Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) - ČÁST PRVNÍ - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

ČÁST PRVNÍ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

PŘEDMĚT ÚPRAVY A ROZSAH PŮSOBNOSTI

§ 1

Tento zákon upravuje právní poměry zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti (dále jen "státní zaměstnanec"), organizační věci státní služby (dále jen "služba"), přípravu fyzických osob na službu, služební vztahy státních zaměstnanců ve správních úřadech,¹) odměňování těchto osob, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak,²) řízení ve věcech služby, odměňování ostatních zaměstnanců v pracovním poměru ve správních úřadech, jakož i organizační věci vztahující se k zaměstnávání těchto zaměstnanců.

§ 2

(1) Tento zákon se nevztahuje na členy vlády a členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Oprávnění členů vlády podle tohoto zákona jsou uvedena v § 9 odst. 5, § 10 odst. 3, § 12 odst. 3 a 4, § 16 odst. 2, § 53 odst. 4, § 68 odst. 1 až 4, § 172 odst. 4, § 173 odst. 7, § 174 odst. 4, § 181 odst. 5, § 182 odst. 2, § 190 a § 196 odst. 4.

(2) Tento zákon se nevztahuje, s výjimkou odměňování a oprávnění uvedených v odstavci 1, na vedoucího Úřadu vlády České republiky³) (dále jen "Úřad vlády").

(3) Tento zákon se, s výjimkou odměňování a organizačních věcí vztahujících se k zaměstnávání, nevztahuje ani na

a) tiskového mluvčího člena vlády,

b) vedoucího organizačního útvaru, který pracuje pro člena vlády, na poradce a zaměstnance, kteří vykonávají další jinak označené činnosti pro člena vlády,

c) náměstka člena vlády a zástupce vedoucího Úřadu vlády,

d) vedoucího organizačního útvaru, který pracuje pro vedoucího Úřadu vlády, na poradce a zaměstnance, kteří vykonávají další jinak označené činnosti pro vedoucího Úřadu vlády,

e) zaměstnance, kteří vykonávají pouze pomocné, servisní nebo manuální práce ve správních úřadech, jakož ani na zaměstnance, kteří pouze řídí, organizují a kontrolují výkon pomocných, servisních nebo manuálních prací.

HLAVA II

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Díl 1

Správní úřad a služební úřad

§ 3

Správním úřadem pro účely tohoto zákona jsou ministerstva,⁴) ústřední správní úřady⁵) a ostatní správní úřady⁶) (orgány státní správy),⁷) jestliže jsou zřízeny zvláštními zákony, jsou těmito zákony výslovně označeny jako ministerstva nebo správní úřady anebo orgány státní správy a vykonávají na základě těchto zákonů státní správu.

§ 4

Správní úřad podle § 3, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, je služebním úřadem. Místo (adresa) sídla služebního úřadu nebo organizační složky služebního úřadu je služebním působištěm státního zaměstnance.

Díl 2

Obor služby

§ 5

(1) Oborem služby se rozumí úsek činnosti služebního úřadu nebo jeho část vyplývající ze zvláštního zákona, který stanoví jeho působnost.

(2) Státní zaměstnanec vykonává službu na služebním místě v oboru služby, do kterého byl jmenován.

(3) Vláda stanoví nařízením obory služby vyplývající ze zvláštních zákonů.

Díl 3

Státní zaměstnanci

§ 6

(1) Neřídí-li se služební vztahy fyzických osob zvláštními právními předpisy o služebním poměru,⁸) jsou státními zaměstnanci podle tohoto zákona fyzické osoby, které splňují tímto zákonem stanovené předpoklady a požadavky, úspěšně ukončily přípravu na službu, byly jmenovány do služby podle tohoto zákona k výkonu činností podle odstavce 2 a složily služební slib.

