Zákon o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech) - Pojem a používání cestovního dokladu

Pojem a používání cestovního dokladu

§ 2

(1) Cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana k překračování státních hranic České republiky (dále jen "hranice") přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, (dále jen "mezinárodní smlouva"). Cestovním dokladem občan prokazuje své jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, podobu, státní občanství České republiky¹) (dále jen "státní občanství") a další údaje zapsané nebo zpracované v cestovním dokladu podle tohoto zákona.

(2) Cestovní doklad je zakázáno ponechávat a přijímat jako zástavu a odebírat jej při vstupu do objektů nebo na pozemky; občan není oprávněn ponechávat cestovní doklad jako zástavu ani při svém pobytu v zahraničí.

(3) Je zakázáno pořizovat jakýmikoliv prostředky kopie cestovního dokladu bez souhlasu^1a) občana, kterému byl cestovní doklad vydán, pokud zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

(4) Údaje zpracované v nosiči dat s biometrickými údaji (§ 5 odst. 2) nelze zpracovávat jiným způsobem, než jaký stanoví zákon.

§ 3

(1) Překročit vnější hranici^1f) přes hraniční přechod lze jen s platným cestovním dokladem, v provozní době a v souladu s účelem zřízení hraničního přechodu, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak^1b). K překročení hranice^1f) s členským státem Evropské unie lze jako cestovní doklad použít i občanský průkaz^1d).

(2) Stanoví-li mezinárodní smlouva, že vnější hranici lze překračovat na jiných místech, než na hraničních přechodech, (dále jen "jiné místo"), lze jiné místo používat jen v rozsahu stanoveném takovou mezinárodní smlouvou.

(3) Občan překračující vnější hranici je povinen na výzvu předložit svůj cestovní doklad a strpět jeho kontrolu včetně ověření pravosti cestovního dokladu a ověření své totožnosti pomocí osobních údajů zapsaných v cestovním dokladu, popřípadě porovnání biometrických údajů (§ 5 odst. 2) zpracovaných v nosiči dat prostřednictvím technického zařízení umožňujícího srovnání aktuálně zobrazených biometrických údajů občana s biometrickými údaji zpracovanými v nosiči dat cestovního dokladu, jde-li o cestovní doklad obsahující nosič dat s biometrickými údaji. Ověřením totožnosti podle věty první se pro účely tohoto zákona rozumí identifikace občana jako držitele cestovního dokladu podle fotografie a dalších údajů obsažených v cestovním dokladu provedená též s využitím biometrických údajů (§ 5 odst. 2), jde-li o cestovní doklad obsahující nosič dat s biometrickými údaji. Výzva k předložení cestovního dokladu a jeho kontrola přísluší Policii České republiky (dále jen "policie"). Na vnitřní hranici se kontrola cestovního dokladu provádí v případě přijetí rozhodnutí vlády o zajišťování ochrany vnitřních hranic podle zvláštního právního předpisu.^1f)

(4) Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") vyhlašuje sdělením ve Sbírce zákonů seznam hraničních přechodů a rozsah provozu na těchto přechodech.

§ 4

Hraničním přechodem se pro účely tohoto zákona rozumí

a) místo vymezené mezinárodní smlouvou určené k překračování státních hranic,

b) mezinárodní letiště, které je vnější hranicí podle zvláštního právního předpisu,^1f) pokud splňuje tyto podmínky:

1. bylo jako mezinárodní letiště určeno podle zvláštního právního předpisu,^1d)

2. provozovatel letiště splnil bezpečnostní podmínky stanovené ve zvláštním právním předpisu,^1f)

c) vnitřní hranice, anebo

d) prostor mezinárodního vlaku nebo paluba plavidla mezinárodní osobní nebo nákladní vodní dopravy v době, kdy je v tomto prostoru prováděna kontrola cestovních dokladů.

§ 5

Druhy cestovních dokladů

(1) Druhy cestovních dokladů jsou

a) cestovní pas,

b) diplomatický pas,

c) služební pas,

d) cestovní průkaz,

e) náhradní cestovní doklad Evropské unie,^2a)

f) jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy.

(2) Cestovní doklady uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) obsahují strojově čitelné údaje a nosič dat pro uchovávání

a) údajů o zobrazení obličeje,

b) údajů o otiscích prstů rukou,

c) údajů zpracovaných na datové stránce cestovního dokladu a

d) dalších bezpečnostních prvků stanovených přímo použitelnými právními předpisy Evropských společenství^2b).

Tyto cestovní doklady se vydávají ve lhůtě 30 dnů; je-li žádost podána u diplomatické mise České republiky nebo u konzulárního úřadu České republiky (dále jen "zastupitelský úřad"), s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem, ve lhůtě 120 dnů. Údaje o zobrazení obličeje a údaje o otiscích prstů rukou jsou pro účely tohoto zákona údaje biometrické.

(3) Žádá-li občan o vydání cestovního pasu v kratší lhůtě než 30 dnů, a je-li žádost podána u zastupitelského úřadu, ve lhůtě kratší než 120 dnů, vydá se mu cestovní pas bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat s biometrickými údaji ve lhůtě do 15 dnů, a je-li žádost podána u zastupitelského úřadu, ve lhůtě do 60 dnů. Tento cestovní pas neobsahuje digitální zpracování fotografie a podpisu občana.

(4) Občanovi mladšímu 12 let, pokud přímo použitelný právní předpis Evropských společenství^2c) nestanoví odlišnou věkovou hranici, nebo občanovi, u něhož není možné pořídit otisky prstů rukou z důvodů anatomických nebo fyziologických změn, popřípadě zdravotního postižení prstů rukou, se vydá cestovní doklad se strojově čitelnými údaji s nosičem dat, v němž jsou z biometrických údajů zpracovány pouze údaje o zobrazení obličeje. V nosiči dat je v tomto případě uveden údaj, že nosič dat neobsahuje otisky prstů rukou občana.

(5) Vyhláškou stanoví

a) ministerstvo vzory cestovního pasu, cestovního průkazu a vzory jiných cestovních dokladů vydávaných na základě mezinárodní smlouvy, pokud je nestanoví tato smlouva,

b) Ministerstvo zahraničních věcí vzory diplomatického pasu a služebního pasu.