Zákon o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie (úplné znění)

629

ZÁKON

ze dne 11. listopadu 2004

o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1

Přeshraniční spor

(1) Přeshraničním sporem v rámci Evropské unie¹) (dále jen "přeshraniční spor") se pro účely tohoto zákona rozumí spor vyplývající z občanskoprávních nebo obchodních vztahů, jehož účastník má místo svého pobytu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen "členský stát"), než ve kterém působí soud, který spor rozhoduje (dále jen "procesní soud").

(2) Za řízení o přeshraničním sporu se považují též všechna řízení navazující na řízení o přeshraničním sporu podle odstavce 1, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumí řízení o řádných nebo mimořádných opravných prostředcích, řízení o uznání rozhodnutí, řízení o prohlášení vykonatelnosti a řízení vykonávací nebo exekuční (dále jen "navazující řízení").

(3) Pro určení, zda se jedná o přeshraniční spor podle odstavců 1 a 2, je rozhodující stav ke dni, kdy byla podána žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu podle § 2 odst. 1 písm. b) nebo kdy Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") byla doručena žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu podle § 9 odst. 1 písm. a).

(4) Ustanovení tohoto zákona se nepoužijí ve vztahu k Dánskému království.

Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy procesním soudem je soud České republiky

§ 2

(1) Je-li procesním soudem soud České republiky, je právní pomoc v přeshraničním sporu zajišťována fyzické osobě, pokud

a) má místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržuje na území jiného členského státu²) než České republiky,

b) podala procesnímu soudu sama nebo prostřednictvím k tomu příslušného orgánu členského státu (dále jen "příslušný orgán členského státu") anebo prostřednictvím ministerstva žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu podle vzoru, který stanoví prováděcí právní předpis,

c) by její finanční a sociální poměry odůvodňovaly přiznat jí zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků³) a

d) žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu není zjevně bezdůvodná vzhledem k tomu, že jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

(2) Zjistí-li procesní soud, že se jedná o osobu splňující podmínky podle odstavce 1 (dále jen "zahraniční oprávněná osoba"), zajišťuje se jí právní pomoc v přeshraničním sporu způsobem uvedeným v § 3.

§ 3

(1) Zajištěním právní pomoci v přeshraničním sporu zahraniční oprávněné osobě se rozumí

a) ustanovení zástupce v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými procesními předpisy,⁴)

b) ustanovení tlumočníka v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými procesními předpisy,⁵)

c) osvobození od soudních poplatků a od placení zálohy na náklady důkazu v řízení před procesním soudem, které nastává právní mocí rozhodnutí procesního soudu podle § 4 odst. 3,

d) pořízení překladu písemností, které byly v řízení před procesním soudem předloženy zahraniční oprávněnou osobou a které mají být podle rozhodnutí procesního soudu provedeny jako důkaz, z cizího jazyka, vyjma jazyka slovenského, do jazyka českého,

e) náhrada nezbytných cestovních nákladů zahraniční oprávněné osoby vzniklých v souvislosti s její cestou z místa jejího trvalého pobytu nebo místa, kde se obvykle zdržuje v členském státu, do sídla procesního soudu, pokud je její přítomnost před procesním soudem z důvodů zajištění rovnosti účastníků nebo vzhledem ke složitosti věci podle rozhodnutí procesního soudu nezbytná.

(2) Náklady na právní pomoc podle odstavce 1 nese stát.

§ 4

(1) O žádosti zahraniční oprávněné osoby o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu rozhodne procesní soud usnesením bez zbytečného odkladu poté, co mu byla doručena.

(2) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 2 odst. 1 písm. a), c) a d), nebo nejedná-li se o přeshraniční spor podle tohoto zákona (§ 1), procesní soud žádost o zajištění právní pomoci zamítne.

(3) Nezamítne-li procesní soud žádost o zajištění právní pomoci podle odstavce 2, rozhodne, že právní pomoc v přeshraničním sporu se zahraniční oprávněné osobě poskytne; toto rozhodnutí nemusí být odůvodněno a nejsou proti němu přípustné opravné prostředky.

§ 5

Rozhodnutí procesního soudu o tom, že právní pomoc se zahraniční oprávněné osobě poskytne, se vztahuje i na všechna navazující řízení (§ 1 odst. 2).

§ 6

(1) Procesní soud i bez návrhu rozhodne, že zahraniční oprávněná osoba je povinna nahradit státu zcela nebo zčásti náklady, které stát vynaložil na jí dosud poskytnutou právní pomoc podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e), pokud zjistí, že

a) v době podání žádosti o zajištění této právní pomoci nebyla splněna podmínka pro její poskytnutí uvedená v § 2 odst. 1 písm. c) proto, že v žádosti zahraniční oprávněná osoba uvedla nepřesné nebo nesprávné údaje, nebo

b) finanční a sociální poměry zahraniční oprávněné osoby se podstatně změnily, zejména v důsledku úspěchu v tomto přeshraničním sporu.

(2) Právní mocí rozhodnutí procesního soudu podle odstavce 1

a) zaniká povinnost státu platit náklady na právní pomoc poskytnutou zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e),

b) zaniká osvobození od soudních poplatků podle § 3 odst. 1 písm. c).

(3) Procesním soudem příslušným k rozhodnutí podle odstavce 1 je soud, který rozhodl, že právní pomoc v přeshraničním sporu se zahraniční oprávněné osobě poskytne; pokud však probíhá některé z navazujících řízení, je příslušným k rozhodnutí podle odstavce 1 soud, před nímž probíhá takové navazující řízení.

