Zákon o finančním arbitrovi - Úvodní ustanovení

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) K rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a

a) poskytovatelem platebních služeb při nabízení a poskytování platebních služeb,

b) vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,

c) věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,

d) osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu,

e) pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění,

e) pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění,

f) osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu,

g) stavební spořitelnou nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření,

h) obchodníkem s cennými papíry, vázaným zástupcem, obhospodařovatelem investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu nebo investičním zprostředkovatelem při poskytování investičních služeb nebo při výkonu činností podle § 11 odst. 1 písm. c) až f) zákona o investičních společnostech a investičních fondech,

h) osobou poskytující investiční služby při poskytování investičních služeb,

i) osobou, která vede jiný než platební účet, při vedení tohoto účtu,

j) příjemcem jednorázového vkladu při přijímání nebo vracení tohoto vkladu.

(2) Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra.

(3) Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.

§ 1a

(1) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.

(2) V čele Kanceláře finančního arbitra je arbitr.

(3) Organizaci a úkoly Kanceláře finančního arbitra upravuje statut, který vydá arbitr.

(4) Pracovní poměr a odměňování arbitra, zástupce arbitra a dalších zaměstnanců v Kanceláři finančního arbitra se řídí zákoníkem práce.

§ 2

Spory podle § 1 rozhoduje arbitr a v rozsahu stanoveném tímto zákonem zástupce arbitra.

§ 3

(1) Institucí se pro účely tohoto zákona rozumí

a) poskytovatel platebních služeb,

b) vydavatel elektronických peněz,

c) věřitel nebo zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,

d) osoba obhospodařující fond kolektivního investování, provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu,

e) pojistitel nebo pojišťovací zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění,

e) pojistitel nebo pojišťovací zprostředkovatel při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění,

f) osoba provozující směnárenskou činnost,

g) stavební spořitelna a zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření,

h) obchodník s cennými papíry, vázaný zástupce, obhospodařovatel investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu nebo investiční zprostředkovatel při poskytování investičních služeb nebo při výkonu činností dle § 11 odst. 1 písm. c) až f) zákona o investičních společnostech a investičních fondech,

h) osoba poskytující investiční služby při poskytování investičních služeb,

i) osoba, která vede jiný než platební účet, při vedení tohoto účtu,

j) příjemce jednorázového vkladu při přijímání nebo vracení tohoto vkladu.

(2) Navrhovatelem pro účely tohoto zákona může být pouze spotřebitel.

(3) Trvalým nosičem dat se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoli nástroj, který umožňuje uživateli uchování informací určených jemu osobně tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou účelu těchto informací, a který umožňuje reprodukci těchto informací v nezměněné podobě.