Zákon o vojácích z povolání - Odbytné

Odbytné

§ 138

Voják, jehož služební poměr zanikl uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. b) až d) a písm. f) až l) a § 19 odst. 2 a který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné.

§ 139

(1) Přiznáním odbytného zaniká nárok na výsluhový příspěvek.

(2) Doba trvání služebního poměru rozhodná pro nárok na odbytné činí 2 roky. Základní výše odbytného činí 2 průměrné měsíční hrubé platy. Za třetí a každý další ukončený rok trvání služebního poměru vojáka se odbytné zvyšuje o jeden průměrný měsíční hrubý plat. Za jedenáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odbytné zvyšuje o jednu polovinu průměrného měsíčního hrubého platu, nejvýše však do jeho osmnáctinásobku.

§ 140

Odchodné

(1) Voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, má při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu, trval-li jeho služební poměr alespoň po dobu 15 let. Za šestnáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 40 % průměrného měsíčního hrubého platu. Za dvacátý první a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 20 % průměrného měsíčního hrubého platu. Nejvyšší výměra odchodného činí šestinásobek průměrného měsíčního hrubého platu.

(2) Bylo-li vojákovi při předcházejícím propuštění ze služebního poměru vojáka nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné nebo odbytné, vyplatí se při novém propuštění ze služebního poměru odchodné snížené o částku odchodného nebo odbytného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li takto k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odchodného nebo odbytného na úkor nově náležejícího odchodného, odchodné nenáleží.

§ 141

Úmrtné

(1) Zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením vojáka za mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné poloviny odbytného. Nárok na úmrtné pozůstalému dítěti vznikne i později, splní-li dítě podmínky nároku na sirotčí důchod po zemřelém vojákovi, nejdéle však do dvacátého šestého roku věku dítěte.

(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem, a to každému dítěti rovným dílem. Nárok na úmrtné vznikne i dítěti podle odstavce 1 věty druhé, a to ve výši, která by mu náležela v době úmrtí vojáka.

(3) Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí, náleží úmrtné v úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka.

(4) Jestliže služební poměr vojáka trval po dobu kratší než 2 roky, náleží úmrtné ve výši průměrného měsíčního hrubého platu.

§ 142

Organizace a řízení

(1) Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí příslušný orgán ministerstva. O odvolání proti rozhodnutí tohoto orgánu rozhoduje ministerstvo.

(2) O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost vojáka.

(3) Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na jejich žádost.

(4) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních právních předpisů.⁴¹)

§ 143

Společná ustanovení o výsluhových náležitostech

(1) Není-li dále stanoveno jinak, je dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek, odbytné a odchodné a jejich výši doba trvání činné služby vojáka, vyjma doby trvání základní a náhradní vojenské služby, a doba trvání služebního poměru v bezpečnostních sborech a službách a v celní správě České republiky podle zvláštních právních předpisů.⁴²) Pro výši výsluhového příspěvku a odbytného se doba služby

a) výkonného letce a doba služby zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti hodnotí jedenapůlnásobně,

b) v zahraničí uvedená v § 120 odst. 3 hodnotí dvojnásobně. Zvýšený zápočet doby služby se stanoví jen za celé kalendářní měsíce.

(2) Do doby trvání služebního poměru vojáka rozhodné pro výsluhové náležitosti se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba další mateřské dovolené.³)

(3) Průměrným měsíčním hrubým platem je průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních právních předpisů;³⁰) je-li to pro vojáka výhodnější, je průměrným měsíčním hrubým platem průměrný měsíční plat za kalendářní rok, který předchází roku, v němž zanikl služební poměr. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat z tohoto kalendářního roku. Pro výpočet výsluhových náležitostí se nepřihlíží ke krácení platu z důvodu dočasného zproštění výkonu služby. Jestliže byl vojákovi před zánikem služebního poměru služební poměr přerušen podle § 11 a voják po ukončení takového přerušení ve služebním poměru nepokračuje, je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného platu³⁰) kalendářní čtvrtletí nebo předchozí kalendářní rok, které předcházejí přerušení služebního poměru, a to podle toho, co je pro vojáka výhodnější. Výše průměrného měsíčního hrubého platu vojáka, který vykonával službu v zahraničí, se vypočte podle srovnatelného služebního zařazení v ozbrojených silách České republiky. Bylo-li vypláceno po celé kalendářní čtvrtletí nebo celý kalendářní rok, které předcházejí zániku služebního poměru, nemocenské, vypočtou se výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého platu, který by náležel, kdyby k výplatě nemocenského nedošlo.

(4) Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý plat stejným způsobem jako podle odstavce 3 věty prvé před středníkem nebo z celé doby trvání služebního poměru podle toho, co je pro vojáka výhodnější.

(5) Při zániku služebního poměru vojáka, kterému bylo při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné, náleží odbytné za podmínek a ve výši stanovených tímto zákonem. Celková výše odbytného v takovém případě nesmí přesáhnout osmnáctinásobek průměrného měsíčního hrubého platu. Odbytné však nenáleží, byl-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, i když jeho výplata podle § 136 nenáležela. Pro stanovení výše odbytného rozhodné pro výpočet úmrtného se přihlíží k době trvání všech služebních poměrů.

(6) Skončí-li služební poměr vojáka podle § 19 odst. 1 písm. d) před uplynutím sjednané doby, má voják nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby splnil dobu konání služebního poměru podle § 5 odst. 4.

(7) Při zániku služebního poměru propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. h) až j) a písm. l) a § 19 odst. 2 písm. c) náleží výsluhové náležitosti v poloviční výši; to platí i v případě odbytného a odchodného, skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. g).

(8) Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci dávky do 8 dnů vznik nároku na plný invalidní anebo částečný invalidní důchod z důchodového pojištění a předložit plátci výsluhového příspěvku žádost o plný invalidní nebo částečný invalidní důchod. Stejnou povinnost má i tehdy, je-li plátcem dávky vyzván k předložení uvedené žádosti nebo k žádosti k úpravě výsluhového příspěvku v souběhu se starobním důchodem podle § 134 odst. 1 věty poslední. Příjemce výsluhového příspěvku je povinen rovněž plátci dávky oznámit přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů.⁴²)

(9) Výsluhové náležitosti náleží za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka.

(10) Na srážky z výsluhových náležitostí se použije ustanovení zvláštního právního předpisu.⁴³)

(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při výplatě výsluhových náležitostí.