(4) O povinnosti k náhradě nákladů podle odstavce 1 lze rozhodnout nejpozději do 3 let od právní moci posledního rozhodnutí v tomto přeshraničním sporu, včetně rozhodnutí v navazujícím řízení.

(5) Zahraniční oprávněná osoba je povinna oznámit bez odkladu skutečnosti uvedené v odstavci 1 procesnímu soudu podle odstavce 3.

(6) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud náklady na právní pomoc poskytnutou zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e), které byly vynaloženy státem, byly nebo mají být státu uhrazeny z náhrady nákladů řízení přiznané státu podle § 7.

§ 7

(1) Splňuje-li zahraniční oprávněná osoba podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro přiznání náhrady nákladů řízení v přeshraničním sporu,⁶) procesní soud rozhodne, že náhrada nákladů řízení se přiznává namísto zahraniční oprávněné osobě státu.

(2) Byla-li by náhrada nákladů řízení přiznaná státu podle odstavce 1 vyšší než náklady na právní pomoc poskytnutou zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e), přizná se státu náhrada nákladů řízení pouze do jejich výše; zbylá část náhrady nákladů řízení se přizná zahraniční oprávněné osobě.

Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy procesním soudem je soud jiného členského státu než České republiky

§ 8

Je-li procesním soudem soud jiného členského státu než České republiky, právní pomoc v přeshraničním sporu zajišťuje ministerstvo způsobem a za podmínek uvedených v § 9

a) státním občanům České republiky,⁷) pokud mají na území České republiky místo trvalého pobytu nebo pokud se na území České republiky obvykle zdržují,⁸)

b) cizincům, pokud na území České republiky v souladu se zvláštními právními předpisy⁹) pobývají nepřetržitě po dobu delší 90 dnů, nebo

c) cizincům, kterým byl udělen azyl na území České republiky,¹⁰) (dále jen "tuzemská oprávněná osoba").

c) cizincům, kterým byl udělen azyl nebo doplňková ochrana na území České republiky,¹⁰) (dále jen "tuzemská oprávněná osoba").

§ 9

(1) Ministerstvo je povinno

a) přijímat žádosti tuzemských oprávněných osob o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu,

b) předávat žádosti tuzemských oprávněných osob o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu do 15 dnů ode dne, kdy mu žádost došla, popřípadě ode dne, kdy byly podle odstavce 2 odstraněny její vady, příslušnému orgánu členského státu podle vzoru, který stanoví prováděcí právní předpis,

c) potvrzovat tuzemským oprávněným osobám, že jejich žádost byla příslušnému orgánu členského státu předána.

(2) Ministerstvo je povinno poskytnout oprávněné tuzemské osobě potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o zajištění právní pomoci splňovala všechny náležitosti stanovené právem příslušného členského státu; ministerstvo za tím účelem zejména poučí účastníka o tom, jakým způsobem a v jaké lhůtě má vady žádosti odstranit, a je-li to třeba, pořídí na náklad státu překlad žádosti a písemností, které k ní musejí být připojeny, do cizího jazyka.

(3) Tuzemské oprávněné osoby jsou povinny ministerstvu současně s podáním žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu sdělit, zda požádaly o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu přímo příslušný orgán jiného členského státu, který bude o žádosti rozhodovat v souladu s právem tohoto členského státu.

(4) Ministerstvo rozhodne, že se přijetí žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu zamítá a žádost vrátí, pokud

a) žádost nebyla podána tuzemskou oprávněnou osobou,

b) žádost se netýká přeshraničního sporu,

c) žádost je zjevně bezdůvodná vzhledem k tomu, že jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva,

d) tuzemská oprávněná osoba neodstranila vady žádosti ve lhůtě stanovené ministerstvem, nebo

e) ji podala tuzemská oprávněná osoba, která již v této věci podala žádost přímo příslušnému orgánu jiného členského státu.

(5) Zamítnutím žádosti podle odstavce 4 písm. a) až d) není dotčeno právo tuzemské oprávněné osoby obrátit se se žádostí přímo na příslušný orgán jiného členského státu.

§ 10

Ministerstvo může rozhodnout, že tuzemská oprávněná osoba je povinna nahradit státu zcela nebo zčásti náklady na překlad žádosti o zajištění právní pomoci nebo písemností, které k ní musejí být připojeny, do cizího jazyka podle § 9 odst. 2, pokud byla žádost příslušným orgánem jiného členského státu zamítnuta nebo tento orgán rozhodl, že tuzemská oprávněná osoba je povinna nahradit zcela nebo zčásti náklady, které na dosud poskytnutou právní pomoc byly za ni vynaloženy; ministerstvo je tak oprávněno rozhodnout do tří let ode dne, kdy rozhodnutí příslušného orgánu členského státu nabylo právní moci.

Ustanovení společná

§ 11

(1) Na řízení ve věcech uvedených v § 4 až 7 se vztahuje občanský soudní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Na řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 1 písm. a), § 9 odst. 4 a § 10 se vztahuje správní řád. Vyhovuje-li se žádosti tuzemské oprávněné osoby o přijetí žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu, rozhodnutí ve správním řízení se nevydává.

§ 12

Náhrady, které náležejí státu podle § 6 a 10, jsou příjmem státního rozpočtu.

§ 13

Ustanovení zmocňovací

Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech podle § 2 odst. 1 písm. b) a vzor pro předávání žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech podle § 9 odst. 1 písm. b).

§ 14

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Gross v. r.

¹) Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zpřístupnění spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech.

²) Čl. 59 nařízení Rady (ES)č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

³) § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

⁴) § 30 a 31 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁵) § 18 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁶) § 142 a následující zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁷) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

⁸) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

⁹) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

¹⁰) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.