Zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) - HLAVA II - PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ A NĚKTERÝCH DALŠÍCH OSOB V SOUVISLOSTI SE SPÁCHANÝM TRESTNÝM ČINEM

HLAVA II

PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ

PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ A NĚKTERÝCH DALŠÍCH OSOB V SOUVISLOSTI SE SPÁCHANÝM TRESTNÝM ČINEM

Díl 1

Právo na poskytnutí odborné pomoci

§ 4

Odborná pomoc

Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytují obětem v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo jiným právním předpisem odbornou pomoc, kterou se rozumí psychologické poradenství, sociální poradenství, právní pomoc, poskytování právních informací nebo restorativní programy, a to před zahájením trestního řízení, v jeho průběhu i po jeho skončení. Odbornou pomoc poskytují do doby, dokud to vyžaduje její účel.

(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytují obětem a osobám jim blízkým, kterým vznikla v důsledku spáchání trestného činu na oběti škoda nebo nemajetková újma, (dále jen „dotčená osoba blízká“) v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo jiným právním předpisem odbornou pomoc, kterou se rozumí psychologické poradenství, sociální poradenství, právní pomoc, poskytování právních informací nebo restorativní programy, a to před zahájením trestního řízení, v jeho průběhu i po jeho skončení. Odbornou pomoc poskytují do doby, dokud to vyžaduje její účel.

(2) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů dále poskytují právnickým osobám, na kterých byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících jejich identifikaci, v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právní informace a právní pomoc zaměřené zejména na zneužití údajů umožňujících identifikaci právnické osoby, včetně ochrany jejího názvu a pověsti.

§ 5

Bezplatná odborná pomoc

(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost poskytnout odbornou pomoc bez zbytečného odkladu bezplatně na základě žádosti zvlášť zranitelné oběti, která tuto pomoc potřebuje. To neplatí, jedná-li se o oběť trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), nevzniklo-li tímto činem nebezpečí nouze nebo trvale nepříznivý následek.

(2) Odstavec 1 nebrání tomu, aby subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytovaly odbornou pomoc bezplatně i jiným obětem; jiné právní předpisy týkající se poskytování těchto služeb tím nejsou dotčeny.

(2) Odstavec 1 nebrání tomu, aby subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytovaly odbornou pomoc bezplatně i jiným osobám; jiné právní předpisy týkající se poskytování těchto služeb tím nejsou dotčeny.

§ 6

Právní pomoc a poskytování právních informací

(1) Právní pomoc je oběti na její žádost poskytována bezplatně za podmínek a v rozsahu stanoveném v jiném právním předpise.

(1) Právní pomoc je oběti a dotčené osobě blízké na jejich žádost poskytována bezplatně za podmínek a v rozsahu stanoveném v jiném právním předpise.

(2) Právní pomoc obětem podle tohoto zákona mohou za úplatu poskytovat pouze advokáti.

(2) Právní pomoc podle tohoto zákona mohou poskytovat pouze advokáti.

(3) Subjekty akreditované pro poskytování právních informací a Probační a mediační služba mohou podle tohoto zákona poskytovat obětem trestných činů právní informace.

(3) Subjekty akreditované pro poskytování právních informací a Probační a mediační služba mohou podle tohoto zákona poskytovat oběti, dotčené osobě blízké a právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, právní informace.

Díl 2

Právo na informace

§ 7

Přístup k informacím

Oběť má v zákonem stanoveném rozsahu právo na přístup k informacím, které se týkají věci, v níž se stala obětí trestného činu.

Oběť a právnická osoba, na které byl spáchán trestný čin, (dále jen „dotčená právnická osoba“) mají v zákonem stanoveném rozsahu právo na přístup k informacím, které se týkají věci, v níž byl na nich spáchán trestný čin; obdobné právo má i dotčená osoba blízká.

§ 8

Informace poskytované oběti Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem

(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s obětí trestného činu, informuje ji i bez žádosti o tom,

a) u kterého konkrétního orgánu může podat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a předá oběti kontakt na tento orgán,

b) na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc a za jakých podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci, a předá oběti kontakty na tyto subjekty,

c) za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí podle jiného právního předpisu (§ 14),

d) u kterého konkrétního orgánu získá další informace o věci, ve které se stala obětí trestného činu,

e) jaké etapy řízení následují po trestním oznámení a jaká je úloha oběti v těchto etapách,

f) u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1 a 3, a předá oběti kontakt na tento orgán,

g) za jakých podmínek a v jakém rozsahu má právo na peněžitou pomoc, včetně poučení o lhůtě pro podání žádosti,

h) na které nejbližší azylové domy, intervenční centra či jiná zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby se může obrátit,

i) na kterého nejbližšího poskytovatele zdravotních služeb se může obrátit s žádostí o poskytnutí zdravotních služeb,

j) u kterého orgánu a jakým způsobem se může domáhat nápravy, jestliže jsou její práva porušena orgánem veřejné moci nebo jí není umožněno jejich plné uplatnění,

k) o jaká opatření k ochraně jejích zájmů může požádat, má-li oběť bydliště v jiném členském státě Evropské unie,

l) jaká další práva má podle tohoto zákona.

