Pojem a používání cestovního dokladu
§ 2
(1) Cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana k překračování státních hranic České republiky (dále jen "hranice") přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, (dále jen "mezinárodní smlouva"). Cestovním dokladem občan prokazuje své jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, podobu, státní občanství České republiky1) (dále jen "státní občanství") a další údaje zapsané nebo zpracované v cestovním dokladu podle tohoto zákona.
(2) Cestovní doklad je zakázáno požadovat a přijímat jako zástavu a odebírat jej při vstupu do objektů nebo na pozemky.
(3) Je zakázáno pořizovat jakýmikoliv prostředky kopie cestovního dokladu bez souhlasu1a) občana, kterému byl cestovní doklad vydán, pokud zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak.
(4) Údaje zpracované v nosiči dat s biometrickými údaji (§ 5 odst. 2) nelze zpracovávat jiným způsobem, než jaký stanoví zákon.
§ 3
(1) Překročit vnější hranici1f) přes hraniční přechod lze jen s platným cestovním dokladem, v provozní době a v souladu s účelem zřízení hraničního přechodu, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak1b). Občan může použít k překročení vnější hranice cestovní doklad jiného státu, pokud je také jeho občanem. K překročení hranice1f) s členským státem Evropské unie lze jako cestovní doklad použít i občanský průkaz1d). Občanský průkaz lze použít jako cestovní doklad také k překročení vnější hranice1f), pokud tak stanoví mezinárodní smlouva nebo pokud je cizí stát, který uznal občanský průkaz jako cestovní doklad, uveden v seznamu států, do nichž lze vnější hranici1f) překročit s občanským průkazem. Tento seznam zveřejňuje Ministerstvo zahraničních věcí sdělením ve Sbírce zákonů.
(2) Stanoví-li mezinárodní smlouva, že vnější hranici lze překračovat na jiných místech, než na hraničních přechodech, (dále jen "jiné místo"), lze jiné místo používat jen v rozsahu stanoveném takovou mezinárodní smlouvou.
(3) Občan překračující vnější hranici je povinen na výzvu předložit svůj cestovní doklad a strpět jeho kontrolu včetně ověření pravosti cestovního dokladu a ověření své totožnosti pomocí osobních údajů zapsaných v cestovním dokladu, popřípadě porovnání biometrických údajů (§ 5 odst. 2) zpracovaných v nosiči dat prostřednictvím technického zařízení umožňujícího srovnání aktuálně zobrazených biometrických údajů občana s biometrickými údaji zpracovanými v nosiči dat cestovního dokladu, jde-li o cestovní doklad obsahující nosič dat s biometrickými údaji. Ověřením totožnosti podle věty první se pro účely tohoto zákona rozumí identifikace občana jako držitele cestovního dokladu podle fotografie a dalších údajů obsažených v cestovním dokladu provedená též s využitím biometrických údajů (§ 5 odst. 2), jde-li o cestovní doklad obsahující nosič dat s biometrickými údaji. Výzva k předložení cestovního dokladu a jeho kontrola přísluší Policii České republiky (dále jen "policie"). Policie neumožní překročení vnější hranice1f) s občanským průkazem, jestliže má občan podle zvláštního právního předpisu14) uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. Na vnitřní hranici se kontrola cestovního dokladu provádí v případě přijetí rozhodnutí vlády o zajišťování ochrany vnitřních hranic podle zvláštního právního předpisu.1f)
(4) Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") vyhlašuje sdělením ve Sbírce zákonů seznam hraničních přechodů a rozsah provozu na těchto přechodech.
§ 4
Hraničním přechodem se pro účely tohoto zákona rozumí
a) místo vymezené mezinárodní smlouvou určené k překračování státních hranic,
b) mezinárodní letiště, které je vnější hranicí podle zvláštního právního předpisu,1f) pokud splňuje tyto podmínky:
1. bylo jako mezinárodní letiště určeno podle zvláštního právního předpisu,1d)
2. provozovatel letiště splnil bezpečnostní podmínky stanovené ve zvláštním právním předpisu,1f)
c) vnitřní hranice, anebo
d) prostor mezinárodního vlaku nebo paluba plavidla mezinárodní osobní nebo nákladní vodní dopravy v době, kdy je v tomto prostoru prováděna kontrola cestovních dokladů.
§ 5
(1) Druhy cestovních dokladů jsou
a) cestovní pas,
b) diplomatický pas,
c) služební pas,
d) cestovní průkaz,
e) náhradní cestovní doklad Evropské unie,2a)
f) jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy.
(2) Cestovní doklady uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) obsahují strojově čitelné údaje a nosič dat pro uchovávání
a) údajů o zobrazení obličeje,
b) údajů o otiscích prstů rukou,
c) údajů zpracovaných na datové stránce cestovního dokladu a
d) dalších bezpečnostních prvků stanovených přímo použitelnými právními předpisy Evropských společenství2b).
Tyto cestovní doklady se vydávají ve lhůtě 30 dnů; je-li žádost podána u diplomatické mise České republiky nebo u konzulárního úřadu České republiky (dále jen "zastupitelský úřad"), s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem, ve lhůtě 120 dnů. Údaje o zobrazení obličeje a údaje o otiscích prstů rukou jsou pro účely tohoto zákona údaje biometrické.
(3) Žádá-li občan o vydání cestovního pasu v kratší lhůtě než 30 dnů, vydá se mu cestovní pas ve zkrácené lhůtě 6 pracovních dnů.
(3) Občan může požádat o vydání cestovního pasu ve zkrácené lhůtě, a to
a) v pracovních dnech do 24 hodin, nebo
b) do 5 pracovních dnů.
(4) Občanovi mladšímu 12 let, pokud přímo použitelný právní předpis Evropských společenství2c) nestanoví odlišnou věkovou hranici, nebo občanovi, u něhož není možné pořídit otisky prstů rukou z důvodů anatomických nebo fyziologických změn, popřípadě zdravotního postižení prstů rukou, se vydá cestovní doklad se strojově čitelnými údaji s nosičem dat, v němž jsou z biometrických údajů zpracovány pouze údaje o zobrazení obličeje. V nosiči dat je v tomto případě uveden údaj, že nosič dat neobsahuje otisky prstů rukou občana.
(5) Vyhláškou stanoví
a) ministerstvo vzory cestovního pasu a vzory jiných cestovních dokladů vydávaných na základě mezinárodní smlouvy, pokud je nestanoví tato smlouva,
b) Ministerstvo zahraničních věcí vzory diplomatického pasu, služebního pasu a cestovního průkazu.