Zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů - ČÁST PRVNÍ - VYŠŠÍ SOUDNÍ ÚŘEDNÍCI A VYŠŠÍ ÚŘEDNÍCI STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ

ČÁST PRVNÍ

VYŠŠÍ SOUDNÍ ÚŘEDNÍCI A VYŠŠÍ ÚŘEDNÍCI STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Vyšší soudní úředník je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu, které jsou mu svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu.

(2) Vyšší úředník státního zastupitelství je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony, které jsou mu svěřeny v trestním řízení, na úseku netrestní působnosti státního zastupitelství a podílet se na dalších činnostech státního zastupitelství.

§ 2

(1) Vyšším soudním úředníkem může být občan České republiky, který je bezúhonný a úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků. Ukončené vysokoškolské vzdělání absolvováním bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole nebo úspěšně ukončené studium vyšších úředníků státního zastupitelství nahrazuje studium vyšších soudních úředníků.

(2) Vyšším úředníkem státního zastupitelství může být občan České republiky, který je bezúhonný a úspěšně ukončil studium vyšších úředníků státního zastupitelství. Ukončené vysokoškolské vzdělání absolvováním bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole nebo úspěšně ukončené studium vyšších soudních úředníků nahrazuje studium vyšších úředníků státního zastupitelství.

(3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti za jednání související s výkonem práce u soudu nebo státního zastupitelství anebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, ledaže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky hledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 3

(1) Vyšší soudní úředník se při provádění úkonů řídí pouze zákonem a jinými právními předpisy, a jde-li o úkon, který nespočívá v rozhodnutí, také pokyny předsedy senátu nebo samosoudce (dále jen „předseda senátu“).

(2) Vyšší úředník státního zastupitelství je povinen vykonávat svěřenou působnost v souladu se zákonem a jinými právními předpisy a s pokyny státního zástupce.

HLAVA II

ROZSAH ČINNOSTI VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ

§ 4

(1) Vyšší soudní úředník vykonává úkony soudu v rámci soudního oddělení, do kterého byl zařazen, na základě rozvrhu práce¹).

(2) Rozvrh práce určuje, ve kterých věcech a typech řízení vyšší soudní úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření nebo bez pověření předsedou senátu, a který předseda senátu je oprávněn pověření udělit.

§ 5

Pověří-li předseda senátu podle § 4 odst. 2 vyššího soudního úředníka provedením jednotlivého úkonu, který nespočívá v rozhodnutí, je oprávněn mu dát písemně pokyn, jak má být úkon proveden. Pověření k provedení jednotlivého úkonu a pokyn předsedy senátu jsou pro vyššího soudního úředníka závazné a předseda senátu dohlíží na to, aby byl úkon proveden řádně a včas.

§ 6

(1) Vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon²) stanoví pro vyloučení soudce. Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

(2) O vyloučení vyššího soudního úředníka rozhoduje předseda senátu; proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

(3) Jestliže bylo rozhodnuto, že vyšší soudní úředník je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného vyššího soudního úředníka.

§ 7

Vyšší soudní úředník je povinen předložit věc předsedovi senátu, jestliže

a) se jedná o věc právně nebo skutkově složitou, nebo

b) je třeba provést úkon, k jehož provedení není vyšší soudní úředník oprávněn.

§ 8

Předseda senátu odejme věc vyššímu soudnímu úředníkovi a vyřídí ji ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově složitou. V řízení ve věcech obchodního rejstříku předseda senátu odejme takto věc jen tehdy, má-li být rozhodnuto o zápisu.

§ 9

(1) Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm v občanskoprávních a obchodních věcech rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.

(2) Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v trestním řízení lze podat stížnost za podmínek stanovených zákonem o trestním řízení soudním. Je-li podána stížnost proti rozhodnutí, které vydal vyšší soudní úředník, může jí zcela vyhovět předseda senátu.

§ 10

(1) Vyšší soudní úředník může provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení v těchto věcech

a) řízení o vydání platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech, o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, popřípadě návrhu na vydání platebního rozkazu nebo zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit, o návrhu na rozhodování o opožděně podaných odporech proti elektronickému platebnímu rozkazu, zrušení elektronického platebního rozkazu a zastavení řízení po zpětvzetí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu,

b) řízení o dědictví, v němž není třeba nařídit jednání u soudu a v němž nejde o

1. postup podle § 175k odst. 1 a 2 občanského soudního řádu,

2. odnětí věci podle § 175zb občanského soudního řádu,

3. vrácení věci podle § 175zd občanského soudního řádu,

4. dědictví, které se nachází v cizině,

5. dědictví po zůstaviteli, který byl cizincem,

6. likvidaci dědictví podle § 175t občanského soudního řádu, nebo

7. přenechání dědictví věřitelům na úhradu zůstavitelových dluhů podle § 175p odst. 1 občanského soudního řádu,

c) řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž není třeba nařídit jednání,

d) řízení o vyslovení přípustnosti převzetí v ústavu zdravotnické péče,

e) řízení o úschovách,

f) řízení o umoření listin,

g) řízení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, o příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu, v němž není třeba nařídit jednání, o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti tam, kde nemusí být nařizováno jednání,

h) smírčí řízení,

i) řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů,

j) řízení o nařízení exekuce k vymožení peněžitého plnění, není-li exekučním titulem exekutorský či notářský zápis, včetně rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podaném oprávněným nebo exekutorem, pokud návrhu žádný z účastníků neodporoval,

k) rozhodování o zastavení řízení a zrušení směnečného platebního rozkazu z důvodu zpětvzetí žaloby.

(2) Vyšší soudní úředník v řízení ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku, insolvenčního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek je oprávněn činit všechny úkony, včetně provádění zápisů do rejstříků, není-li třeba nařízení jednání.

(3) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník provádět v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním tyto úkony soudu

a) sepisování podání soudu včetně návrhů,

b) vyřizování dožádání, s výjimkou dožádání ve styku s cizinou, mimo Slovenské republiky,

c) odstraňování vad podání a odmítání podání pro neodstranění vad,

d) rozhodování o složení zálohy, rozhodování o vrácení složených záloh,

e) rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek, rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé,

f) pověřování soudního exekutora k jiné činnosti podle § 76 odst. 1 exekučního řádu,

g) rozhodování o odmítnutí pozdě podaného odvolání,

h) zjišťování údajů v řízení o udělení mezinárodní ochrany z databáze Ministerstva vnitra,

i) rozhodování o ustanovení zástupce účastníků podle § 30 občanského soudního řádu a podle § 35 odst. 8 soudního řádu správního a o náhradě nákladů takto ustanoveného zástupce,

j) vyznačování právní moci na originál rozhodnutí ve všech případech a vyznačování vykonatelnosti rozhodnutí,

k) rozhodování o svědečném, znalečném a tlumočném,

l) rozhodování o nákladech řízení, o nichž se nerozhoduje v rozhodnutí, jímž se řízení končí,

m) zkoumání hlasovacích práv u každého z věřitelů a rozhodování o převodu nebo přechodu pohledávky podle § 18 insolvenčního zákona,

n) úkony ke zjištění pobytu účastníka řízení, rozhodování o ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jestliže není jeho pobyt znám,

o) rozhodování o ustanovení tlumočníků a znalců včetně rozhodování o složení zálohy na náklady důkazu,

p) úkony v insolvenčním řízení, s výjimkou jednání a rozhodnutí o

1. ustanovení insolvenčního správce,

2. odvolání insolvenčního správce z funkce,

3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce,

4. zrušení usnesení schůze věřitelů,

5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru,

6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou,

7. návrhu na moratorium,

8. tom, že dlužník je v úpadku,

9. zamítnutí insolvenčního návrhu,

10. zrušení úpadku,

11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení,

12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení,

13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs,

14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení,

15. ukončení provozu dlužníkova podniku,

16. věci samé v incidenčních sporech,

r) úkony podle § 260 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu,

s) úkony o prohlášení o majetku povinného s výjimkou postupu podle § 260e občanského soudního řádu,

t) rozhodování o zpětvzetí návrhu před zahájením jednání nebo návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství podle § 96 odst. 2 a 4 občanského soudního řádu,

u) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání,

v) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání.

§ 11

Vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou

a) vedení jednání ve věci samé,

b) rozhodování ve věci samé formou rozsudku,

c) rozhodování o předběžném opatření,

d) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, prodejem podniku nebo zřízením soudcovského zástavního práva,

e) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění, je-li exekučním titulem exekutorský zápis nebo notářský zápis včetně rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí, nebyl-li návrh podán oprávněným nebo exekutorem, popřípadě bylo-li proti návrhu podáno odvolání,

f) rozhodování o uspokojení práv na nepeněžité plnění,

g) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí,

h) rozhodování v řízení o potvrzení evropského exekučního titulu,

i) rozhodování o odkladném účinku žaloby ve správním řízení soudním,

j) věcí, kde je úkon zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci.

§ 12

Vyšší soudní úředník v trestním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou

a) rozhodování a provádění úkonů při jednání soudu v hlavním líčení, veřejném zasedání a neveřejném zasedání,

b) vydání trestního příkazu, příkazu k zatčení, příkazu k odnětí věci, příkazu k domovní prohlídce, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, příkazu k osobní prohlídce, příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního zařízení, příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, nařízení vydání zásilky, nařízení záměny obsahu zásilky,

c) rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, na účtu u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného, blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru, blokaci finančního pronájmu a zajištění zaknihovaných cenných papírů,

d) rozhodnutí ve věcech právního styku s cizinou,

e) udělování souhlasu za předsedu senátu orgánům činným v trestním řízení k provedení úkonů podle trestního řádu,

f) úkonů soudce v přípravném řízení.