(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují oběti písemně. Informace podle odstavce 1 písm. a) až d) musí být oběti rovněž srozumitelně ústně vysvětleny.

(3) Přijímají-li oznámení oběti o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, Policie České republiky, policejní orgán nebo státní zástupce, jsou povinni jí písemně potvrdit přijetí takového oznámení; státní zástupce je dále povinen oběť písemně a ústně informovat i bez žádosti v rozsahu podle odstavce 1 písm. b) až d). Za potvrzení přijetí oznámení podle věty první se považuje i předání opisu protokolu o podaném oznámení.

(4) Pokud o to oběť požádá, vysvětlí oběti Policie České republiky nebo policejní orgán srozumitelně ústně i informace podle odstavce 1 písm. e) až l).

§ 8a

Informace poskytované Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem některým dalším osobám v souvislosti se spáchaným trestným činem

(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou osobou blízkou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. b); tyto informace poskytne této osobě i státní zástupce, přijímá-li její oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Informace podle věty první se poskytují písemně i ústně.

(2) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou právnickou osobou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. a), d), e) a j) a informaci o tom, u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1; zároveň jí předá kontakt na tento orgán.

(3) Právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informuje Policie České republiky nebo policejní orgán při prvním kontaktu s ní i bez žádosti také o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc, a předá jí kontakty na tyto subjekty.

(4) Přijímá-li oznámení dotčené právnické osoby o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, státní zástupce, poskytne dotčené právnické osobě i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. d), a jde-li o právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, také informace podle odstavce 3.

(5) Informace podle odstavců 2 až 4 se poskytují písemně.

§ 9

Informace poskytované oběti subjektem zapsaným v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů

Informace poskytované subjektem zapsaným v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů

Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne oběti informace o

(1) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne oběti informace o

a) službách, které obětem poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže oběť na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje,

b) právech oběti podle tohoto zákona,

c) právech oběti jako poškozeného podle trestního řádu,

d) průběhu trestního řízení a postavení oběti jako poškozeného a svědka v něm.

(2) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne dotčené osobě blízké a právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informaci o službách, které poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže tuto osobu na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje.

§ 10

Informace poskytované oběti jinými orgány veřejné moci a zdravotnickým zařízením

Informace poskytované jinými orgány veřejné moci a zdravotnickým zařízením

(1) Je-li prvním kontaktním místem obecní policie, Vojenská policie, Vězeňská služba České republiky nebo celní úřad v souvislosti s podáním vysvětlení, poskytne oběti i bez žádosti informace podle § 8 odst. 1 písm. a) a b).

(1) Je-li prvním kontaktním místem obecní policie, Vojenská policie, Vězeňská služba České republiky nebo celní úřad v souvislosti s podáním vysvětlení, poskytne i bez žádosti oběti informace podle § 8 odst. 1 písm. a) a b), dotčené osobě blízké informace podle § 8 odst. 1 písm. b) a dotčené právnické osobě informace podle § 8 odst. 1 písm. a); právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informuje také o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc, a předá jí kontakty na tyto subjekty.

(2) Je-li prvním kontaktním místem zdravotnické zařízení, které poskytuje oběti zdravotní péči po spáchání trestného činu, poskytne jí poskytovatel zdravotních služeb i bez žádosti informace podle § 8 odst. 1 písm. b).

§ 11

Další informace poskytované oběti

Další informace poskytované oběti a dotčené právnické osobě

(1) Na žádost oběti jí poskytne příslušný orgán činný v trestním řízení

(1) Na žádost oběti nebo dotčené právnické osoby jí poskytne příslušný orgán činný v trestním řízení

a) informaci, že trestní řízení nebylo zahájeno,

b) informaci o stavu trestního řízení, s výjimkou případů, kdy by tato informace mohla ohrozit dosažení účelu trestního řízení,

c) informaci o skutku, ze kterého je osoba, proti níž se řízení vede, obviněna, včetně jeho právní kvalifikace,

d) informaci o době a místě konání veřejného projednání věci v řízení před soudem,

e) pravomocné rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí.

(2) Odstavcem 1 nejsou dotčena ustanovení trestního řádu o doručování písemností poškozenému.

(3) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť na její žádost o

a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,

b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,

c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,

d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,

e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,

f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,

g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,

h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.

(4) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť podle odstavce 3 bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od doby, kdy nastala oznamovaná skutečnost.

