Zákon o Celní správě České republiky - ČÁST TŘETÍ - VÝKON NĚKTERÝCH FUNKCÍ, POVINNOSTI, OPRÁVNĚNÍ A PROSTŘEDKY CELNÍKA A OBČANSKÉHO ZAMĚSTNANCE

ČÁST TŘETÍ

VÝKON NĚKTERÝCH FUNKCÍ, POVINNOSTI, OPRÁVNĚNÍ A PROSTŘEDKY CELNÍKA A OBČANSKÉHO ZAMĚSTNANCE

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 15

Celník a občanský zaměstnanec

(1) Působnost orgánů celní správy vykonávají celníci, kterými jsou fyzické osoby vykonávající v celní správě službu podle zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů.

(2) Působnost orgánů celní správy dále vykonávají občanští zaměstnanci, kterými se pro účely tohoto zákona rozumí fyzické osoby vykonávající v celní správě činnosti v pracovním poměru.

§ 16

Právní úkony v orgánech celní správy

(1) Právní úkony jménem státu ve všech věcech je v orgánech celní správy oprávněn činit pouze generální ředitel nebo jeho zástupce.

(2) V případech stanovených vnitřním předpisem celní správy nebo na základě písemného pověření generálního ředitele může činit právní úkony jménem státu i jiný celník nebo občanský zaměstnanec.

§ 17

Předpoklady pro výkon některých funkcí

Pro výkon funkce ředitele orgánu celní správy a jeho zástupce a další funkce až do úrovně vedoucího územního pracoviště nebo jiného organizačního útvaru orgánu celní správy musí celník kromě předpokladů stanovených zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů splňovat další předpoklady vymezené zákonem, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky (dále jen „policie“) a příslušníků Vězeňské služby České republiky.

HLAVA II

ZÁKLADNÍ POVINNOSTI

§ 18

Zdvořilost

Celník i občanský zaměstnanec je při výkonu působnosti orgánů celní správy povinen dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní.

§ 19

Přiměřenost postupu

Celník a občanský zaměstnanec jsou povinni

a) dbát, aby nikomu v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma,

b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma,

c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž jejich úkon směřuje, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného tímto úkonem.

§ 20

Prokazování příslušnosti

(1) Celník je povinen při výkonu služby prokázat příslušnost k celní správě.

(2) Celník, který nosí při výkonu služby služební stejnokroj, prokazuje příslušnost k celní správě služebním stejnokrojem, který je opatřen identifikačním znakem celní správy.

(3) V případě, že celník nenosí při výkonu služby služební stejnokroj, prokazuje příslušnost k celní správě služebním průkazem a ústním prohlášením „celní správa“. Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti a vzor služebního průkazu a způsob prokazování příslušnosti k celní správě služebním průkazem.

(4) Pouze ústním prohlášením „celní správa“ prokazuje celník příslušnost k celní správě ve výjimečných případech, kdy okolnosti služebního zákroku neumožňují tuto příslušnost prokázat služebním stejnokrojem nebo služebním průkazem. V takových případech se celník prokáže služebním průkazem bezprostředně poté, kdy to okolnosti služebního zákroku dovolí.

(5) Povinnost prokázat příslušnost k celní správě nemá celník, který tuto příslušnost oprávněně zastírá.

(6) Občanský zaměstnanec se při výkonu působnosti orgánů celní správy prokazuje průkazem občanského zaměstnance a ústním prohlášením „celní správa“. Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti a vzor průkazu občanského zaměstnance a způsob prokazování příslušnosti k celní správě průkazem občanského zaměstnance.

HLAVA III

POVINNOSTI CELNÍKA

§ 21

Povinnosti při služebních úkonech

(1) Služebním úkonem je jednání celníka směřující k výkonu působnosti orgánů celní správy.

(2) Služebním zákrokem je služební úkon, při kterém dochází k přímému vynucování splnění povinnosti nebo k ochraně práv a jiných oprávněných zájmů, za použití donucovacích prostředků nebo zbraně.

