Celá řada lidí, kteří dosáhnou důchodového věku, do důchodu nejdou. Stále jsou zaměstnaní nebo podnikají. Mohou se i tak stát státními pojištěnci, za který hradí pojištění stát?
Stát je plátcem pojistného na zdravotní pojištění za poživatele důchodu z důchodového pojištění.Státním pojištěncemse tedy nemůže stát člověk dnem, kdy dosáhne věku, ve kterém může odejít do důchodu. Ale ani, kdy podá žádost o důchod. Jak uvádí Všeobecná zdravotní pojišťovna, podstatné je přiznání důchodové dávky.
Státním pojištěncem je i ten, kdo naopak nedosáhl důchodového věku, ale je poživatelem předčasného starobního důchodu nebo tzv. předdůchodu.
O důchod je třeba zažádat
Na platbu pojistného státem má pojištěnec nárok od doby, kdy je mu přiznán důchod. A to do doby, kdy je mu případně důchod odebrán. Jedná se totiž nejen o důchod starobní, ale i starobní, invalidní, vdovský/vdovecký a sirotčí. Za poživatele důchodu je pro účely zdravotního pojištění považován pojištěnec i v měsících, kdy mu výplata důchodu nenáleží (tj. v měsících, kdy je mu důchod přiznán, ale není vyplácen),
doplňuje pojišťovna.
Důchodový věk, ale ne důchod
Pokud bude člověk pracovat i po dosažení důchodového věku a zatím ani nežádá o důchodovou dávku, nemá v souvislosti se zdravotním pojištěním žádné povinnosti ani ve vztahu ke své zdravotní pojišťovně, ani ke svému zaměstnavateli. Bude nadále běžným pojištěncem, za kterého odvádí pojistné na zdravotní pojištění zaměstnavatel.
Oznamovací povinnost
Jestliže ale během zaměstnání o důchod požádá, musí zaměstnavatele informovat. A to hned v momentě, kdy je mu důchod přiznán. Důležité je předložit platné rozhodnutí o přiznání důchodu.
Zaměstnavatel pak musí tuto skutečnost, na základě které vzniká povinnost státu platit pojistné, oznámit zdravotní pojišťovně. Pojistné na zdravotní pojištění za něj následně bude platit souběžně jak stát, tak zaměstnavatel.