Zákon o dočasné ochraně cizinců - Vstup na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany

Vstup na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany

§ 2

(1) Cizinci, který v rámci hraniční kontroly³) projeví úmysl žádat Českou republiku o dočasnou ochranu, policie

a) povolí vstup na území z důvodu podání žádosti o udělení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany (dále jen "žádost o poskytnutí dočasné ochrany") a vyznačí tuto skutečnost do cestovního dokladu,⁴)

b) sdělí jeho práva a povinnosti v souvislosti s poskytováním dočasné ochrany v jeho mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět,

c) vydá hraniční průvodku podle zvláštního právního předpisu,⁵) nemůže-li cizinec předložit cestovní doklad, a vyznačí do ní povolení ke vstupu,

d) sejme otisky prstů,

e) stanoví místo pobytu na území (humanitární středisko, § 40) a druh přepravy do místa pobytu na území; policie dopraví cizince do stanoveného místa pobytu na území, jestliže to vyžaduje zdravotní stav cizince nebo je důvodná obava, že bude ohrožen veřejný pořádek, anebo nepředloží-li cizinec cestovní doklad. Náklady spojené s přepravou cizince do stanoveného místa pobytu na území nese stát a hradí je ministerstvo.

(2) Projevením úmyslu žádat Českou republiku o dočasnou ochranu se rozumí projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že cizinec hledá v České republice dočasnou ochranu. Projevit úmysl žádat v České republice o dočasnou ochranu lze písemně nebo ústně do protokolu.

(3) Cizinec je oprávněn pobývat na území nejméně po dobu stanovenou pro podání žádosti o poskytnutí dočasné ochrany (§ 46). V případě, že cizinec žádost o poskytnutí dočasné ochrany nepodá ve stanovené lhůtě, je povinen opustit území.

(4) Policie informuje neprodleně ministerstvo o počtu osob, jimž byl povolen vstup na území.

§ 3

(1) Cizinec, který projevil úmysl žádat Českou republiku o dočasnou ochranu podle tohoto zákona, je povinen prokázat svoji totožnost předložením

a) cestovního dokladu,⁴) nebo

b) jiného úředně vydaného dokladu státu, jehož je občanem, nebo státu, ve kterém měl naposledy trvalé bydliště.

(2) Doklady uvedené v odstavci 1 mohou být nahrazeny čestným prohlášením, ve kterém cizinec uvede údaje prokazující jeho totožnost.

(3) Prokázáním totožnosti se rozumí uvedení těchto údajů: jména, příjmení, dne, měsíce a roku narození, státního občanství, nejde-li o osobu bez státního občanství, a posledního trvalého bydliště mimo území.