařízení Rady (ES) č. 380/2008.

¹⁷) Část druhá hlavy VIII a IX a § 152 správního řádu.