ČÁST DRUHÁ
§ 4
(1) Ústřední orgán zahájí vyhledávání nezákonně vyvezeného kulturního statku na základě písemné žádosti ústředního orgánu žádajícího státu. Žádost musí obsahovat údaje potřebné k identifikaci kulturního statku, zejména jeho podrobný popis, fotodokumentaci, je-li zhotovena, údaj o předpokládaném místě výskytu, popřípadě údaje o osobě, která je vlastníkem kulturního statku nebo jeho držitelem. K žádosti musí být připojeno prohlášení ústředního orgánu žádajícího státu, že se jedná o kulturní statek nezákonně vyvezený z jeho území a v čem spočívá nezákonnost vývozu.
(2) Ústřední orgán o žádosti ústředního orgánu žádajícího státu podle odstavce 1 vyrozumí vlastníka kulturního statku, a není-li vlastník znám, jeho držitele.
(3) V případě, že ústřední orgán zjistí místo, kde se kulturní statek podle odstavce 1 nalézá, popřípadě jeho vlastníka nebo držitele, vyrozumí o této skutečnosti ústřední orgán žádajícího státu. Současně ho vyzve, aby se ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení této výzvy zúčastnil ohledání kulturního statku, které ústřední orgán zprostředkuje, a zároveň jej upozorní, že pokud této lhůty nevyužije, nebudou stanovena opatření nezbytná k zajištění péče o kulturní statek (§ 5 odst. 1 a 2).
(4) Vlastník nebo držitel kulturního statku je na základě rozhodnutí ústředního orgánu povinen ve lhůtě stanovené po dohodě s ústředním orgánem žádajícího státu v tomto rozhodnutí umožnit ohledání kulturního statku. Ohledání kulturního statku se vždy provádí za účasti zástupce ústředního orgánu.
§ 5
(1) Je-li ohrožena hmotná podstata kulturního statku, rozhodne ústřední orgán o opatřeních, která je povinen jeho vlastník učinit k jeho ochraně, a zároveň určí lhůtu, v níž je povinen tato opatření vykonat; tyto povinnosti má držitel kulturního statku, pokud není ústřednímu orgánu vlastník kulturního statku znám.
(2) Neprovede-li vlastník nebo držitel tato opatření ve stanovené lhůtě nebo vyžaduje-li to ochrana kulturního statku, rozhodne ústřední orgán o tom, že je vlastník nebo držitel povinen kulturní statek na dobu nezbytně nutnou odevzdat do úschovy právnické osobě nebo organizační složce státu určené v rozhodnutí. Právnické osoby nebo organizační složky státu, které může ústřední orgán určit v rozhodnutí podle tohoto odstavce, jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(3) O opatřeních podle odstavců 1 a 2 může ústřední orgán rozhodnout i v případě, že vlastník nebo držitel neumožní ve stanovené lhůtě ohledání kulturního statku.
(4) Ústřední orgán rozhodnutí o opatření podle předchozích odstavců zruší, pominou-li důvody, pro které bylo vydáno.
(5) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavců 1, 2 a 3 nemá odkladný účinek.
§ 6
Pokud mezi ústředním orgánem žádajícího státu a vlastníkem nezákonně vyvezeného kulturního statku má být uskutečněno jednání směřující k navrácení tohoto kulturního statku, působí ústřední orgán z podnětu ústředního orgánu žádajícího státu nebo vlastníka při tomto jednání jako zprostředkovatel.
§ 7
Ústřední orgán je povinen uhradit vlastníku nebo držiteli v souvislosti s ohledáním kulturního statku náhradu nutných výdajů a náhradu ušlého zisku nebo náhradu ztráty na výdělku. O náhradu musí vlastník nebo držitel požádat ústřední orgán ve lhůtě 15 dnů ode dne ohledání, jinak nárok zaniká.
§ 8
Náhradu nákladů, které České republice vznikly v souvislosti s uplatněním opatření podle § 5 odst. 1 a 2, uplatní ústřední orgán u žádajícího státu.
Soudní řízení
§ 9
(1) Ústřední orgán žádajícího státu může podat k soudu České republiky proti vlastníkovi kulturního statku, a není-li vlastník znám, proti jeho držiteli návrh na zahájení řízení o navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku.
(2) K řízení podle odstavce 1 je příslušný obecný soud vlastníka kulturního statku, a není-li vlastník znám, obecný soud držitele kulturního statku.
(3) Návrh na zahájení řízení musí kromě obecných náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem6) obsahovat podrobný popis nezákonně vyvezeného kulturního statku a doklady, z nichž vyplývá, že jde o kulturní statek podle právních předpisů žádajícího státu, který byl nezákonně vyvezen z jeho území.
§ 10
Ústřední orgán poté, co jej vyrozumí ústřední orgán žádajícího státu o podání návrhu k soudu, informuje o zahájeném řízení příslušné ústřední orgány všech ostatních členských států.
§ 11
Právo na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku se promlčí, jestliže nebylo ústředním orgánem žádajícího státu uplatněno u soudu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy se ústřední orgán žádajícího státu dozvěděl, kde se nezákonně vyvezený kulturní statek nalézá a kdo je jeho vlastníkem nebo držitelem; dovolá-li se vlastník nebo držitel kulturního statku promlčení, nelze promlčené právo na navrácení nezákonně vyvezeného statku přiznat. Nejpozději však toto právo zanikne uplynutím 30 let ode dne, kdy byl kulturní statek nezákonně vyvezen z území žádajícího státu, a v případě, že se jedná o kulturní statek, který je součástí veřejné sbírky nebo církevním majetkem podle právních předpisů žádajícího státu, toto právo zanikne nejpozději uplynutím 75 let ode dne, kdy byl kulturní statek nezákonně vyvezen z území žádajícího státu.
§ 12
(1) Soud návrhu na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku vyhoví, jestliže byl kulturní statek z území žádajícího státu vyvezen nezákonně.
(2) Soud současně rozhodne o povinnosti žádajícího státu poskytnout vlastníkovi kulturního statku nebo držiteli kulturního statku, není-li vlastník znám, náhradu do výše přiměřené k okolnostem případu za předpokladu, že vlastník nebo držitel spravoval kulturní statek s náležitou péčí.
(3) Rozhodnutími soudu podle odstavců 1 a 2 není dotčeno vlastnické právo k nezákonně vyvezenému kulturnímu statku.