ČÁST TŘETÍ
§ 14
(1) V orgánech finanční správy vykonávají státní službu státní zaměstnanci a pracují ostatní zaměstnanci.
(2) Ve služebních vztazích státních zaměstnanců v orgánech finanční správy a v pracovněprávních vztazích ostatních zaměstnanců v orgánech finanční správy právně jedná příslušný služební orgán.
(2) Ve služebních vztazích státních zaměstnanců v orgánech finanční správy právně jedná příslušný služební orgán.
(3) V ostatních věcech v orgánech finanční správy právně jedná generální ředitel nebo jeho zástupce. V případech stanovených služebním předpisem finanční správy nebo na základě písemného pověření generálního ředitele může v ostatních věcech v orgánech finanční správy právně jednat jménem státu i jiný státní zaměstnanec.
§ 15
Státní zaměstnanec, který plní úkoly při výkonu působnosti orgánu finanční správy, nesmí
a) výdělečně provádět kontrolní, daňovou nebo účetní poradenskou nebo obdobnou činnost pro daňové subjekty nebo pro příjemce dotací,
b) být auditorem, revizorem účtů, prokuristou, likvidátorem nebo správcem konkursní podstaty, vyrovnacím správcem, zvláštním správcem, insolvenčním správcem, předběžným insolvenčním správcem, zvláštním insolvenčním správcem nebo odděleným insolvenčním správcem,
c) být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady obchodní společnosti, členem statutárního orgánu družstva nebo členem jeho kontrolní komise; s písemným souhlasem zaměstnavatele může být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo členem kontrolní komise bytového družstva.
§ 16
(1) Státní zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci orgánu finanční správy, prokazuje své oprávnění k této činnosti služebním průkazem vydaným služebním orgánem.
(2) Vzory služebního průkazu stanoví ministerstvo vyhláškou.
§ 16a
Státnímu zaměstnanci v orgánu finanční správy náleží náhrada obvyklých nákladů na právní zastoupení, pokud tyto náklady vznikly pro plnění jeho služebních úkolů a nebyly státnímu zaměstnanci nahrazeny třetí osobou z důvodu odpovědnosti za náhradu těchto nákladů.
§ 17
(1) Osobě, která poskytla státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci v orgánu finanční správy pomoc při výkonu působnosti orgánu finanční správy, a tuto pomoc poskytla na žádost nebo s vědomím tohoto zaměstnance (dále jen „poškozený“), náleží za škodu, která jí přitom vznikla, náhrada; náhrada nenáleží, pokud si poškozený způsobil škodu úmyslně sám. Náhradu poskytuje Generální finanční ředitelství.
(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle zákona o státní službě.
(3) Náhrada náleží i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému náleží i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.
(4) Náhrada škody náleží i osobě, které byla způsobena škoda jednáním poškozeného podle odstavce 1.
(5) Jestliže Generální finanční ředitelství nahradilo podle odstavců 1 až 4 škodu, vůči tomu, kdo škodu zavinil, uplatní, je-li to účelné, nárok na zaplacení částky ve výši částky poskytnuté poškozenému nebo osobě, které způsobil škodu poškozený.