(3) Služebním zákrokem pod jednotným velením je služební zákrok podle odstavce 2, na kterém se podílí více zakročujících celníků, kdy o použití donucovacích prostředků nebo zbraně rozhodne celník pověřený řízením služebního zákroku. O použití donucovacích prostředků nebo zbraně může na místě zákroku rozhodnout též nadřízený celníka pověřeného řízením služebního zákroku, který tímto rozhodnutím přebírá řízení služebního zákroku až do ukončení zákroku. Rozhodnutí o použití donucovacích prostředků nebo zbraně musí být zadokumentováno na zvukovém, obrazovém nebo písemném záznamu.

(4) Na celníka pověřeného řízením služebního zákroku, který rozhodl o použití donucovacích prostředků nebo zbraně podle odstavce 3, přecházejí povinnosti celníků podle § 46 a 47.

§ 22

Poučovací povinnost

Pokud je služební úkon spojen se zásahem do práv nebo svobod osob, je celník provádějící služební úkon, pokud to dovolují povaha nebo okolnosti služebního úkonu, povinen tyto osoby poučit o právních důvodech služebního úkonu a o jejich právech; v opačném případě je poučí dodatečně, jakmile to okolnosti služebního úkonu dovolí.

§ 23

Podmínky pro provedení služebního úkonu

(1) Celník ve službě je povinen v mezích tohoto zákona provést služební úkon, popřípadě učinit jiná opatření nezbytná k provedení služebního úkonu, zejména vyrozumět nejbližší orgán celní správy nebo útvar policie, je-li páchán trestný čin nebo správní delikt, anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.

(2) Celník má povinnost podle odstavce 1 i v době mimo službu, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty.

§ 24

Zákaz provedení služebního úkonu

Celník neprovede služební úkon, jestliže

a) tomu brání povinnost splnit jiný úkol, jehož nesplnění by způsobilo zřejmě závažnější následky než neprovedení služebního úkonu, zejména pokud

1. plní služební úkony, při nichž používá operativně pátrací prostředky nebo podpůrné operativně pátrací prostředky,

2. pronásleduje pachatele trestného činu,

3. zakročuje pod jednotným velením,

4. vykonává šifrovou nebo kurýrní službu, při níž by mohlo dojít k ohrožení včasného předání šifrovaných zpráv nebo k ohrožení přepravovaných věcí,

5. zajišťuje bezpečnost osob, chráněných objektů nebo prostor,

6. provádí výcvik a přípravu k použití operativně pátracího prostředku nebo podpůrného operativně pátracího prostředku, nebo

7. získává poznatky z prostředí, v němž lze důvodně předpokládat získání poznatků důležitých pro zamezování, odhalování a dokumentování trestných jednání, ke zjišťování jejich pachatelů a k předcházení těmto trestným jednáním,

b) k jejich provedení nebyl odborně vyškolen nebo vycvičen, a jestliže povaha služebního úkonu takové odborné vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,

c) jsou jeho schopnosti sníženy v důsledku jeho zdravotního stavu nebo vlivem léků nebo jiných látek tak, že řádné provedení nebo dokončení služebního úkonu by bylo ohroženo, nebo

d) je zřejmé, že nemůže služební úkon úspěšně dokončit.

§ 25

Výzva

(1) Celník je při provádění služebního zákroku povinen, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku dovolují, použít odpovídající výzvy.

(2) Pokud to povaha služebního zákroku vyžaduje, použije celník před výzvou slov „Jménem zákona!“.

(3) Každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího celníka.

§ 26

Výjimka z poučovací povinnosti a povinnosti prokázání příslušnosti

Okolností, která nedovoluje poučení osoby o jejích právech podle § 22, nebo která nedovoluje použít výzvy podle § 25 odst. 1, nebo která nedovoluje prokázání příslušnosti k celní správě, je zejména bezprostřední napadení celníka nebo bezprostřední ohrožení života nebo zdraví jiné osoby.

