Zákon o silniční dopravě - ČÁST II - PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY PRO CIZÍ POTŘEBY

ČÁST II

PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY PRO CIZÍ POTŘEBY

HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY

§ 4

(1) Kdo hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby, musí být spolehlivý, odborně způsobilý a musí mít

a) koncesi, pokud je provozování silniční dopravy pro cizí potřeby živností,⁵) nebo

b) povolení od dopravního úřadu v ostatních případech.

(2) Podmínku spolehlivosti a odborné způsobilosti nemusí splňovat žadatel o provozování silniční dopravy pro cizí potřeby v případě, že zajistí, aby ji splňovala osoba jím ustanovená a jemu odpovědná.

§ 5

Za spolehlivou k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby se nepovažuje osoba, která provozovala silniční dopravu pro cizí potřeby v průběhu posledních tří let před podáním žádosti neoprávněně, a osoba, které byla v průběhu posledních tří let před podáním žádosti odejmuta koncese nebo povolení k provozování silniční dopravy z důvodů porušování povinností uložených právními předpisy, které s provozováním silniční dopravy souvisejí, nebo proto, že neplnila podmínky stanovené v koncesi nebo v povolení.

§ 6

(1) Odbornou způsobilost k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby (dále jen "odborná způsobilost") formou veřejné linkové dopravy, mezinárodní autobusové dopravy a mezinárodní nákladní dopravy prokazuje žadatel osvědčením o úspěšně vykonané zkoušce z předmětů stanovených prováděcím předpisem.

(2) Zkoušky uvedené v odstavci 1 skládá žadatel před příslušným dopravním úřadem v místě sídla nebo trvalého pobytu žadatele.

(3) Odbornou způsobilost z předmětů stanovených prováděcím předpisem nahrazuje vysvědčení o státní nebo maturitní zkoušce z daného oboru, pokud výuka zajišťuje znalosti požadované z hlediska odborné způsobilosti.

(4) Odbornou způsobilost, obsah a rozsah zkoušek a podrobnosti o skládání zkoušek stanoví prováděcí předpis.

§ 7

Povolovací řízení

(1) O povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, která není živností podle živnostenského zákona, rozhoduje dopravní úřad podle místa sídla nebo trvalého pobytu žadatele.

(2) Povolení se uděluje na základě žádosti osoby, která hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby.

(3) Podrobnější podmínky pro vydávání povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby stanoví prováděcí předpis.

§ 8

Stanovisko k rozhodování o koncesi

(1) Ve stanovisku potřebném pro vydání koncese⁵) uvede dopravní úřad, zda žadatel o koncesi splňuje podmínku spolehlivosti, druh dopravy, pro který stanovisko uděluje, časový rozsah, popřípadě další podmínky provozování dopravy.

(2) Příslušným pro vydání stanoviska podle odstavce 1 je

a) dopravní úřad v místě sídla nebo trvalého pobytu žadatele, jde-li o koncesi pro silniční motorovou dopravu,

b) dopravní úřad, v jehož obvodu má být doprava provozována, jde-li o koncesi pro taxislužbu; tento dopravní úřad vydá stanovisko pro obvod své působnosti a pro přepravy, které v jeho územním obvodu začínají nebo končí.

§ 9

Povinnosti podnikatele v silniční dopravě

(1) Podnikatel v silniční dopravě (dále jen "podnikatel") je povinen označit obchodním jménem vozidla taxislužby, autobusy a nákladní automobily o užitečné hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo celkové hmotnosti vyšší než 6 tun používané k podnikání. Způsob označení stanoví prováděcí předpis.

(2) Podnikatel je dále povinen zajistit, aby

a) stav technické základny pro silniční dopravu odpovídal vybaveností a rozsahem jím provozované silniční dopravě,

b) v každém vozidle používaném k podnikání byl při jeho provozu doklad o oprávnění k podnikání (koncesní listina, licence),

c) práce řidiče v mezinárodní nákladní dopravě a v autobusové dopravě vykonávala pouze osoba, která dovršila věk 21 let a je bezúhonná⁵) a před nastoupením výkonu činnosti řidiče pracovala nejméně dva roky jako řidič nákladního automobilu o celkové hmotnosti vyšší než 7,5 tuny.

