Zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek - ČÁST TŘETÍ - VÝMĚNA INFORMACÍ

ČÁST TŘETÍ

VÝMĚNA INFORMACÍ

§ 11

Poskytování informací týkajících se vymáhání

(1) Tuzemský kontaktní orgán může dožádat kontaktní orgán jiného státu o poskytnutí informací vztahujících se k finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo zajištění.

(2) Na žádost kontaktního orgánu jiného státu zajistí tuzemský kontaktní orgán poskytnutí potřebných informací vztahujících se k finanční pohledávce a jejímu vymáhání nebo zajištění; za tím účelem zajistí provedení úkonů nezbytných k jejich získání.

(3) Nelze poskytnout informace,

a) které není možné získat v případě vymáhání obdobné pohledávky v České republice,

b) jejichž sdělení by mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky.

(4) Tuzemský kontaktní orgán nemusí poskytnout informace, které by porušily ochranu obchodního tajemství nebo zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.

(5) Tuzemský kontaktní orgán vždy poskytne požadované informace

a) získané od banky, zahraniční banky působící na území České republiky prostřednictvím své pobočky, spořitelního a úvěrního družstva nebo jiné platební nebo finanční instituce,

b) získané od osoby jednající jménem nebo na účet osoby, které se poskytnutí informací týká,

c) týkající se vlastnických podílů.

(6) O důvodech, které brání poskytnutí dožádaných informací, tuzemský kontaktní orgán bezodkladně vyrozumí dožadující kontaktní orgán.

§ 12

Poskytování informací o vratitelném přeplatku

Má-li být osobě se sídlem nebo bydlištěm na území jiného státu vrácen vratitelný přeplatek ve výši nejméně 250000 Kč, správce daně o této skutečnosti bezodkladně informuje příslušný tuzemský kontaktní orgán, který následně informuje kontaktní orgán jiného státu, ve kterém má tato osoba bydliště nebo sídlo; tento postup se nepoužije pro vratitelný přeplatek na dani z přidané hodnoty.

§ 13

Spolupráce úředních osob

(1) Tuzemský kontaktní orgán může požádat kontaktní orgán jiného státu, aby v souladu s podmínkami dohodnutými s tímto kontaktním orgánem jiného státu úřední osoba pověřená tuzemským kontaktním orgánem mohla za účelem podpory provádění mezinárodní pomoci podle tohoto zákona

a) být přítomna při úkonech orgánu veřejné moci jiného státu,

b) napomáhat úředním osobám v rámci soudního řízení v jiném státu,

c) klást otázky svědkům, nebo

d) nahlížet do spisů orgánu veřejné moci jiného státu.

(2) Na základě žádosti kontaktního orgánu jiného státu dohodne tuzemský kontaktní orgán podmínky, za nichž lze umožnit pověřené úřední osobě jiného státu spolupráci s tuzemským správcem daně v rozsahu podle odstavce 1. V tomto rozsahu má pověřená úřední osoba postavení úřední osoby tuzemského správce daně.

(3) Pověřená úřední osoba se prokazuje pověřením kontaktního orgánu, který o spolupráci úřední osoby jiného státu požádal.

(4) Pověření obsahuje

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení úřední osoby,

b) služební nebo jiné srovnatelné označení úřední osoby,

c) organizační útvar orgánu veřejné moci, ve kterém je úřední osoba zařazena, popřípadě její jiné pracovní zařazení,

d) rozsah pověření vymezený podle odstavce 1,

e) identifikaci kontaktního orgánu, který pověření vydal.