§ 27

Povinnost mlčenlivosti

(1) Celník je kromě mlčenlivosti stanovené daňovým řádem povinen zachovávat také mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při výkonu působnosti orgánů celní správy nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu výkonu působnosti orgánů celní správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru celníka.

(2) Každý, koho orgány celní správy nebo celník požádají o poskytnutí pomoci, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl.

(3) Povinnosti mlčenlivosti se nemůže celník dovolávat vůči policejnímu orgánu, státnímu zástupci, soudu, jinému bezpečnostnímu sboru, celnímu, policejnímu nebo obdobnému orgánu členského státu nebo orgánu, který vykonává dozor v oblasti týkající se působnosti orgánů celní správy, pokud jde o informace potřebné k výkonu jejich působnosti.

(4) Povinnosti mlčenlivosti uložené podle tohoto zákona je oprávněn zprostit celníka nebo osobu uvedenou v odstavci 2 generální ředitel nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec Generálního ředitelství cel. Generálního ředitele zprošťuje mlčenlivosti uložené podle tohoto zákona ministr nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec ministerstva.

HLAVA IV

OPRÁVNĚNÍ CELNÍKA

§ 28

Oprávnění požadovat vysvětlení

(1) Celník je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby a případně ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo, v případech, kdy tato osoba může přispět k objasnění skutečností důležitých pro

a) odhalení trestného činu nebo správního deliktu souvisejícího s porušením právních předpisů v oboru působnosti orgánů celní správy, nebo

b) odhalení trestného činu nebo správního deliktu souvisejícího s porušením právních předpisů v oboru působnosti orgánů celní správy, a jejich pachatele, k němuž došlo mimo území České republiky na území Evropské unie nebo státu, s nímž má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu o spolupráci a vzájemné pomoci v celní oblasti.

(2) O podaném vysvětlení podle odstavce 1 sepíše celník úřední záznam.

(3) Vysvětlení může odepřít osoba, která by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za správní delikt. Vysvětlení nesmí být požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti zproštěna příslušným orgánem nebo osobou, v jejímž zájmu tuto povinnost má. Celník je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení.

(4) Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc.

(5) Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku. Náhradu poskytuje Generální ředitelství cel. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání. Nárok na náhradu zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do 8 dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 1 dostavila. O tom musí být osoba předem poučena.

(6) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být předvedena celníkem na nejbližší orgán celní správy k sepsání úředního záznamu o podání vysvětlení. Úřední záznam o podání vysvětlení musí být s osobou sepsán bez zbytečného odkladu po jejím předvedení; po jeho sepsání celník osobu propustí.

(7) O předvedení sepíše celník úřední záznam.

§ 29

Oprávnění požadovat prokázání totožnosti

(1) Prokázáním totožnosti se rozumí zejména prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.

(2) Celník je oprávněn požadovat prokázání totožnosti osoby, pokud

a) je podezřelá ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu v souvislosti s porušením právních předpisů v oboru působnosti orgánů celní správy,

b) odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby,

c) je od ní požadováno vysvětlení podle § 28,

d) je předváděna podle ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu,

e) je u ní prováděn celní dohled nebo celní kontrola podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,

f) vstupuje do prostor, místností a zařízení užívaných orgány celní správy, ministerstvem, orgány finanční správy nebo Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, v nichž orgány celní správy zabezpečují dodržování veřejného pořádku,

g) je oznamovatelem,

h) se jedná o výkon činností v oblasti placení peněžitých plnění a činností obecného správce daně, nebo

i) je u ní prováděna kontrola orgány celní správy podle právních předpisů patřících do oboru jejich působnosti.

(3) Celník bez zbytečného odkladu předá policii osobu, u které při zjišťování její totožnosti vznikne důvodné podezření, že jde o osobu hledanou. Celník bez zbytečného odkladu uvědomí policii, pokud se při zjišťování totožnosti zjistí, že se jedná o osobu pohřešovanou.

