Zákon o spotřebitelském úvěru - HLAVA III - NĚKTERÉ PODMÍNKY ZÁNIKU ZÁVAZKU ZE SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU

HLAVA III

NĚKTERÉ PODMÍNKY ZÁNIKU ZÁVAZKU ZE SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU

§ 117

Předčasné splacení spotřebitelského úvěru

(1) Spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru.

(2) Pro případ předčasného splacení spotřebitelského úvěru má věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s předčasným splacením.

(3) Věřitel nesmí požadovat náhradu nákladů za předčasné splacení podle odstavce 2, pokud předčasné splacení bylo provedeno

a) v rámci plnění z pojištění určeného k zajištění splacení spotřebitelského úvěru,

b) u spotřebitelského úvěru poskytnutého formou možnosti přečerpání,

c) v období, pro které není stanovena pevná zápůjční úroková sazba,

d) u spotřebitelského úvěru na bydlení do 3 měsíců poté, co poskytovatel spotřebiteli sdělil novou výši zápůjční úrokové sazby podle § 102 odst. 3,

e) u spotřebitelského úvěru na bydlení v důsledku úmrtí, dlouhodobé nemoci nebo invalidity spotřebitele v postavení dlužníka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení, nebo jeho manžela nebo partnera, pokud tato skutečnost vede k výraznému snížení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na bydlení, nebo

f) u spotřebitelského úvěru na bydlení do 25 % celkové výše spotřebitelského úvěru během 1 měsíce přede dnem výročí uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení.

(4) Výše náhrady nákladů podle odstavce 2 nesmí přesáhnout 1 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru, přesahuje-li doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem spotřebitelského úvěru 1 rok. Není-li tato doba delší než jeden rok, nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout 0,5 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru. Ustanovení předchozích vět se nevztahují na náklady, které je věřitel oprávněn požadovat v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení; s výjimkou předčasného splacení spotřebitelského úvěru na bydlení v souvislosti s prodejem nemovité věci, jejíž nabytí, výstavba nebo zachování práv k této nemovité věci bylo financováno tímto úvěrem, nebo kterou byl tento spotřebitelský úvěr zajištěn, kdy spotřebitel je oprávněn úvěr na bydlení zcela předčasně splatit za podmínky, že doba trvání smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení je delší než 24 měsíců, přičemž věřiteli vzniká právo požadovat náhradu nákladů podle odstavce 2, která ale nesmí přesáhnout 1 % z předčasně splacené výše spotřebitelského úvěru, maximálně však částku 50000 Kč.

(5) Výše náhrady nákladů nesmí dále přesáhnout částku úroku, kterou by spotřebitel zaplatil za dobu od předčasného splacení do skončení spotřebitelského úvěru, a v případě spotřebitelského úvěru na bydlení za dobu od předčasného splacení do konce období, pro které je stanovena pevná zápůjční úroková sazba.

(6) Spotřebiteli, který sdělí poskytovateli svůj úmysl spotřebitelský úvěr na bydlení předčasně splatit, poskytovatel bez zbytečného odkladu poskytne za účelem zvážení důsledků předčasného splacení

a) vyčíslení dlužné částky, kterou bude muset spotřebitel v případě předčasného splacení zaplatit, s rozdělením na jistinu, úrok a další náklady spojené s předčasným splacením,

b) údaje o výši náhrady nákladů poskytovatele podle odstavce 2 s uvedením veškerých předpokladů pro její výpočet a

c) informaci o dalších důsledcích předčasného splacení pro spotřebitele, včetně informace o tom, za jakých podmínek nesmí věřitel požadovat náhradu nákladů za předčasné splacení podle odstavce 3.

§ 118

Odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení

(1) Spotřebitel může od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli sankce ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. V případě, že tato smlouva neobsahuje informace podle § 106 až 108 nebo § 109 odst. 1, lhůta pro odstoupení neskončí dříve než 14 dnů poté, co poskytovatel spotřebiteli chybějící informace poskytne v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

(2) Od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení lze odstoupit podle odstavce 1 v písemné formě, a to v souladu s informací uvedenou v této smlouvě o právu na odstoupení. Lhůta pro odstoupení je považována za zachovanou, je-li odstoupení odesláno poskytovateli v listinné podobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo na jiném trvalém nosiči dat nejpozději v poslední den lhůty.

(3) Odstoupením od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení se spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení od počátku ruší. Poskytovatel nemá právo požadovat po spotřebiteli žádné plnění s výjimkou plnění uvedeného v odstavci 4.

(4) Došlo-li k odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit

a) jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru,

b) úrok ve výši, na kterou by poskytovateli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena, a

c) případné nevratné poplatky zaplacené poskytovatelem orgánům veřejné správy nebo jiným osobám pověřeným výkonem veřejné správy.

(5) Pokud poskytovatel nebo třetí osoba na základě smlouvy mezi třetí osobou a poskytovatelem poskytuje doplňkovou službu související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, odstoupením od této smlouvy zaniká i závazek ze smlouvy o doplňkové službě. Poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu informovat třetí osobu o tom, kdy k odstoupení od smlouvy došlo.

(6) Má-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru podle tohoto zákona, ustanovení občanského zákoníku upravující odstoupení od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory se nepoužijí.

§ 119

Zánik vázaného spotřebitelského úvěru

(1) Jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy o koupi zboží nebo poskytnutí služby, kde cena zboží nebo služby je plně nebo částečně hrazena vázaným spotřebitelským úvěrem, vázaný spotřebitelský úvěr zaniká. O této skutečnosti je spotřebitel povinen poskytovatele informovat. Zánik vázaného spotřebitelského úvěru nesmí být spojován s uplatněním jakýchkoliv sankcí ze strany poskytovatele nebo třetí osoby.

(2) Jestliže byla smlouva o koupi zboží uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání nebo při použití prostředků komunikace na dálku a spotřebitel zboží vrátil prodávajícímu, není spotřebitel povinen vrátit poskytovateli poskytnuté peněžní prostředky dříve, než mu bude prodávajícím vrácena kupní cena.

(3) Poskytovatel ručí za peněžitý dluh prodávajícího nebo poskytovatele služby vůči spotřebiteli, jestliže prodávající nebo poskytovatel služby tento dluh uznal v písemné formě co do důvodu a výše, nebo jestliže pohledávka odpovídající tomuto dluhu byla přiznána rozhodnutím orgánu veřejné moci.

§ 120

Výpověď spotřebitelského úvěru

(1) Spotřebitel je oprávněn kdykoliv vypovědět spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu neurčitou. Výpovědní doba běží pouze tehdy, byla-li sjednána, a nesmí být delší než 1 měsíc. Za podání výpovědi nesmí být poskytovatelem požadována úplata.

(2) Poskytovatel je oprávněn, je-li to sjednáno ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, vypovědět v písemné formě spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu neurčitou, a to v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Výpovědní doba nesmí být kratší než 2 měsíce.

§ 121

Ukončení čerpání spotřebitelského úvěru

Je-li to dohodnuto ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené na dobu neurčitou, může poskytovatel spotřebiteli z objektivních důvodů ukončit oprávnění čerpat spotřebitelský úvěr. O této skutečnosti a důvodech, které ho k tomu vedou, musí poskytovatel spotřebitele informovat předem; není-li to možné, pak bez zbytečného odkladu po této skutečnosti. Informaci poskytne v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Ustanovení věty druhé se nepoužije v případě, brání-li poskytnutí takové informace jiný právní předpis.