(2) Služba podle tohoto zákona zahrnuje

a) přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti správních úřadů,

b) přípravu návrhů mezinárodních smluv,

c) přípravu návrhů koncepcí a programů,

d) řízení a usměrňování činnosti podřízených správních úřadů,

e) vytváření a vedení informačních systémů ve veřejné správě,

f) statistickou službu (státní statistiku),

g) správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a právnickým osobám, s výjimkou služebního úřadu, ve kterém je služba vykonávána,

h) ochranu utajovaných skutečností,

i) zabezpečování obrany státu,

j) obhajobu zahraničních zájmů České republiky,

k) dotační politiku,

l) správu výzkumu a vývoje,

m) správní rozhodování,

n) státní kontrolu, dozor nebo dohled,

o) zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů a platových poměrů státních zaměstnanců podle tohoto zákona,

p) řízení,

r) přípravu a vypracování odborných věcných podkladů k činnostem uvedeným v písmenech a) až d), g), j), m) a n), s výjimkou podkladů spočívajících ve fyzikálních měřeních, chemických rozborech nebo kontrole, porovnávání a určování technických parametrů.

§ 7

Předepsané vzdělání a služební označení státních zaměstnanců

(1) Státním zaměstnancům přísluší služební označení.

(2) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

a) středním odborným vzděláním⁹) je služební označení referent,

b) úplným středním vzděláním⁹) je služební označení odborný referent,

c) úplným středním vzděláním je služební označení referent-specialista,

d) úplným středním vzděláním je služební označení vyšší referent,

e) úplným středním vzděláním je služební označení vyšší referent-specialista; vykonává-li státní zaměstnanec kontrolní činnost, je služební označení inspektor,

f) vyšším odborným vzděláním⁹) nebo vysokoškolským vzděláním získaným studiem v bakalářském studijním programu¹⁰) je služební označení vrchní referent; vykonává-li státní zaměstnanec kontrolní činnost, je služební označení vrchní inspektor.

(3) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v bakalářském studijním programu¹⁰) je služební označení rada,

b) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu¹¹) je služební označení odborný rada,

c) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení vrchní rada,

d) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení ministerský rada,

e) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení vyšší ministerský rada,

f) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení vrchní ministerský rada.

(4) K dosažení vyššího vzdělání než předepsaného v odstavcích 2 a 3 se nepřihlíží.

(5) V ústředním správním úřadu se místo služebního označení státního zaměstnance uvedeného v odstavci 3 písm. d) až f) použije služební označení státního zaměstnance státní rada, vyšší státní rada a vrchní státní rada. V Úřadu vlády se místo služebního označení státního zaměstnance uvedeného v odstavci 3 písm. d) až f) použije služební označení státního zaměstnance vládní rada, vyšší vládní rada a vrchní vládní rada. Ve správním úřadu s celostátní působností se místo služebního označení uvedeného v odstavci 3 písm. d) použije služebního označení státní rada.

(6) Používání profesního označení podle zvláštního právního předpisu¹²) není odstavci 2, 3 a 5 dotčeno.

(7) Za vysokoškolské vzdělání se pro účely tohoto zákona nepovažuje vzdělání získané studiem na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, vysokých politických a bezpečnostních školách a učilištích v bývalém Svazu sovětských socialistických republik a na fakultách všech těchto vysokých škol.

§ 8

Služební označení státních zaměstnanců v zahraniční službě

(1) Vedle označení podle § 7 se přiznává nebo propůjčuje státním zaměstnancům v zahraniční službě též diplomatická hodnost nebo konzulární hodnost.

(2) Diplomatickými hodnostmi jsou

a) attaché,

b) III. tajemník,

c) II. tajemník,

d) I. tajemník,

e) velvyslanecký rada,

f) rada-vyslanec,

g) velvyslanec.

(3) Konzulárními hodnostmi jsou

a) konzulární jednatel pro attaché,

b) vicekonzul pro III. a II. tajemníka,

c) konzul pro I. tajemníka a velvyslaneckého radu,

d) generální konzul pro radu-vyslance a velvyslance.