(4) Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 prokázat svou totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po předchozím poskytnutí potřebné součinnosti k prokázání své totožnosti, je celník oprávněn tuto osobu předvést na orgán celní správy k provedení služebních úkonů za účelem zjištění její totožnosti a objasnění věci. Po zjištění totožnosti osoby celník předvedenou osobu propustí, nebrání-li tomu zákonné důvody.

(5) Nezjistí-li celník totožnost osoby předvedené podle odstavce 4 do 6 hodin od předvedení, ani na základě sdělených informací ani v evidencích vedených podle jiného právního předpisu, nebo je-li podezření, že předvedená osoba uvádí nepravdivé údaje ke své osobě, předá ji nejbližšímu orgánu policie.

(6) O předvedení a provedených služebních úkonech sepíše celník úřední záznam.

§ 30

Zajištění osoby

(1) Celník je oprávněn zajistit osobu, která

a) svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život anebo život nebo zdraví jiných osob,

b) má být předvedena podle jiného právního předpisu,

c) v místnostech nebo prostorech určených k užívání orgány celní správy, ministerstvem, orgány finanční správy nebo Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, v nichž orgány celní správy zabezpečují dodržování veřejného pořádku, se chová násilně nebo slovně uráží celníka nebo jinou osobu, anebo úmyslně znečišťuje či poškozuje zařízení nebo majetek státu,

d) je podezřelá ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat nebo bude mařit řádné objasnění věci, nebo

e) odpovídá popisu hledané osoby.

(2) Pominou-li důvody zajištění, je celník povinen osobu ihned propustit.

(3) Zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody.

(4) Po zajištění je celník povinen na žádost zajištěné osoby bez odkladu vyrozumět o této skutečnosti osobu blízkou, popřípadě jinou jí určenou osobu. Jedná-li se o osobu mladší 18 let, je celník povinen bez odkladu vyrozumět zákonného zástupce této osoby a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí.

(5) Zajistí-li celník osobu hledanou nebo osobu podezřelou ze spáchání trestného činu, jehož prověřování není v působnosti orgánů celní správy, předá tuto osobu neprodleně příslušnému útvaru policie.

(6) O zajištění osoby sepíše celník úřední záznam.

§ 31

Oprávnění k omezení pohybu agresivních osob

(1) Osobě, která fyzicky napadá jinou osobu nebo celníka nebo poškozuje cizí majetek nebo se pokusí o útěk, může být omezena možnost volného pohybu připoutáním k vhodnému předmětu.

(2) Omezení volného pohybu může trvat pouze po dobu, než osoba od násilného chování upustí nebo než bude předána orgánům policie, nejdéle však 2 hodiny.

(3) O důvodech omezení volného pohybu sepíše celník úřední záznam.

§ 32

Oprávnění k použití technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla

(1) Celník je oprávněn použít jako donucovacího prostředku podle § 44 odst. 1 písm. f) technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla

a) zajištěného, odňatého nebo odstaveného podle jiného právního předpisu, nebo

b) při jeho kontrole celníkem; řidič vozidla, u něhož se kontrola provádí, musí být na použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla předem upozorněn.

(2) Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla z důvodu uvedeného v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích.

(3) Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla nelze použít, jde-li o vozidlo ozbrojených sil, bezpečnostního sboru, požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo osoby požívající výsad a imunit podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy.

(4) Technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla se neprodleně odstraní

a) je-li rozhodnuto o vrácení zajištěného vozidla, nebo

b) po ukončení kontroly podle odstavce 1 písm. b), pokud není při kontrole vozidlo podle jiného právního předpisu zajištěno.

(5) Na použití technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla podle odstavce 1 se nevztahují ustanovení § 44 odst. 2 až 4.

