Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) - HLAVA II - ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA

HLAVA II

ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA

Oddíl 1

Povinnosti chovatelů

§ 4

(1) Chovatel je povinen

a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav,

b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,

c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat,

d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k provedení nařízeného vyšetření, ochranného očkování nebo jiného odborného veterinárního úkonu,

e) podávat zvířatům léčiva a veterinární přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen s jeho souhlasem a podle jeho pokynů,

f) zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna, ve stáří od 3 měsíců do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině,

g) zajistit, aby bylo neprodleně veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou.

(2) K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.⁸)

(3) Chovatel, který hodlá použít zvířata k pokusům,⁹) je povinen požádat okresní nebo městskou veterinární správu (dále jen "okresní veterinární správa") o stanovení podmínek veterinární péče (dále jen "veterinární podmínky") k jejich provádění.

§ 5

(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen

a) umožnit provádění veterinární kontroly zdraví, dědičnosti zdraví a hygieny plemenitby,

b) zabezpečit pravidelné čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty,

c) dbát o řádnou funkci zařízení sloužících k ochraně proti nákazám zvířat,

d) používat k napájení zvířat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat jen zdravotně nezávadná krmiva,

e) dodržovat podmínky stanovené pro používání krmiv s přidanými doplňkovými látkami,⁴)

f) jde-li o chovatele skotu, prasat, ovcí, koz, koní a zvěře ve farmovém chovu, plnit povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy⁸) k identifikaci a evidenci těchto zvířat, a v souladu s tím vést vlastní záznamy o druhu, pohlaví, identifikačních číslech, počtech a přemísťování těchto zvířat.

(2) Chovatel, který jako podnikatel¹⁰) chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je povinen také

a) oznámit okresní veterinární správě nejméně 30 dnů předem zahájení a ukončení této činnosti,

b) u léčiv, jejichž působením mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, vést písemné záznamy, zaznamenávat v nich podávání doplňkových látek zvířatům, předkládat je veterinárnímu lékaři k zaznamenání podání léčiv zvířatům a jejich očkování, a dodržovat ochranné lhůty,

c) kuchyňské a jiné potravinářské odpady zkrmovat pouze ošetřené způsobem stanoveným okresní veterinární správou,

d) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů,¹¹)

e) požádat ve lhůtách stanovených okresní veterinární správou o vyšetření zvířat v chovu, který byl posouzen jako prostý nebezpečných nákaz (§ 10), jakož i zvířat, jejichž produkty jsou předmětem podnikání.

(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o veterinárních požadavcích na prostředí a způsob chovu zvířat.

Oddíl 2

Přemístění a vnitrostátní přeprava zvířat

§ 6

(1) Není-li stanoveno jinak, musí mít chovatel

a) veterinární osvědčení k přemístění

1. hospodářského zvířete určeného k dalšímu chovu,

2. odchyceného volně žijícího zvířete určeného k dalšímu chovu,

3. pokusného zvířete,¹²)

4. zvířete účastnícího se svodu zvířat,

5. zvířete zoologické zahrady nebo cirkusu,

jde-li o přemístění mimo územní obvod okresu,¹³)

b) potvrzení veterinárního lékaře, který v územním obvodu okresu vykonává veterinární preventivní, diagnostickou a léčebnou činnost podnikatelským způsobem, (dále jen "soukromý veterinární lékař") o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu, z něhož je zvíře přemísťováno, (dále jen "zdravotní potvrzení") k přemístění

1. zvířete uvedeného pod písmenem a) v rámci územního obvodu okresu, dochází-li ke změně chovatele,

2. jatečného zvířete na jatky.

(2) Součástí veterinárního osvědčení podle odstavce 1 písm. a) je vždy zdravotní potvrzení. Ten, kdo vydá veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho opis po dobu 3 let.

