Zákon o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie - Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy procesním soudem je soud jiného členského státu než České republiky

Zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v případech, kdy procesním soudem je soud jiného členského státu než České republiky

§ 8

Je-li procesním soudem soud jiného členského státu než České republiky, právní pomoc v přeshraničním sporu zajišťuje ministerstvo způsobem a za podmínek uvedených v § 9

a) státním občanům České republiky,⁷) pokud mají na území České republiky místo trvalého pobytu nebo pokud se na území České republiky obvykle zdržují,⁸)

b) cizincům, pokud na území České republiky v souladu se zvláštními právními předpisy⁹) pobývají nepřetržitě po dobu delší 90 dnů, nebo

c) cizincům, kterým byl udělen azyl na území České republiky,¹⁰) (dále jen "tuzemská oprávněná osoba").

§ 9

(1) Ministerstvo je povinno

a) přijímat žádosti tuzemských oprávněných osob o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu,

b) předávat žádosti tuzemských oprávněných osob o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu do 15 dnů ode dne, kdy mu žádost došla, popřípadě ode dne, kdy byly podle odstavce 2 odstraněny její vady, příslušnému orgánu členského státu podle vzoru, který stanoví prováděcí právní předpis,

c) potvrzovat tuzemským oprávněným osobám, že jejich žádost byla příslušnému orgánu členského státu předána.

(2) Ministerstvo je povinno poskytnout oprávněné tuzemské osobě potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o zajištění právní pomoci splňovala všechny náležitosti stanovené právem příslušného členského státu; ministerstvo za tím účelem zejména poučí účastníka o tom, jakým způsobem a v jaké lhůtě má vady žádosti odstranit, a je-li to třeba, pořídí na náklad státu překlad žádosti a písemností, které k ní musejí být připojeny, do cizího jazyka.

(3) Tuzemské oprávněné osoby jsou povinny ministerstvu současně s podáním žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu sdělit, zda požádaly o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu přímo příslušný orgán jiného členského státu, který bude o žádosti rozhodovat v souladu s právem tohoto členského státu.

(4) Ministerstvo rozhodne, že se přijetí žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu zamítá a žádost vrátí, pokud

a) žádost nebyla podána tuzemskou oprávněnou osobou,

b) žádost se netýká přeshraničního sporu,

c) žádost je zjevně bezdůvodná vzhledem k tomu, že jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva,

d) tuzemská oprávněná osoba neodstranila vady žádosti ve lhůtě stanovené ministerstvem, nebo

e) ji podala tuzemská oprávněná osoba, která již v této věci podala žádost přímo příslušnému orgánu jiného členského státu.

(5) Zamítnutím žádosti podle odstavce 4 písm. a) až d) není dotčeno právo tuzemské oprávněné osoby obrátit se se žádostí přímo na příslušný orgán jiného členského státu.

§ 10

Ministerstvo může rozhodnout, že tuzemská oprávněná osoba je povinna nahradit státu zcela nebo zčásti náklady na překlad žádosti o zajištění právní pomoci nebo písemností, které k ní musejí být připojeny, do cizího jazyka podle § 9 odst. 2, pokud byla žádost příslušným orgánem jiného členského státu zamítnuta nebo tento orgán rozhodl, že tuzemská oprávněná osoba je povinna nahradit zcela nebo zčásti náklady, které na dosud poskytnutou právní pomoc byly za ni vynaloženy; ministerstvo je tak oprávněno rozhodnout do tří let ode dne, kdy rozhodnutí příslušného orgánu členského státu nabylo právní moci.