HLAVA DRUHÁ

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO OSOBNÍ DOPRAVU

Linková osobní doprava

§ 10

(1) Dopravce, který má koncesi nebo povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby a hodlá provozovat linkovou osobní dopravu, může zahájit její provoz pouze na základě licence k provozování linkové osobní dopravy (dále jen "licence") udělené dopravním úřadem.

(2) Dopravní úřad rozhoduje o licenci na základě žádosti dopravce. Žádost o udělení licence musí obsahovat:

a) doklad o vydání koncese nebo povolení,

b) formu linkové osobní dopravy, včetně určení, zda jde o vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu,

c) u zvláštní formy linkové dopravy kategorie cestujících a údaje o právnické nebo fyzické osobě, pro kterou se má tato doprava provozovat,

d) návrh jízdního řádu,

e) trasu linky, včetně zastávek pro nástup a výstup a určení výchozí a cílové zastávky (dále jen "vedení linky"),

f) návrh tarifu,

g) návrh smluvních přepravních podmínek,

h) denní dobu řízení, nepřetržitou dobu řízení, dobu odpočinku každého z řidičů, bezpečnostní přestávky, pokud hodlá žadatel provozovat mezinárodní osobní linkovou dopravu.

(3) K rozhodování o udělení licence je příslušný dopravní úřad, v jehož územním obvodu se bude nacházet výchozí zastávka, s výjimkou mezinárodní linkové osobní dopravy, kde je k rozhodování příslušné Ministerstvo dopravy.

§ 11

(1) Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy předloží žádost o udělení licence ke stanovisku dopravním úřadům, v jejichž územním obvodu budou umístěny zastávky (dále jen "dotčený úřad").

(2) Dotčené úřady jsou povinny vydat stanovisko ve lhůtě 30 dnů od doručení žádosti o udělení licence.

(3) Před vydáním stanoviska dotčený úřad projedná žádost o udělení licence

a) s obcí, v jejímž územním obvodu budou umístěny zastávky,

b) s příslušným orgánem Policie České republiky z hlediska bezpečnosti silničního provozu,

c) se správcem pozemních komunikací,⁶)

d) s dopravcem, který zřídil označník zastávky, na kterém se podle žádosti má umístit nová zastávka.

(4) Na vydání stanoviska se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

§ 12

(1) Dopravní úřad rozhodne o žádosti o udělení licence pro vnitrookresní linkovou osobní dopravu ve lhůtě 45 dnů od jejího podání, pro ostatní vnitrostátní linkovou osobní dopravu ve lhůtě 60 dnů od jejího podání. Jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, rozhodne Ministerstvo dopravy o žádosti o udělení licence ve lhůtě 30 dnů od doručení povolení od příslušného úřadu cizího státu pro vedení linky na území tohoto státu.

(2) Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb může dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy vázat udělení licence na souhlas dopravce s provozováním jiné linky nebo vedením linky odlišné od žádosti dopravce.

(3) Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy licenci neudělí, jestliže:

a) žádost o udělení licence nebyla z hlediska bezpečnosti silničního provozu odsouhlasena příslušným orgánem Policie České republiky,

b) přepravní potřeby v přepravním spojení, kde bude linka vedena, jsou uspokojivě zajištěny provozem jiné osobní dopravy, která je dotována,

c) nesouhlasil-li dopravce s vázáním udělení licence podle odstavce 2.

(4) Dopravní úřad a Ministerstvo dopravy mohou v rozhodnutí o udělení licence stanovit podmínky provozování linkové osobní dopravy.

§ 13

V rozhodnutí o licenci dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy uvede:

a) formu linkové osobní dopravy, včetně údaje, zda jde o vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu; u zvláštní linkové dopravy kategorie cestujících,

b) vedení linky a názvy zastávek,

c) datum zahájení provozu linkové osobní dopravy,

d) dobu, na kterou se licence uděluje,

e) další podmínky provozování linkové osobní dopravy, pokud o nich rozhodne.

§ 14

(1) Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb nebo v zájmu bezpečnosti dopravy může dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy zahájit řízení o změně rozhodnutí o udělení licence.

(2) V rámci řízení o změně rozhodnutí podle odstavce 1 mohou dopravní úřad a Ministerstvo dopravy uložit dopravci rozšíření podmínek nebo jejich změnu oproti předchozímu rozhodnutí o udělení licence.

§ 15

Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy licenci odejme, jestliže držitel licence:

a) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,

b) neplní podmínky stanovené v licenci,

c) nezačal provozovat linkovou osobní dopravu na základě udělené licence,

d) o odejmutí licence požádal.