(3) V případech přemísťování koní může být veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení nahrazeno průkazem koně, pokud tento průkaz obsahuje vedle základních údajů o původu, totožnosti a zdravotním stavu koně také údaje

a) o nákazové situaci v chovu, popřípadě - jde-li o přemístění zvířete, k němuž se jinak vyžaduje veterinární osvědčení - i o nákazové situaci v okrese,

b) o době, po kterou může být na základě posledních údajů o nákazové situaci v chovu, popřípadě o nákazové situaci v okrese používán místo zdravotního potvrzení, popřípadě veterinárního osvědčení.

(4) Veterinární osvědčení ani zdravotní potvrzení se nevyžaduje k přemístění

a) psů a koček, pokud jsou tato zvířata provázena očkovacím průkazem obsahujícím záznam, že zvíře bylo v době od 30 dnů do jednoho roku před přemístěním očkováno proti vzteklině, a jde-li o přemístění k účasti na svodu zvířat mimo územní obvod okresu, také dokladem o klinickém vyšetření jeho zdravotního stavu provedeném v posledních 3 dnech před přemístěním,

b) drůbeže, selat mladších 3 měsíců, jehňat a kůzlat mladších 3 měsíců, králíků, ryb, korýšů, měkkýšů, žab, ptáků, plazů, drobných savců a členovců, pokud nejsou tato zvířata přemísťována k chovateli, který je jako podnikatel chová pro účely podnikání.

(5) O přemístění zvířete podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 až 3 uvědomí okresní veterinární správa místa původu zvířete okresní veterinární správu, do jejíhož obvodu má být zvíře přemístěno. Pokud tato okresní veterinární správa o to požádá, předloží jí chovatel, do jehož chovu bylo zvíře přemístěno, veterinární osvědčení, a jde-li o koně, průkaz koně.

(6) Nejde-li o přemístění zvířete do chovu, v němž je stejná nákazová situace jako v původním chovu, umístí chovatel podle pokynů okresní veterinární správy přemístěné zvíře, vyjma včel, před jeho zařazením do chovu do karantény. Doba karantény činí 4týdny, pokud okresní veterinární správa nestanoví jinak. Okresní veterinární správa může chovateli uložit, aby před opětovným zařazením do chovu umístil do karantény také zvíře, které se zúčastnilo svodu zvířat.

(7) Prováděcí předpis stanoví

a) lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete,

b) náležitosti a dobu platnosti veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení,

c) podrobnější údaje, které obsahuje průkaz koně, pokud jím má být nahrazeno veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení,

d) podrobnosti o umísťování a držení zvířat v karanténě a o odborných veterinárních úkonech, které se provádějí v průběhu karantény,

e) zvláštní podmínky pro vystavení veterinárního osvědčení pro přemístění včelích matek.

§ 7

(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání a vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána a vykládána, musí být pravidelně čištěna a dezinfikována.

(2) K přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení, které

a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním vlivům,

b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalů a jiných odpadů,

c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány.

(3) Dopravce je povinen vést evidenci o čištění a dezinfekci dopravních prostředků používaných k přepravě zvířat.

(4) Osoba, která provozuje (dále jen "provozovatel") jatky nebo místo určené k pravidelnému konání svodu zvířat, je povinna vytvořit podmínky k tomu, aby po skončení přepravy zvířat na jatky nebo na svod mohl dopravce provést čištění a dezinfekci použitých dopravních prostředků v jeho zařízení.

§ 8

(1) Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpisy¹⁴) jinak, je chovatel povinen zajistit, aby byla zvířata před nakládáním, během přepravy a po jejím ukončení napojena, popřípadě i nakrmena, a to se zřetelem na druh zvířat a dobu a účel přepravy; po ukončení přepravy jim musí být poskytnut přiměřený odpočinek.

(2) Zvířata lze přepravovat, jen jsou-li způsobilá k přepravě, a to zejména s ohledem na jejich zdravotní stav; to neplatí, jde-li o přepravu zvířat k léčení anebo na nutnou porážku. Zvířatům, která v průběhu přepravy onemocněla nebo byla poraněna, musí být poskytnuta první pomoc ihned, jakmile to okolnosti dovolí.