§ 33

Oprávnění odebrat zbraň

(1) Existuje-li důvodné podezření, že osoba má u sebe zbraň, které by mohlo být neoprávněně užito k násilí nebo pohrůžce násilím nebo kterou by mohla ohrozit život nebo zdraví své nebo jiné osoby, je celník oprávněn toto podezření prověřit prohlídkou a následně jí tuto zbraň odebrat, jde-li o osobu

a) předváděnou nebo zajištěnou orgány celní správy,

b) u které je prováděn celní dohled nebo celní kontrola podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,

c) která vstupuje do prostor, místností nebo zařízení určených k užívání orgány celní správy, ministerstvem, orgány finanční správy nebo Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, v nichž celní orgány zabezpečují dodržování veřejného pořádku,

d) u které je zajišťován výkon činností v oblasti placení peněžitých plnění orgány celní správy a činností obecného správce daně,

e) u které je prováděna kontrola orgány celní správy podle právních předpisů patřících do působnosti orgánů celní správy, nebo

f) která se dostavila k podání vysvětlení podle § 28.

(2) Zbraní podle odstavce 1 se rozumí cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.

(3) O provedení prohlídky sepíše celník úřední záznam.

(4) Osobě, která zbraň vydala nebo jíž byla odebrána, vystaví celník bez zbytečného odkladu potvrzení o jejím odebrání.

(5) Nebrání-li tomu zákonné důvody, celník vydanou nebo odebranou zbraň vrátí, jakmile pominul důvod pro její vydání nebo odebrání. Osoba je povinna vrácení zbraně potvrdit podpisem.

§ 34

Oprávnění zakázat vstup na určená místa

(1) Vyžaduje-li to splnění konkrétního úkolu, je celník oprávněn přikázat každému, aby po dobu nezbytně nutnou

a) nevstupoval na celníkem určené místo,

b) se nezdržoval na celníkem určeném místě, nebo

c) setrval na celníkem určeném místě, hrozí-li vážné ohrožení života nebo zdraví.

(2) K vyznačení nebo ohraničení celníkem určeného místa může být použito technických prostředků. Je-li jako technický prostředek použit pás s označením „Celní správa“, jde o příkaz podle odstavce 1.

(3) Druhy technických prostředků a způsob jejich použití stanoví ministerstvo vyhláškou.

§ 35

Oprávnění ke kontrole osob, dopravních prostředků a poštovních a jiných zásilek

(1) Při výkonu působnosti orgánu celní správy je celník oprávněn

a) zastavovat osoby a dopravní prostředky,

b) provádět kontrolu osob, zavazadel, dopravních prostředků, jejich nákladů, přepravních a průvodních dokumentů a poštovních a jiných zásilek.

(2) Při kontrole osob, dopravních prostředků a jejich nákladů a poštovních a jiných zásilek je celník oprávněn

a) použít speciální rentgenovou nebo jinou detekční techniku,

b) provádět osobní prohlídku; osobní prohlídku vykoná u osoby, u které má být tato prohlídka provedena, celník stejného pohlaví, ledaže jde o nutný okamžitý zákrok pro hledání zbraně,

c) provádět orientační vyšetření odběrem potu.

(3) Celník je dále oprávněn vyžadovat odborné lékařské vyšetření ke zjištění protiprávně přepravované návykové látky včetně odběru krve, moči, slin nebo potu, a to i v případě, že osobu nelze předem pro její zdravotní stav ke strpění příslušných úkonů vyzvat.

(4) Úkonům uvedeným v odstavci 2 písm. c) nebo odstavci 3 je osoba povinna se podrobit, není-li to spojeno s nebezpečím pro její zdraví.

(5) Při zastavování dopravních prostředků postupuje celník obdobně jako příslušník policie.

(6) Vyžadují-li to provozní podmínky nebo potřeba účelného provedení kontroly silničního dopravního prostředku a jeho nákladu podle odstavce 1, jsou osoby, u nichž se kontrola provádí, povinny se na vlastní náklady a nebezpečí odebrat se silničním dopravním prostředkem na nejbližší vhodné místo stanovené celníkem, kde lze kontrolu dopravního prostředku a jeho nákladu účelně provést.