(4) Ministerstvo zahraničních věcí stanoví vyhláškou postup při přiznávání a propůjčování diplomatických nebo konzulárních hodností.

(5) Vláda stanoví nařízením výši příplatků za přiznané diplomatické nebo konzulární hodnosti.

§ 9

Představení, služební orgány, služební označení a předepsané vzdělání

(1) Představenými jsou vedoucí státní zaměstnanci, kteří jsou oprávněni vést na jednotlivých stupních řízení správního úřadu podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu závazné příkazy. Představenými mohou být rovněž fyzické osoby, které jsou ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu.⁸)

(2) Předepsané vzdělání představeného je odvozeno od nejnáročnější činnosti, jejíž výkon odborně řídí. Představenému přísluší vedle služebního označení podle § 7, popřípadě vedle služebního označení podle § 8, též služební označení představeného.

(3) Služební místa určená pro představené a jejich služební označení jsou

a) vedoucí oddělení a zástupce vedoucího oddělení,

b) vedoucí zastupitelského úřadu,

c) ředitel odboru a zástupce ředitele odboru,

d) ředitel sekce a zástupce ředitele sekce,

e) státní tajemník a zástupce státního tajemníka,

f) vedoucí služebního úřadu a zástupce vedoucího služebního úřadu.

(4) Služební místa určená pro představené, do jejichž působnosti patří organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců, a jejich služební označení jsou

a) personální ředitel a zástupce personálního ředitele,

b) generální ředitel státní služby a zástupce generálního ředitele státní služby (dále jen "generální ředitel" a "zástupce generálního ředitele").

(5) Služební místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvech a v Úřadu vlády. Státní tajemník řídí, koordinuje a kontroluje plnění služebních, popřípadě pracovních úkolů řediteli sekcí, personálním ředitelem, popřípadě dalšími jím řízenými představenými a vedoucími zaměstnanci. Služební úkoly státnímu tajemníku ukládá ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo, ministr a ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, vedoucí Úřadu vlády.

(6) Vedoucí služebního úřadu, s výjimkou služebních úřadů, jimiž jsou ministerstva a Úřad vlády, je pro účely tohoto zákona orgán, který je v čele správního úřadu a je oprávněn podle zvláštního právního předpisu tento úřad řídit. Vedoucí služebního úřadu je ve správním úřadu nejvýše postaveným představeným.

(7) Služební označení vedoucí služebního úřadu přísluší vedoucím ústředních správních úřadů a vedoucím správních úřadů; to neplatí u vedoucího Úřadu vlády. Označení, které přísluší služebnímu orgánu podle zvláštního právního předpisu, není dotčeno.

(8) Služební místo personálního ředitele se zřizuje ve služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, a ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády.

(9) Představeným může být jmenován jen státní zaměstnanec, s výjimkou představeného vykonávajícího v zahraničí službu na dobu určitou, představeného vykonávajícího službu na dobu určitou jako předseda Komise pro cenné papíry nebo jako člen prezídia Komise pro cenné papíry. Na jmenování představeným není nárok.

(10) Vedoucí služebního úřadu, zástupce vedoucího služebního úřadu, personální ředitel, zástupce personálního ředitele, generální ředitel a zástupce generálního ředitele jsou služebními orgány. Služební orgány zajišťují činnosti podle § 6 odst. 2 písm. o).

Díl 4

Služební předpisy

§ 10

(1) Služební předpis zejména stanoví rozsah oprávnění představených dávat státním zaměstnancům závazné příkazy k výkonu služby. Služební předpisy mohou být vydávány pouze písemně.

(2) K vydávání služebních předpisů jsou oprávněny služební orgány (§ 9 odst. 10).