(3) Osoby určené k nakládání, přepravě a vykládání zvířat musí mít tomu odpovídající znalosti a zkušenosti získané zvláštním výcvikem nebo praxí. Jsou přitom povinny

a) zacházet šetrně s nakládanými, přepravovanými a vykládanými zvířaty a zabránit jejich styku s jinými zvířaty,

b) provést po skončení přepravy osobní očistu a dezinfekci.

(4) Ustanovení odstavce 3, jakož i ustanovení § 7 odst. 1, § 7 odst. 2 písm. c) a § 7 odst. 3 neplatí pro přepravu jednotlivých zvířat přepravovaných spolu s chovatelem.

(5) Prováděcí předpis upraví podrobněji veterinární podmínky a požadavky na přepravu zvířat a na péči o ně v průběhu přepravy.

§ 9

Svod zvířat

(1) Svod zvířat lze pořádat jen pod veterinárním dozorem.

(2) Pořadatel svodu zvířat je povinen před podáním žádosti o povolení konání svodu požádat příslušný orgán veterinární správy, aby určil veterinární podmínky pro konání svodu, a zajistit jejich dodržování.

Oddíl 3

Nebezpečné nákazy a jejich zdolávání

§ 10

(1) Nebezpečné nákazy, které podléhají povinnému hlášení, jsou

a) slintavka a kulhavka, vezikulární stomatitida, vezikulární choroba prasat, mor skotu, mor malých přežvýkavců, plicní nákaza skotu, nodulární dermatitida skotu, horečka Údolí Rift, katarální horečka ovcí, neštovice ovcí a koz, mor koní, africký mor prasat, mor prasat, mor drůbeže (influenza drůbeže), pseudomor drůbeže (newcastleská choroba drůbeže),

b) Aujeszkyho choroba, paratuberkulóza, sněť slezinná, trichofytóza, vzteklina, brucelóza skotu, enzootická leukóza skotu, infekční rinotracheitida skotu (IBR/IPV), bovinní virová diarrhoea (BVD), salmonelóza skotu (invazivní sérovary), spongiformní encefalopatie skotu (BSE), tuberkulóza skotu, brucelóza prasat, nakažlivá obrna prasat, salmonelóza prasat (invazivní sérovary), sípavka, trichinelóza, tuberkulóza prasat, virová gastroenteritida prasat, brucelóza ovcí, brucelóza ovcí a koz, klusavka, Maedi-Visna, nakažlivá agalakcie, salmonelóza ovcí, encefalomyelitidy koní, hřebčí nákaza, infekční anemie koní, nakažlivá metritida klisen, vozhřivka, cholera drůbeže, infekční laryngotracheitida drůbeže, ornitóza, psitakóza, salmonelóza drůbeže (invazivní sérovary), tuberkulóza drůbeže, neštovice drůbeže, mykoplasmóza drůbeže, pulorová nákaza, brucelóza zajíců, myxomatóza, tularemie zajíců, infekční hematopoetická nekróza, infekční nekróza pankreatu, virová hemoragická septikémie, hniloba včelího plodu, mor včelího plodu, varroáza.

(2) Prováděcí předpis může stanovit, že bude za nebezpečnou nákazu považována i jiná nákaza zvířat, pokud se bude projevovat obdobně nebezpečným způsobem.

§ 11

(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty a živočišnými produkty a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, jsou povinni neprodleně uvědomit okresní veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.

(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile se o podezření z výskytu nebezpečné nákazy dozví veterinární lékař orgánu veterinární správy (dále jen "úřední veterinární lékař") anebo soukromý veterinární lékař.

§ 12

(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen

a) do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby

1. podezřelá zvířata neopustila svá stanoviště,

2. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny do oběhu a aby byly ukládány odděleně,

3. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,

4. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,

5. osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu,

b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho pokynů a poučení.

(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i kadávery, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,

b) uvědomí neprodleně okresní veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen "neodkladná opatření"),

d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní stav zvířat.