(7) Stát neodpovídá za škodu, ke které došlo zdržením dopravního prostředku nebo poštovní nebo jiné zásilky v důsledku kontroly podle odstavců 1 a 6; ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem tím nejsou dotčena.

(8) Oprávnění celníka ke kontrole poštovních a jiných zásilek podle odstavce 1 se nevztahuje na poštovní a jiné zásilky, na jejichž obsah se vztahuje listovní tajemství.

§ 36

Oprávnění k pořizování záznamů

Celník je oprávněn, je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu.

§ 37

Oprávnění k plnění úkolů na území jiného státu

(1) Celník je oprávněn k výkonu působnosti orgánu celní správy na území jiného státu způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou.

(2) Osoba pověřená celním orgánem jiného státu je oprávněna k výkonu působnosti orgánu celní správy na území České republiky způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou.

HLAVA V

POUŽITÍ PODPŮRNÝCH OPERATIVNĚ PÁTRACÍCH PROSTŘEDKŮ

§ 38

Oprávnění k používání podpůrných operativně pátracích prostředků

Celník je při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o trestné činnosti, v souvislosti s řízením o trestných činech a při výkonu působnosti orgánů celní správy vyplývající z mezinárodních smluv oprávněn používat podpůrné operativně pátrací prostředky, kterými jsou krycí prostředky, zabezpečovací technika, zvláštní finanční prostředky a využití informátora.

§ 39

Krycí prostředek

Krycím prostředkem se rozumí věc, včetně krycího dokladu, prostor nebo činnost sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby, k zabránění vyzrazení její činnosti nebo k zastírání činnosti orgánu celní správy.

§ 40

Krycí doklad

(1) Krycím dokladem se rozumí listina, popřípadě jiný dokument sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby, k zabránění vyzrazení činnosti, krycího prostředku nebo zabezpečovací techniky, k zastírání činnosti orgánu celní správy anebo k jinému podobnému účelu.

(2) Krycím dokladem nesmí být průkaz poslance nebo senátora, člena vlády, členů bankovní rady České národní banky, člena kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu a soudce Ústavního soudu, služební průkaz soudce a státního zástupce a doklad osoby žijící nebo zemřelé.

(3) O vydání krycího dokladu rozhoduje ministr; toto vydání technicky zabezpečuje Ministerstvo vnitra.

(4) Je-li to vzhledem k povaze krycího dokladu nutné, může Ministerstvo vnitra při opatřování nebo vydávání krycího dokladu v nezbytné míře zajistit v informačních systémech vedených podle jiných právních předpisů vložení, změnu nebo vymazání potřebných informací a v odůvodněných případech blokování těchto informací. Tyto informace se zvlášť neoznačují a vedou se společně s ostatními osobními údaji, pokud Ministerstvo vnitra nestanoví jinak.

(5) Orgány veřejné správy na žádost Ministerstva vnitra vydají krycí doklad a v souvislosti s jeho opatřováním, používáním a ukončením jeho používání provedou potřebná opatření. Přitom postupují tak, aby nedošlo k vyzrazení činnosti Ministerstva vnitra nebo orgánu celní správy.

§ 41

Zabezpečovací technika

Zabezpečovací technikou se rozumí technické prostředky, zařízení a jejich soubory používané za účelem zabezpečení ochrany majetku a zamezení nedovolené manipulaci se zbožím a dále k dokumentování skutečností nasvědčujících porušování právních předpisů v oboru působnosti orgánů celní správy.

§ 42

Zvláštní finanční prostředky

(1) Zvláštními finančními prostředky jsou vyčleněné finanční prostředky, používané k úhradě některých výdajů v souvislosti s používáním operativně pátracích prostředků a ostatních podpůrných operativně pátracích prostředků. Na nakládání se zvláštními finančními prostředky se nevztahují právní předpisy upravující hospodaření s peněžními prostředky státu.