(5) Žádost podle odstavce 3 se podává v přípravném řízení policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a v řízení před soudem soudu, který rozhoduje nebo rozhodoval v prvním stupni. Pokud je obviněný v době podání žádosti ve výkonu vazby, ve výkonu trestu, ve výkonu ústavního ochranného léčení nebo ve výkonu zabezpečovací detence, o podání žádosti informuje orgán uvedený ve větě první bez průtahů příslušnou věznici, poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence; v ostatních případech je informuje při vzetí do vazby nebo při nařízení výkonu trestu, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence.

(6) Nepodala-li oběť žádost podle odstavce 3, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že oběti hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí oběti, včetně jejího vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí oběť o opatřeních přijatých k zajištění jejího bezpečí, byla-li taková opatření přijata a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.

(7) Odstavce 3 až 6 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.

§ 12

Informování oběti, která neovládá český jazyk

(1) Oběti, která prohlásí, že neovládá český jazyk, se informace

a) podle § 8 odst. 1 a 3 a § 11 odst. 6 poskytnou v jazyce, o němž oběť prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce státu, jehož je občanem, a

b) podle § 9, 10 a § 11 odst. 1 a 3 poskytnou v jazyce, o němž oběť prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce státu, jehož je občanem, je-li to možné.

(2) Spolu s informací podle § 11 odst. 1 písm. e) orgán, o jehož rozhodnutí jde, oběti na její výslovnou žádost poskytne v tomtéž jazyce i odůvodnění pravomocného rozhodnutí nebo jeho stručné shrnutí, je-li rozhodnutí odůvodněno; toho není třeba, byla-li alespoň podstatná část odůvodnění za účasti oběti přetlumočena při vyhlášení pravomocného rozhodnutí a není-li písemný překlad zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu. Neposkytne-li orgán, o jehož rozhodnutí jde, tyto informace, rozhodne o tom usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. Na rozhodování o neposkytnutí informace a na rozhodování o stížnosti podle věty druhé se obdobně použijí ustanovení trestního řádu.

(3) Na odůvodněnou žádost oběti, která prohlásí, že neovládá český jazyk, jí orgán činný v trestním řízení, který v době podání žádosti vede řízení, poskytne překlad písemností neuvedených v odstavci 1, které oběť označí za podstatné, a to v rozsahu potřebném pro řádné uplatnění jejích práv v trestním řízení. Překlad písemnosti podle věty první není třeba poskytnout, pokud písemnost nebo její podstatná část byla za účasti oběti přetlumočena a není-li ho zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu.

§ 13

Způsob, rozsah a forma poskytnutí informací

(1) Oběť a dotčenou osobu blízkou je třeba informovat srozumitelným způsobem se zohledněním jejich věku, rozumové a volní vyspělosti, gramotnosti a zdravotního stavu včetně psychického stavu; jednotlivé informace se oběti a dotčené osobě blízké poskytnou v rozsahu, který odpovídá jejich konkrétním potřebám s ohledem na povahu a závažnost trestného činu. Informace podle § 9 a § 10 odst. 1 musí být oběti a dotčené osobě blízké poskytnuty v písemné i ústní formě. Informace podle § 10 odst. 2 musí být oběti poskytnuty alespoň písemně.

(2) Prohlásí-li oběť nebo dotčená osoba blízká, že nechce být informována, orgány činné v trestním řízení informace neposkytnou, ledaže je třeba tyto informace poskytnout k řádnému uplatnění práv poškozeného v trestním řízení. Prohlášení oběti nebo dotčené osoby blízké o tom, že nechce být informována, může být kdykoliv vzato zpět; o tom musí být oběť a dotčená osoba blízká poučeny.

(3) Dotčené právnické osobě se informace poskytují písemně.

Oběť je třeba informovat srozumitelným způsobem se zohledněním jejího věku, rozumové a volní vyspělosti, gramotnosti a zdravotního stavu včetně psychického stavu; jednotlivé informace se oběti poskytnou v rozsahu, který odpovídá jejím konkrétním potřebám s ohledem na povahu a závažnost trestného činu. Informace podle § 9 a § 10 odst. 1 musí být oběti poskytnuty v písemné i ústní formě. Informace podle § 10 odst. 2 musí být oběti poskytnuty alespoň písemně. Prohlásí-li oběť, že nechce být informována, orgány činné v trestním řízení informace neposkytnou, ledaže je třeba tyto informace poskytnout k řádnému uplatnění práv poškozeného v trestním řízení. Prohlášení oběti o tom, že nechce být informována, může být kdykoliv vzato zpět; o tom musí být oběť poučena.

