Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) - Zjišťování podkladů pro rozhodnutí

Zjišťování podkladů pro rozhodnutí

§ 208

(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení jiných osob, listiny a ohledání. Rozhodující orgán je oprávněn ustanovit znalce a tlumočníka. Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví rozhodující orgán znalce; neovládá-li některý z účastníků řízení nebo svědků český jazyk, ustanoví rozhodující orgán tlumočníka.

(3) Účastník řízení je oprávněn navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy. Rozhodující orgán je oprávněn určit, které z důkazů podle věty první budou provedeny. Rozhodující orgán je povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníkem řízení navrženy, jestliže jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu.

(4) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník řízení byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, národnosti nebo rasy, má služební úřad za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

(5) Rozhodující orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

(6) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je rozhodující orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak si rozhodující orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

(7) Rozhodující orgán si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, správní delikt nebo přestupek, anebo o osobním stavu fyzické osoby, přísluší-li o něm rozhodovat soudu.

§ 209

Rozhodující orgán předvolá k ústnímu řízení osoby, jejichž osobní účast při projednání věci je nutná.

§ 210

(1) Státní zaměstnanec je povinen dostavit se na předvolání k rozhodujícímu orgánu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může svědek odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt sobě nebo osobám sobě blízkým.²⁷)

(2) Jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by výpovědí porušil právní předpisy o utajovaných informacích,¹⁸) ledaže byl povinnosti mlčenlivosti zproštěn.

(3) Rozhodující orgán poučí svědka před výslechem o možnosti odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.⁸¹)

§ 211

Pořádkové opatření

Tomu, kdo ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu k rozhodujícímu orgánu, ruší přes předchozí napomenutí pořádek, bezdůvodně odmítá svědeckou výpověď, předložení listiny nebo provedení ohledání, může rozhodující orgán uložit rozhodnutím pořádkovou pokutu až do výše 2 000 Kč.

§ 212

Náklady řízení

(1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu úřadu, hradí služební úřad. Náklady, které vznikly státnímu zaměstnanci, státnímu zaměstnanci, jehož služební poměr skončil, pozůstalému po státním zaměstnanci, nesou tyto fyzické osoby; nárok na náhradu nákladů od služebního úřadu mají, jestliže byli v řízení úspěšní.

(2) Zastupoval-li státního zaměstnance, státního zaměstnance, jehož služební poměr skončil, nebo pozůstalého po státním zaměstnanci, jemuž vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, advokát, je služební úřad povinen zaplatit je advokátu. Výše této odměny hrazené služebním úřadem se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.⁸²)

(3) Služební úřad hradí svědku hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel; právo je nutno uplatnit do 3 dnů ode dne jeho vzniku, jinak zaniká.

(4) Náklady spojené s předložením listiny a s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební úřad.

(5) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zákonem o znalcích a tlumočnících.^40),83)

§ 213

Rozhodnutí

(1) Rozhodující orgán je povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění.

(2) Rozhodnutí musí být v souladu s právními předpisy, vycházet ze zjištění skutkového stavu věci, obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Rozhodnutí musí být vždy písemné; musí obsahovat též datum jeho vydání, být podepsáno s uvedením jména, příjmení a služebního označení rozhodujícího orgánu a opatřeno otiskem razítka služebního úřadu.

(3) Výrok rozhodnutí obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení; jestliže rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví se pro ni lhůta.

(4) V odůvodnění rozhodnutí rozhodující orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž bylo rozhodnuto.

(5) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí rozhodující orgán opraví i bez návrhu a vyrozumí o tom účastníky řízení.

(6) Rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci.

(7) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek.

§ 214

Lhůta pro rozhodnutí

Lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených účastníkem řízení, musí být rozhodnuto bez odkladu. V ostatních věcech musí být rozhodnuto ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení (§ 206); ve zvlášť složitých věcech ve lhůtě do 60 dnů.

§ 215

Výkon rozhodnutí

Nesplní-li účastník řízení ve stanovené lhůtě dobrovolně povinnost uloženou mu rozhodnutím, které je vykonatelné, provede výkon rozhodnutí na návrh služebního úřadu soud podle zvláštního právního předpisu.⁸⁴)