(3) Služební předpis, kterým se stanoví rozsah oprávnění představených, popřípadě určených státních zaměstnanců (§ 68 odst. 1), dávat státním zaměstnancům závazné příkazy k výkonu služby ve služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, se vydává v dohodě se členem vlády, který ministerstvo řídí, a státním tajemníkem. Ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, se služební předpis podle věty první vydává v dohodě s vedoucím Úřadu vlády a státním tajemníkem.

(4) Služební předpisy nesmějí být vzájemně v rozporu. Dojde-li k rozporu mezi služebními předpisy, postupuje se podle služebního předpisu vydaného nadřízeným služebním orgánem.

(5) Služební předpis, který je v rozporu s právními předpisy, se považuje za neplatný. Nadřízený služební orgán zruší služební předpis vydaný podřízeným služebním orgánem, který je v rozporu s právními předpisy. Generální ředitel zruší služební předpis vydaný služebním orgánem, který je v rozporu s právními předpisy. Služební předpis podle odstavce 3, který je v rozporu s právními předpisy, zruší vláda na návrh předsedy vlády.

(6) Služební orgán je povinen zajistit vedení přehledu platných služebních předpisů a tento přehled aktualizovat.

(7) Služební předpisy jsou pro státní zaměstnance závazné; jestliže to tento zákon stanoví, jsou služební předpisy závazné i pro fyzické osoby připravující se na službu a zaměstnance ve správních úřadech. Služební úřad je povinen zajistit, aby státní zaměstnanci byli se služebními předpisy řádně seznámeni a bylo jim umožněno do nich nahlížet, a podle potřeby jim zabezpečit na svůj náklad text těchto předpisů.

HLAVA III

ORGANIZAČNÍ VĚCI SLUŽBY A SPRÁVA SLUŽEBNÍCH VZTAHŮ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

§ 11

Generální ředitelství státní služby a generální ředitel

(1) Generální ředitelství státní služby (dále jen "generální ředitelství") je organizační jednotkou Úřadu vlády; působí jako organizační, koncepční, koordinační, ústřední řídící, výkonné a kontrolní místo ve věcech služby podle tohoto zákona.

(2) Úkoly uvedené v odstavci 1 plní generální ředitelství

a) přípravou návrhu systemizace a kontrolou jejího dodržování,

b) přípravou návrhů právních předpisů týkajících se služby, s výjimkou návrhů právních předpisů o odměňování podle tohoto zákona,

c) přípravou návrhů služebních předpisů,

d) zabezpečováním jednotného postupu při provádění tohoto zákona, právních předpisů vydaných k jeho provedení a služebních předpisů vydaných generálním ředitelem,

e) koordinací vzdělávání státních zaměstnanců a koordinací vzdělávání fyzických osob připravujících se na službu,

f) vedením Informačního systému o službě a platech; jeho součástí je rejstřík státních zaměstnanců a rejstřík fyzických osob připravujících se na službu,

g) přidělováním evidenčních čísel státním zaměstnancům,

h) plněním dalších povinností podle tohoto zákona.

(3) V čele generálního ředitelství je generální ředitel. Generálního ředitele zastupuje zástupce generálního ředitele. Zástupce generálního ředitele plní další povinnosti stanovené tímto zákonem.

(4) Generální ředitel

a) řídí generální ředitelství,

b) stanoví závazná pravidla pro organizaci služebních úřadů a schvaluje jejich organizační struktury,

c) vydává a zrušuje služební předpisy,

d) připravuje podklady ke zrušení služebního předpisu podle § 10 odst. 5 věty čtvrté,

e) plní další úkoly stanovené tímto zákonem a dalšími zákony.

(5) Generální ředitel a státní zaměstnanci jím pověření jsou oprávněni vykonávat ve služebních úřadech kontrolu v organizačních věcech služby, služebních vztazích státních zaměstnanců a jejich zabezpečení podle tohoto zákona; při výkonu kontroly postupují podle zvláštního právního předpisu o státní kontrole.¹³) Služební orgán je povinen provedení kontroly umožnit.

(6) Rejstřík státních zaměstnanců se vede odděleně od rejstříku fyzických osob připravujících se na službu.