Díl 3

Právo na ochranu před hrozícím nebezpečím

§ 14

(1) Policista v případech stanovených jiným právním předpisem²), kdy dochází k ohrožení bezpečí oběti, provede úkon nebo přijme jiné opatření k zajištění jejího bezpečí. Stejnou povinnost mají celníci, příslušníci Vězeňské služby, vojenští policisté a strážníci obecních policií za podmínek stanovených jiným právním předpisem³).

(2) Krátkodobou ochranu oběti poskytne Policie České republiky za podmínek stanovených jiným právním předpisem²).

(3) Vykázání osoby ze společného obydlí provede Policie České republiky za podmínek stanovených jiným právním předpisem²).

(4) Soud vydá na žádost oběti předběžné opatření v občanském soudním řízení v případě vážného ohrožení jejího života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti za podmínek stanovených jiným právním předpisem⁴).

(5) Zvláštní ochrana svědka se oběti poskytne za podmínek stanovených jiným právním předpisem⁵).

(6) Utajení totožnosti i podoby oběti v postavení svědka se poskytne za podmínek stanovených trestním řádem.

(7) Soud nebo státní zástupce vydá předběžné opatření v trestním řízení za podmínek stanovených trestním řádem.

(8) Justiční orgán vydá evropský ochranný příkaz za podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

Díl 4

Právo na ochranu soukromí

§ 15

Zveřejňování informací o totožnosti oběti

Zákaz zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti oběti upravuje trestní řád.

§ 16

Poskytování osobních údajů oběti

Pokud o to oběť, její zmocněnec, zákonný zástupce, opatrovník nebo důvěrník požádá, vedou se údaje o bydlišti a doručovací adrese oběti, zmocněnce, zákonného zástupce, opatrovníka nebo důvěrníka, údaje o jejich místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání, a o jejich osobních, rodinných a majetkových poměrech tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení, policisté a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci. Je-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení nebo pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, zpřístupní potřebné údaje příslušný policista nebo orgán činný v trestním řízení; o zpřístupnění a jeho důvodech učiní záznam do spisu.

Pokud o to oběť, její zmocněnec, zákonný zástupce, opatrovník nebo důvěrník požádá, vedou se údaje o bydlišti a doručovací adrese oběti, zmocněnce, zákonného zástupce, opatrovníka nebo důvěrníka, údaje o jejich místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání, a o jejich osobních, rodinných a majetkových poměrech tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení, policisté a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci. Je-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení nebo pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, zpřístupní potřebné údaje příslušný policista nebo orgán činný v trestním řízení; o zpřístupnění a jeho důvodech učiní záznam do spisu a bez zbytečného odkladu o tom informuje osobu, o jejíž údaje jde.

Díl 5

Právo na ochranu před druhotnou újmou

§ 17

Zabránění kontaktu oběti a osoby jí blízké s osobou, kterou oběť označila za pachatele, s osobou podezřelou nebo s osobou, proti níž se trestní řízení vede

(1) Oběť a osoba jí blízká mají právo požádat v kterémkoliv stadiu trestního řízení, popřípadě i před jeho zahájením, aby byla při úkonech, kterých se účastní, učiněna potřebná opatření k zabránění jejich kontaktu s osobou, kterou oběť označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nebo proti níž se vede trestní řízení.

(2) Žádosti podle odstavce 1 jsou příslušné orgány povinny vyhovět, pokud se jedná o zvlášť zranitelnou oběť a nevylučuje to povaha prováděného úkonu. Nelze-li této žádosti vyhovět, protože to vylučuje povaha prováděného úkonu, jsou příslušné orgány povinny učinit vhodná opatření, aby se oběť nedostala do kontaktu s osobou, kterou označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nebo proti níž se trestní řízení vede, před započetím a po skončení úkonu.

§ 18

Podání vysvětlení a výslech oběti

(1) Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchané oběti lze klást jen tehdy, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto otázky je třeba klást zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech znovu opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu oběti.

(1) Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchané oběti, zejména týkající se předchozích sexuálních vztahů a chování oběti, lze klást jen tehdy, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto otázky je třeba klást zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech znovu opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu oběti.

(2) Oběť má právo kdykoliv podat námitky proti zaměření otázky. Námitka se poznamená do protokolu. O důvodnosti námitky rozhoduje vyslýchající orgán.

§ 19

Podání vysvětlení a výslech osobou stejného nebo opačného pohlaví

(1) Oběť může žádat, aby byla v přípravném řízení vyslechnuta osobou stejného nebo opačného pohlaví. Žádosti zvlášť zranitelné oběti je nutné vyhovět, nebrání-li tomu důležité důvody. Důvody, které vedly k zamítnutí žádosti, se poznamenají do protokolu o úkonu.

(2) Zvlášť zranitelná oběť může také žádat, aby v případě, kdy je třeba její výpověď tlumočit, byl přibrán tlumočník stejného nebo opačného pohlaví. Orgán činný v trestním řízení žádosti vyhoví, ledaže nelze provedení úkonu odložit nebo tlumočníka požadovaného pohlaví zajistit.

