Zákon o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie - Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy procesním soudem je soud České republiky

Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy procesním soudem je soud České republiky

§ 2

(1) Je-li procesním soudem soud České republiky, je právní pomoc v přeshraničním sporu zajišťována fyzické osobě, pokud

a) má místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržuje na území jiného členského státu²) než České republiky,

b) podala procesnímu soudu sama nebo prostřednictvím k tomu příslušného orgánu členského státu (dále jen "příslušný orgán členského státu") anebo prostřednictvím ministerstva žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu podle vzoru, který stanoví prováděcí právní předpis,

c) by její finanční a sociální poměry odůvodňovaly přiznat jí zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků³) a

d) žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu není zjevně bezdůvodná vzhledem k tomu, že jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

(2) Zjistí-li procesní soud, že se jedná o osobu splňující podmínky podle odstavce 1 (dále jen "zahraniční oprávněná osoba"), zajišťuje se jí právní pomoc v přeshraničním sporu způsobem uvedeným v § 3.

§ 3

(1) Zajištěním právní pomoci v přeshraničním sporu zahraniční oprávněné osobě se rozumí

a) ustanovení zástupce v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými procesními předpisy,⁴)

b) ustanovení tlumočníka v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými procesními předpisy,⁵)

c) osvobození od soudních poplatků a od placení zálohy na náklady důkazu v řízení před procesním soudem, které nastává právní mocí rozhodnutí procesního soudu podle § 4 odst. 3,

d) pořízení překladu písemností, které byly v řízení před procesním soudem předloženy zahraniční oprávněnou osobou a které mají být podle rozhodnutí procesního soudu provedeny jako důkaz, z cizího jazyka, vyjma jazyka slovenského, do jazyka českého,

e) náhrada nezbytných cestovních nákladů zahraniční oprávněné osoby vzniklých v souvislosti s její cestou z místa jejího trvalého pobytu nebo místa, kde se obvykle zdržuje v členském státu, do sídla procesního soudu, pokud je její přítomnost před procesním soudem z důvodů zajištění rovnosti účastníků nebo vzhledem ke složitosti věci podle rozhodnutí procesního soudu nezbytná.

(2) Náklady na právní pomoc podle odstavce 1 nese stát.

§ 4

(1) O žádosti zahraniční oprávněné osoby o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu rozhodne procesní soud usnesením bez zbytečného odkladu poté, co mu byla doručena.

(2) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 2 odst. 1 písm. a), c) a d), nebo nejedná-li se o přeshraniční spor podle tohoto zákona (§ 1), procesní soud žádost o zajištění právní pomoci zamítne.

(3) Nezamítne-li procesní soud žádost o zajištění právní pomoci podle odstavce 2, rozhodne, že právní pomoc v přeshraničním sporu se zahraniční oprávněné osobě poskytne; toto rozhodnutí nemusí být odůvodněno a nejsou proti němu přípustné opravné prostředky.

§ 5

Rozhodnutí procesního soudu o tom, že právní pomoc se zahraniční oprávněné osobě poskytne, se vztahuje i na všechna navazující řízení (§ 1 odst. 2).

§ 6

(1) Procesní soud i bez návrhu rozhodne, že zahraniční oprávněná osoba je povinna nahradit státu zcela nebo zčásti náklady, které stát vynaložil na jí dosud poskytnutou právní pomoc podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e), pokud zjistí, že

a) v době podání žádosti o zajištění této právní pomoci nebyla splněna podmínka pro její poskytnutí uvedená v § 2 odst. 1 písm. c) proto, že v žádosti zahraniční oprávněná osoba uvedla nepřesné nebo nesprávné údaje, nebo

b) finanční a sociální poměry zahraniční oprávněné osoby se podstatně změnily, zejména v důsledku úspěchu v tomto přeshraničním sporu.

(2) Právní mocí rozhodnutí procesního soudu podle odstavce 1

a) zaniká povinnost státu platit náklady na právní pomoc poskytnutou zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e),

b) zaniká osvobození od soudních poplatků podle § 3 odst. 1 písm. c).

(3) Procesním soudem příslušným k rozhodnutí podle odstavce 1 je soud, který rozhodl, že právní pomoc v přeshraničním sporu se zahraniční oprávněné osobě poskytne; pokud však probíhá některé z navazujících řízení, je příslušným k rozhodnutí podle odstavce 1 soud, před nímž probíhá takové navazující řízení.

(4) O povinnosti k náhradě nákladů podle odstavce 1 lze rozhodnout nejpozději do 3 let od právní moci posledního rozhodnutí v tomto přeshraničním sporu, včetně rozhodnutí v navazujícím řízení.

(5) Zahraniční oprávněná osoba je povinna oznámit bez odkladu skutečnosti uvedené v odstavci 1 procesnímu soudu podle odstavce 3.

(6) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud náklady na právní pomoc poskytnutou zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e), které byly vynaloženy státem, byly nebo mají být státu uhrazeny z náhrady nákladů řízení přiznané státu podle § 7.

§ 7

(1) Splňuje-li zahraniční oprávněná osoba podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro přiznání náhrady nákladů řízení v přeshraničním sporu,⁶) procesní soud rozhodne, že náhrada nákladů řízení se přiznává namísto zahraniční oprávněné osobě státu.

(2) Byla-li by náhrada nákladů řízení přiznaná státu podle odstavce 1 vyšší než náklady na právní pomoc poskytnutou zahraniční oprávněné osobě podle § 3 odst. 1 písm. a), d) a e), přizná se státu náhrada nákladů řízení pouze do jejich výše; zbylá část náhrady nákladů řízení se přizná zahraniční oprávněné osobě.