§ 13

Předseda senátu si může vyhradit provedení úkonů uvedených v § 10 až 12.

§ 14

Vyšší soudní úředník je oprávněn v souvislosti s občanským soudním řízením, soudním řízením správním a s trestním řízením

a) vydávat úřední potvrzení o skutečnostech známých ze spisu,

b) vyhotovovat statistické listy a provádět další práce v oboru statistiky,

c) vydávat úřední opisy, výpisy nebo potvrzení z obchodního rejstříku, z insolvenčního rejstříku, z rejstříku obecně prospěšných společností, z nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek,

d) vyřizovat dotazy a připomínky účastníků řízení, jejich zástupců, obhájců a dalších osob, týkající se průběhu řízení v jednotlivých věcech.

HLAVA III

ROZSAH ČINNOSTI VYŠŠÍCH ÚŘEDNÍKŮ STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ

§ 15

Vyšší úředník státního zastupitelství vykonává úkony státního zastupitelství a státního zástupce na základě pověření, které vydává vedoucí státní zástupce nebo jím určený státní zástupce.

§ 16

(1) Státní zástupce může vyššího úředníka státního zastupitelství pověřit

a) rozhodováním o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce a ustanoveného zmocněnce,

b) rozhodováním o svědečném, znalečném, tlumočném a náhradách,

c) přípravou podkladů pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo narovnání,

d) zpracováním návrhu písemného vyhotovení rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo narovnání,

e) sepisováním podání státnímu zastupitelství včetně návrhů,

f) přípravou podkladů pro návrh rozhodnutí o osvědčení obviněného ve zkušební době stanovené v rozhodnutí o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání a zpracováním návrhu písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí,

g) přípravou podkladů pro rozhodnutí o podmíněném odložení návrhu na potrestání a zpracováním návrhu písemného rozhodnutí,

h) rozhodnutím o vrácení a vydání věci důležité pro trestní řízení po právní moci rozhodnutí ve věci samé,

i) vyznačováním právních mocí rozhodnutí.

(2) Vyšší úředník státního zastupitelství může být dále pověřen vykonáváním těchto úkonů, při nichž se nerozhoduje o právech a povinnostech osob,

a) dožádání v jednoduchých věcech,

b) doručování rozhodnutí a jiných úředních písemností státního zastupitelství osobám ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody,

c) sepisování protokolu o podaném vysvětlení včetně sepisování trestních oznámení,

d) účast při návštěvách obviněných ve vazbě,

e) kontrolou korespondence obviněných,

f) nahlížení do spisů soudu a vyžadování jejich zapůjčení,

g) vyžadování zapůjčení spisů, dokladů a podání vysvětlení od orgánů veřejné správy, územní samosprávy a dalších osob povinných podat vysvětlení nebo zapůjčit spisy a doklady státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti,

h) zajišťování jiných podkladů pro výkon činností státního zástupce.

§ 17

(1) Vyšší úředník státního zastupitelství je oprávněn vyhotovovat statistické listy a provádět další práce v oboru statistiky.

(2) Pověří-li státní zástupce podle § 15 vyššího úředníka státního zastupitelství provedením jednotlivého úkonu, který nespočívá v rozhodnutí, je oprávněn mu dát písemně pokyn, jak má být úkon proveden. Pověření k provedení jednotlivého úkonu je pro vyššího úředníka státního zastupitelství závazné a státní zástupce dohlíží na to, aby byl úkon proveden správně a včas. Pověření může být dáno jak k jednotlivému úkonu, tak k více úkonům stejného druhu, pokud mají opakující se charakter.

§ 18

(1) Vyšší úředník státního zastupitelství je vyloučen z provedení úkonu státního zastupitelství z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení státního zástupce. Jakmile se vyšší úředník státního zastupitelství dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně státnímu zástupci. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

(2) O vyloučení vyššího úředníka státního zastupitelství rozhoduje vedoucí státní zástupce nebo jím určený státní zástupce; proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

(3) Jestliže bylo rozhodnuto, že vyšší úředník státního zastupitelství je vyloučen, určí místo něho vedoucí státní zástupce jiného vyššího úředníka státního zastupitelství.

§ 19

Vyšší úředník státního zastupitelství je povinen předložit věc státnímu zástupci, jestliže

a) se jedná o věc právně nebo skutkově složitou, nebo

b) je třeba provést úkon, k jehož provedení není vyšší úředník státního zastupitelství oprávněn.

§ 20

Příslušný státní zástupce zruší pověření k provedení úkonu vyššímu úředníkovi státního zastupitelství a provede ho ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově složitou.