(7) Rejstřík státních zaměstnanců obsahuje

a) jméno, příjmení a akademický titul,

b) rodné číslo,

c) evidenční číslo státního zaměstnance,

d) služební označení státního zaměstnance,

e) den vzniku služebního poměru,

f) druh služby,

g) obor služby,

h) služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu.

(8) Rejstřík fyzických osob připravujících se na službu obsahuje

a) jméno, příjmení a akademický titul,

b) rodné číslo,

c) obor služby, pro který se připravuje,

d) služební úřad, v němž se připravuje na výkon služby.

§ 12

Personální ředitel

(1) Personální ředitel působí v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců včetně jejich odměňování zařazených ve služebním úřadu. Personálního ředitele zastupuje zástupce personálního ředitele. Personální ředitel je vedoucím personálního útvaru. Personální ředitel spravuje rovněž pracovněprávní vztahy ostatních zaměstnanců ve správním úřadu včetně jejich odměňování, popřípadě organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců ve služebním poměru podle zvláštních právních předpisů⁸) včetně jejich odměňování. Je-li vedoucím správního úřadu fyzická osoba, která je ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu,⁸) spravuje organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců podle tohoto zákona včetně jejich odměňování, kteří vykonávají službu v tomto úřadu a považuje se za služební orgán (§ 9 odst. 10).

(2) Personální ředitel je v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízen státnímu tajemníkovi. Vedoucí služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, a vedoucí služebních úřadů, které nemají nadřízený služební úřad, jsou v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni generálnímu řediteli. Vedoucí služebních úřadů podřízených ministerstvu jsou v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni personálnímu řediteli. Vedoucí služebních úřadů podřízených ústředním správním úřadům jsou v organizačních věcech státní služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni vedoucímu služebního úřadu, kterým je vedoucí ústředního správního úřadu. Vedoucí ostatních služebních úřadů jsou v organizačních věcech státní služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni vedoucímu služebního úřadu, který je služebnímu úřadu nadřízen.

(3) Ve služebních vztazích týkajících se změn služby podle § 37 písm. e), f) a h) a skončení služby postupuje personální ředitel ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo, v dohodě s členem vlády, který ministerstvo řídí. Ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, postupuje v případech podle věty první personální ředitel v dohodě s vedoucím Úřadu vlády.

(4) Požádá-li člen vlády, který ministerstvo řídí, nebo vedoucí Úřadu vlády o poskytnutí informace v jiných věcech, než jsou uvedeny v odstavci 3, je personální ředitel povinen informaci poskytnout.

§ 13

Personální útvar

(1) Personální útvar je organizační jednotkou služebního úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává službu; zabezpečuje organizační věci služby, služební vztahy státních zaměstnanců podle tohoto zákona včetně jejich odměňování a pracovněprávní vztahy ostatních zaměstnanců ve správním úřadu včetně jejich odměňování, popřípadě organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců ve služebním poměru podle zvláštních právních předpisů⁸) včetně jejich odměňování.

(2) Personální útvar se v rozsahu stanoveném systemizací zřizuje ve služebních úřadech, v nichž vykonává službu a v pracovním poměru pracuje celkem alespoň 25 fyzických osob. Personální útvar se nezřizuje v obvodních báňských úřadech,¹⁴) ve finančních úřadech a v celních úřadech.¹⁵) Personální útvar se ve služebním úřadu nezřizuje, pokud činnosti, které by měl vykonávat, zabezpečí služební úřad méně než 5 systemizovanými místy.

(3) Není-li ve služebním úřadu zřízen personální útvar ani systemizovaná místa určená k výkonu jeho činnosti (odstavec 2), plní úkoly personálního útvaru personální útvar v nadřízeném služebním úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, plní úkoly personálního útvaru generální ředitelství.