(3) Odstavce 1 a 2 se obdobně užijí i pro podání vysvětlení podle jiného právního předpisu.

§ 20

Podání vysvětlení a výslech zvlášť zranitelných obětí

(1) Zvlášť zranitelnou oběť je v trestním řízení nutné vyslýchat obzvláště citlivě a s ohledem na konkrétní okolnosti, které ji činí zvlášť zranitelnou.

(2) Je-li to možné, výslech zvlášť zranitelných obětí v přípravném řízení provádí osoba k tomu vyškolená v prostorách pro tento účel upravených či přizpůsobených. Je-li obětí dítě, výslech v přípravném řízení provádí vždy osoba k tomu vyškolená s výjimkou případů, kdy se jedná o úkon neodkladný a vyškolenou osobu nelze zajistit.

(3) Výslech zvlášť zranitelné oběti se provádí tak, aby později nemusel být opakován. V případě dalšího výslechu před stejným orgánem je vyslýchajícím zpravidla stejná osoba, nebrání-li tomu důležité důvody.

(4) Nepřeje-li si zvlášť zranitelná oběť bezprostřední vizuální kontakt s osobou podezřelou ze spáchání trestného činu nebo s osobou, proti níž se trestní řízení vede, učiní se, nebrání-li tomu závažné důvody, potřebná opatření, aby k takovému vizuálnímu kontaktu nedošlo, zejména se využívá audiovizuální techniky, je-li to technicky možné. Přitom je třeba zajistit, aby nebylo porušeno právo na obhajobu.

(5) Odstavce 1 až 4 se obdobně užijí i pro podání vysvětlení podle jiného právního předpisu.

§ 21

Právo na doprovod důvěrníkem

(1) Oběť má právo, aby ji k úkonům trestního řízení a k podání vysvětlení doprovázel důvěrník.

(2) Důvěrníkem může být fyzická osoba způsobilá k právním úkonům, kterou si oběť zvolí. Důvěrník poskytuje oběti potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrník může být zároveň zmocněncem oběti. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v trestním řízení postavení obviněného, obhájce, svědka, znalce nebo tlumočníka.

(3) Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu.

(4) Vyloučit důvěrníka z účasti na úkonu lze pouze výjimečně, jestliže by účast důvěrníka narušovala průběh úkonu nebo ohrozila dosažení účelu úkonu. V případě, že byl důvěrník vyloučen, je nutné umožnit oběti, aby si zvolila jiného důvěrníka, ledaže uvedený úkon nelze odložit nebo by jeho odložení bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady.

§ 22

Prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život

Oběť má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na její dosavadní život. Oběť může učinit prohlášení i písemně.

Díl 6

Právo na peněžitou pomoc

§ 23

(1) Oběť má za podmínek stanovených tímto zákonem právo na peněžitou pomoc, kterou jí poskytne stát.

(2) Peněžitá pomoc se poskytuje oběti, která

a) je státním občanem České republiky, pokud má na území České republiky místo trvalého pobytu, pokud se na území České republiky obvykle zdržuje nebo pokud se na území České republiky stala obětí trestného činu,

b) je cizincem, pokud má trvalý pobyt nebo oprávněně pobývá na území jiného členského státu Evropské unie a stala se obětí trestného činu na území České republiky,

c) je cizincem, pokud na území České republiky v souladu s jinými právními předpisy pobývá nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů a stala se obětí trestného činu na území České republiky, nebo

d) je cizincem, který se stal obětí trestného činu na území České republiky a který požádal o mezinárodní ochranu, kterému byl udělen azyl nebo kterému byla udělena doplňková ochrana na území České republiky.

(3) Obětem, kterými jsou cizí státní příslušníci neuvedení v odstavci 2, se peněžitá pomoc poskytuje pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.

(4) Ve věcech peněžité pomoci jedná jménem státu ministerstvo.

§ 24

Okruh oprávněných žadatelů

(1) Právo na peněžitou pomoc má

a) oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví,

a) oběť, které bylo v důsledku trestného činu na ní spáchaného ublíženo na zdraví,

b) oběť, které byla v důsledku trestného činu způsobena těžká újma na zdraví,

b) oběť, které byla v důsledku trestného činu na ní spáchaného způsobena těžká újma na zdraví,

c) osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu,

d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková újma.

d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti na ní spáchaného a dítě, na kterém byl spáchán trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková újma.

(2) Ublížením na zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje nejméně po dobu tří týdnů obvyklý způsob života oběti a který vyžaduje lékařského ošetření.

