Zákon o Finanční správě České republiky - ČÁST TŘETÍ - PRÁVA A POVINNOSTI ZAMĚSTNANCŮ V ORGÁNECH FINANČNÍ SPRÁVY

ČÁST TŘETÍ

PRÁVA A POVINNOSTI ZAMĚSTNANCŮ V ORGÁNECH FINANČNÍ SPRÁVY

§ 14

Právní úkony v orgánech finanční správy

(1) Právní úkony jménem státu ve všech věcech je v orgánech finanční správy oprávněn činit pouze generální ředitel nebo jeho zástupce.

(2) V případech stanovených vnitřním předpisem finanční správy nebo na základě písemného pověření generálního ředitele může činit právní úkony jménem státu i jiný zaměstnanec.

§ 15

Neslučitelnost s výkonem některých činností

Zaměstnanec, který plní úkoly při výkonu působnosti orgánu finanční správy, nesmí

a) výdělečně provádět kontrolní, daňovou nebo účetní poradenskou nebo obdobnou činnost pro daňové subjekty nebo pro příjemce dotací,

b) být auditorem, revizorem účtů, prokuristou, likvidátorem nebo správcem konkursní podstaty, vyrovnacím správcem, zvláštním správcem, insolvenčním správcem, předběžným insolvenčním správcem, zvláštním insolvenčním správcem nebo odděleným insolvenčním správcem,

c) být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady obchodní společnosti, členem statutárního orgánu družstva nebo členem jeho kontrolní komise; s písemným souhlasem zaměstnavatele může být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo členem kontrolní komise bytového družstva.

§ 16

Prokazování oprávnění zaměstnance k výkonu působnosti orgánu finanční správy

(1) Zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci orgánu finanční správy, prokazuje své oprávnění k této činnosti služebním průkazem vydaným zaměstnavatelem.

(2) Vzory služebního průkazu stanoví ministerstvo vyhláškou.

§ 17

Zvláštní ustanovení o náhradě škody

(1) Osobě, která poskytla zaměstnanci v orgánu finanční správy pomoc při výkonu působnosti orgánu finanční správy, a tuto pomoc poskytla na žádost nebo s vědomím tohoto zaměstnance (dále jen „poškozený“), náleží za škodu, která jí přitom vznikla, náhrada; náhrada nenáleží, pokud si poškozený způsobil škodu úmyslně sám. Náhradu poskytuje Generální finanční ředitelství.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání zaměstnanců.

(3) Náhrada náleží i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému náleží i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Náhrada škody náleží i osobě, které byla způsobena škoda jednáním poškozeného podle odstavce 1.

(5) Jestliže Generální finanční ředitelství nahradilo podle odstavců 1 až 4 škodu, vůči tomu, kdo škodu zavinil, uplatní, je-li to účelné, nárok na zaplacení částky ve výši částky poskytnuté poškozenému nebo osobě, které způsobil škodu poškozený.