§ 21

Proti rozhodnutí vydanému vyšším úředníkem státního zastupitelství lze podat stížnost za stejných podmínek jako proti rozhodnutí státního zástupce. Je-li podána stížnost proti rozhodnutí, které vydal vyšší úředník státního zastupitelství, může jí zcela vyhovět státní zástupce téhož státního zastupitelství, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení.

HLAVA IV

STUDIUM VYŠŠÍCH SOUDNÍCH ÚŘEDNÍKŮ A VYŠŠÍCH ÚŘEDNÍKŮ STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ

§ 22

Studium vyšších soudních úředníků a studium vyšších úředníků státního zastupitelství organizuje Ministerstvo spravedlnosti.

§ 23

(1) Studium vyšších soudních úředníků a studium vyšších úředníků státního zastupitelství na Justiční akademii je tříleté a je ukončeno závěrečnou zkouškou.

(2) Studium vyšších soudních úředníků zahrnuje z poloviny teoretickou výuku a z poloviny praktickou přípravu u soudu. Studium vyšších úředníků státního zastupitelství zahrnuje z poloviny teoretickou výuku a z poloviny praktickou přípravu u státního zastupitelství.

(3) Ministerstvo spravedlnosti určuje obsah a rozsah studia vyšších soudních úředníků a studia vyšších úředníků státního zastupitelství včetně závěrečné zkoušky a vydává studijní řád.

(4) Tomu, kdo úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků nebo studium vyšších úředníků státního zastupitelství, vydá Ministerstvo spravedlnosti osvědčení o výsledku studia.

§ 24

(1) Přijímací zkoušku ke studiu vyšších soudních úředníků a studiu vyšších úředníků státního zastupitelství může skládat uchazeč, který nabyl nejméně střední vzdělání s maturitní zkouškou.

(2) Ke studiu vyšších soudních úředníků může být přijat uchazeč, který úspěšně složil přijímací zkoušku a je zaměstnancem soudu. Ke studiu vyšších úředníků státního zastupitelství může být přijat uchazeč, který úspěšně složil přijímací zkoušku a je zaměstnancem státního zastupitelství.

(3) Účastník studia vyšších soudních úředníků a studia vyšších úředníků státního zastupitelství musí být po celou dobu studia zaměstnancem soudu nebo státního zastupitelství.

§ 25

(1) Teoretická výuka vyšších soudních úředníků a teoretická výuka vyšších úředníků státního zastupitelství je překážkou v práci³), za kterou náleží zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku⁴). Praktická příprava se považuje za výkon práce, za který zaměstnanci přísluší plat podle zvláštních právních předpisů⁵).

(2) Účastník studia vyšších soudních úředníků a studia vyšších úředníků státního zastupitelství má právo na bezplatné ubytování v ubytovacích zařízeních Justiční akademie a na příspěvek na stravování podle zvláštních právních předpisů ve výši, která náleží ostatním zaměstnancům soudu nebo státního zastupitelství, k němuž je v pracovním poměru.

HLAVA V

PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

§ 26

(1) Do 31. prosince 2012 mohou být ke zkrácenému studiu vyšších soudních úředníků přijati zaměstnanci soudů, kteří mají nejméně úplné střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou, získali nejméně tříletou nepřetržitou praxi jako soudní tajemníci, byli ke studiu doporučeni příslušným předsedou krajského soudu nebo vrchního soudu nebo předsedou Nejvyššího soudu anebo předsedou Nejvyššího správního soudu a úspěšně složili přijímací zkoušku.

(2) Zkrácené studium vyšších soudních úředníků zahrnuje teoretické studium v délce 12 měsíců, které sestává z 10 týdenních studijních soustředění a individuálního studia a je ukončeno závěrečnou zkouškou stejného obsahu a rozsahu jako závěrečná zkouška podle § 23 odst. 3.

(3) Zkrácené studium vyšších soudních úředníků je rovnocenné studiu podle § 23.

(4) Účast na studijním soustředění podle odstavce 2 je překážkou v práci, za kterou náleží zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

(5) Po dobu zkráceného studia vyšších soudních úředníků podle odstavce 2 má zaměstnanec právo na pracovní volno v rozsahu 2 pracovních dnů před každým týdenním studijním soustředěním a 10 pracovních dnů před závěrečnou zkouškou. Za dobu pracovního volna náleží zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

§ 27

Soudní tajemníci mohou do 31. prosince 2013 provádět úkony soudu, které podle zákona mohou provádět vyšší soudní úředníci, a to v rozsahu a za podmínek stanovených vyhláškou č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.

§ 28

Zrušuje se:

1. Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících.

2. Čl. IV zákona č. 152/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, a zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

3. Zákon č. 62/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění zákona č. 152/1995 Sb.

4. Část devátá zákona č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

5. Část třetí zákona č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

6. Část třicátá sedmá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.