§ 16

Licence pozbývá platnosti:

a) uplynutím doby, na kterou byla udělena,

b) zánikem koncese nebo povolení,

c) rozhodnutím dopravního úřadu nebo rozhodnutím Ministerstva dopravy, jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, o odejmutí licence.

§ 17

Jízdní řád

(1) Dopravce ve veřejné linkové dopravě předloží jízdní řád a jeho změnu ke schválení dopravnímu úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvu dopravy. Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy jízdní řád nebo jeho změnu schválí, splňuje-li náležitosti stanovené prováděcím předpisem. Příslušným ke schválení jízdního řádu nebo jeho změny je dopravní úřad příslušný k rozhodování o udělení licence.

(2) Z důvodů veřejného zájmu může dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvo dopravy rozhodnout o změně jízdního řádu i v době jeho platnosti.

(3) Na rozhodování o jízdních řádech se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(4) Způsob zpracování, obsah a vyhlašování jízdního řádu a jeho změn stanoví prováděcí předpis.

§ 18

Povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě

Dopravce ve veřejné linkové dopravě je povinen

a) zahájit provoz na lince ke dni, který je stanoven v licenci, a provoz linky udržovat po dobu platnosti licence,

b) vydat a uveřejnit jízdní řád, jeho změny, smluvní přepravní podmínky a tarif,

c) provozovat dopravu podle jízdního řádu, smluvních přepravních podmínek a tarifu,

d) spojem uvedeným v jízdním řádu přepravit každého, jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a tarif a nebrání-li tomu okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit nebo jim zabránit,

e) označit vozidla příslušné linky názvem cílové zastávky a zajistit identifikaci řidiče vozidla,

f) zřídit označník zastávky s jejím názvem, pokud zastávka nebyla dosud zřízena, a vyvěsit na něm jízdní řád; v městské dopravě dále číslo linky,

g) zajistit údržbu označníku zastávky, pokud ho sám zřídil, případně přispívat na jeho údržbu jinému zřizovateli.

§ 19

Závazky veřejné služby

(1) Závazky veřejné služby se pro účely tohoto zákona rozumí závazky provozní, přepravní a tarifní v linkové osobní dopravě ve prospěch státu nebo samosprávné územní jednotky, které je dopravce v linkové osobní dopravě povinen přijmout a které by jinak ve svém obchodním zájmu nepřijal nebo by je přijal pouze zčásti.

(2) Závazek veřejné služby v linkové osobní dopravě vzniká na základě písemné smlouvy uzavřené mezi dopravním úřadem, obcí, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvem dopravy a dopravcem.

(3) V případě naléhavé potřeby ve veřejném zájmu může závazek veřejné služby vzniknout na základě rozhodnutí dopravního úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstva dopravy ještě před uzavřením písemné smlouvy o závazku veřejné služby podle odstavce 2. Toto rozhodnutí může být vydáno pouze na dobu určitou, maximálně na dobu šesti měsíců. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Příslušným k rozhodování je dopravní úřad, který rozhoduje o udělení licence.

(4) Dopravní úřad, obec nebo Ministerstvo dopravy jsou povinni nahradit dopravci, který plní závazek veřejné služby, prokazatelnou ztrátu vzniklou v důsledku plnění tohoto závazku. Tato ztráta se hradí z rozpočtu příslušných okresních úřadů, obcí nebo Ministerstva dopravy.

§ 20

Vlastníci a správci pozemních komunikací

Vlastníci a správci pozemních komunikací na trase linky jsou povinni strpět umístění zařízení pro označení zastávky jen v nezbytně nutném rozsahu. Vznikne-li vlastníku pozemní komunikace v důsledku umístění zařízení pro označení zastávky majetková újma, je dopravce v linkové osobní dopravě povinen zaplatit za vzniklou újmu náhradu.

§ 21

Taxislužba

(1) Provozovatel taxislužby je povinen vozidlo taxislužby označit střešní svítilnou s nápisem "TAXI" a vybavit jej úředně ověřeným, řádně registrujícím a zaplombovaným taxametrem.

(2) Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič vydal cestujícímu doklad o zaplacení jízdného.

(3) Podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby a náležitosti dokladu podle odstavce 2 stanoví prováděcí předpis.