(4) Personálním útvarem vedoucího služebního úřadu v ústředním správním úřadu je generální ředitelství. Personálním útvarem personálního ředitele, zástupce personálního ředitele, generálního ředitele a zástupce generálního ředitele je generální ředitelství.

HLAVA IV

SYSTEMIZACE

§ 14

(1) Systemizace ve službě a pro přípravu na službu vychází ze závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů a hledisek pro účinné zajišťování úkolů v oborech služby; zahrnuje stanovení

a) počtu služebních míst řadových státních zaměstnanců klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

b) počtu služebních míst představených podle § 9 odst. 3 a 4 klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

c) objemu prostředků na platy státních zaměstnanců ve služebních úřadech,

d) počtu míst fyzických osob připravujících se na službu ve služebních úřadech klasifikovaných platovými třídami,

e) objemu prostředků na platy fyzických osob připravujících se na službu ve služebních úřadech.

(2) Návrh systemizace na příslušný kalendářní rok připravuje v předcházejícím roce generální ředitelství v součinnosti s Ministerstvem financí. Při přípravě návrhu systemizace vychází generální ředitelství z návrhů služebních orgánů, které je předkládají prostřednictvím nadřízených služebních orgánů. Nemá-li služební orgán nadřízený služební orgán, předkládá návrh generálnímu ředitelství přímo. Návrh systemizace projedná generální ředitelství s nadřízenými služebními orgány, nemá-li služební úřad nadřízený služební orgán, projedná generální ředitelství návrh systemizace s příslušným služebním orgánem.

(3) Návrh systemizace obsahuje souhrnné údaje podle odstavce 1 za ústřední správní úřady a souhrnné údaje za jim podřízené správní úřady a souhrnné údaje za správní úřady, které nemají nadřízený správní úřad.

(4) Systemizaci na příslušný kalendářní rok schvaluje vláda v předcházejícím roce. Vláda je oprávněna upravit v souvislosti se schvalováním systemizace organizační strukturu služebního úřadu [§ 11 odst. 4 písm. b)]. Návrh systemizace vládě předkládá předseda vlády.

(5) Podle vládou schválené systemizace (odstavec 4) a závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů [§ 11 odst. 4 písm. b)] služební orgány zpracují návrhy organizačních struktur služebních úřadů a služební orgán je prostřednictvím nadřízených služebních orgánů předloží generálnímu řediteli.

(6) Služební místa a finanční prostředky na platy státních zaměstnanců, místa a finanční prostředky na platy fyzických osob připravujících se na službu podle schválené systemizace nesmějí být použity pro jiný než stanovený účel.

(7) Schválenou systemizaci postoupí generální ředitel Ministerstvu financí v termínu navazujícím na harmonogram zpracování návrhu státního rozpočtu.

§ 15

Změna systemizace, jejímž důsledkem je změna počtu služebních míst nebo změna platové třídy státního zaměstnance, je přípustná, jen dojde-li ke změně působnosti služebního úřadu na základě zvláštního zákona, nebo k podstatné změně podmínek, za kterých byla schválena. Změnu systemizace schvaluje vláda.

§ 16

(1) Služební orgány předkládají generálnímu ředitelství na základě závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů návrh systemizace (§ 14 odst. 1) a návrh organizační struktury služebních úřadů v termínu stanoveném generálním ředitelstvím prostřednictvím nadřízených služebních orgánů. Nemá-li služební orgán nadřízený služební orgán, předkládá návrh generálnímu ředitelství přímo.

(2) Návrh systemizace a návrh organizační struktury služebních úřadů, jimiž jsou ministerstva nebo Úřad vlády, se připravují v součinnosti se členem vlády, který řídí příslušné ministerstvo, nebo s vedoucím Úřadu vlády.

(3) Generální ředitelství je oprávněno návrh podle odstavce 1 přezkoumat a vyžádat si jeho doplnění nebo přepracování.

(4) Služební orgány jsou povinny požadavku podle odstavce 3 vyhovět.