(2) Celník nakládající se zvláštními finančními prostředky je povinen s nimi nakládat hospodárně a řádně v souladu s účelem, na který byly poskytnuty.

(3) Pravidla pro nakládání se zvláštními finančními prostředky stanoví na návrh generálního ředitele ministr.

§ 43

Informátor

(1) Informátorem je fyzická osoba poskytující orgánům celní správy informace a služby takovým způsobem, aby nebyla vyzrazena její spolupráce s orgány celní správy.

(2) Informátorovi lze poskytnout za jeho činnost finanční nebo věcnou odměnu.

HLAVA VI

POUŽITÍ DONUCOVACÍCH PROSTŘEDKŮ A ZBRANĚ

§ 44

Donucovací prostředky

(1) Donucovacími prostředky jsou

a) hmaty, chvaty, údery nebo kopy,

b) slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek,

c) obušek nebo jiný úderný prostředek,

d) pouta,

e) služební pes,

f) technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla,

g) zastavovací pás a jiné prostředky k nucenému zastavení vozidla,

h) úder střelnou zbraní,

i) hrozba namířenou střelnou zbraní,

j) varovný výstřel,

k) zásahová výbuška,

l) prostředek k zamezení prostorové orientace,

m) vytlačování vozidlem.

(2) Donucovací prostředky je celník oprávněn použít v zájmu ochrany veřejného pořádku v místnostech nebo prostorech užívaných orgány celní správy, ministerstvem, orgány finanční správy nebo Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, v nichž orgány celní správy zabezpečují dodržování veřejného pořádku, a dále v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku, proti osobě, která tyto osoby a majetek ohrožuje.

(3) Před použitím donucovacích prostředků je celník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito některého z donucovacích prostředků. To neplatí v případě donucovacích prostředků, jejichž povaha použití výzvy neumožňuje. Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví nebo život nebo zdraví jiné osoby a věc nesnese odkladu.

(4) O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje celník podle konkrétní situace tak, aby dosáhl účelu sledovaného služebním zákrokem; přitom použije takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání.

(5) Celník je povinen dbát, aby použitím donucovacího prostředku nezpůsobil osobě újmu zjevně nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti protiprávního jednání.

§ 45

Použití zbraně

(1) Celník je oprávněn použít zbraň jen

a) v případě nutné obrany nebo v krajní nouzi,

b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt,

c) nelze-li jinak překonat aktivní odpor směřující ke zmaření jeho závažného služebního zákroku,

d) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet,

e) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje chráněný objekt orgánů celní správy nebo objekt ministerstva, orgánů finanční správy nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v nichž orgány celní správy zabezpečují dodržování veřejného pořádku, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od tohoto útoku,

f) aby přinutil k zastavení dopravní prostředek, jehož řidič na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle jiného právního předpisu nezastaví a nelze-li jej zastavit jiným způsobem,

g) aby zneškodnil zvíře bezprostředně ohrožující život nebo zdraví osob nebo bezprostředně ohrožující život a zdraví jiných zvířat,

h) když osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozby namířenou střelnou zbraní nebo donucovací prostředek varovný výstřel, neuposlechne příkazů celníka směřujících k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby.

(2) Zbraní podle odstavce 1 je zbraň střelná, včetně střeliva a doplňků zbraně, dále zbraň bodná a sečná, výbušnina, speciální výbušný předmět, průlomový pyrotechnický prostředek a speciální náloživo.

(3) Použití zbraně celníkem v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) je přípustné pouze tehdy, jestliže použití donucovacích prostředků by bylo zjevně neúčinné.

(4) Před použitím zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) je celník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito zbraně. Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nesnese odkladu.

(5) Při použití zbraně je celník povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život nebo zdraví jiných osob, a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.

