Zákon o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze - HLAVA II - ODPOVĚDNOST STÁTU ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU VOJÁKOVI

HLAVA II

ODPOVĚDNOST STÁTU ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU VOJÁKOVI

§ 57

Obecná odpovědnost

Za škodu způsobenou vojákovi při výkonu zaměstnání, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon zaměstnání porušením právní povinnosti, odpovídá stát.

§ 58

Odpovědnost za škodu na odložených věcech a za škodu na věcech

(1) Stát odpovídá za škodu na věcech, které voják odložil při výkonu vojenské činné služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě. Služební orgány jsou povinny vytvořit podmínky pro bezpečné ukládání věcí.

(2) Za věci, které voják odložil na jiném než určeném nebo obvyklém místě nebo které nadřízený nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá stát jen do výše dvojnásobku minimální mzdy, kterou stanovuje zvláštní právní předpis.¹³) Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným vojákem nebo jestliže nadřízený převzal tyto věci do úschovy, hradí se škoda bez omezení.

(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik voják neohlásil nadřízenému bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.

(4) Za škodu způsobenou na věcech vojáka při výkonu zaměstnání nebo v přímé souvislosti s ním anebo při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví anebo škody hrozící majetku odpovídá stát.

§ 59

Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocích z povolání

(1) Za škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu zaměstnání, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon zaměstnání (dále jen "služební úraz"), odpovídá stát.

(2) Za škodu způsobenou vojákovi nemocí z povolání odpovídá stát. To platí i tehdy, jestliže občan byl před zjištěním nemoci z povolání vojákem a vykonával zaměstnání, při němž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc, která vznikla před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání,¹⁵) a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.

(3) Výkonem zaměstnání nebo činností v přímé souvislosti s ním není řádná dovolená, zvláštní dovolená, dovolená bez nároku na peněžní náležitosti, zdravotní dovolená, krátkodobé volno k opuštění posádky, vycházka a nenařízená činnost v době osobního volna.

§ 60

Náhrady škody na zdraví

Vojákovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout

a) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti po propuštění z vojenské činné služby,

b) náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,

c) náhradu za bolest,

d) náhradu za ztížení společenského uplatnění,

e) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

f) jednorázové mimořádné odškodnění.

§ 61

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vojáka propuštěného z vojenské činné služby činí rozdíl mezi průměrným výdělkem¹⁶) před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání a výší nemocenského. U vojáka, který byl před nástupem vojenské činné služby samostatně výdělečně činný, se za průměrný výdělek považuje základ daně z příjmů¹⁷) za poslední zdaňovací období. Náhrada za ztrátu na výdělku náleží však nejvýše ve výši dvacetinásobku minimální mzdy.¹³)

(2) Náhrada podle odstavce 1 náleží i při další pracovní neschopnosti z důvodu téhož služebního úrazu nebo nemoci z povolání; přitom se vychází z průměrného výdělku¹⁶) před vznikem této další škody. Odstavec 1 věta druhá platí obdobně. Jestliže voják neměl před vznikem škody žádný příjem, považuje se za výdělek pravděpodobný plat, kterého dosahují zaměstnanci se srovnatelným vzděláním a praxí. Jestliže však vojákovi před vznikem této další škody náležela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, poskytne se mu náhrada podle předchozího odstavce do výše částky, do které by mu náležela náhrada podle § 62, kdyby nebyl práce neschopen; přitom se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje nemocenské.

§ 62

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity se poskytne vojákovi v takové výši, aby spolu s jeho příjmem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, který se poskytuje z téhož důvodu, se rovnala jeho průměrnému výdělku¹⁶) před vznikem škody. Ustanovení § 61 odst. 1 věta druhá a třetí a ustanovení § 61 odst. 2 věta třetí platí obdobně. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu pro bezmocnost nebo ke snížení tohoto důchodu podle právních předpisů o důchodovém pojištění.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náleží vojákovi i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní služební úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za příjem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje plat nebo vyměřovací základ, z něhož se stanoví nemocenské,¹⁸) a pokud voják nebyl plátcem záloh na nemocenské pojištění, trojnásobek částky, do níž se započítává plně částka osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění¹⁹) (dále jen "neomezená částka"), která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, za který náhrada náleží, snížená o jednu čtvrtinu neomezené částky.

(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náleží vojákovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.