§ 13

(1) Okresní veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů,

a) vyšetří podezřelá zvířata a kadávery, podle potřeby odebere vzorky k laboratornímu vyšetření a provede další úkony k potvrzení přítomnosti nebezpečné nákazy, zjištění jejího původu a možností jejího šíření,

b) prověří neodkladná opatření učiněná chovatelem a podle potřeby stanoví další opatření, jež nesnesou odkladu a jichž je třeba ještě před nařízením mimořádných veterinárních opatření k zamezení šíření a ke zdolání nebezpečné nákazy, (dále jen "ochranná a zdolávací opatření"), zejména zákaz přemísťování zvířat. Chovatel je povinen podrobit se těmto opatřením a poskytnout k jejich provedení nezbytnou součinnost a pomoc,

c) nařídí utracení zvířete k diagnostickým účelům, vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu,

d) poučí chovatele zejména o povaze nebezpečné nákazy, o možnostech jejího šíření a o dalším zacházení s podezřelými zvířaty, jejich produkty a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz.

(2) Okresní veterinární správa vyhotoví úřední záznam o svém zjištění, učiněných opatřeních a poučení chovatele; opis záznamu předá chovateli.

§ 14

(1) Vznikne-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u zvířat, která se účastní svodu zvířat, a nestanoví-li jinak úřední veterinární lékař vykonávající nad svodem státní veterinární dozor, je provozovatel svodu povinen zajistit, aby

a) podezřelá zvířata byla umístěna odděleně od ostatních zvířat,

b) zvířata zúčastněná na svodu neopouštěla jeho prostory a aby do nich nevstupovala jiná zvířata,

c) živočišné produkty a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy z prostorů svodu,

d) osoby, které přišly do styku s podezřelými zvířaty, vycházely z prostorů svodu jen se souhlasem úředního veterinárního lékaře a aby do nich jiné osoby nevstupovaly bez vážného důvodu.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro provozovatele jatek, vzniklo-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u jatečných zvířat v prostorech jatek.

Ochranná a zdolávací opatření

§ 15

(1) Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán ochranná a zdolávací opatření.

(2) V odůvodněných případech se v ohnisku nákazy vykonává soustavný státní veterinární dozor.

(3) Podle odstavce 1 postupuje příslušný orgán i tehdy, byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy v zahraničí a hrozí-li nebezpečí jejího zavlečení na území České republiky.

§ 16

(1) Zvířata nemocná nebezpečnou nákazou a podezřelá zvířata nesmí opustit hospodářství, v němž jsou chována, bez souhlasu okresní veterinární správy a nesmí být přemísťována do stájí a jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zdravá zvířata.

(2) Zvířata určená k poražení nebo utracení v souvislosti s plněním ochranných a zdolávacích opatření, předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, jakož i konfiskáty živočišného původu určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování mohou být přepravovány, zpracovávány nebo zneškodňovány jen způsobem stanoveným okresní veterinární správou.

§ 17

(1) Orgán, který nařídil ochranná a zdolávací opatření, prohlásí nebezpečnou nákazu za zdolanou, jestliže

a) všechna nemocná zvířata v ohnisku nákazy se uzdravila nebo byla z něho přemístěna, popřípadě poražena nebo utracena a ve stanovené pozorovací době nedošlo k dalšímu onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z ní, a

b) byla provedena závěrečná dezinfekce, v odůvodněných případech též deratizace a dezinsekce ohniska nákazy.

(2) Okresní veterinární správa může nařídit, že v pozorovací době budou v prostředí, v němž byla chována nemocná zvířata, umístěna zvířata vnímavá na nebezpečnou nákazu, která má být prohlášena za zdolanou.

(3) Se zřetelem na průběh zdolávání a rizika šíření nebezpečné nákazy může orgán uvedený v odstavci 1 zmírnit nebo zrušit některá nařízená ochranná a zdolávací opatření ještě před prohlášením nákazy za zdolanou.

(4) Chov, hospodářství, obec, okres nebo jiná oblast anebo území České republiky jsou prosté nebezpečných nákaz, pokud v nich nejsou orgány veterinární správy evidována a sledována ohniska těchto nákaz.