§ 46

Poskytnutí pomoci

(1) Jestliže celník zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.

(2) Po každém použití zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, je celník povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.

§ 47

Ohlašovací povinnost

(1) Každý služební zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků nebo zbraně, je celník povinen bezodkladně hlásit svému nadřízenému.

(2) O použití donucovacích prostředků nebo zbraně je celník povinen podat svému nadřízenému písemné hlášení s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejich použití.

(3) Vzniknou-li pochybnosti o oprávněnosti nebo přiměřenosti použití donucovacích prostředků nebo zbraně anebo byla-li při jejich použití způsobena smrt, újma na zdraví nebo škoda na majetku, je nadřízený povinen zjistit, zda jich bylo použito v souladu se zákonem. O výsledku tohoto zjištění sepíše úřední záznam.

§ 48

Zvláštní omezení

Při zákroku proti zjevně těhotné ženě, osobě zjevně vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou nebo osobě zjevně mladší 15 let nesmí celník použít údery a kopy, slzotvorný, elektrický ani jiný obdobný dočasně zneschopňující prostředek, obušek ani jiný úderný prostředek, vytlačování vozidlem, služebního psa, zásahovou výbušku, úder střelnou zbraní, hrozbu namířenou střelnou zbraní, varovný výstřel a zbraň, vyjma případů, kdy útok takové osoby bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví celníka anebo jiné osoby nebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

HLAVA VII

OBČANSKÝ ZAMĚSTNANEC

§ 49

Povinnosti a oprávnění občanského zaměstnance

(1) Ustanovení § 27 se na občanského zaměstnance použije obdobně.

(2) Občanský zaměstnanec je oprávněn při zajišťování placení peněžitých plnění vyzvat osobu, u níž je úkon v rámci zajišťování prováděn, k prokázání totožnosti. Současně s touto výzvou občanský zaměstnanec osobu, u níž je úkon v rámci zajišťování prováděn, poučí o možnosti nechat ji předvést, pokud výzvě nebude vyhověno.

HLAVA VIII

NÁHRADA ŠKODY

§ 50

Náhrada škody způsobené při výkonu působnosti orgánu celní správy

(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou orgánem celní správy při výkonu jeho působnosti; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

(2) Je-li zaručena vzájemnost, stát uhradí škodu jinému státu způsobenou na jeho území celníkem vyslaným k plnění úkolů do zahraničí.

(3) Stát uhradí škodu členskému státu nebo státu přidruženému mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů (dále jen „přidružený stát“) v případě, že členský nebo přidružený stát poskytl náhradu škody v důsledku použití nepřesných osobních údajů nebo údajů předaných v rozporu se zákonem, které mu poskytl pověřený celní orgán s tím, že se zohlední možná chyba příjemce osobních údajů při jejich použití. Jinému než členskému státu nebo přidruženému státu se uhradí škoda, jen je-li zaručena vzájemnost.

§ 51

Náhrada škody způsobené při poskytnutí pomoci orgánu celní správy

(1) Stát odpovídá za škodu

a) osobě, která poskytla pomoc orgánu celní správy nebo celníkovi na jeho žádost anebo s jeho vědomím; stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobila-li si tuto škodu osoba úmyslně,

b) kterou tato osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou orgánu celní správy nebo celníkovi.

(2) Došlo-li u osoby podle odstavce 1 písm. a) k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu na zdraví v některých zvláštních případech.

(3) Stát odpovídá za škodu na věcech, která osobě podle odstavce 1 písm. a) vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Této osobě může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Za poskytnutí věcné pomoci náleží osobě peněžní náhrada.

(5) Při stanovení náhrady za poskytnutí věcné pomoci se vychází z obvykle požadované náhrady za použití stejného nebo obdobného věcného prostředku v době jeho poskytnutí.

§ 52

Společné ustanovení

Náhradu škody a peněžní náhradu poskytuje Generální ředitelství cel.