§ 63

Náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením

(1) Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytují jednorázově, za podmínek a ve výši, které stanovuje zvláštní právní předpis.²⁰)

(2) Náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

§ 64

Jednorázové mimořádné odškodnění

(1) Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši šestinásobku minimální mzdy¹³) náleží vojákovi, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání při

a) zajišťování vojenské kázně, byl-li mu úraz způsoben úmyslným trestným činem,

b) výcviku v podtlakové komoře a při nácviku seskoků z letadel, vrtulníků a balónů,

c) výcviku za mimořádně ztížených podmínek, zejména ve vysokohorském terénu, poušti, moři a bažinách,

d) telekomunikačních a jiných pracích na stožárech, pracích vykonávaných v nucených polohách bez pracovních plošin, z provazových žebříků a visutých sedaček, v závěsu na ochranném pásu a v omezeném pracovním prostoru na pracovní lávce, ve výškách nad 10 m,

e) činnosti s rizikem vzniku akutních otrav v důsledku nedýchatelnosti prostředí a s rizikem vzniku popálenin v důsledku vysoké teploty prostředí, kdy je nutno pro vysokou koncentraci škodlivých nebo jedovatých látek použít zvláštní dýchací nebo izolační přístroj anebo zvláštní ochranný oděv,

f) činnosti pod vodou za zvýšeného tlaku vzduchu, při níž je nutno používat potápěčský přístroj s přívodem přetlakového vzduchu hadicí, dýchací přístroj se vzduchem stlačeným v lahvi, kyslíkový přístroj s regenerací vzdušnin nebo jiná zařízení pro práci pod vodou, a dále při hlubokém brodění, jízdě pod vodou a při plavbě techniky,

g) činnosti s rizikem ozáření a s rizikem nákazy,

h) cvičení ve vojenské hasičské jednotce.

(2) Voják, který se stal částečně invalidním následkem služebního úrazu vzniklého při letech podle plánu letové přípravy, při zkušebních letech a zalétávání letecké techniky, při seskocích z letadel, vrtulníků a balónů, při likvidaci výbušnin a munice, při záchranných pracích při pohromách ohrožujících lidské životy nebo majetek anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, má nárok na jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy.¹³) Došlo-li ke služebnímu úrazu při pyrotechnické asanaci ve zrušených vojenských újezdech nebo dalších určených prostorech, náleží vojákovi jednorázové mimořádné odškodnění ve výši čtyřicetiosminásobku minimální mzdy.¹³)

(3) Vojákovi, který se stal plně invalidním následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavci 1, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy.¹³) Vojákovi, který se stal plně invalidním následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavci 2, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvojnásobku částek uvedených v odstavci 2.

§ 65

Náhrady při úmrtí vojáka následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání

Jestliže voják následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je stát povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout pozůstalým

a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením a přiměřených nákladů spojených s pohřbem,

b) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,

c) jednorázové odškodnění pozůstalých,

d) jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých.

§ 66

Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a přiměřených nákladů spojených s pohřbem

(1) Účelně vynaložené náklady spojené s léčením a přiměřené náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.²¹)

(2) Náklady na pohřeb jsou náklady, které účtuje pohřební ústav, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a na úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny vojáka uvedeným v § 18 odst. 1.

(3) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout čtyřnásobek minimální mzdy.¹³)

§ 67

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kteří byli odkázáni na výživu ze strany zemřelého.

(2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého vojáka; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému vojákovi náhrada za ztrátu na platu nebo na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a může být poskytována nejpozději do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý voják dovršil 65 let věku.

(3) Náhrada nákladů náleží, není-li uhrazena dávkami důchodového pojištění, které se poskytují z téhož důvodu.

§ 68

Jednorázové odškodnění pozůstalých

Jednorázové odškodnění náleží manželovi a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění zemřelého. Dítěti náleží ve výši dvacetinásobku minimální mzdy,¹³) manželovi ve výši dvanáctinásobku minimální mzdy.¹³) V odůvodněných případech, zejména z důvodů zdravotních a sociálních, se jednorázové odškodnění v úhrnné výši dvanáctinásobku minimální mzdy¹³) poskytuje též rodičům zemřelého.

§ 69

Jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých

Pozůstalým po vojákovi, který zemřel následkem úrazu při činnostech uvedených v § 64 odst. 1 a 2, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých. Pozůstalému manželovi a každému pozůstalému dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění zemřelého, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši poloviny částek uvedených v § 64 odst. 3. Osobám, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých rovným dílem v úhrnné výši osminásobku minimální mzdy.¹³)