(3) Těžkou újmou na zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví

a) zmrzačení,

b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,

c) ochromení údu,

d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,

e) poškození důležitého orgánu,

f) zohyzdění,

g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,

h) mučivé útrapy, nebo

i) porucha zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů.

§ 25

Účel peněžité pomoci

(1) Peněžitá pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. Peněžitá pomoc oběti uvedené v § 24 odst. 1 písm. d) spočívá v úhradě nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy.

(2) Peněžitá pomoc se poskytne, pokud nemajetková újma, škoda na zdraví nebo škoda vzniklá v důsledku smrti způsobené trestným činem nebyla plně nahrazena.

(2) Peněžitá pomoc se poskytne, pokud škoda, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma nebyla plně nahrazena.

§ 26

Předpoklady poskytnutí peněžité pomoci

(1) Peněžitá pomoc se poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena škoda na zdraví nebo nemajetková újma, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost.

(1) Peněžitá pomoc se poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena smrt, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost.

(2) Nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena smrt, škoda na zdraví nebo nemajetková újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže

(2) Nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena smrt, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže

a) byla věc odložena z důvodu podle § 159a odst. 2 až 4 trestního řádu nebo protože se pachatele nepodařilo zjistit nebo je trestně neodpovědný pro nepříčetnost,

b) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu podle § 172 odst. 1 písm. d) nebo e) nebo podle § 172 odst. 2 trestního řádu, nebo

c) rozhodnutí podle odstavce 1 dosud nebylo vyhlášeno nebo nenabylo právní moci.

§ 27

Důvody neposkytnutí peněžité pomoci

Stát neposkytne peněžitou pomoc, jestliže oběť

a) je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví nebo jí byla způsobena nemajetková újma, nebo byla účastníkem takového trestného činu,

a) je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého jí byla způsobena škoda, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma, nebo byla účastníkem takového trestného činu,

b) nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět, nebo

c) neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu bez vážného důvodu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody nebo nemajetkové újmy, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.

§ 28

Výše peněžité pomoci

(1) Peněžitá pomoc se poskytne na žádost oběti uvedené

a) v § 24 odst. 1 písm. a) v paušální částce 10000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200000 Kč,

a) v § 24 odst. 1 písm. a) v paušální částce 10000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200000 Kč,

b) v § 24 odst. 1 písm. b) v paušální částce 50000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200000 Kč,

b) v § 24 odst. 1 písm. b) v paušální částce 50000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200000 Kč,

c) v § 24 odst. 1 písm. c) v paušální částce 200000 Kč nebo, jde-li o sourozence zemřelého, v paušální částce 175000 Kč, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc poskytovaná více obětem nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 600000 Kč; pokud by peněžitá pomoc ve svém součtu přesáhla tuto částku, částka poskytovaná každé oběti se přiměřeně zkrátí,

c) v § 24 odst. 1 písm. c) v paušální částce 200000 Kč nebo, jde-li o sourozence zemřelého, v paušální částce 175000 Kč, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela; peněžitá pomoc poskytovaná více obětem nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 600000 Kč; pokud by peněžitá pomoc ve svém součtu přesáhla tuto částku, částka poskytovaná každé oběti se přiměřeně zkrátí,

d) v § 24 odst. 1 písm. d) na úhradu nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy, a to až do celkové výše 50000 Kč, pokud jí nebyla peněžitá pomoc poskytnuta již podle písmene a) nebo b).

(2) Jestliže o náhradě škody nebo nemajetkové újmy bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody nebo nemajetkové újmy zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení peněžité pomoci v rozsahu, v jakém již bylo o náhradě škody nebo nemajetkové újmy rozhodnuto.

(2) Oběť nemusí prokazovat ztrátu na výdělku a náklady uvedené v odstavci 1 písm. a), b) nebo d), pokud o jejich výši již bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem.

(3) Pokud se výše peněžité pomoci poskytované podle odstavce 1 písm. a) a b) určuje podle prokazované ztráty na výdělku, přihlédne se i k výdělku, který oběti ujde v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí byla poskytnuta peněžitá pomoc podle odstavce 1 písm. a) a b), že jí vzniklá škoda je vyšší, než jaká byla podkladem pro poskytnutí peněžité pomoci, lze jí poskytnout na její žádost podanou ve lhůtě stanovené v § 30 peněžitou pomoc opětovně; přitom se přihlédne k částkám již vyplaceným.

(3) Pokud se výše peněžité pomoci poskytované podle odstavce 1 písm. a) a b) určuje podle prokazované ztráty na výdělku, přihlédne se i k výdělku, který oběti ujde v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí byla poskytnuta peněžitá pomoc podle odstavce 1 písm. a) a b), že jí vzniklá ztráta na výdělku nebo vzniklé náklady spojené s léčením jsou vyšší, než jaké byly podkladem pro poskytnutí peněžité pomoci, lze jí poskytnout na její žádost podanou ve lhůtě stanovené v § 30 peněžitou pomoc opětovně; přitom se přihlédne k částkám již vyplaceným.

§ 29

Snížení a nepřiznání peněžité pomoci

Peněžitá pomoc stanovená podle § 28 může být snížena nebo se nepřizná s přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu,

a) do jaké míry oběť spoluzavinila vznik újmy a

a) do jaké míry oběť spoluzavinila vznik škody nebo nemajetkové újmy a

b) zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu nahradit.

b) zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu nebo nemajetkovou újmu nahradit.

§ 30

Posuzování žádosti o peněžitou pomoc

(1) Ministerstvo poskytuje oběti jménem státu peněžitou pomoc na základě žádosti.

(2) Žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká.

(2) Žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě nebo nemajetkové újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká. Žádost nezletilé oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy nabyla zletilosti, nebo do 5 let od spáchání trestného činu, skončí-li tato lhůta později, jinak právo zaniká.

(3) Ministerstvo žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti. Ministerstvo vydá rozhodnutí o žádosti nejpozději do 3 měsíců od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba

a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,

b) nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

(4) S účastníky řízení, kteří neovládají český jazyk, může být jednáno i v jazyce slovenském nebo anglickém; to platí i pro vyhotovování písemností.

(5) V řízení o žádosti o peněžitou pomoc nelze podat řádný opravný prostředek. Rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.

(6) Ministerstvo může vydat nové rozhodnutí ve věci, vyjde-li dodatečně najevo, že nebyly splněny podmínky pro poskytnutí peněžité pomoci, nebo podmínky pro její poskytnutí v přiznané výši, zejména nesplnil-li žadatel informační povinnost podle § 31 odst. 5. Vydáním nového rozhodnutí se původní rozhodnutí ruší.

(7) Proti pravomocnému rozhodnutí může žadatel podat žalobu podle soudního řádu správního.

§ 31

Náležitosti žádosti

(1) V žádosti o poskytnutí peněžité pomoci je třeba uvést jméno, popřípadě jména, a příjmení oběti, datum jejího narození a adresu bydliště a připojit k ní

a) poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o trestném činu nebo o jeho oznámení; nemůže-li oběť takové rozhodnutí připojit, je třeba, aby označila orgán činný v trestním řízení, který o trestném činu naposledy konal řízení, a uvedla údaje o osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, pokud je jí známa,

b) údaje o škodě nebo o nemajetkové újmě vzniklé v důsledku trestného činu a o jejím rozsahu, popřípadě o rozsahu, v jakém již škoda nebo nemajetková újma byla nahrazena, a o úkonech, které oběť učinila k vymáhání náhrady škody nebo nemajetkové újmy,

c) údaje o svých majetkových a výdělkových poměrech,

d) doklady, které má oběť k dispozici a které mohou dokázat údaje uvedené pod písmeny b) a c).

(2) Doklady o majetkových poměrech podle odstavce 1 písm. c) lze nahradit čestným prohlášením.

(3) Žadatel o poskytnutí peněžité pomoci podle § 28 odst. 1 písm. a) a b) je povinen k žádosti přiložit lékařskou zprávu prokazující vzniklou škodu na zdraví.

(4) Žadatel o poskytnutí peněžité pomoci podle § 28 odst. 1 písm. c) je povinen označit důkazy prokazující, že je osobou uvedenou v § 24 odst. 1 písm. c), a dále je povinen v žádosti uvést, zda je jedinou osobou splňující podmínky uvedené v § 24 odst. 1 písm. c), popřípadě kolik osob tyto podmínky splňuje, pokud jsou mu tyto skutečnosti známy.

(5) Změní-li se po podání žádosti o poskytnutí peněžité pomoci okolnosti, které mají vliv na posouzení žádosti o poskytnutí peněžité pomoci a stanovení její výše, zejména dojde-li pouze k částečné náhradě škody nebo nemajetkové újmy, je žadatel povinen na tyto okolnosti ministerstvo bezodkladně upozornit.

§ 32

Povinnost poskytnout součinnost

(1) Každý je povinen sdělit ministerstvu skutečnosti, které mají význam pro ověřování splnění podmínek pro poskytnutí peněžité pomoci.

(2) Při ověřování splnění podmínek pro poskytování peněžité pomoci je oprávněná úřední osoba ministerstva oprávněna nahlížet do trestních spisů; orgány činné v trestním řízení jsou povinny jí nahlédnutí do trestních spisů umožnit.

(2) Soudy a orgány činné v trestním řízení poskytnou ministerstvu potřebnou součinnost, zejména mu zašlou na jeho písemnou žádost kopie listin ze spisu pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona. Při ověřování splnění podmínek pro poskytování peněžité pomoci je oprávněná úřední osoba ministerstva oprávněna nahlížet do trestních spisů a spisů soudu vedených v občanskoprávním řízení; soudy a orgány činné v trestním řízení jsou povinny jí nahlédnutí do spisů umožnit.

§ 33

Přechod nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy

Poskytnutím peněžité pomoci oběti přechází nárok oběti na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči pachateli na stát, a to v rozsahu poskytnuté peněžité pomoci.

§ 34

Poskytování peněžité pomoci obětem trestné činnosti v přeshraničních případech s členskými státy Evropské unie

Přeshraničním případem s členskými státy Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí případ, kdy o poskytnutí peněžité pomoci oběti trestného činu rozhoduje příslušný orgán členského státu Evropské unie, na jehož území byl trestný čin spáchán, v případech, kdy obětí byla osoba, která má místo trvalého pobytu nebo oprávněně pobývá na území jiného členského státu Evropské unie (dále jen „přeshraniční případ“).

§ 35

Zajištění peněžité pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla osoba s pobytem na území České republiky

(1) Ministerstvo je povinno v přeshraničních případech osobám uvedeným v § 23 odst. 2 písm. a), c) a d), pokud se staly obětí trestného činu, který byl spáchán na území jiného členského státu Evropské unie, poskytnout potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech splňovala všechny náležitosti stanovené právem příslušného členského státu Evropské unie, jehož orgán bude o poskytnutí peněžité pomoci rozhodovat; za tím účelem zejména

a) poskytuje základní informace o možnostech obdržet peněžitou pomoc a formuláře žádostí o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech,

b) na žádost oběti poskytuje informace o tom, jak žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech vyplnit a kterými dokumenty ji doložit,

c) přijímá žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech,

d) pořizuje na náklad státu překlad žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech a jejích příloh do cizího jazyka,

e) na žádost oběti poskytuje součinnost v případě, že příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie požádá o dodatečné informace,

f) na žádost oběti zasílá bezodkladně příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie dodatečné informace vyžádané podle písmene e), popřípadě i seznam veškerých postupovaných dokumentů,

g) postupuje vyplněnou žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech a její přílohy příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie.

(2) Ministerstvo na žádost příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie

a) zajistí výslech osoby, která podala žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech, nebo jiné v žádosti uvedené osoby jako svědka nebo znalce tímto orgánem zejména prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu, nebo

b) vyslechne osoby uvedené v písmenu a); o výslechu pořídí zápis, který nemusí být překládán, a který zašle příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie.

(3) Osoby uvedené v odstavci 2 písm. a) lze vyslechnout pouze s jejich souhlasem.

§ 36

Zajištění peněžité pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla osoba s pobytem na území jiného členského státu Evropské unie

(1) Ministerstvo rozhoduje o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech osobám, které mají místo trvalého pobytu nebo oprávněně pobývají na území jiného členského státu Evropské unie, pokud se na území České republiky staly obětí trestného činu. V těchto případech ministerstvo

a) přijímá žádosti obětí trestného činu a jejich přílohy postoupené příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo na něm oprávněně pobývá,

b) v případě potřeby požádá příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo na něm oprávněně pobývá, o dodatečné informace, popřípadě o výslech oběti nebo jiné v žádosti uvedené osoby jako svědka nebo znalce,

c) přijímá dodatečné informace a popřípadě i seznam veškerých postupovaných dokumentů na základě žádosti uvedené v písmenu b).

(2) Ministerstvo bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech zašle osobě uvedené v odstavci 1, která podala žádost, a příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má místo trvalého pobytu nebo na jehož území se obvykle zdržuje,

a) oznámení o obdržení žádosti,

b) informaci o úřední osobě, která se věcí zabývá, a o úředním místě, u kterého je žádost vyřizována,

c) informaci o přibližné době, v níž bude o žádosti rozhodnuto.

(3) Ministerstvo zašle rozhodnutí o žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech osobě uvedené v odstavci 1 a příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie.

(4) Peněžitou pomoc nelze poskytnout, pokud byla žádost o její poskytnutí podána v jiném státě. Ministerstvo vyzve osobu uvedenou v odstavci 1, aby čestným prohlášením potvrdila, že takový nebo obdobný nárok neuplatnila v jiném státě. Pokud osoba uvedená v odstavci 1 čestné prohlášení nepředloží, peněžitá pomoc se neposkytne.

(5) Lhůta uvedená v § 30 odst. 2 je zachována i v případě, kdy byla žádost o poskytnutí peněžité pomoci oběti podána u příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje.

§ 37

Vztah k občanskému zákoníku

Není-li v tomto dílu stanoveno jinak, řídí se jím upravené právní vztahy občanským zákoníkem.